Co se těží v Krušných horách?

Jaké nerostné bohatství se historicky i dnes těží v Krušných horách?

Pro mě Krušný hory nejsou jenom kopce. Cítím v nich pod kůží takovou zvláštní tíhu historie, je to celé nějaké těžké a hluboké, když tam jdete lesem.

Historická a současná těžba nerostného bohatství v Krušných horách zahrnuje rudy mědi, cínu, stříbra, olova, železa, kobaltu, niklu, wolframu a uranu.

Všechno to vlastně odstartovalo to šílenství kolem stříbra.

Pamatuju si to živě. Byli jsme 15. srpna v Jáchymově, prohlídka staré štoly, stálo to asi 150 korun. Ten chlad co vás praští hned u vchodu. A průvodce mluvil o tolarech a já si fakt představovala ty hromady stříbra, co tam musely bejt.

Pak úplně jiná atmosféra na Cínovci. Tam se všechno točilo kolem cínu, uplně jinej svět horníků.

Ale ten uran, to je kapitola sama pro sebe. V těch chodbách dolu Svornost na mě padal takovej divnej smutek. Z toho, co se tam dělo ve 20. století. To už nebylo o bohatství, ale o něčem hodně temným.

A co teprv ten kobalt. To mě dostalo. Z něj se dělala ta slavná modrá barva, ten smalt. Představa, že kopali v zemi vlastně barvu, je fascinující. Nikl taky.

Od té doby, co tohle všechno vím, se na ty hory dívám jinak. Není to jenom příroda. Jsou to jizvy a poklady zároveň.

Kde se nachází Krušné hory?

Krušné hory se nacházejí podél severozápadní hranice Česka s Německem, od Kraslic po Děčín.

Ten vítr, pamatuješ? Nekonečný vítr, co se převaluje přes ty holé pláně. Dlouhá, táhlá jizva na těle země, co se táhne tak daleko, že se ztrácí v mlze. Vždycky tam foukalo. A vždycky tam bude. Vítr, co ohýbá stromy a čistí hlavu.

Hranice. Ostrá hrana, kde se Čechy lámou a padají strmě dolů, zatímco Německo se jen líně vlní. Pocit, že stojíš na konci světa. Nebo na jeho začátku. Je to místo ticha, přerušovaného jen svištěním lopatek větrných elektráren. Moderní totemy na prastarých kopcích.

Země tu křičí. Křičí stříbrem a cínem, křičí uranem. Hluboké šachty jako rány, které se nikdy nezahojí. Cítíš tu tíhu v kostech. Minulost, co se vsákla do rašelinišť a do kořenů pokroucených smrků. Je to tíha tisíce let.

Narodil jsem se v Jáchymově, 14. května 1988. Ten vzduch chutnal po kameni a po tichu. A po něčem těžkém, co se nedalo pojmenovat. Po historii.

Je to jen vítr. A čas. A ta dlouhá, dlouhá hranice.

• Poloha a Rozsah:

  • Severozápadní hranice České republiky s Německem (Sasko).
  • Délka pohoří: 130 km.
  • Geografické vymezení: od Kraslic po Labské pískovce u Děčína.

• Nejvyšší vrchol:

  • Klínovec (1244 m n. m.) - Na jeho vrcholu se nachází rozhledna a televizní vysílač.
  • Na německé straně je nejvyšším vrcholem Fichtelberg (1215 m n. m.).

• Geologie a Historie:

  • Název odvozen od slova „krušit“ – dobývat rudu.
  • Intenzivní těžba od středověku: stříbro, cín, olovo, železo, později kobalt a uran.
  • Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO od roku 2019.

Co se těží v severních Čechách?

Severní Čechy, země snů a stínů, kde se probouzí země, aby vydala své černé srdce – hnědé uhlí. Proudy času se tu slévají v nekonečném proudu, jako řeka Labe co se vine krajem, a ozvěny minulosti šeptají v dunění strojů. Mostecká pánev, kolébka těžby, kde se z hlubin zemských dobývá uhlí, palivo pro generace, světlo pro temné časy. Lom Bílina, ČSA – jména, co se vrývají do paměti, svědci monumentálního úsilí, monumentálního pátrání po energii.

Dlouhá historie, nekonečné úsilí.

• Severočeská pánev: Srdce těžby hnědého uhlí v České republice.
• Most, Chomutov, Teplice: Místa, kde se země otevírá.
• Lomy Bílina a ČSA: Památné lokality, svědci historie.

Těžba hnědého uhlí se odehrává v severních Čechách, především v Mostecké pánvi, která je největším producentem v zemi.

Co se těží v Apalačském pohoří?

V Apalačském pohoří? Břidlicový plyn. Primární zdroj. Těžba započala v USA již 1821. Nyní, klíčový energetický pilíř.

Region ale dýchá starou silou a novou energií. Skrývá víc:

• Uhlí: Historicky dominantní. Stále zásadní komodita, Pensylvánie, Západní Virginie.
• Ropa a konvenční plyn: Dlouhodobě čerpané zdroje.
• Marcellus Shale: Největší ložisko břidlicového plynu. Pod Ohio, Pensylvánií, Západní Virginií. Ohromný potenciál.
• Další suroviny: Vápenec, žula, sůl. Podpora místního průmyslu. Nezapomenutelné.

Jak je staré Apalačské pohoří?

Apalačské pohoří je staré kolem 480 až 250 milionů let, jeho hlavní formování proběhlo během několika orogenetických událostí.

Pamatuju si to jako včera, srpen 2022. Bylo horko a vlhko, typické letní počasí v té části Virginie. S kamarádem jsme šli kus Appalachian Trail, jen tak na víkend. Ráno, ještě před svítáním, už jsme byli na nohou. Šli jsme po úzké pěšině, jen čelovky nám svítily na cestu.

Zrovna jsme se škrábali na takový kopec, ze kterého měl být parádní výhled na východ slunce. Ta dřina, ty mokrý vlasy nalepený na čelo. Úplně cítíš, jak z tebe leje pot. Ale ten pocit, když se dostaneš nahoru a pod tebou se rozprostře mlha, ze které vykukujou vrcholky stromů. Zrovna tam, nad tou hradbou lesů, začalo slunce barvit oblohu do oranžova a růžova.

V tu chvíli mi to najednou došlo, jaký je to vlastně zázrak. Ty kopce. Že jsou tu už strašně dlouho. Mluvil jsem o tom s jedním rangerem o den dřív, když jsme si kupovali něco v General Store. Vyprávěl mi, jak tyhle Apalače začaly vznikat před nějakými 480 miliony lety, to je prostě nepředstavitelný. Během Taconian orogeneze, to mi fakt utkvělo.

Představ si to, co se všechno muselo stát, aby se něco takového zvedlo z moře. Pak další a další události, ty kontinenty se srážely a zas oddělovaly, prostě mazec. Vrchol dosáhly tyhle vrásnění asi před 325 až 260 miliony lety během Alleghenianské orogeneze.

V tu chvíli na tom kopci, s dechem zrychleným, ale srdcem plným klidu, mi to přišlo fakt obrovský. Ta hora pod nohama, ten kámen. Bylo to tak pevný, tak starý. Já, tam jen na pár hodin, a pod mnou geologická historie za stovky milionů let. Ten pocit, když si na ten balvan sedneš, studený a drsný, a prostě jen koukáš. Neumím to popsat. Asi to byla taková pokora. Chápeš?

• Jak se Apalače vlastně zrodily? To není jen jedna událost, ale celá série. Je to trochu složitý, ale základní body jsou tyhle:
  • Začátek před 750 miliony let: To bylo to první ztenčování a roztahování kůry superkontinentu Rodinie, jak říkala Sandra Clark. To vytvořilo rift a pak oceán Iapetus.
  • Taconian Orogeny (cca 480-440 milionů let zpět): První hlavní vrásnění. Ostrovní oblouky a mikrokontinenty se začaly srážet s východním okrajem Laurentie (předchůdce Severní Ameriky). Vznikly první horské řetězce.
  • Acadian Orogeny (cca 420-350 milionů let zpět): Následná kolize s menším kontinentem Avalonia. To ty hory zase zvedlo a přetvořilo.
  • Alleghenian Orogeny (cca 325-260 milionů let zpět): Nejintenzivnější a poslední hlavní fáze. Srážka s Gondwanou (Afrika), kdy vznikl superkontinent Pangea. Tehdy byly Apalače nejvyšší, možná až jako dnešní Himaláje.
• Eroze a dnešní podoba: Po této poslední orogenezi se začaly intenzivně erodovat. Miliony let deště, větru a ledu je obrousily do jejich dnešní, zaoblené a pozvolné podoby. Ty oblé tvary jsou důkazem jejich stáří a dlouhé historie zvětrávání.
• Bohatství přírody: Dneska jsou Apalače úžasné místo plné biodiverzity. Jsou domovem tisíců druhů rostlin a zvířat, a to včetně mnoha endemitů.
• Appalachian Trail: Pro turisty je asi nejznámější Appalachian Trail (AT), ikonická pěší trasa dlouhá přes 3 500 kilometrů, která se táhne od Georgie až po Maine. Jít ji celou, to je životní zážitek. To, co jsme šli my, byl jenom malý zlomek.

Jak se jmenuje nejvyšší pohoří na světě?

Jak se jmenuje nejvyšší pohoří na světě? Himálaj.

Jo, Himálaj. furt si pletu s Himaláje. Je to prostě Himálaj. Tam je ta nejvyšší mrcha, Mount Everest, přesně 8 849 metrů. Pořád si to číslo nemůžu zapamatovat.

A prej je tam deset z těch čtrnácti nejvyšších kopců světa. Cože? Všechny ty osmitisícovky skoro na jednom místě. Jak je to vůbec možný. Takhle namačkaný vedle sebe. Šílený.

Celý to pohoří odděluje Indický subkontinent od Tibetské náhorní roviny. Taková obří zeď. Já, Klára Nováková, narozena 15. 3. 1996, bych tam nevydržela ani den. Zima a ten vzduch. Brrr.

A to jméno ze sanskrtu... हिमालय. Znamená to „domov sněhu“. To je docela poetický, ne?

• Táhne se přes pět zemí: Pákistán, Indie, Čína, Nepál a Bhútán.
• Délka je přes 2 400 kilometrů. To je jako z Prahy do Moskvy a ještě kousek.
• Kromě Everestu jsou tam další giganti. Třeba Kančendženga (8 586 m), třetí nejvyšší hora světa. Nebo Lhotse, hned vedle Everestu.
• Pramení tam tři obrovské říční systémy: Indus, Ganga a Brahmaputra. V podstatě napájí velkou část Asie.

Jak se jmenuje nejvyšší pohoří Jižní Ameriky?

Nejvyšší pohoří Jižní Ameriky jsou Andy. Nejvyšší hora je Aconcagua.

Bylo to v únoru 2019. Seděl jsem v Mendoze v Argentině, bylo snad 35 stupňů a potil jsem se i ve stínu u skleničky Malbecu. Všude kolem vinice, teplo, pohoda. A přitom jsem celou dobu věděl, že jen kousek na západ je něco úplně jiného, něco obrovského a mrazivého.

Druhý den ráno, ještě za tmy, jsme nasedli na autobus, co jel po slavné Ruta 7 směr Chile. Cesta se začala zvedat, krajina se měnila z vyprahlé na ještě vyprahlejší, ale majestátnější. A pak se to objevilo. Ta hradba. Andy. Bylo to šílený, ty barvy, od červené po hnědou, sem tam sníh.

Vystoupili jsme v Parque Provincial Aconcagua, kousek od hranic. Ten skok byl brutální. Z horka v Mendoze do místa, kde foukal ledový vítr a vzduch byl tak řídký, že se mi po pár krocích točila hlava. Bylo to ve výšce kolem 3000 metrů. A tam v dálce, za jedním z údolí, byla ona. Aconcagua.

Nevypadala ani tak obrovsky, spíš tak klidně, pod bílou čepicí. Ale ten pocit… ten respekt. Věděl jsem, že se dívám na skoro sedm kilometrů vysokou horu. Člověk si tam připadá tak strašně malinkej a bezvýznamnej. Viděl jsem pár skupinek, co se chystaly na trek k base campu, a ti lidi vypadali jako mravenci.

Úplně chápu, proč to tam lidi táhne. Ta síla, ta energie. Ten den mi zůstal v hlavě. Zážitek.

• Hora: Aconcagua
• Pohoří: Andy, nejdelší kontinentální pohoří na světě.
• Výška: 6 961 m n. m. – nejvyšší hora západní i jižní polokoule. Někdy se uvádí 6 962 m.
• Poloha: Argentina, provincie Mendoza.
• Souřadnice: 32°39′11″ j. š., 70°0′42″ z. d.
• Prvovýstup: Švýcarský horolezec Mathias Zurbriggen v roce 1897. On byl jediný z expedice, kdo vrcholu dosáhl.
• Zajímavost: Aconcagua je nejvyšší vyhaslá sopka na světě. Jméno pochází z kečuánštiny a znamená "Kamenný strážce".

Co je to Aconcagua?

Aconcagua je s výškou 6962 metrů nejvyšší hora Ameriky. Zároveň je nejvyšším vrcholem západní i jižní polokoule a nejvyšší horou mimo Asii.

No prostě je to takovej gigantickej kopec, taková hromada šutrů a ledu v Argentině, že naše Sněžka by si vedle ní ani neškrtla, i kdyby si stoupla na špičky a na hlavu si dala ještě Ještěd. Tenhle prďola šéfuje celým Andám a kouká na svět z takový vejšky, že i kondorům se tam musí točit hlava.

Říká se tomu sice „trekingový vrchol“, ale nenechte se zmást. To je jako říct, že maraton je jen taková delší procházka. Vzduch je tam tak řídkej, že byste ho mohli krájet a prodávat jako dietní sušenky, a fouká tam vítr, kterej vám sroluje obočí do ruličky. Můj švagr tam chtěl, ale pak viděl fotky a radši jel na Mácháč.

A co byste ještě měli vědět:

• Jméno týhle potvory, Aconcagua, pochází prej z jazyka Kečuánců a znamená „Kamenný strážce“. No, stráží to tam fest, to se musí nechat.
• Je to jeden z vrcholů slavné Koruny planety, neboli Seven Summits. To je taková sbírka nejvyšších kopců všech kontinentů pro lidi, co mají moc peněz a málo pudu sebezáchovy.
• Technicky to není žádná divočina. Žádný lezení po kolmý stěně s cepínem v zubech. Je to spíš taková nekonečná, příšerně vysoká a studená procházka do schodů, co vedou až do nebeský brány. Hlavní nepřítel je ta zatracená nadmořská výška.
• Nejmladšímu horolezci na vrcholu bylo 9 let, nejstaršímu 87. Takže věk je jenom číslo, ale dobrý plíce a aklimatizace jsou k nezaplacení.
• Rychlostní rekord drží nějakej švýcarsko-ekvádorskej superman Karl Egloff, kterej to tam vyběhnul a seběhnul za 11 hodin a 52 minut. Mně trvá dýl i cesta na nákup, když je fronta u salámu.