Kdy je potřeba psychiatra?

Kdy vyhledat odbornou pomoc psychiatra?

Kdy vlastně jít za psychiatrem, to je otázka, co mi hlavou vrtá už fakt dlouho. Není to jako když si zlomíš ruku a hned víš, kam jít. Tohle je takový zvláštní terén, fakt.

Pamatuju si někdy na jaře 2022, když jsem si říkala, jestli to není ono. Ty vztahy, ty mě vždycky nějak ničí. Hádky s Honzou, nebo s mámou, pořád se točí dokola a nikam nevede. Fakt jsem pak neměla sílu vůbec na nic, jen ležet a koukat do zdi. Všechno bolelo.

A pak ta práce. Vyhoření. Přesně to. Myslela jsem si, že jsem nezničitelná, ale najednou to prostě nejde. Vůbec. Kancelář, Praha 7, ta moje malá kóje, to bylo jako vězení.

Každý ráno jsem se budila s takovým divným svíráním v žaludku, ani jsem nevěděla proč. Deadline za deadlinem, ale já jsem jen koukala do monitoru a nic. Úplně prázdno. Dříve jsem zvládala třeba tři projekty najednou, teď jsem nebyla schopná ani jeden dotáhnout. A ten stres, co mi pumpoval hlavou, až z toho bolely zuby. To už nebylo normální. Fakt ne.

Takže jo, myslím, že pokud se ti děje něco takového, něco, co tě fakt dusí a prostě už nemůžeš dál, tak je to asi ten moment. Nemá smysl to odkládat, jako jsem to dělala já. Rok a půl, to je hrozně dlouhá doba. Pak jsem si v dubnu 2023 u Bulovky našla jednu ordinaci, konzultace stála 800 Kč, ale to je jiná kapitola.

Co se dělá u psychologa?

U psychologa? No jasně, testy, testy, to je hlavní. Diagnostika, víš, co ti je, nebo co ti vlastně je? A pak ta terapie, to je to hlavní, to je to léčení, to je to, co potřebuješ. Musí mít hlavu v cajku, aby ti to uměl vysvětlit. Empatie, to je taky důležitý, aby ti to dal tak nějak pocítit. A mluvit, prostě mluvit, to se musí umět.

• Psychologické testy: Jasně, ty jsou na to, aby zjistili, jak na tom jsi. Různý dotazníky, úkoly, prostě všechno.
• Diagnostika: Aby věděl, co s tebou je. Co ti vlastně blbne v hlavě.
• Poradenství a terapie: Tohle je to hlavní, to je ta pomoc. Změnit myšlení, naučit se to zvládat.

Klíčové věci pro psychologa:

• Znalosti: Musí vědět, jak to všechno funguje v hlavě.
• Empatie: Aby tě pochopil, aby ti to dovedl podat.
• Komunikace: Prostě mluvit, klidně, jasně.
• Terapeutická sezení: Umět vést to sezení, aby ti to pomohlo.

Hele, a pak třeba ta kognitivně-behaviorální terapie, to je jedna z těch metod. Nebo psychodynamická terapie, to je trochu jiný kafe. Záleží na tom, co kdo potřebuje. Někomu stačí jen si popovídat, jiný potřebuje změnit celý náhled na svět.

Co ještě? Jo, třeba i hypnóza se někdy používá, ale to už je takový extra. A taky psychologové často spolupracují s psychiatry, když je potřeba i medikace. To je důležitý, abys věděl. Prostě když to nejde jen mluvením, tak se řeší i další věci. Je to komplexní, víš co.

Co mě čeká u psychologa?

Psycholog se vás ptá a naslouchá, aby pochopil vaše potíže i to, kdo jste. Cílem je získat přesný obraz vašich problémů v širším kontextu. U psychoanalytika se u toho leží.

No, takže co vás tam jako čeká, u toho šamana na duši. Nebojte, nebude po vás chtít obětovat kozu ani tančit kolem ohně. I když u některých by to možná pomohlo víc než řeči. Hlavně se bude vyptávat. Bude se ve vás hrabat jako moje babička Boženka v kabelce, když hledá žvýkačky Pedro. A hlavně bude poslouchat. Tak urputně, že byste slyšeli i trávu růst, kdyby tam v kanclu nějakou měl.

Cílem je poskládat si vás jako puzzle, kde ale pár dílků chybí a návod sežral pes. Bude chtít vědět všechno. Od toho, proč nesnášíte koprovku, až po vašeho imaginárního kamaráda z dětství, kterej se jmenoval Lojza a bydlel ve skříni. Cítil jsem se tam poprvé jako nahý v trní. U některých expertů si u toho i lehnete na gauč, což je super, pokud jste si zapomněli dát odpoledního šlofíka. Teda, pokud nezačnete chrápat.

A co se tam teda jako fakt děje:

• Není to výslech. Nejste u kriminálky, i když se tak můžete chvíli cítit. Na co nechcete, odpovídat nemusíte. Nemusíte kápnout božskou hned na prvním sezení, nejste u zpovědi, kde se to čeká, i když atmosféra může být podobná. Jen to kadidlo chybí.

• Mlčení je zlato... někdy. Občas nastane ticho. Trapný ticho. To je normální. Terapeut neusnul s otevřenýma očima, jen čeká, jestli z vás ještě něco nevypadne. Občas z člověka vypadnou ty největší perly, právě když je hrobové ticho.

• První rande. První sezení je jako rande naslepo. Oťukáváte se, jestli si lidsky sednete. Když vám ten člověk nesedí víc než tlačenka k snídani, klidně hledejte dál. Moje stará Felicie z roku 98 má taky svý mouchy, ale jezdí. Tady to fungovat musí. Je to naprosto v cajku.

• Co si obléct? Hlavně pohodlně. Nikdo nečeká, že přijdete ve smokingu nebo v plesovkách. Pokud teda neřešíte zrovna problém s nutkavým nošením společenského oděvu. Tepláky a tričko stačí, cílem je uvolnit duši, ne oslnit módní policii.

Jak probíhá sezení s psychologem?

Sezení s psychologem má obvykle několik přístupů. Během prvního setkání se ověřuje vzájemná shoda a možnost budoucí spolupráce. Někteří terapeuti se ptají detailně na životní příběh, jiní nechají klienta volně hovořit o důvodu návštěvy. Také se může stát, že psycholog představí svůj styl práce.

No, to je tak na úvod, abyste měli alespoň nějakou představu, než se to celé rozjede jak lavina v Alpách! Ono to s tím psychologem je totiž někdy jako s rande naslepo, nikdy nevíte, co na vás vykoukne.

• Příběh o psychologovi a jeho stylu:

  • Někteří ti psychologové jsou fakt jak inkvizice, vrtají do vás skrz naskrz, chtějí vědět i barvu vašich prvních dupaček a jakou jste měli svačinu v první třídě. Všechno, prostě, jako byste měli být v novém díle Kriminálky Anděl, kde se hledá pachatel vaší úzkosti. No fakt! Člověk se pak cítí jak přejetý kombajnem, ale aspoň si uvědomí, co všechno už zažil.
  • Jinej zas sedí, kouká, občas kývne hlavou jak majitel hospody na štamgasta, co mu vypráví o tom, jak mu žena utekla s poštákem. Jenom poslouchá a nechá vás vyblekotat všecko, co vás pálí. Člověk má pocit, že se mu uleví, už jenom tím, že to ze sebe dostane, jako když se tlačí na záchodě po fazolích. A to je přece účel, ne?
  • Pak jsou ti, co mluví víc než vy, a to je teprve sranda. Ti vám vylíčí celý svůj rodokmen, životní peripetie a jak to dělají s kočkami. A vy si říkáte, jestli jste přišli na terapii, nebo na posezení s kamarádem, co má trochu moc času a ještě si za to nechá platit. Ale zase, aspoň víte, co je zač, to se cení!

• To první "očuchání":

  • A to první rande, to je vždycky o tom, jestli se "cinknete". Jako když si koupíte nové boty a musíte zjistit, jestli vás netlačí. Nebo jako když jdete na schůzku naslepo a doufáte, že z toho nebude trapná groteska. Jestli to prostě mezi váma zajiskří, nebo jestli bude vzduch hustej jak polívka od babičky. Prostě, musí tam být nějaká chemie, nebo to bude jenom trápení.
  • Není to žádná věda, prostě se musíte cítit aspoň trochu v pohodě. Nechcete přece platit někomu, s kým byste si nešli ani na pivo, natož abyste mu svěřovali svá největší tajemství, co ani manželce neřeknete!

• Proč vůbec do toho jít?

  • No proč! Když už vám kamarádi utekli a rodina jenom radí "prostě se z toho vyspi", tak je čas na profíka. Oni totiž nemůžou říct "to nic není", ale musí se s vámi fakt zabývat. A navíc, oni mají papíry na to, aby poslouchali ty vaše trable, takže se nemusíte cítit blbě, že je otravujete. To je rozdíl!

• Co si vzít s sebou?

  • Hlavně otevřenou mysl a kapesníky, protože občas to je jako na maturitě z emocí. A možná nějakej žvýkačku, aby se vám líp mluvilo, když vám bude sucho v puse z toho náporu pravdy. A peněženku, to je taky důležitá věc, co si budeme povídat.

• Jak dlouho to trvá a kolik to stojí?

  • Většinou to trvá tak 45 až 60 minut, takže žádnej maraton, ale ani sprint. Tak akorát na to, abyste stihli vyklopit to nejhorší a pak utéct dřív, než se vás zeptají na dluhy nebo na to, proč máte na hlavě tu legrační čepici.
  • Cena? To je kapitola sama pro sebe. Někdy to stojí jak malá dovolená na Mallorce, jindy je to příjemnější, ale vždycky je to investice do svého duševního zdraví. Což je teda dražší než novej mobil, ale zato to déle vydrží, když se o to staráte!