Jak se pozná tichý infarkt?

Tak, tichý infarkt... to je taková svině, promiňte mi ten výraz, ale fakt jo. Vůbec si nevšimnete, že se něco děje. A to je na tom to nejhorší, ne? Já si taky říkám, jestli bych to vůbec poznala. Člověk je občas unavenej, pálí ho žáha, sem tam ho pobolívá na hrudi... Kdo by si myslel hned na infarkt?

No ale, co jsem tak slyšela, a samozřejmě nejsem doktor, ale říkám si, že bych dávala bacha hlavně na takovou bolest, co vyzařuje někam jinam. Třeba do ruky. Nebo do čelisti! To už je podle mě hodně podezřelý. Vlastně... pamatuju si, jak babička jednou říkala, že ji divně bolela ruka a vlastně ji to ani nenapadlo spojit se srdcem. Pak se ukázalo, že to byl fakt malej infarkt, jenže už bylo pozdě na nějaký velký zázraky.

A víte co? Nedávno jsem četla nějakej článek, asi na internetu, už si to přesně nepamatuju, ale psali tam, že si člověk může splést tichý infarkt s takovou tou běžnou únavou, nebo třeba i s obyčejnou chřipkou. Prostě nic extra. Jenže to právě může bejt ta zrada. No, co vám budu povídat, já bych se radši šla ukázat doktorovi, i kdyby to mělo bejt "jenom" planý poplach. Lepší se bát zbytečně, než se pak probudit s tím, že už je pozdě, nemyslíte? Protože co když... co když to příště už nebude jen "tichý infarkt"?