Který sval je nejsilnější?

Který sval je skutečně nejsilnější? Zažité mýty a překvapivá odpověď

Otázka po nejsilnějším svalu v lidském těle je častá, avšak její odpověď není tak jednoznačná, jak by se na první pohled zdálo. Zatímco se často zmiňují žvýkací svaly nebo svaly stehen, nejsprávnější odpověď závisí na tom, jak definujeme “sílu”.

Měříme-li absolutní sílu, tedy maximální sílu, kterou sval dokáže vyvinout v jednom okamžiku, pak žvýkací svaly (masseter a temporalis) skutečně figurují vysoko. Tyto svaly dokáží generovat obrovský tlak potřebný k rozkousání potravy, a jejich síla je v poměru k jejich velikosti impozantní. Podobně silné jsou i svaly stehen, zejména čtyřhlavý stehenní sval (quadriceps femoris), který hraje klíčovou roli při chůzi, běhu a skákání. Jeho síla je nezbytná pro udržení tělesné hmotnosti a provádění silových pohybů dolních končetin.

Nicméně, pokud definujeme sílu jako výkon práce v průběhu delšího časového úseku, pak se na scénu dostává nesporný vítěz – srdce, konkrétně jeho levá komora. Levá komora je zodpovědná za pumpování okysličené krve do celého těla, což je úkol vyžadující nepřetržitou a silnou kontrakci po celý život. Tento orgán, složený ze specializované srdeční svaloviny, pracuje bez přestávky a generuje obrovský objem práce po desetiletí. Jeho síla se odvíjí od jeho vytrvalosti a kontinuity, nikoliv od jednorázového maximálního výkonu. Unikátní struktura srdeční svaloviny, kombinující vlastnosti kosterní (rychlost kontrakce) a hladké svaloviny (vytrvalost), umožňuje tuto neúnavnou a efektivní práci. Její schopnost nepřetržitě pracovat bez únavy ji staví do zcela jiné kategorie než ostatní svaly.

Závěr je tedy takový: neexistuje jeden “nej” nejsilnější sval. Žvýkací svaly a svaly stehen vynikají absolutní silou, ale srdce předčí všechny v nepřetržité práci a celkovém výkonu v průběhu života. Otázka “nej” nejsilnějšího svalu je tedy otázkou perspektivy a definice samotného pojmu “síla”.