Jak vypadá slabý infarkt?

Tak jo, slabý infarkt... No, řeknu vám, není to nic příjemnýho. Vůbec. Já to teda nezažila, ale kámoška jo, a vyprávěla mi o tom... no, děs. Vlastně, víte co? Strašně dlouho si myslela, že jí jen něco je. Jako, bolí ji na hrudi, no a co? Člověk se blbě hne, nebo co já vím. Jenže tohle bylo jiný, víte? Nejdřív si říkala, že to nic není, že se to spraví. Ale ono se to nezlepšovalo. Naopak. Byla bledá jak stěna, studenej pot, no fuj!

A ten strach! To si člověk nedokáže představit. Já se bojím i když mě bolí břicho, natož tohle! A víte co je nejhorší? Že si člověk myslí, že je to jen... něco. Že to přejde. A to je ta největší chyba! Protože co když ne? Co když je to fakt infarkt? No, prostě... nebudu to prodlužovat. Kámoška to nakonec nějak zvládla, ale říkala, že kdyby šla dřív, mohlo to bejt všechno mnohem jednodušší.

Takže moje rada? Nepodceňujte to! Fakt. Jste si jistý, že je to jen namoženej sval? Jestli máte pochybnosti, a už vůbec, jestli se vám motá hlava a potíte se jak blázen... Prostě mazejte na pohotovost! Co ztratíte? Pár hodin času. Ale co získáte? Možná... celej život. No, co já vím, jenom říkám... Je to váš život, ale víte jak se říká, že jo? Lepší se desetkrát zeptat, než jednou něco posrat. A tady to platí dvojnásob!