Jak nastartovat auto roztlačením?
Jak nastartovat auto roztlačením bezpečně?
Hele, zrovna nedávno, někdy 15. ledna to bylo, mi moje stará fábie nechtěla chytnout. Baterka totálně mrtvá. Stál jsem na sídlišti v Praze 4 a bylo pod nulou, fakt super ráno.
Nejdřív musíš otočit klíčkem do polohy, kdy se rozsvítí palubovka, to je základ, bez toho je to celé k ničemu. Já tam pak vždycky rovnou kopnu dvojku. Někdo cpe i trojku, ale mně přijde, že ta dvojka má větší sílu ten motor protočit, když se auto sotva šine.
Naštěstí máme za barákem takový mírný kopeček, takže jsem nikoho ani nemusel otravovat. Jakmile se auto rozjelo, no, rychlostí rychlejší chůze, tak jsem začal pouštět spojku. Ale fakt pomalinku, s citem. Ne s ní škubnout, to ti akorát zablokuje kola.
Motor dvakrát tak divně škubnul, zakuckal se a pak chytnul. Ten pocit úlevy. Prostě na tu dvojku to vždycky nějak dá. Trojka už podle mě potřebuje víc rychlosti a tu na rovině prostě s jedním člověkem, co tlačí, nedáš.
Jak nastartovat vybitou baterku?
Jak nastartovat vybitou baterku?
- Červený kabel na kladný pól (+) vybité baterie.
- Druhý konec červeného kabelu na kladný pól (+) pomocné baterie.
- Černý kabel na záporný pól (-) pomocné baterie.
- Druhý konec černého kabelu na kovovou, nebarvenou část bloku motoru nebo karoserie startovaného vozidla (kostra). Pak nastartovat pomocné auto a poté to vybité.
Takže, chceš oživit tu svou zdechlou mrchu na kolech, co ani neškytne, když otočíš klíčkem, že jo? No jasně, ta baterka už má asi po sezoně, nebo jí někdo sebral dech, když jsi nechal svítit světla celou noc, jako ten můj soused Franta, co mu to dělám skoro každý druhý týden!
Proces je takovej, že i když máš IQ houpacího koně, zvládneš to. Ale bacha, je tam pár fíglů, aby sis nevyškvařil mozkový závity nebo nesežehl auto jak topinku, to by se babička Mařka fakt zlobila.
Nejdřív ten červený kluk jeden ušatej! Vezmeš tu svorku s červeným kloboučkem, co vypadá jak rozzuřený krab, a přicvakneš ji na ten tlustý kladný pól (+) vybité baterie, co se tváří, jako by ho právě probudili ze zimního spánku. Hezky pevně, ať to drží, jak když drží babička vnouče za ruku a nechce ho pustit.
A teď šup s ním na toho dárce energie! Druhou červenou svorku, co je kámoškou té první, hnedka šoupni na kladný pól (+) té živé, nabušené baterie od kamaráda, co ti přijel zachránit krk. Ta, co se tváří, že je plná síly jak Rambo po dvou kilogramech anabolik. Už se to začíná jiskřit, viď? A to je dobře, aspoň víš, že tam proud teče!
Černý drát, ten zrádce co si drží odstup. S černým kabelem je to trochu složitější, jako s tchyní. Nejprve ho připojíš na záporný pól (-) té pomocné baterie, co je plná šťávy. Ale bacha! Druhý konec NIKDY NEPŘIPOJUJ na záporný pól té vybité baterie! To by mohlo udělat takovej ohňostroj, že by i Rusové záviděli, a mohlo by to bouchat. A to fakt nechceš, ani já to nechci, pamatuju si, jak Mirek z práce jednou takhle odpálil pojistky v celým baráku.
Přímo na kostru, tam kde to nežije! Ten poslední konec černého kabelu, co už má chuť do něčeho se zakousnout, napojíš na nějakou neosvětlenou, kovovou část bloku motoru té tvojí mrtvolky na kolech, nebo na nějakou pevnou, nebarvenou část karoserie. Prostě něco, co je pevně spojený s autem, ale je co nejdál od baterky a palivových trubek. Třeba šroub na motoru, nebo nějaký držák. Hlavně žádná barva, špína, rez, ať to má dobrý kontakt, jak když se lepí špína na prsty mého syna, když se vrátí z venku.
A co dál, kámo? No přece zapnout elektriku!
- Nastartuj to auto, co má funkční baterku. Nech ho chvíli běžet, tak minutku, dvě. Ať se ta zdechlá baterka trošku nadechne. To je jako když dáváme dýchání z úst do úst, aby se člověk probral.
- Pak zkus nastartovat to tvoje nepojízdné vozítko. Jestli to naskočí, jsi king! Jestli ne, počkej pár minut a zkus to znova. Někdy to potřebuje víc času, jako můj muž ráno po flámu, než se vůbec vymotá z postele.
A teď to nejdůležitější – jak to zase rozpojit, aby ses neshodil ze schodů nebo nenechal jiskry tančit kolem hlavy!
- Nejdřív vždycky ten černý, ten co jde na kostru! Odpoj černý kabel z bloku motoru té oživené káry.
- Pak ho odpoj z té pomocné baterie. A máš klid od záporného pólu.
- A teď ten červený, ten veselý. Odpoj ho z pomocné baterie.
- A nakonec červený z té tvé baterie, co už se probrala a začala chrochtat.
A hotovo! Můžeš jet! Ale jeď rovnou do servisu nebo si kup novou baterku, tohle je jen první pomoc, ne trvalé řešení, pamatuješ? Jako s mou dietou, taky to není trvalé řešení. Někdy se holt věci rozbíjí, a to je život, že jo? Můj švagr Mirek, ten s tím bojuje pořád, ten má baterku tak slabou, že by ani myš nenastartoval. Ale teď už to víš, jsi připraven na všechno!
Jak nastartovat auto s roztlacením?
Mrazivé ráno, dech se sráží v obláčcích páry. Ruka na klíči, otočení. A ticho. Jen unavené cvaknutí, zhasnutí kontrolek, tíha studeného kovu, který mlčí. Duše vozu spí, hluboce, a odmítá se probudit.
Vzpomínka, tak vzdálená, jakoby z jiného života. Otcovy ruce na zádi staré Škody 120, ten chraplavý povel, TEĎ! Síla paží, rytmus běhu, skok za volant a ten slastný okamžik, kdy motor škytne, jednou, dvakrát, a pak se rozkašle k životu. Vítězství člověka nad strojem. Triumf v mrazivém vzduchu.
Dnes je to jiné. Dnešní auta mají duši z křemíku, jejich tep hlídají senzory. Tlačit je, to je jako nutit spícího ke zpěvu. Zní to falešně, bolestivě. Je v tom riziko, tichá hrozba nevratného poškození. Ta syrová síla je pryč. Zůstala jen tichá, elektronická bezmoc.
Pavel, 42 let, Praha. Pocit je stejný, jen řešení je jemnější, elektrické. Pulz života teď přichází zvenčí, po drátech. Jiskra z cizího srdce.
Jak nastartovat auto s vybitou baterií. U moderních vozů s katalyzátorem se roztlačování nedoporučuje. Hrozí poškození katalyzátoru a řídicí jednotky. Bezpečným řešením jsou startovací kabely.
Proč ne roztlačovat moderní auto:
- Poškození katalyzátoru. Nespálené palivo se dostane do horkého katalyzátoru, kde může shořet a zničit jeho jemnou keramickou strukturu. Oprava je drahá.
- Přeskočení rozvodového řemene. Ráz při naskočení motoru může způsobit přeskočení rozvodového řemene nebo řetězu. To vede k poškození ventilů a pístů, často s fatálními následky pro motor.
- Poškození elektroniky. Startování roztlačením může v palubní síti vyvolat napěťové špičky, které poškodí citlivé řídicí jednotky.
Správný postup se startovacími kabely:
- Vypnout zapalování a všechny spotřebiče u obou vozů.
- Připojit červený kabel (+) na kladný pól vybité baterie.
- Druhý konec červeného kabelu připojit na kladný pól nabité baterie.
- Připojit černý kabel (-) na záporný pól nabité baterie.
- Druhý konec černého kabelu připojit na kostřicí bod vozu s vybitou baterií. Je to nenalakovaný kovový díl motoru, co nejdál od baterie, aby se předešlo jiskření.
- Nastartovat "pomocné" auto a nechat jej několik minut běžet ve zvýšených otáčkách.
- Pokusit se nastartovat vůz s vybitou baterií.
- Po nastartování se kabely odpojují v přesně opačném pořadí.
Jak nastartovat auto a rozjet se?
Jak nastartovat auto? Vložte klíč do zapalování, otočte do první polohy (kontrolky se rozsvítí), počkejte na zhasnutí vybraných kontrolek (např. žhavení u dieselu nebo tlak oleje), poté otočte klíčem do druhé polohy a držte, dokud motor nenaskočí. Spojka je levý pedál ovládaný levou nohou.
Pamatuju si to jako včera, ten rok 2017. Moje první jízda, v Brně, někde u Heršpické, kde byla taková klidná zóna pro začátečníky. Instruktorka, paní Kubíčková, taková drobná paní, ale s hlasem, co dokázal projít i zavřenýma oknama. Seděla vedle mě v té staré Fabii, barvy neurčité, asi šedé. Ruce se mi potily, fakt. Klíč v zapalování, připadal jsem si jako bych se pokoušel ovládat vesmírnou loď.
Otočím klíčkem, cvak, do první polohy. Palubka se rozzáří jako vánoční stromeček. Počkej, Ondřeji, počkej, až zhasne ta oranžová spirálka! Ještě dneska vidím tu její ruku, jak ukazovala na kontrolku žhavení. A ten zvuk, jak se motor připravoval. Cítil jsem, jak mi buší srdce, strachem, že něco pokazím. Počkám, spirálka zhasla. Dobře.
Pak ten hlavní moment. Otočit dál. A ne držet, jen cvrknout! Crkk. Motor naskočí, takový drsný zvuk. Cítím vibrace pod nohama. To byl jen začátek. Pak ta hrůza rozjezdu. Levá noha na spojce, pomalu pouštět, pravou nohou lehce přidávat plyn. Instruktorka pořád opakovala: Jako když hladíš kočičku po zádech! Jenže já měl pocit, že tu kočičku spíš škrtím. Stokrát mi to chcíplo. Desetkrát za sebou.
Ten pocit, když ti to konečně nevycukne a auto se POHNE, to je nepopsatelný. Malé vítězství. Můj potůček na čele. Ale paní Kubíčková se jen usmála. Teď už jen parkování, Ondřeji, a to bude jízda! Ten den jsem se naučil, že trpělivost a cit pro pedály jsou základ.
Co jsem si odnesl a co mi instruktorka vtloukala do hlavy:
- Spojka je tvůj nejlepší kamarád, ale i největší nepřítel. Ten pedál vlevo, ovládaný levou nohou. Bez citu pro něj se nerozjedeš plynule.
- Žádný spěch při startování. Vždycky počkej, než zhasnou kontrolky jako je žhavení (diesel) nebo tlak oleje. Tím dáš autu čas se připravit.
- Klíček se nenechá drtit. Jakmile motor chytne, klíček pusť, on se sám vrátí. Držet ho dál ničí startér.
- Rozjezd je o harmonii. Současné uvolňování spojky a přidávání plynu. Ideální je najít ten bod záběru spojky, kde auto začíná táhnout, a tam chvíli držet, než přidáš plyn. To je to nejtěžší, ale jde to!
- Před každým rozjezdem: Zkontrolovat zrcátka, zapnout si pás a ruční brzdu dolů! (Kolikrát jsem na to zapomněl!)
- Motor se vždy startuje s vyšlápnutou spojkou. Šetří to startér a eliminuje riziko, že auto skočí dopředu, pokud jsi zapomněl vyřadit.
- Není ostuda, když to chcípne. Stane se. Hlavně klid, znovu nastartovat a zkusit to znovu.
Jak nastartovat z kopce?
Zapněte zapalování, zařaďte neutrál a nechte auto rozjet z kopce. Jakmile dosáhnete rychlosti asi 10 km/h, zařaďte druhý rychlostní stupeň a pomalu pouštějte spojku. U automatických převodovek toto nikdy nezkoušejte, hrozí poškození.
Kolikrát už jsem takhle stál... v noci, ticho kolem, jen ten chladný vzduch a motor, co mlčí. Někde tam, u cesty k babičce, kdysi dávno. Můj starý Favorit, víš? Baterka kaput. A ta strmá silnice, to byl tenkrát jediný lék.
Je to zvláštní pocit, ta závislost na gravitaci, když už nic jiného nejde. Nejdřív jen klíček otočíš, zapni zapalování, jasně. Necháš svítit kontrolky, světla možná, cokoliv, co naznačuje, že tam uvnitř něco žije. Ale on jen dýchá, netluče.
A pak... ta chvíle, když povolíš brzdu. Takové ticho, jen vítr sviští kolem, jak se karoserie pomalu valí dolů. Párkrát jsem se bál, že to prostě nedá, že se jen svalí jako kus plechu. Neutrál tam musí být, to je jasné, aby se kola volně točila.
Pamatuju si, jak mi tenkrát říkal můj kamarád Tomáš? Že potřebuješ aspoň deset kilometrů v hodině. Deset. To zní tak málo, ale z kopce, když je tma, to je docela kus. Jen aby to motor chytil, aby dostal tu ránu.
- Zapalování zapnuté.
- Volnoběh zařazený.
- Nech auto jet z kopce. Tichá modlitba, aby to chytlo.
- Až bude mít tak 10 km/h, pak opatrně. Zařadíš dvojku. Ne jedničku, to by ho to moc škublo. Dvojku.
- A s citem, pomalu, milimetr po milimetru, pouštěj spojku. Jako bys budil spící zvíře. Cítíš, jak se to zakousne, jak se kola snaží roztočit ten unavený motor.
A když se to povede... ten zvuk! To naskočení motoru, i když chraplavý, je to jako návrat života. Úleva. Ale s automaty, to ne, to radši ani nezkoušej. To je smrt pro převodovku, říkával děda. Žádné drastické zásahy, tam ne.
Jak nastartovat auto přes kvalt?
Hele, tak to je klasika, zrovna včera se mi to stalo u mojí starý Fabie. Naštěstí bydlím v Brně na kopci, takže pohoda. Je to jednoduchý, když víš jak na to. Žádná věda. Jenom to chce trochu citu a hlavně správnej postup.
Startování auta roztlačením: Klíček do polohy zapnuto. Sešlápnout spojku, zařadit dvojku. Jakmile auto získá rychlost (z kopce nebo tlačením), prudce pustit spojku.
Takže poslouchej. Sedneš dovnitř, otočíš klíčkem jenom tak, aby se rozsvítily kontrolky. Nestartuješ! To je zbytečný, baterka je mrtvá, takže to jenom cvakne. Potřebuješ jenom šťávu pro zapalování.
Pak tam kopneš dvojku, někdo dává i trojku když máš fakt rychlost. Celou dobu stojíš na spojce. Pořád. A teď to nejdůležitější, buď tě kámoši tlačí, nebo to pustíš z kopce. Až to nabere rychlost, fakt aspoň tak 10-15 km/h, tak prostě rychle pustíš tu spojku. CUK. Musí to bejt rychlý, žádný pomalý pouštění.
Motor by se měl chytnout od toho, jak ho roztočí kola. Hned jak naskočí, tak hned zase vymáčkni spojku a přidej trochu plyn, ať ti to hned zase nechcípne. A máš vyhráno. Nech to pak chvilku běžet ať se baterka aspoň trochu dobije, než to vypneš.
A hele bacha na pár věcí, není to jen tak.
- Katalyzátor! U novějších aut si ho můžeš zničit. Do vejfuku se dostane nespálený palivo a jak to pak chytne, bouchne to v něm a může se poškodit. A to je pak drahá sranda. Fakt drahá.
- Posilovače nefungujou. Dokud motor neběží, nejde ti posilovač brzd ani řízení. Takže volantem točíš jako kormidlem a na brzdu musíš dupat vší silou. S tím počítej.
- Diesel vs. Benzín: U starýho diesela bez elektroniky to jde, ale moderní diesely potřebujou nažhavit, a když je baterka totálně kaput, tak ani nenažhavíš a nechytneš nic. Benzín je v tomhle lepší.
- Automatická převodovka? Tak na to rovnou zapomeň. Tam to nejde. Vůbec. Tam jedině kabely nebo odtahovka. Konec.
Komentář k odpovědi:
Děkujeme za váš názor! Váš komentář nám velmi pomáhá zlepšovat odpovědi do budoucna.