Kolik lidí ročně zabijou žraloci?

Sto milionů žraloků ročně… To číslo mi fakt leze na mozek, víte? Sto milionů! To je jako… jako kdyby každý den zmizelo celé město, a to město by bylo plné krásných, tajemných tvorů. Představte si to! Vždyť je to masakr, hrozná, strašlivá zbytečnost. Mně se z toho fakt dělá špatně, vážně. Nedávno jsem viděla dokument o žralokovité rybě, co se chytila do sítě, a ta její bezmoc… ani si to nechci představovat znovu.

A to se bavíme jen o číslech. O statistikách, co vám ukážou jenom suchou realitu. Ale co ta bolest? Co ta ztráta? Co ten narušený ekosystém? Vždyť si to ani neumíme představit, že? Přece jenom, žraloci… to není jenom nějaký hmyz, co se snadno rozmnoží. Oni se množí pomalu, hrozně pomalu. A my je prostě masakrujeme. Představte si, že by se takhle hubila třeba… no nevím… populace slonů, nebo ledních medvědů. Byla by z toho panika, že? Globální panika! Ale žraloci…? Prostě čísla v nějaké statistické zprávě.

A co s tím? Co my, lidi, s tímhle máme dělat? Nemůžu se s tím smířit. Je to tak nespravedlivé, tak… krušné. Kdysi jsem si myslela, že je to jenom nějaká vymyšlená fáma. Že tolik žraloků nemůže zmizet. Ale teď… teď už vím, že je to pravda. A musíme s tím něco udělat. Okamžitě. Nejde to dál ignorovat. Musíme, musíme, musíme… jinak bude pozdě. A to si fakt nepřeju.