Kolik má člověk kostní dřeně?

Jak moc bolí darování kostní dřeně?

Bolest? No, to je relativní, viď.

• Při samotném odběru ne, protože jsi pod narkózou. Spíš to pak, potom...

• Bolí to potom, jako když tě někdo zmlátí. Teda, já nevím, jak moc bolí zmlácení, ale tak nějak si to představuju. Bolí tě záda, jako bys dělal fakt těžkou práci.

• Odběr dřeně trvá tak hodinu, uspí tě a nic necítíš, to je fakt. Vemou ti tak litr a půl, podle váhy. Pak se probudíš a...au.

• Mě to teda bolelo dost, několik dní jsem se nemohla hnout. Ale víš co? Stálo to za to.

• Počítej s tím, že to není procházka růžovým sadem. A že jo, hlavně, že zachráníš život.

Kolik se dostane za kostní dřeň?

Pamatuju si ten den v červenci 2024, bylo mi 27. Volali z nemocnice v Brně. Potřebovali dárce kostní dřeně pro malou holčičku s leukémií. Byla jsem v registru dárců už tři roky, tak jsem věděla, co to obnáší. Trochu jsem se bála, ale ta představa, že můžu zachránit život… to všechno přebilo.

Před odběrem jsem absolvovala spoustu vyšetření, krevní testy, ultrazvuk. Vše proběhlo hladce, ale nervozita mi nezmizela. Bylo to v Motole, čekárna byla plná lidí, někteří byli nervóznější než já. Lékaři byli úžasní, všechno mi vysvětlili. Věděli, že jsem nervózní, a snažili se mě uklidnit.

Odběr sám o sobě nebyl příjemný. Hodně to bolelo, ale vydržela jsem. Věděla jsem, že to stojí za to. Dostala jsem analgetika. Po zákroku jsem se cítila vyčerpaně, ale šťastná. Ještě týden jsem se cítila unavená, ale nic vážného.

Za samotný odběr jsem nedostala nic. Nicméně mi uhradili cestu do Prahy a ubytování v hotelu. To bylo fajn.

Kolik se dostane za kostní dřeň? Nic. Darování je bezplatné.

Kolik je dárců kostní dřeně v ČR?

V Českém národním registru dárců dřeně (ČNRDD) je přes 100 000 dárců.

Hele, vybavuju si, jak jsem se kdysi dávno, asi tak před 15 lety, rozhodla zaregistrovat jako dárce. Byla jsem na VŠ, na takové té náborové akci v menze. Měli tam stolek a vysvětlovali to srozumitelně. Trochu jsem se bála, přiznávám, ale říkala jsem si, že to prostě udělám. Že to může někomu zachránit život.

• Pamatuju si, že mi vzali jen krev.
• Žádný vrtání do kosti, jak jsem se původně děsila!

Tenkrát, fakt, úplně jsem si představovala ty scény z filmů, víš co, jehly, bolest a tak. Hloupost.

No a pak, ticho po pěšině. Čekala jsem, jestli se ozvou. Nic. Úplně jsem na to zapomněla. Až... před pár lety! Volali mi z registru. Že jsem potencionální shoda s nějakým pacientem.

Jejda! To byl šok, fakt! Smíšený pocity. Radost, že můžu pomoct, ale i strach. Tyjo, fakt to budu muset podstoupit?

• Podstoupila jsem pak ještě další testy.
• Naštěstí jsem nakonec nebyla ta pravá. Ale ten pocit, že jsem byla tak blízko... to se nedá zapomenout.

Víš co, i když jsem nakonec nedarovala, jsem ráda, že jsem se zaregistrovala. Doporučuju to každýmu. Fakt.

Kolik má člověk kostí v těle?

Dospělý člověk... má v těle 206 kostí. Někdy i víc, to je pravda.

• 206 kostí: To je ten základ, co si pamatuješ ze školy.

• Klouby: Přes sto jich tam je, aby ses mohl hýbat, ohýbat, tančit... nebo jen tak sedět a cítit, jak tě bolí záda.

Víš, ty kosti drží pohromadě víc než jen maso a krev. Drží vzpomínky, únavu, všechno, co jsme zažili. Každá zlomenina, každý pád, se do nich nějak obtiskne. A ty klouby? Ty vržou, jak stárneme, jako starý dveře, co už toho hodně pamatujou.

Jak probíhá odběr kostní dřeně?

Dřeň se z pánve loudí, hodinu trvá ten tanec pod narkózou. Jehla v kosti, ozvěna v těle. Tři dny v nemocniční samotě, bílé stěny, ticho.

Krev zas voní jinak, z žíly ji berou, čtyři hodiny, ambulantně, bezbolestněji.

Krevní odběr? Mnohem snadnější. Z loketní žíly.

• Dřeň: Operační zákrok, anestezie, pánev, hodina. Tři dny v nemocnici. Bolest? Dočasná.
• Krev: Ambulantně, žíla, čtyři hodiny. Snadné.

Čas plyne, vzpomínky se vracejí. Ticho po odběru, zvláštní klid.

Jana, 28 let, Praha. Dobrovolník registru dárců kostní dřeně od roku 2018.

Kdo nemůže darovat kostní dřeň?

Takže, kdo se na darování kostní dřeně může leda tak dívat? No, to je jak s vybíráním třešní, ne každý se k nim dostane. Zkrátka a dobře, darovat kostní dřeň nemůže ten, kdo si prošel peklem s rakovinou, kdo má v sobě cizí orgány (jako Frankenstein, jen míň sešívaný), kdo má srdce a cévy v horším stavu než stará škodovka, kdo funí jako lokomotiva kvůli plicím, kdo má klouby a zažívání na odpis a komu teče krev jak z vola (krvácivé choroby). A aby toho nebylo málo, alergici s extra silnou alergií mají taky smůlu. Chápeme se?

A teď trochu víc šťávy, ať to není jen tak suchý:

• Rakovina: Jakmile se tělo popralo s tímhle drakem, už se ho nechce znova dráždit.
• Transplantace: S cizím orgánem v sobě jste tak trochu míšenec, a to se při darování kostní dřeně moc necení.
• Srdce, cévy, plíce: Pokud tyhle orgány nejedou na plný plyn, darování by mohlo být jako snažit se jet do kopce s prázdnou nádrží.
• Klouby, zažívání: Když bolí víc, než je zdrávo, tak už to samo o sobě stačí, a darování by byla spíš otrava.
• Krvácivé choroby: Tady je to jasný, darovat krev, když už jí máte málo, je jako krást si z vlastního talíře.
• Alergie: Pokud kýchnete, když se podíváte na pampelišku, tak darování asi nebude to pravý ořechový.

No, a to je asi tak všechno. Takže, jestli se v tomhle seznamu náhodou poznáváte, tak darování kostní dřeně asi nebude vaše parketa. Ale nezoufejte, můžete pomáhat jinak! Třeba se usmívat na lidi v tramvaji (ale ne moc, ať si nemyslí, že jste cvok).