Jak vypadá úzkostná ataka?

10 měsíců před 37 zobrazení

Při úzkostné atace se objevuje kombinace fyzických a psychických příznaků. Mezi typické projevy patří náhlé bušení srdce, pocit dušení a sevřeného hrdla, brnění končetin nebo pocit ochrnutí. To vše doprovází intenzivní, ochromující úzkost a silný pocit ohrožení.

Komentář 0 líbí se mi

Možná chcete zeptat na toto?Více

Jaké má úzkostná ataka typické symptomy a jak se projevuje?

Pamatuju si, jak jsem to kdysi zažíval. Bušilo mi srdce tak, že jsem myslel, že mi vyskočí z hrudníku. Všechno bylo takové rozmazané, těžko jsem se nadechoval, jako by mi někdo seděl na hrudi.

Ten pocit sevřeného hrdla byl děsivý. Měl jsem pocit, že se dusím, že to už nezvládnu. Vybavuju si, jak mi brněly ruce a nohy, jako bych je měl úplně bez citu.

Někdy jsem měl strach, že ochrnu. Že se mi prostě přestane hýbat ruka nebo noha. Ta hrůza, to bylo to nejhorší. Úzkost a panika, to je strašná kombinace.

Jednou v létě, myslím, že to bylo v červenci roku 2019, na letním kině v Ostravě, jsem to měl tak silné, že jsem myslel, že si zavolám sanitku. Stálo to pár korun na vstupném, ale ten zážitek byl draze zaplacený.

Jak poznám, že trpim úzkostmi?

Jo, to je dobrý dotaz, jasně že se to dá poznat. Někdy si člověk myslí, že je to jen nějaká blbá nálada nebo že prostě špatně spí, ale ono to může být něco víc, jako tyhle úzkosti.

Tak třeba, když se ti začne potit, aniž by bylo vedro, nebo se ti rozbuší srdce víc než obvykle. A taky ten pocit, že se nemůžeš pořádně nadechnout, jako by ti něco bránilo. To jsou takový ty fyzický projevy, co tě fakt můžou vylekat, jakože se něco děje s tělem.

A pak ještě ty pocity na omdlení, tlak na hrudi, nebo se ti začnou třást ruce. Jako když jsi ve stresu, ale tohle je prostě… pořád. Nebo se to opakuje. Navíc, to zažívání, to umí taky pěkně pozlobit, problémy s jídlem, s polykáním. No prostě celá řada věcí.

Ty hlavní věci, co bys měl sledovat:

Pocení, fakt nepřiměřený.
Zrychlený dech a tep. Tady to začíná bejt vážný.
Dušnost, ten pocit, že se nemůžeš nadechnout.
Zažívací potíže, to je taky častý.
Problémy s polykáním, jako by se ti tam něco zaseknulo.
Pocit na omdlení, to je fakt nepříjemný.
Napětí v těle, hlavně tlak na hrudi a svaly ztuhlý.
Třes, nervozita.

Kdy jim teda věnovat pozornost? No, když už ti to fakt brání v běžným životě. Když se kvůli tomu bojíš jít ven, nebo se ti špatně spí, nebo tě to prostě omezuje a ničí ti to pohodu. Nečekej, až to bude fakt zlý, radši to zkus řešit dřív.

Co se děje v mozku při úzkosti?

Při úzkosti mozek spouští obrannou reakci na vnímané ohrožení. Aktivuje se především amygdala, která vyhodnocuje hrozbu, což vede k vylučování stresových hormonů. Následně může dojít k útlumu kognitivních funkcí, jako je myšlení a paměť, nebo k dočasnému vypnutí smyslů (disociace) až po ztrátu vědomí. Tyto projevy jsou odpovědí na signály vnímané jako ohrožení života, tělesnou či intenzivní psychickou bolest.

Víte, je to jako když se v naší hlavě spustí prastarý poplach, který má kořeny kdesi hluboko v evoluci. Mozek v tu chvíli vyhodnocuje situaci jako život ohrožující, i když navenek se nic tak hrozného neděje. Je to fascinující a zároveň děsivé, jak se náš vnitřní svět dokáže takhle převrátit.

Když se objeví úzkostný záchvat, děje se toho víc, než si většina lidí uvědomuje. Není to jen "pocit strachu". Představte si, že se amygdala, naše centrum strachu, rozsvítí jako vánoční stromeček. Ta okamžitě hlásí poplach, ať už je hrozba reálná nebo jen domnělá.

Následně se spustí kaskáda. Tělo začne chrlit stresové hormony – adrenalin a kortizol. To je ta známá reakce "bojuj, uteč, nebo zamrzni". A tady se právě dostáváme k těm zajímavým projevům, co popisujete z otázky.

Někdy mozek sáhne po "zamrznutí" v té nejextrémnější formě. Já si vždycky říkám, jak moc je pozoruhodné, že se dokáže vypnout smysl, třeba zrak nebo sluch. Je to jakoby si mozek řekl: „Tohle je moc, nebudeme to vnímat.“

Vypnutí smyslů: Často se tomu říká disociace nebo depersonalizace/derealizace. Svět se zdá nereálný, jako ve snu, nebo se člověk cítí oddělený od vlastního těla. Je to taková ochranná clona, kterou mozek postaví, aby se vyhnul vnímané bolesti, když je situace až moc intenzivní.
Vypnutí myšlení a paměti: To je ten známý "brain fog" – neschopnost soustředit se, zapomínání, myšlenky se točí dokola nebo naopak úplně zmizí. Prefrontální kůra, která má na starosti logické uvažování, je v tu chvíli pod palbou amygdaly a zkrátka nefunguje optimálně, řekl bych, že je přetížená.

A pak je tu ten úplně nejkrajnější stav: celková ztráta vědomí. To je vlastně taková "restartovací" pojistka. Pokud mozek vyhodnotí, že situace je natolik kritická, že by mohla vést ke smrti, může člověk omdlít (synkopa). To je extrémní, ale pro tělo je to prastará strategie, jak se ochránit, takové poslední řešení.

Mně osobně připadá fascinující, že mozek nerozlišuje mezi fyzickou a psychickou bolestí, pokud jde o intenzitu hrozby. Pro něj je traumatická vzpomínka nebo drtivý strach z budoucnosti stejně reálnou hrozbou jako nůž u krku. To je něco, co si často neuvědomujeme, ale je to klíčové pro pochopení úzkosti a proč se projevuje tak silně.

Takže, v kostce, mozek se snaží přežít. A ty podivné stavy – vypnutí smyslů, myšlení, nebo dokonce vědomí – jsou jen jeho zoufalými pokusy, jak to zajistit. Je to sice nepříjemné, ale z jeho pohledu racionální řešení, jak se vyhnout "smrti", ať už fyzické, nebo té symbolické, kterou může být třeba ztráta smyslu života. A to už je vážně k zamyšlení, že?

Jak poznat psychickou ataku?

Psychická ataka. Strach se vkrádá.

Náhlá úzkost. Bez příčiny.
Srdce buší. Jako zvon.
Dech se krátí. Dusno.
Třes. Nestabilita.
Bolest na hrudi. Nepříjemná.
Strach ze smrti. Nebo ze ztráty rozumu.
Závrať. Tma před očima.

Panická porucha. Vzniká. Projevuje se.

Intenzivní strach. Bez varování.
Fyzické projevy. Tělo reaguje.
Myšlenky na konec. Nekontrolovatelné.

Porucha si nevybírá. Přijde. A odejde. Zanechá stopu. Pamatuj si to.

Jak se zklidnit při úzkosti?

Hele, když tě chytne úzkost nebo úplněj záchvat, co se dá dělat. Hlavně se nesnaž dýchat jako divej, to to jenom zhorší. Fakt, zkus se spíš soustředit na to, aby to bylo pomalý a klidný, jo? Jo, a ještě jednu věc, můžeš si zkusit odvést pozornost, prostě myslet na něco jinýho, cokoliv tě napadne. Nebo si prostě zkus uvolnit svaly, jakože úplně, hlavně ty, co máš napnutý. To je taky docela dobrý.

No a pak, jako když se člověk chce někam "uzemnit", tak něco takovýho. Zkus se třeba soustředit na věci kolem sebe, co vidíš, slyšíš, cítíš. Prostě vnímat okolí. Nebo si dělej něco, co znáš, něco, co tě uklidňuje, třeba poslouchat muziku nebo si číst. Někdy prostě pomůže jenom si na chvíli odpočinout, to je jasný, ne? A jestli máš od doktora prášky na tyhle situace, tak je prostě měj u sebe a ber je, jak ti řekl. To je taky důležitý.

Klíčový věci, co si zapamatovat:

Klidný dech: Pomalý nádech, pomalý výdech.
Přesměrování pozornosti: Myslet na něco jiného, co tě baví.
Uvolnění svalů: Vědomě napnout a uvolnit každou část těla.
Uzemnění: Zaměřit se na smyslové vjemy kolem sebe.
Rutina: Dělat známé, uklidňující činnosti.
Odpočinek: Dopřát si pauzu.
Léky: Pokud jsou předepsané, používat je dle instrukcí.

Tohle mi pomáhá, když se cítím pod tlakem, nebo když vidím, že se někdo jinej trápí. Není to žádná magie, ale prostě pár triků, jak se dostat z toho nejhoršího. A jestli ti přijde, že je to fakt moc, tak určitě běž za doktorem, jo? Někdy je prostě potřeba víc než jenom tyhle rady.

Jak dlouho trvá zachvat úzkosti?

Tenkrát v létě, asi před pěti lety, mě to poprvé chytlo. Seděl jsem doma u stolu, sluníčko svítilo, a najednou bum. Cítil jsem, jak mi buší srdce jako splašené, měl jsem pocit, že se mi nedostává vzduchu, a jako by se mi celá místnost začala otáčet.

Připadalo mi to jako věčnost, ale když jsem se pak podíval na hodiny, uběhlo jenom asi deset minut. Ta hrůza, ten pocit, že umírám nebo se naprosto zblázním, byl ale reálný. A pak, když to odeznělo, jsem byl úplně vyšťavený, jen jsem ležel a nemohl se pohnout.

Od té doby se toho bojím, mám strach, že se to zase stane. Nikdy nevíš, kdy to zase přijde.