Jaké jsou typy poruch chování?

No, tak jsem si říkala, co to vlastně ty poruchy chování jsou… A víte, co jsem zjistila? Podle takové té odborné knihy, MKN-10, se dělí na několik typů. Nějak mi to přijde komplikované, ale pokusím se to vysvětlit, jak jsem to pochopila já.

Prý existuje porucha chování ve vztahu k rodině. To mě tak trochu děsí, protože si představuju, jaké to musí být, když se to týká třeba dětí. Moje neteř občas taky zlobí, ale to je snad normální, ne? Ale co když to přeroste v něco víc? Co když to dítě fakt trpí a my to jenom bagatelizujeme? No, to mě děsí.

Pak je tu nesocializovaná porucha chování. Upřímně, s tím si nevím moc rady. Jako, chápu, že to znamená, že ten člověk, řekněme, se nesocializuje, ale co to vlastně znamená v praxi? Že je samotářský? Že se vyhýbá lidem? Možná, že jo. Možná, že to je víc než jen samotářství. Těžko říct.

A potom socializovaná porucha chování. Cože? Jako že se socializuje, ale chová se špatně? Trochu protimluv, ne? Ale asi jo, představuju si to tak, že se ten člověk zapojuje do nějaké skupiny, ale tam dělá problémy, prostě provokuje, je agresivní. Mám pocit, že jsem něco takového viděla na jedné party. Ale to asi nebyla porucha, spíš opilost, no…

No a nakonec porucha opozičního vzdoru. To zní tak… tak… teenegersky! Však víte, to neustálé “Ne!” a “Já to udělám po svém!” Myslím, že tím jsme si prošli asi všichni, nebo aspoň většina z nás. Ale zase, někdy to asi zajde dál a stane se z toho vážný problém. Kdy je to ještě puberta a kdy už porucha? To je ta otázka, co mě vrtá hlavou.

Tak, to je asi tak všechno, co jsem o tom zjistila. Je mi jasný, že jsem to asi vysvětlila tak nějak po svém, ale snažila jsem se. No, není to jednoduché, tyhle věci.