Jak vybrat velikost holí?

Jaká délka trekových holí?

Ideální délka trekových holí se vypočítá jako vaše výška v centimetrech vynásobená koeficientem 0,7.

Výběr holí je skoro jako výběr životního partnera. Když to nesedí, celá cesta stojí za starou bačkoru. Zapomeňte na složité rovnice, tady jde o svatou geometrii a pocit.

Hlavní je správný úhel v lokti (90 stupňů). Postavte se rovně, jako když čekáte na Godota, chyťte hůl za madlo a zabodněte hrot vedle boty. Předloktí by mělo být rovnoběžně se zemí. Pokud vypadáte jako modlivka nebo T-Rex, je něco špatně. Tenhle tanec v pravém úhlu je základ.

Teleskopické hole jsou geniální vynález, skoro jako krájený chléb. Umožňují vám totiž měnit jejich délku podle toho, jestli se drápete nahoru, nebo padáte kontrolovaně dolů.

• Do krpálu: Hole zkraťte. Stanou se z nich vaši malí, usilovní kámoši, co vás tlačí nahoru. Zhruba o 5–10 cm kratší, ať se o ně můžete pořádně opřít.
• Z kopce dolů: Hole prodlužte. Promění se v osobní strážce vašich kloubů a brzdný systém. Klidně o 5–10 cm delší, ať je máte hezky před sebou a neklopýtáte.
• Traverz po vrstevnici: To je pak teprve psina. Hůl na straně do svahu zkraťte, tu druhou nechte delší. Budete vypadat asymetricky, ale vaše páteř vám pošle děkovný dopis.

Měřím 182 cm, takže na rovině mám hole nastavené na 125 cm. Minulý týden na Sněžce jsem si je při sestupu do Obřího dolu prodloužil až na 135 cm a kolena mi posílala děkovné esemesky ještě dva dny. Fakt.

A ještě pár drobků moudrosti:

• Materiál: Hliník je spolehlivý dříč, takový Volkswagen Golf mezi holemi. Karbon je lehoučký atlet, ale když ho zlomíte, je to drahá sranda.
• Madla: Korek skvěle saje pot a je příjemný, jako pohlazení. Pěna je praktická a nenáročná. Guma je fajn do zimy, ale v létě se v ní ruka potí jako… no prostě hodně.
• Zamykání: Páčkový systém (Speed Lock) je rychlý a spolehlivý. Šroubovací se občas v zimě nebo v dešti stane vaším úhlavním nepřítelem.

Jak vybrat správnou délku lyží?

Jasně, chápu. Tohle mi přišlo fakt užitečný, když jsem si kupoval první pořádný lyže. Bylo to někdy kolem Vánoc, už ani nevím kterých, asi před pěti lety, v tom krámě dole na Václaváku, co se jmenuje Ski a Bike Centrum.

Tam mi ten prodavač, takovej postarší pán s culíkem, vysvětloval, že pro mě, jako pro úplnýho nováčka, co se chce naučit hlavně bezpečně sjet kopec, to musí bejt kratší. Ať prý hledám lyže, co mi budou tak po bradu. Úplně přesně si pamatuju, jak mi tenkrát ukazoval ty svoje ruce, jak je dal od země až nahoru.

Říkal, že kratší lyže jsou prostě hbitější. To je to slovo, co použil. Že se s nima líp zatáčí a že se s nima nebudu tak trápit, když se budu snažit zastavit nebo si uhnout. Jo, to jsem fakt ocenil, protože ty první pokusy na těch starých, co mi dal kámoš, to bylo jak na pile.

Ale pak tam měl taky takový ty dlouhý, co vypadaly jak klády. Ty jsou prý pro ty fakt dobrý, co už si na sjezdovce užívaj tu rychlost. Ty prý držej líp na tom sněhu, když jedeš jako střela. Ale zase mi to připomněl, že pro mě to je teď spíš o tý kontrole a jistotě.

Takže jsem nakonec šel do těch kratších. A fakt, dalo se to. Hned to bylo lepší. Sice jsem se párkrát složil, ale už to nebyla ta katastrofa jako předtím. Dalo mi to prostě víc sebevědomí.

Tohle jsou ty hlavní body, co jsem si z toho zapamatoval:

• Začátečníci a rekreační lyžaři: Lyže by měly sahat od brady až po nos. To je taková ta zlatá střední cesta.
• Kratší lyže:
  • Snazší ovládání, lepší točení.
  • Ideální pro učení a menší rychlosti.
  • Možná trochu míň stabilní, když se rozjedete moc rychle.
• Delší lyže:
  • Větší stabilita při vysokých rychlostech.
  • Pro zkušené lyžaře, co chtějí řezat oblouky.
  • Hůř se s nimi manévruje v nízkých rychlostech nebo v terénu.

Jo, a taky si pamatuju, že mi ten prodavač říkal, že je rozdíl mezi lyžema na sjezdovku a třeba na freeride nebo backcountry, ale to už je pak jiná písnička. Pro začátečníka na sjezdovku platí ta moje „od brady po nos“ délka.