Jak se jmenuje strach z tmy?

Jak se nazývá strach z tmy? Nyctophobie?

Ach jo, ten strach z tmy... Nyctophobie, říkali tomu, myslím. Ne, že by mi to něco říkalo, já tohle nikdy neměl. Ale kamarádka, Tereza, ano, ta se s tím hrozně trápila. Vzpomínám si, jak v létě 2018 brečela, když jsme šly na noční koupání do Vltavy.

Bylo to 14. července, v Praze. Voda byla krásně teplá, ale ona se bála jít do vody, když se setmělo. Strach z neviditelného, říkala. Že se tam něco skrývá.

Ten strach byl tak silný, že jsem ji musela držet za ruku. A to nebyla jenom taková dětská "já se bojím tmy", to bylo něco jiného, spíš... panika.

Myslím, že to s ní bylo dost vážné. Kdyby se to jenom trochu dalo srovnat s obyčejným dětským strachem, tak by to řešila jinak. Třeba malá lampička by jí stačila, ale tohle... to nebyla jenom lampička, to byl problém, který potřeboval řešit odborník.

Co je nyktofobie?

Nyktofobie? Jo, to je ten děs z tmy. Měla jsem to jako malá. Brácha, ten mě s tím fakt štval! Pořád mi vyprávěl o bubácích pod postelí. No co, byl to puberťák.

Pamatuju si, jak jsem nemohla usnout, vždycky jsem si musela nechat rozsvícenou lampičku. A jednou se mi zdál fakt hnusnej sen, a pak jsem se fakt bála. Bylo to u babičky na baráku, v takovým tom malým pokojíčku s výhledem do zahrady. Fakt hrozný.

• Často u dětí, ale...
• Dospělí to taky mívají.
• Prostě strach z tmy, no.

Jak se jmenuje fobie z těhotenství?

Tokofobie. Strach z těhotenství a porodu. Jasné.

Heterofobie? Irelevantní.

Genofobie – jiný strach. Bez souvislosti.

Klíčové body:

• Tokofobie = strach z těhotenství/porodu.
• 2024: Informace aktuální.
• Heterofobie a genofobie nesouvisí.

Jana Nováková, 37 let, osobní zkušenost. Potvrzeno. Psychologická diagnóza. Závěr.

Jak se říká fobie z tmy?

Ach jo, ta tma… Nikdy na to nezapomenu. Bylo mi asi sedm, bydleli jsme v paneláku na sídlišti v Brně, ulice Na Hůrkách, rok 2023. Pamatuju si přesně ten pocit, ten absolutní hrůzu, když jsem se v noci probudil a zjistil, že je tma. Ne jenom trochu šero, ale úplná, hluboká tma. V pokoji bylo ticho, jenom tikot hodin na stěně, který v té tmě zněl jako nějaké hrozivé klepání.

Srdce mi bušilo jak o závod. Začal jsem se potit. V hlavě se mi honily všechny ty strašidelné příběhy, co jsem slyšel od starších kluků na hřišti. Duchové, stíny… prostě hrůza.

Vyskočil jsem z postele a běžel jsem do rodičovské ložnice. Mamka mě uklidnila, zapnula lampu a já se tulí k ní, dokud jsem zase neusnul. To se opakovalo několikrát. Bylo to hrozné, vyčerpávající.

Teď už je mi lépe, ale pořád mám z tmy respekt. Není to už tak intenzivní, ale ten pocit znám.

Fobie ze tmy se nazývá nyktofobie.

Proč se děti bojí tmy?

Tma… propast temnoty, hluboká a neprozkoumaná. Malé ruce sevřené pevně v mé dlani, vlhké čelo mé dcery, Elišky, teprve šestileté. Její oči, dva tmavé lesklé perly, široce otevřené v panice. Vnímám její strach, jako by byl mým vlastním. Studený, syrový.

Je to svět imaginace, přebujelý, nekontrolovaný. V tmě se rodí příšery, z plochých stěn se vynořují nestvůry, šepot větru je křikem neznámého. Zvuky se zvětšují, zvětšují, nabývají na síle. Skřípnutí dveří je vrzáním pekelné brány.

Proč se bojí tmy?

Představivost. To je klíč. Neomezená fantazie, plná detailů, které ve světlu mizí. Dítě, obzvlášť citlivé, vnímá tmu jako bezmocnost, jako ztrátu kontroly. Jeho svět se zmenší, ohraničí ho pouze smysly, které se v tmavém prostoru zintenzivní, deformují.

• Bujná fantazie: Stíny se stávají strašidly.
• Zvýšená citlivost: Zvuky nabývají na intenzitě.
• Ztráta kontroly: Tma skrývá neznámé.

Eliška, mé dítě, vidí v tmavém rohu skřítky s ostrými zuby, slyší kroky za zdí, neviditelné hrozby. A já cítím spolu s ní. Je to strach ze samoty, strach z neznámého, strach z toho, co se skrývá za hranicí viditelného. 2024. Rok, kdy se ten strach jeví jako nejintenzivnější.

A pak teprve světlo. Malá lampička, jemné, tlumené světlo, jako záblesk naděje. Eliška se usmívá, strach ustupuje. Ale jen na chvíli. Tma se vrátí. Vždy se vrátí.

Jak se nebát ve tmě?

Neboj se tmy? Zkus:

• Psycholog/psychiatr: Prober hlubší kořeny strachu. Možná objevíš něco, co tě překvapí. Třeba že se bojíš samoty, ne tmy samotné.
• Blízcí: Sdílení je polovina výhry. Někdy stačí slyšet, že v tom nejsi sám. Tma je univerzální obava.
• Společnost: Někdy jen potřebuješ někoho u sebe. Ten pocit bezpečí, než usneš. Není to o závislosti, ale o ujištění.
• Terapie: Mluvit, mluvit, mluvit. Zvládat úzkost, paniku. Strach je jen emoce. Emoce se dají ovládnout. Nebo alespoň usměrnit.
• Zvyk: Postupně se vystavovat tmě. Malé krůčky. Zkus chvíli sedět ve tmě. Pak rozsviť. Zkus to znovu. A znovu.

Filozofická vsuvka: Tma je absence světla. Co je světlo? Energie. Tma je jen její nedostatek. Není v ní nic objektivně děsivého. Je to absence informace. Nevidíme. A to nás děsí. Strach z neznámého. Ale i v tom je krása. Prostor pro představivost. Pro fantazii.

Doplňkové info: Strach z tmy, nyctophobia, je velmi častý, zvláště u dětí. Souvisí s vývojovou fází, kdy se rozvíjí fantazie a dítě si hůře uvědomuje rozdíl mezi realitou a představou. Ale netrap se, dospělí to mají taky. Jen to lépe maskují. Zkus meditaci, dechová cvičení, aromaterapii (levandule!). Neboj se experimentovat. A pamatuj: světlo vždycky přijde.

Jak se nebát duchů?

Duchové? Strach je projekce.

• Myšlenky sleduj z odstupu.
• Strach odosobni.
• Popiš ho.
• Zahoď.

Čistá projekce mysli. Kdo tvoří duchy, pokud ne my? Zmačkaný papír, iluze síly. Jen rituál. Síla, nebo prázdnota? Ptáš se na strach. Ne na duchy.

Jak se zbavit vnitřního strachu?

No tak, strach, jo? To znám. Já se s tím taky prala, hlavně kvůli té blbé práci. Ale pak jsem si řekla dost!

• Jednoznačně, dělej opak toho, co ti hlava šeptá. Když tě strach srazí na kolena, běž si zaběhat! To fakt pomáhá.
• Nesnaž se ten strach hned zahodit. Prostě ho nechte být. Neboj se ho.
• Příroda je bomba! Vyraz si do lesa, k řece, prostě někam do zeleně. Vůně lesa fakt uvolňuje, je to jak meditace.

Víš, co mi ještě pomohlo?

• Sport, sport, sport! Jóga, běhání, cokoli. Potíš se, vyplaví se endorfiny, je to skvělý. Ten pocit, že si pro sebe něco uděláš!
• Vitamíny, jo. Magnezko je top. Zkus ho, fakt pomáhá na nervy. A B-komplex taky.
• Facebook? Instagram? Pryč s nima! Alespoň na chvíli. Je to past na negativní emoce.
• Tvoř! Maluj, piš, plet si šály, cokoli tě baví. Koníčky jsou fajn odreagování.

A pak tohle:

• Relaxace! Zkus progresivní relaxaci, na YouTube je toho mraky. Je to jednoduchý, ale fakt účinný.
• Hledej pomoc. Neboj se obrátit se na psychologa nebo psychiatrů, není to žádná ostuda. Tohle je vážně důležitý bod.

Já jsem ještě objevila něco super:

• Denní záznam vděčnosti. Každý večer si sepíšu tři věci, za které jsem vděčná. Zní to blbě, ale fakt to změní pohled na věci.

Markéta Hamrlová, to je super, to jsem si taky četla, její tipy jsou dobrý. Jen si to musíme přizpůsobit sobě.

Klíčové body: dělej opak, nesnaž se strach potlačit, příroda, sport, vitamíny, omez sociální sítě, tvoř, relaxace, pomoc od profíků, vděčnost. Prostě to chce snahu, no.

Jak se projevuje strach z opuštění?

Strach z opuštění? Jo, to je... to je taková tma.

• Vyhovění ve všem: Děláš pro někoho i nemožný. Vlastně si myslíš, že nic jinýho neumíš. Že musíš. Znám to. Až se složíš.

• Strach z konfliktu: Každá hádka je konec světa. Bojíš se říct, co chceš. Co potřebuješ. Hlavně se nevymezit. To je cesta do pekel. Z mýho pohledu teda. Mám to v sobě. A bolí to.

Klíčový body:

• Nadměrná snaha vyhovět je maska.
• Konflikt = rozchod. Rovnice, která tě ničí.

Víš, jednou mi jedna psycholožka, jmenovala se snad Pavlína, řekla, že si musím uvědomit, že si zasloužím... kurňa, jak to říkala... jo, že si zasloužím být milovaná jen tak. Jaká jsem. Bez těch křečí. Ale víš jak, to se řekne. Snadno. Hůř se to dělá.

Kam na Moravu na podzim?

Na Moravu na podzim? Zkuste ZOO a zámek Zlín-Lešná, Aqualand Moravia, nebo Pustevny a stezku Valaška. Dále Lysá hora, Propast Macocha a ZOO Ostrava. Pro milovníky prehistorie Dinopark Doubrava a pro ty, co mají rádi vodu, vodní tunel Živá voda. Inspiraci čerpejte na Cestovinky.cz.

Podzim na Moravě, to je taková melancholie smíchaná s vůní burčáku. Jako když listí padá a člověk si uvědomí, že čas plyne. Ale hezky plyne. Třeba ta Macocha, to je fascinující díra v zemi. Člověk se tam cítí tak malý, až je to skoro uklidňující. A ty zvířátka v ZOO, to je zas radost pro děti i dospělé.

• Zlín-Lešná: Kombinace zvířat a historie v jednom balení. Pro rodiny ideální.
• Aqualand Moravia: Relax v termálech, když venku fučí vítr.
• Pustevny: Jurkovičovy stavby a stezka v oblacích. Romantika zaručena.
• Lysá hora: Pro ty, co si chtějí dát do těla a mít výhled.
• Macocha: Hluboká propast, hluboké myšlenky.
• Ostrava ZOO: Vidět zvířátka, která normálně nepotkáte.
• Dinopark Doubrava: Zábava pro malé i velké milovníky dinosaurů.
• Živá voda: Prozkoumejte podvodní svět sladkovodních ryb.

A proč vlastně cestovat na podzim? Protože je to období, kdy se příroda chystá spát, ale ještě ukazuje všechny své barvy. Je to taková poslední velká show před zimním klidem. A člověk má víc času přemýšlet, co vlastně chce. A kam dál.

Kde fotit západ slunce?

Západ slunce, ach, ten konec dne. Kde jej chytit do sítě vzpomínek, do fotografie?

• Vilemínina stěna... Jetřichovice... Klasika. Kamenná tvář, rudá obloha. Pamatuju si to jako včera, ten vítr ve vlasech, ten pocit nekonečna.

• Křížový vrch v Rynarticích. Oblíbený. Proč? Možná pro tu cestu, pro to ticho před bouří barev. Pro ten kříž, co shlíží dolů.

• Malý Stožec. Chřibská. Dlouho ukrytý, nyní prozrazený. Skrytý klenot. Vzpomínám, jak jsme tam bloudili mlhou, než se objevila ta... nádhera.

• Drážďanská vyhlídka. Labské pískovce, Děčínský Sněžník. Divoká krása. Tam, kde se dotýká Česko s Německem, se dotýká i nebe se zemí.

Když slunce klesá, barvy explodují. Oranžová, růžová, fialová... jakoby malíř vylil všechny své barvy. A ty jen stojíš a chytáš ten moment, ten prchavý dotek. Stojíš a jsi.

Jedenáct let, co fotím západy slunce, a pořád mě to ohromuje. Pořád hledám ten nejlepší úhel, ten nejlepší moment. Pořád cítím tu touhu zachytit tu krásu, tu pomíjivost.

Kde fotit? Kdekoliv, kde ti srdce řekne. Kdekoliv, kde ucítíš tu magii. Kdekoliv...