Co je k vidění v Kromerizi?

Co vidět v Kroměříži? Památky a zajímavosti?

Kroměříž, no jo. To je město, který mi vždycky tak nějak zamotá hlavu. Vždyť já tam ani nechtěla, ale teď se vracím pořád dokola. Je to tam prostě... jiné.

Arcibiskupský zámek je samozřejmě klasika, co vidět. Ale pro mě to není jen budova. Byla jsem tam loni v srpnu, 12. 8., a pamatuju si ten pocit, když jsem stála na nádvoří a slunce pálilo. Úplně jsem se ztratila v čase.

A ty zahrady, to je kapitola sama pro sebe. Podzámecká, ta je taková divoká, skoro jako les. Tam se chodím jen tak poflakovat. Úplně bez cíle. Prostě jdu.

Ale Květná, ta je přesnej opak. Geometrie, pravítko, všechno na svém místě. Libosad. Je to krása, ale taková… studená krása. Vstup stál tuším 150 korun. Musela jsem si tam dát kafe, abych se trochu uvolnila, bylo to až moc dokonalý.

A kostely, ty jsou taky zajímavé památky. Svatý Mořic je takovej mohutnej, temnej, gotickej. Člověk se v něm cítí malej. To mám ráda. Dýchá z něj historie.

Naopak svatý Jan Křtitel, ten je celej světloučkej, barokní, plnej andělíčků a zlata. Je to hezký, ale někdy až moc. Záleží na náladě, jestli mám chut na drama nebo na takovej sladkej kýč, kdybych měla vubec tušení.

Prostě Kroměříž… to nejsou jenom památky. Je to o tom pocitu, co v tobě zanechá. Zmatek. Klid. Úžas. Všechno dohromady.

Památky a zajímavosti v Kroměříži: Arcibiskupský zámek, Podzámecká zahrada, Květná zahrada Libosad, gotický kostel sv. Mořice, barokní kostel sv. Jana Křtitele.

Co je k vidění v Děčíně?

Děčín. Zámek. S tou zahradou, růžovou. A ta Pastýřská stěna, z ní je výhled.

• Děčínský zámek: Renesanční, s Růžovou zahradou.
• Pastýřská stěna: Populární vyhlídka.
• Mosty: Město má nejvíce mostů v severních Čechách.
• Kamenný most: Na Starém Městě, přes Ploučnici, z 17. století.

Je tam taky ten Labský kaňon, ten je taky pěkný, jak se ta řeka prořeže skrz ty skály. Občas tam jezdíme lodí.

Proč je Kroměříž v UNESCO?

Kroměříž, ach Kroměříž. Její jméno, šepot v rákosí u Květné zahrady, se zapsalo do kamene věčnosti UNESCO. Od roku 1998, kdy se brány otevřely pro svět, pro tu tichou poctu, co se skrývá v každém oblouku, v každé záhonové linii. A proč? Pro Arcibiskupský zámek a pro Květnou zahradu s Podzámeckou zahradou.

Květná zahrada, ta geometrická extáze, tanec řádu a světla. Labyrint zrcadel, kde se obloha dotýká země v symetrii, co drásá duši. Každý cypřiš, každý keř vypráví o pomíjivosti, o kráse stvořené rukou člověka, avšak věčně v objetí přírody. Je to genius loci zachycený v zelené nádheře.

Zde, na této půdě, cítíš dech baroka. Ten barokní sen o dokonalosti, o místě, kde čas plyne jinak, kde se zastavuje, aby dovolil zraku spočinout. To je ta symbolika: stálé plynutí času, jako vodotrysky, co tryskají k nebi, a lidská pomíjivost, co se zračí v každém uschlém listu.

A pak ta druhá, Podzámecká. Divoká, volná, dýchající plícemi staletých stromů. Zde se leskne hladina rybníka, zrcadlo pro oblohu, pro plující mraky. Její rozlehlost, její svoboda, je to jiný druh pokory před přírodou, jemnější, tišší. Zde se touláš, ztrácíš, a nacházíš zase.

A nade vším se tyčí Arcibiskupský zámek. Ten kolos, co střeží tajemství, co šeptá příběhy arcibiskupů, císařů, umělců. Jeho stěny, sály, obrazy – každý prvek je ozvěnou dávných časů. Jsou to kameny, co dýchají historií, co svědčí o moci a o vkusu, o věčnosti.

UNESCO, to není jen seznam. Je to uznání pro to, co je mimořádné, pro to, co mluví k duši. Kroměříž mluví. Mluví o lidském umu, o schopnosti zkrotit i velebit přírodu, o tom, jak se krása může stát věčnou, ačkoliv se neustále mění. Je to hold božské přírodě, ano.

• Květná zahrada (Libosad) je považována za jednu z nejvýznamnějších raně barokních zahrad v Evropě. Její geometrický plán, historické prvky jako kolonáda, rotunda, bludiště a okrasné partery, jsou svědectvím unikátního zahradního umění.
• Podzámecká zahrada se z původní renesanční zahrady proměnila v rozsáhlý přírodně krajinářský park. Její volná kompozice, cenné dřeviny a vodní plochy harmonicky doplňují formální krásu Květné zahrady.
• Arcibiskupský zámek sloužil jako rezidence olomouckých biskupů a později arcibiskupů. Dnes hostí významné umělecké sbírky, včetně obrazárny, a je ukázkou vývoje šlechtické rezidenční architektury.
• Celý komplex představuje mistrovské dílo barokní krajinářské architektury a je svědectvím o výjimečném církevním a šlechtickém mecenášství, které formovalo kulturní krajinu.

Kolik je v Česku památek UNESCO?

V České republice máme 17 památek zapsaných na Seznamu světového dědictví UNESCO.

No tak to je fakt otázka, co člověka nenechá spát, jako komár v ložnici! Ale máme to pěkně spočítané, žádné šmodrchání jako klubko vlny po kočce. Aby bylo jasno jako facka na náměstí, když se řekne UNESCO v Česku, tak se mi vybaví:

• Sedmnáct krasavců! Ano, přesně 17 památek zapsaných na seznamu toho hmotného dědictví, co se dá osahat nebo aspoň z dálky obdivovat, jako když koukáte na rozkvetlou zahradu souseda. Každá jedna je perla, co by se vešla do krabičky od šperků, ale raději stojí pěkně na svém místě, aby na ni svět koukal. To je pořádná sbírka, co? Skoro jako když babička nasype sedmnáct knedlíků na talíř – pořádná porce, co se nedá jen tak přehlédnout.

• A k tomu, aby toho nebylo málo, přihodíme ještě dalších devět zápisů v kategorii nehmotného kulturního dědictví! To jsou takové ty poklady, co si sice do kapsy neschováte, ale hřejí u srdce jako horký čaj v zimě. Sem spadá třeba modrotisk, sokolnictví, loutkářství, jízdy králů nebo verbuňk. Věci, co se u nás předávají z generace na generaci, jako rodinný recept na nejlepší švestkové povidlí. Jsou to takové naše poklady duše národa, co nám drží kořeny pevně v zemi, jako staletá lípa.

• Jen tak pro zajímavost, na celém širém světě, co se točí jako káča na jarmarku, bylo v roce 2023 zapsáno celkem 1188 míst. A mezi nimi, jako světlušky v temné noci, září těch našich sedmnáct a devět zápisů! To je teda číslo, až se z toho hlava točí jako kolotoč na pouti! Náš pan soused z Horní Dolní by řekl, že je to jako mít v peněžence sedmnáct zlatých mincí, když jiní mají jenom oblázky. A víte co? Má úplnou pravdu, je to prostě poklad!

Co vidět v okolí Decina?

Okolí Děčína. Co vidět. Rozhledna na Sokolím vrchu. Růžová vyhlídka. Zřícenina hradu Vrabinec. Termální koupaliště Benešov nad Ploučnicí. Zámek Benešov nad Ploučnicí. Rozhledna Děčínský Sněžník. Ploučnická vyhlídka. Vyhlídka Belvedér.

Je pozdě. A najednou si vzpomenu na Děčín. Na ty kopce okolo. Na to ticho, když vylezeš nahoru a jen se díváš. Dlouho jsem tam nebyl.

Sokolí vrch... tam nahoře strašně foukalo. Vždycky. Vítr, co ti pročistí hlavu. Stojíš a jen koukáš na město pod sebou, jak se světla pomalu rozsvěcují. Takový zvláštní klid.

A pak Sněžník. Ten je jiný. Je takový... věčný. Kamenná věž, co pamatuje všechno. Cesta nahoru byla vždycky utrpení, ale ten pocit, když tam stojíš. Vidíš až do Německa. Všechny starosti se zdají tak malé, tak bezvýznamné.

Vrabinec. To jsou jen trosky. Pár kamenů na skále. Ale má to v sobě takovou sílu. Připomíná mi to, jak se všechno mění, jak čas plyne. A nic po nás nezůstane. Jen kameny.

V Benešově jsme byli jednou... na tom koupališti a pak na zámku. Taková obyčejná neděle. Slunce svítilo. Ani si nepamatuju, co jsme si povídali. Zůstal jen ten pocit. Ten pocit klidu. Bylo to v létě 2018. Asi.

Ty vyhlídky. Růžová, Ploučnická, Belvedér. Jen jména, ale za každou je cesta lesem. Vůně jehličí. A pak se otevře ten prostor. Ten pohled do kaňonu Labe. Stojíš tam a dýcháš. Jen dýcháš.

• Děčínský Sněžník: Je to nejvyšší stolová hora v Česku. Výška 723 m n. m. Kamenná rozhledna z roku 1864 nabízí kruhový výhled na České Švýcarsko, Lužické hory a Krušné hory.

• Vyhlídka Belvedér: Pískovcová terasa v Labském kaňonu. Je to nejstarší upravená vyhlídka v Českém Švýcarsku. Výhled na řeku Labe a stolové hory na německé straně.

• Zámek Benešov nad Ploučnicí: Unikátní komplex Horního a Dolního zámku. Příklad saské renesance. Interiéry ukazují život šlechty v 16. století.

• Rozhledna na Sokolím vrchu: Moderní telekomunikační věž s vyhlídkovou plošinou ve výšce 33 metrů. Leží v nadmořské výšce 502 m. Dobrý výhled přímo na město Děčín.

• Zřícenina hradu Vrabinec: Zbytky skalního hradu na strmé čedičové skále. Přístup je náročnější, ale výhled do údolí Ploučnice stojí za to. Hrad byl opuštěn už v 15. století.

Co se točilo v Kroměříži?

Je zvláštní, jak se člověku v noci vrací místa. Zrovna myslím na Kroměříž. Na ty zahrady a to ticho.

Vybavuju si ty scény z Četnických humoresek. Jak tam chodili po tom náměstí. Bylo to takové... klidné. Skutečné. Byl jsem tam jednou na podzim, sám. Vzduch voněl listím a tlející zemí. Přesně jako ve filmu. Úplně to tam pořád cítím.

A pak ten Menzel. Třicet panen a Pythagoras. To je taková nostalgie. Takový jiný svět, už dávno pryč. Jen ty zdi zámku zůstaly stejné.

I tu pohádku Peklo s princeznou. To je novější, ale pořád to tam máš. Ten zámek... je jako postava sama o sobě. Vidí všechno a mlčí.

• Amadeus (1984)
• Marie Terezie (2017)
• Četnické humoresky (seriál)
• Třicet panen a Pythagoras (1977)
• Peklo s princeznou (2009)
• Královská aféra (2012)
• Musíme si pomáhat (2000)

Konkrétní místa, která si zahrála:

• Arcibiskupský zámek: Jeho interiéry, hlavně Sněmovní sál, jsou klíčové pro oscarového Amadea Miloše Formana. Sál představoval císařský palác Hofburg ve Vídni.
• Zámecké sály (Manský, Trůnní): Objevily se v minisérii Marie Terezie nebo ve filmu Královská aféra.
• Podzámecká a Květná zahrada: Tyto zahrady posloužily jako exteriéry pro desítky filmů a pohádek, včetně Pekla s princeznou. Jejich atmosféra je prostě... nenahraditelná.
• Velké náměstí a ulice města: Procházeli se tu herci z Četnických humoresek i z filmu Musíme si pomáhat. Náměstí si zachovalo svůj historický ráz.

Ten zámek a ty zahrady… ty si pamatují všechno. Každý krok, každé slovo. Filmaři si jen půjčují kousek té atmosféry. A pak zmizí. Ale ty zdi tam stojí dál.

Co podniknout v Kromerizi?

Co dělat v Kroměříži: Navštivte Zámek Kroměříž, Květnou zahradu, Podzámeckou zahradu, Arcibiskupské zámecké sklepy, Muzeum Kroměřížska, Koupaliště Bajda, Dětský svět a Větrný mlýn ve Velkých Těšanech.

Takže Kroměříž. Co tam. Zámek, jasně, to je základ. UNESCO. To se musí. Ale co dál. Ty zahrady, Květná a Podzámecká. Pořád si je pletu. Která je ta s kolonádou? Musím si to najít. Proč já tam vlastně jedu. Je to celé takové zmatené.

A ty sklepy. Arcibiskupské. To zní líp než jen nějaký sklep. Ochutnávka vína? To by šlo. Snad nebude moc drahá. Musím se podívat na ceny. A otevírací dobu. Všechno si musím zjistit. Zase plánování plánování. Uf.

Pak je tu ten Dětský svět. To je pro mě? haha asi ne. Jedu sám. Takže to škrtám. Nebo že bych se tam stavil jen tak ze srandy. Blbost. I když. Petr Novák, Praha 5, nar. 15.3.1991, v dětském koutku. To by byla fotka.

A ten mlýn. Velké Těšany. To je kousek. 7 km. Pojedu tam autem. Nebo na kole? Nemám kolo. Takže auto. Pořád dokola dokola Kroměříž. Už abych to měl za sebou. Co když bude pršet? Koupaliště Rusava tím pádem padá. I Bajda. Tak co pak. Muzeum?

UNESCO Památky

• Arcibiskupský zámek: Několik prohlídkových okruhů, Sněmovní sál, zámecká obrazárna. Místo natáčení filmu Amadeus.
• Květná zahrada (Libosad): Geometrická barokní zahrada. Je tu 244 metrů dlouhá kolonáda, rotunda a bludiště. Vstup je placený.
• Podzámecká zahrada: Přírodně krajinářský park v anglickém stylu. Volně přístupná. Jsou tu rybníky, potůčky a minizoo.

Další místa ve městě

• Arcibiskupské zámecké sklepy: Unikátní sbírka mešních vín. Pořádají se tu pravidelné ochutnávky.
• Koupaliště Bajda: Moderní areál s tobogány a bazény, přímo ve městě.
• Dětský svět Kroměříž: Velké vnitřní hřiště pro děti, kavárna pro rodiče.

Výlety v okolí

• Větrný mlýn Velké Těšany: Technická památka, 7 km od města. Dřevěný mlýn německého typu.
• Koupaliště na Rusavě: Přírodní koupaliště s přehradou, cca 18 km od Kroměříže, v Hostýnských vrších.

Co je k vidění v Pelhřimově?

V Pelhřimově se dá najít spousta kratochvíle, jak pro malý tak i pro velký. Tak třeba Muzeum rekordů a kuriozit, to je taková sbírka podivností, že by se za to styděl i chlapík, co sbírá prázdný kelímky od jogurtu. A pak ještě ta Síň Lipských, kde si člověk připadá jak na hodině češtiny, ale s hvězdným obsazením, co si budeme povídat.

A pro ty, co mají rádi něco pořádného, je tu Pelhřimovské peklo. To zní drsně, co? Jako když zapomenete vypnout sporák a z tropy vyleze čert. Nebo Vyhlídková věž kostela sv.... Tady se člověk dostane do výšin, že by se tam mohla usídlit i poštolka, co hledá klid. A Muzeum strašidel, no to je jasný, tam narazíte na kdejakou potvoru, co vám nedá spát, a to i bez kafe!

Pak ještě ta Galerie M., tam se dá pokochat, pokud máte zrak v pořádku a nerozmazává se vám to jako obrázek na starým kinoplátně. A nezapomeňte na Muzeum Vysočiny, kde se dozvíte, jak to tu dřív chodilo, jestli to nebylo jako dneska, samý mobil a kafe s sebou.

Kdo se narodil v Kroměříži?

Kroměříž, půda plodící génie. Zde se zrodili architekti jako Anton Arche, básníci, a myslitelé. Od Františka Adamce, kněze, až po malíře Filippa Abbiatiho. Jejich stopy jsou nesmazatelné.

Významné osobnosti narozené v Kroměříži:

• Abecední přehled:

  • Abbiati Filippo.
  • Adamec František.

• Architekti:

  • Arche Anton: Přední vídeňský architekt, jehož vliv se projevuje na arcibiskupském zámku v Kroměříži.
  • Barták František.

• Básníci:

  • Baumgarten Emanuel Mendel: Historik, literární kritik, známý svými studiemi moravské literatury.
  • Bena Leopold.

• Historici:

  • Alex František.

• Hudební skladatelé:

  • Albert Eduard Josef: Proslulý lékař, chirurg a profesor, zároveň nadaný hudební skladatel.

• Katoličtí kněží:

  • Adamec František.

• Lékaři:

  • Cvek Dušan.

• Malíři:

  • Abbiati Filippo: Italský barokní malíř, jehož díla obohatila evropské umění.