Co se nesmí převézt z Itálie?

Co si přivézt z Itálie jídlo?

Co si přivézt z Itálie? Jídlo, jasně! Je to jako ptát se, co si vzít z Anglie – čaj, že jo? Itálie je gastronomický chrám, takže suvenýry musí chutnat!

• Olivový olej: Tekuté zlato. Kupte si ten od místních, to je jak políbit vlastní babičku.
• Limoncello: Slunce v láhvi. Ideální pro ty, co si chtějí léto přivézt do šedivých dnů. Pozor, silné jako nápad na spontánní dovolenou.
• Grappa: Pro ty, co mají rádi, když jim po jazyku proběhne oheň. Jako když potkáte italskou tchyní.
• Sýry: Parmazán, Pecorino. Něco, co vydrží cestu a zlepší každý nudný pokrm. Někdy mám pocit, že sýr je moje pravé povolání.
• Sušená rajčata: Koncentrované léto. Skvělé do salátů, na těstoviny, prostě kamkoliv, kde chcete trochu "la dolce vita".
• Prosciutto a Salumi: Šunky a uzeniny. To je jako hudba pro vaše chuťové pohárky, jenom s trochou soli.

Doporučení: Větší množství olivového oleje nebo vína si raději poslat domů. Letadlo má rádo lehkost, vaše břicho taky, ale kufr ne. A pamatujte, nejlepší koření je láska... a hodně česneku.

Co se nesmí dovážet do ČR?

Do České republiky, stejně jako do celé Evropské unie, jsou přísně omezeny dovozy potravin živočišného původu pro osobní spotřebu. To znamená, že si nemůžete jen tak dovézt kus salámu nebo třeba mléčný výrobek z dovolené. Celníci na to dávají pozor, ačkoliv občas jim to ujde.

Konkrétně se jedná o maso a výrobky z něj – ať už je to čerstvé maso, uzeniny, paštiky, prostě vše, co pochází z prasete, hovězího, drůbeže a podobně. Stejně tak jsou na černé listině mléko a mléčné výrobky, jako je máslo, sýry, jogurty, nebo dokonce i vejce. Tohle je vlastně pochopitelné, protože tyhle produkty můžou být zdrojem různých nemocí, které by se v Unii šířit neměly.

Pamatuju si, jak jsem kdysi na cestách viděl na hranicích lidi, co se divili, proč jim berou ty jejich dobroty. Je to takové to klasické "nevíš, dokud ti to nepoví", co? Ale jo, v roce 2018 celníci zaznamenali skoro 1100 kilo takhle zabavených potravin. To už je docela dost, co říkáte?

Co si tedy můžete bez problémů dovézt:

• Ovoce a zelenina: Tady většinou bývá volnější ruka, pokud to není něco extra exotického, co by mohlo přinést škůdce.
• Pečivo a sladkosti: Klasické sušenky, bonbóny, chleba, to je většinou v pohodě.
• Konzervy (rostlinného původu): Zavařená zelenina, ovoce, nebo třeba luštěniny, pokud jsou dobře zabalené a nejsou v nich živočišné složky.
• Ryby (určité druhy a úpravy): Zpracované nebo konzervované ryby bývají povoleny, ale vždy je lepší si to ověřit.

Důležité body k zapamatování:

• EU harmonizace: Pravidla jsou jednotná pro celou Evropskou unii, takže co platí v Německu, platí i v Česku.
• Osobní spotřeba: Tohle se týká jen toho, co si vezmete pro sebe, ne pro prodej. Komerční dovoz má úplně jiná pravidla.
• Zdravotní rizika: Hlavním důvodem restrikcí je ochrana před šířením nemocí.

Je to vlastně taková drobná lekce o globálních pravidlech. Někdy si říkám, jestli ta složitost pravidel není jen další způsob, jak nám svět ukazuje, že nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Ale zase, když to chrání naše zdraví, tak proč ne, že jo?

Na co si dát pozor při řízení v Itálii?

Pozor v Itálii, milí řidiči, jinak vás zruinujou!

• Rychlostní kamery číhají všude, peněženka pláče.
• Parkujte jen tam, kde je modrá čára, jinak vás odtáhnou.
• Chodci jsou svatí, na přechodu mají vždycky přednost.
• Dálková světla v noci ano, ale zhasněte je pro protijedoucí.
• Únava za volantem? Střídejte se! Itálie je jízda!

No a teď to vemte hezky popořádku, jak mi to povídal i můj strejda Venca, když se vrátil se zpoceným čelem z Apulie:

• Rychlostní maniaci a tajní fotografové: V Itálii je překračování rychlosti bráno vážně, asi jako když byste snědli celou pizzu bez sdílení. Kamery tam jsou nalíčeny jako ninja válečníci za každým stromem, a když vás chytnou, tak ta pokuta bude tak tučná, že ji neprotáhnete ani schránkou! Mně jednou přišla domů taková pálka, že jsem si myslel, že jsem si místo auta půjčil Ferrari! Většinou je to kolem 50 až 1500 eur, podle toho, jak moc jste letěli, jako urvaný vagón.

• Parkovací safari: Najít parkovací místo v Itálii je jako hledat jehlu v kupce sena, co ho předtím podpálili. Když už nějaké uvidíte, koukejte po barvě čáry! Bílá je pro rezidenty (tam fakt nejste, pokud nemáte babičku v Palermu), modrá je placená (tam šupem do automatu, co bere jen mince a divné karty, nebo přes aplikaci!), žlutá je pro invalidy (to byste si netroufli) a černá... no, černá znamená, že tam už prostě nestojíte, protože vaše auto je pryč! A ty odtahovky jsou tam rychlejší než Usain Bolt.

• Chodci – svatá kráva silnic: Chodci v Itálii mají status polobohů, co se silničního provozu týče. Vběhnou do silnice, jako by byli neviditelní, nebo na přechodu stojí a čumí na vás, co jako čekáte. Zpomalte už deset metrů před přechodem, ať se jim neudělá špatně z vaší rychlosti. Moje teta Jarmila říkala, že se jí zdálo, že na ni z chodníku mávali paroháči, jak moc musela brzdit.

• Světla – buďte džentlmen: V noci to tam občas vypadá jako válka světel, ale vy buďte Evropani. Dálky ano, aby vás nikdo nepřehlédl, ale když vidíte, že se blíží protijedoucí vozidlo, tak je slušně ztlumte. Italové na to někdy kašlou, ale vy buďte ten lepší člověk, co se snaží nezpůsobit oslepnutí ostatním.

• Zóny ZTL – smrtící zkratky: Tyhle zkratky (Zona a Traffico Limitato) jsou jako minové pole! Většinou je najdete v centrech měst a znamenají, že tam nesmíte vjet bez povolení. A když vjedeš, platíš, i kdybys tam jenom prdnul. Vždycky si to zjistěte pro konkrétní město, kam jedete. Na Googlu se to dá dohledat, ale bacha, oni to občas mění, takže bacha na to, jako na ježibabu!

• Troubení – italská symfonie: V Itálii je troubení umění. Není to agrese, to je komunikace! Jako "hele, jsem tady," nebo "koukni, skoro jsem tě přejel!" Občas mi to přijde jako takový symfonický orchestr, kde každý troubí jinou notu, ale nakonec to nějak ladí. Hlavně se tím nenechte vyvést z míry, oni to tak prostě dělají.

• Dálniční poplatky – připravte si šrajtofli: Většinou se platí a není to málo, tak jako když si kupujete novou ledničku. Vezměte si lístek, pak zaplatíte. Mějte drobné nebo kartu připravenou, občas tam blbnou automaty, a pak se za váma udělá fronta jak na banány za komunismu. A to fakt nechceš, zvlášť když na vás zezadu troubí kamion!

• Skútry a motorky – neviditelní jezdci: Těch je tam jako much na medu. Jsou všude, proplétají se, objíždějí. Koukejte se do zrcátek častěji než na tachometr. Oni mají pocit, že jsou nesmrtelní, nebo že mají speciální neviditelný plášť. Nikdy nevíte, odkud se vynoří další.

• Kruháče – divoký západ: To je kapitola sama pro sebe. Občas mi přijde, že tam platí pravidlo: "Kdo dřív troubí, ten má přednost." Bacha na ty, co se cpou dovnitř, i když už jste na kruháči. Prostě jim to přijde jako dobrý nápad. A hlavně, káva a pauza! Občas si dejte oraz. Káva je v Itálii svatá věc, malinká, silná a rychle. Pomůže vám to na nervy po té jízdě.

Co musím mít v autě v Itálii?

V Itálii? No jasně, jako byste jel do Vatikánu bez modlitební knížky.

• Denní svícení: V tunelech a na dálnicích je to nutnost, jako sluneční brýle na plaži. Jinak si vás policajti všimnou jak jednorožce v dopravní zácpě.
• Reflexní vesty: Jedna pro řidiče, a ideálně další pro spolujezdce, když se rozhodnete vyměnit kolo v noci. Abyste nebyli jen další "stín" na silnici.
• Výstražný trojúhelník: Ten nesmí chybět. Je to takový tichý křik: "Hej, tady se něco děje, nepošlapte mi auto!"
• Autolékárnička: Pro případ, že si dáte příliš moc špaget a budete potřebovat první pomoc na "zažívací potíže".
• Zimní pneumatiky: Od 15. listopadu do 15. dubna jsou v horských oblastech povinné. Jako svetr v lednu – prostě musíte.
• Dětská autosedačka: Bez ní na cesty s mrňaty ani nemyslete. Bezpečí dětí je jako toskánské víno – čím lepší, tím lepší.

Co ještě vídat, než se vydáte:

• Rychlostní limity: Mějte je v malíčku, jinak se vaše dovolená rychle promění v "rychlý" výlet na pokutu.
• Alkohol: Zůstaňte střízliví, jako mnich v klášteře. Tolerance je nula promile.

Jinak, pamatujte, že Itálie je plná krásných silnic, ale taky místních řidičů, kteří mají svůj vlastní "rytmus". Takže klid a nohy v teple... nebo spíš, ruce na volantu a oči na stopkách!

Kdy musím platit clo?

Jo, clo. Kdyže to vlastně platím? No, jasně, když to překročí 150 éček. To je ta hranice.

• Nad 150 EUR = platí se clo.
• Do 150 EUR = bez cla.
  A bacha, počítá se jenom ta hodnota zboží. Dopravu a ty další věci do toho nepočítej. Jde o ten samotnej produkt, jasný?
  
  Co když jsem si objednal něco za 160 éček, ale doprava stála jenom 10? Tak to je prostě nad 150, takže clo.
  
  Je to vždycky jenom o tom, co je napsaný na faktuře jako cena tý věci. Bez poštovnýho.
  
  
• Přesná hodnota: rozhoduje.
  Jinak by si to každej ošéfoval, že jo? Levnější doprava a pak se divit, proč to není bez cla. Ale to je prostě tak nastavený.
  Faktura je klíč. Co tam je napsaný, to platí. Nic víc, nic míň.