Kdy je nejlepší cvičit na hubnutí?

Kdy cvičit, ráno nebo večer?

Ráno versus večer? To je otázka, která trápí lidstvo od dob, kdy první jeskynní muž zjistil, že běhání za mamuty zlepšuje fyzičku. Je to jako volba mezi kávou a čajem – záleží na chuti.

• Ráno: Probuzení s endorfiny? Výborná volba! Funguje to jako raketa do dne. Jenže, ranní ptáče… no, víte. Potřebujete železnou vůli, jakou má třeba ten můj kamarád Pepa, co vstává v 5 ráno na jógu. Pepa tvrdí, že je to lepší než káva. Ale já mu nevěřím. Káva je lepší.
• Večer: Relaxační záležitost. Svaly po dni odpočinou. Jenže! Příliš blízko spánku to může zamíchat. Je to jako když se před spaním napijete dvou litrů kafe. Nespi!

Klíč: Pravidelnost je svatá! Ať už ráno, nebo večer, důležitá je ta posvátná rutina. Mám osobně rád poledne. Ale ruku na srdce, kdo má čas cvičit o poledni?

Závěr: Experimentujte! Najděte si svůj rytmus, svůj čas. Je to jako hledání správného partnera, jen místo romantiky tam je pot a únava. Ale ten výsledek? Stane se z Vás superhrdina! Nebo aspoň budete o něco více fit než teď.

• Bonus: Moje teta Božena cvičí vždycky po obědě, říká, že jí to pomáhá s trávením. Je jí 78, tak nejspíš ví, o čem mluví.
• Další bonus: Nesnažte se být jako všichni ostatní! Nebo se snažte, ale buďte sami sebou při tom. Je to totiž vtipné.

Jak dlouho cvičit, abych zhubla?

Třicet minut. To je tak… dlouhá doba, někdy. Zvlášť v noci, když už nemám sílu. Ale chci… chci se cítit líp.

Vím, že po dvaceti minutách se začne spalovat tuk. Dvaceti… A co těch deset minut předtím? Na co jsou? Asi abych se unavila.

• Únava.
• Bolest.
• A pak… pak to přijde. Ten pocit, že jsem pro sebe něco udělala.

Minulý týden jsem cvičila třikrát. Třikrát třicet minut. Devadesát minut. Hodina a půl. To je docela dost, ne? Ale na váze to ještě není vidět. Možná příští týden.

Ještě mi zbývá běh na pásu. A pak kliky. Kliky nedám. Možná jenom deset. Nebo pět. Nebo… ani jeden. Je pozdě.

Třicet minut. Minimálně. Abych zhubla. Abych se cítila… lépe.

Kdy začít chodit do fitka?

Kdy začít cvičit? Hmm, to je těžký. Já začal s posilováním v 16, ale teď si říkám, jestli to nebylo moc pozdě. Možná dřív? Ale co škola? Bylo to náročný. Ještě jsem se učil na maturity. Teď už bych to zvládal líp, víc času. Ale co když si něco zlomím? To mě fakt děsí. Známej si zlomil ruku.

• Technika je fakt důležitá. To si pamatuju z videa na YouTube od nějakýho trenéra.
• Zátěž přizpůsobit. Jasně, to je logický. Ale jak? To je to, co mě trápí.
• Věk nehraje roli. To je fakt. Viděl jsem tam i dědka. Byl v pohodě.

Klíčový bod: Žádný věkový limit.

Klíčový bod: Správná technika je nejdůležitější.

A co když budu vypadat blbě? To je taky strašný. Ne, blbost. Hlavně zdraví. Je mi 22, už bych se do toho měl kopnout. Dneska jdu na první konzultaci do fitka “Fitness centrum Slunce”. Doufám, že mi tam poradí. Hlavně abych si nic nezlomil. Jana, moje sestra, chodí do fitka “ProFit” už rok a je fakt spokojená. Možná bych se tam taky mrknul. Taky mi říkala, že se tam dělají i lekce zumby. To by mě taky bavilo. Ale nejprve posilovna. Dneska večer už vím!

Kdy chodit do fitka?

Pamatuju si, jak jsem si loni v létě, někdy v červenci, říkal: “Dost! Musím začít cvičit.” Bylo mi 32 a cítil jsem se jak starý pytel brambor. Každý den jsem seděl u počítače, na krku mi naskakovaly hrby a břicho se mi stále víc zaoblovalo. V osm večer jsem byl totálně vyřízený. Jenže věděl jsem, že musím něco změnit.

Začal jsem chodit do Fitcentra na Václavském náměstí. První týden hrůza! Lidí tam bylo jak na Vánoce, zejména po 17. hodině. Byl to boj o stroje, čekání v řadách, a já se cítil jako křeček v kolečku. Byl jsem zničený, ne z cvičení, ale z té tlačenice. V duchu jsem si říkal: “Tohle nedám.”

Pak jsem zkusil vstávat v 6:00. Neuvěřitelné, ale ráno bylo fitko prázdné! Ticho, klid, jen já a železo. Najednou jsem si to začal užívat. Cítil jsem se svěží, plný energie a cvičení mi šlo mnohem lépe. A nejlépe se mi cvičilo mezi sedmou a osmou hodinou. To mi sedělo nejvíc.

Kdy chodit do fitka? Ráno, mezi 7-9 hodinou.

Proč se nemá cvičit večer?

Večer? Slabý nápad.

Proč ne?

• Vyčerpaný po dni? Maximální výkon? Zapomeňte.
• Spánek? Po náročném tréninku? Iluze.
• Méně lidí? Ano, ale vaše energie? Na nule.

Klíč: Výkonnost klesá s únavou. Spánek je priorita.

Petr Novák, 2024. Fitness trenér. Praha.

Proč se nemá cvičit před spaním?

No, cvičení před spaním? Mě to teda jednou úplně rozhodilo!

Bylo to loni, v říjnu. Bydlím v Praze na Žižkově a konečně jsem se dokopal do fitka, takovýho toho malýho místního. Jinak chodím běhat do parku Parukářka. Jenže ten den jsem měl nějakej blbej den v práci, fakt psycho, takže jsem se tam dostal až kolem devátý večer.

Říkal jsem si, že si dám jenom lehkej trénink, jenže znáte to, člověk se hecne a najednou jede naplno. Takže jsem tam dřel jak mezek snad hodinu a půl.

Doma jsem byl fakt vyřízenej, ale taky nabuzenej, chápete. A teď to začalo. Lehnu do postele a nic. Koukám do stropu, myšlenky mi lítaj jak splašený. Zkoušel jsem počítat ovečky, meditovat, nic.

Asi ve tři ráno jsem to vzdal a šel si udělat kafe. Fakt děsnej pocit. Totálně grogy celej den.

• Proč to tak je? No, prej se ti zvýší tepovka a tělo je nabuzený, místo aby se chystalo spát.
• Co s tím? Cvič spíš ráno nebo odpoledne. A večer už jen klídek, pohoda, žádnej stres.
• Důležitý faktory: Intenzita cvičení, doba cvičení před spaním, individuální reakce těla.

Takže za mě: fitko večer už nikdy. Aspoň ne takhle pozdě a tak intenzivně. Jo a zkusím to kafe před spaním už nikdy! 😀

Proč spát běž polštáře?

Bolí mě za krkem. Už roky. Doktor říkal, ať zkusím spát bez polštáře. No, zkusil jsem. Na břiše. V létě 2023. Bylo to v Chorvatsku, apartmán s tvrdou postelí. První noc děs. Nemohl jsem usnout, krk se mi kroutil. Vrátil jsem se k polštáři.

Druhý den jsem to zkusil znovu. Dal jsem si pod matraci ručník, abych měl hlavu trochu výš. A usnul jsem! Ráno jsem se vzbudil a nic mě nebolelo. Neuvěřitelný pocit.

Třetí noc už to šlo samo. Bez ručníku, jen tak na břiše. Od té doby se snažím spát bez polštáře co nejčastěji. Hlavně když cestuju a spím na jiných postelích. Někdy to jde, někdy ne. Ale krk mě bolí míň. Fakt.

• Spánek na břiše bez polštáře udrží páteř rovnou.
• Trvalo mi dvě noci, než jsem si zvykl.
• Bolest v krku se zmírnila.

Spát bez polštáře na břiše je nejlepší pro páteř.