Co si přivézt z Jordánska?

Co typického koupit v Jordánsku jako suvenýr nebo dárek?

Když jsem tak přemýšlela, co si vlastně z Jordánska přivést domů, víte, aby to nebylo jenom takové cokoliv, co zapadne v poličce. Pamatuju si, že jsem tam byla loni v dubnu, a to slunce pálilo jak blázen. Bylo toho tam na nakupování tolik, že jsem se v tom skoro ztrácela.

Ty lahve s pískem, ty mě úplně uchvátily! Tam v Petře, jak procházíte těma úzkýma cestama, tam na mě jeden pán volal, "Madam, madam, sand in bottle for you?" A měl tolik těch barev, že jsem z toho byla zmatená. Každý si tam vybral ty svoje pískový obrázky, fakt nádhera.

Potom si vzpomínám na ten ruch v Ammánu, na starém súku, tam jsem si vyhlídla jednu takovou moc krásnou konvici na čaj. Byla z mědi, taková, no, jako z pohádky. A všude, kam se člověk podíval, byly ty úžasné keramické talíře a vázy. Fakt, ty barvy a vzory, to jsem nikdy nikde neviděla.

Koberce, to je kapitola sama pro sebe. Jednou jsem v jednom malém krámku u Wadi Rum viděla takový ten pravý beduínský koberec, tkaný ručně. Byl to takový ten pocit, že ho prostě musím mít, i když stál docela dost, asi 80 jordánských dinárů, což tehdy bylo tak 2500 korun. Ale víte co? Je to nádherná památka.

A ty kaftany! Nebo ty jallabie, co nosí ti místní, to je tak pohodlné, že jsem si jeden hned koupila. Takový ten světle modrý, vyšívaný stříbrnými nitěmi, z jednoho malého obchůdku v Madabě. Bála jsem se, že ho nebudu nosit, ale na léto je ideální. Je to takové, no, vzdušné a krásné.

Jak je draho v Jordánsku?

Stál jsem před pokladnou v Petře, říjen 2023. Jsem Pavel, 32. Když mi řekli cenu za jednodenní vstup, 50 JOD, polilo mě horko. To je přes 1600 korun! Jen za to, že projdu tou soutěskou. Absolutně jsem to nechápal. Člověk se na to těší celý život a pak dostane takovouhle facku hned u vstupu.

O den dřív v Ammánu jsem si připadal jak v úplně jiný zemi. Zašel jsem do normálního Carrefouru, koupil si vaničku hummusu za pár drobných, obří placatý chleba, vodu. Účet byl jako u nás v Albertu. A ten falafel na ulici za jeden dinár... boží. Čerstvý, teplý. To je svět, který turisté v Petře nevidí.

Pak si v Petře u Pokladnice řeknete o lahev vody a chlapík s úsměvem řekne 3 dináry. Skoro stovka za vodu, kterou v Ammánu koupíte za desetinu. Člověk se tam fakt cítí jak chodící peněženka. Všechno je byznys. Chceš fotku na velbloudovi? Zaplať. Chceš vyvézt na mulovi klášter? Zaplať a pořádně.

Ceny v Jordánsku jsou dvojí. Běžné zboží a jídlo v supermarketech a mimo turistické zóny stojí podobně jako v ČR. Vstupy do památek (Petra, Wadi Rum), služby a jídlo v turistických lokalitách jsou extrémně drahé.

• Měna: Jordánský dinár (JOD). 1 JOD = cca 33 Kč (kurz 2024).

• Vstupy do památek jsou největší položkou rozpočtu.

  • Petra: 50 JOD (1 den), 55 JOD (2 dny), 60 JOD (3 dny).
  • Wadi Rum: Vstup do rezervace 5 JOD, celodenní jeep tour s přespáním a jídlem cca 50-70 JOD na osobu.
  • Mrtvé moře: Vstup na veřejnou pláž cca 20-25 JOD.

• Jordan Pass je absolutní nutnost! Zahrnuje vízum (které samo o sobě stojí 40 JOD) a vstup do více než 40 památek včetně Petry. Cena začíná na 70 JOD. Pokud jedete do Petry, koupí passu ušetříte tisíce korun.

• Jídlo:

  • Falafel sendvič na ulici: 0.5 - 1 JOD
  • Večeře v lokální restauraci (mimo turistická místa): 5-8 JOD
  • Večeře v turistické restauraci: 15-25 JOD

• Půjčení auta: od 700 Kč/den. Benzín je levnější než v ČR.

Co je typické pro Jordánsko?

Jordánsko je proslulé starověkým skalním městem Petra, jedním z nových divů světa, a dechberoucí pouští Vádí Rum. Nabízí fantastické potápění v Rudém moři, jízdu na velbloudu a řadu antických památek s poutními místy.

Ale to je jenom špička ledovce, nebo spíš hrana duny! Petra, to je takový rudý zázrak, co ho Nabatejci vytesali do skal, aniž by měli stavební povolení! Tam by se jeden ztratil jak nudle v bandě, ale za ten pohled to stojí. To je prostě MUST-SEE, jinak se vám bude zdát, že jste ani nikde nebyli. A nezapomeňte na měsíční krajinu Vádí Rum, kde se prý Lawrence z Arábie cítil jako doma, a já se mu nedivím.

Kdybych tam měl jen stan a pořádnej čaj, klidně bych se tam usadil, ty duny, to je jako kdyby někdo rozsypal obří kořeníčko, a zapadl slunce tam barví oblohu jako drahá akvarelová sada, co ji ani Picasso neměl. Jízda na velbloudu? No jasně! Je to jako na houpacím koni, jenže s hrby a občas to trochu smrdí. Ale ten pocit, že jedete jako nějaký sultán, to je k nezaplacení.

A když už jste unavení z písku, hurá do Akaby! Tam se můžete potápět, že se vám budou točit oči z těch ryb, co vypadají, jako by utekly z akvária u zubaře. Pod vodou je to tam jak v cukrárně, jenže místo bonbónů tam plavou ryby všech barev a korály jako z jiného světa. Úplná podvodní diskotéka! Kromě toho, mají tam starý kamení, že by se jeden z toho zbláznil – Jerash, Madaba, hory Nebo... Tam se člověk cítí jako v učebnici dějepisu, jenže bez nudy.

A co tam ještě zažijete? No, kromě toho co už jsem zmínil, třeba tohle:

• Mrtvé moře: Tam se vznášíte jak prkno na hladině, aniž byste se snažili. Taková přírodní lázeň, co vám spraví tělo i duši.
• Jordánská pohostinnost: Tamní lidi, ti vám nabídnou čaj dřív, než si stihnete otřít pot z čela. K nezaplacení!
• Kuchyně: Hummus, falafel, mansaf... To je pošušňáníčko, že by si jeden utrhl uši. Ale bacha na ostré omáčky, ty dokážou rozpálit i Eskymáka. Prostě pokladnice zážitků, kam se jen podíváte!

Co ochutnat v Jordánsku?

Jordánská kuchyně má své pilíře. Ochutnat je nutnost.

• Mansaf: Jehněčí, jameed, rýže. Kmenový pokrm.
• Magluba: Obrácený hrnec. Maso, zelenina, rýže. Dramatický servis.
• Falafel: Cizrna, bylinky, smažené. Ulice volá.

Mansaf.Královská hostina pouště. Jehněčí, rýže, jameed – sušený, rehydrovaný jogurt. Klíčový prvek. Jí se tradičně rukou. Zážitek, ne jen jídlo. Vyjádření úcty. Povinnost ochutnat.

Magluba. Hrnec osudu. Vrstvy masa, nejčastěji kuřecí nebo jehněčí, s pečenou zeleninou a rýží. Vše vařeno spolu. Pak okázale překlopeno. Divadlo jídla. Každý kus nese příběh. Ochutnat ceremoniál. Hluboká chuť.

Falafel. Pulz ulic. Křupavé cizrnové kuličky, aromatické bylinky. Rychlé, ale intenzivní. Perfektní s tahini omáčkou, čerstvou zeleninou v chlebu. Sytí a probouzí smysly. Absolutní nutnost.

Kunafa. Sladká provokace. Křehké těsto, rozpuštěný sýr, sirup. Horké, sladké, neodolatelné. Finální dotek.

Kofta Bi Tahini.Mleté maso pečené v tahini omáčce. Jednoduché, syté, esenciální. Skutečná chuť domova.

Čím platit v Jordánsku?

V Jordánsku je oficiální měnou jordánský dinár (JOD). Platby kartou jsou běžné v hotelech a větších obchodech, ale mimo turistická centra a na lokálních trzích je nezbytná hotovost.

Dinár je fascinující měna. Je pevně vázán na americký dolar (1 USD = 0.709 JOD), což mu dává nečekanou stabilitu v regionu. To je něco, co si člověk málokdy uvědomí, když jen přepočítává ceny na koruny. Vzniká tak zajímavý ekonomický mikrokosmos.

Představa bezhotovostní společnosti je v Evropě silná, ale na Blízkém východě realita funguje jinak. Hotovost v ruce není jen platidlo, je to nástroj pro vyjednávání, sociální interakci, pro ten pravý šuk (trh). Bez ní jste jen pozorovatel.

Jmenuji se Marek Novotný. Naposledy jsem tam byl loni v říjnu. Měl jsem s sebou jen svou Revolut kartu a pár stovek dolarů pro jistotu. Vše fungovalo, ale ten pocit klidu, když máte v kapse pár dinárů na bakšiš nebo čaj, je k nezaplacení.

• Aktuální kurz: Přibližně 1 JOD = 33 CZK. Kurz je stabilní díky fixaci na USD.

• Bankomaty (ATM): Jsou dostupné ve městech. Poplatek za výběr se pohybuje kolem 5 JOD, bez ohledu na vybranou částku. Bank al Etihad často poplatek nemá. Vybírat se vyplatí větší částky najednou.

• Směnárny: Peníze lze směnit na letišti (horší kurz) nebo v bankách a směnárnách ve městech jako Ammán či Akaba. Výměna EUR nebo USD je bezproblémová.

• Platby kartou: V hotelech, mezinárodních restauracích, půjčovnách aut a větších supermarketech je platba kartou standard. Na tržištích, v malých obchodech a u pouličních stánků je to prakticky nemožné.

• Ceny: Jordánsko není levná země. Ceny za služby a v restauracích pro turisty jsou srovnatelné s Českou republikou, někdy i vyšší. Vstup do Petry (cca 50 JOD na den) je toho jasným důkazem.

Jak se oblékat v Jordánsku?

V Jordánsku je vhodné oblékat se s ohledem na místní muslimskou kulturu. Muži by měli preferovat dlouhé kalhoty a košile. Ženy volí decentní oblečení zakrývající ramena a kolena; hidžáb je běžný, ale moderní styl s džíny a tričkem je také akceptován, pokud je vkusný.

Když se bavíme o oblékání v Jordánsku, vlastně se dotýkáme hlubších vrstev společnosti, respektu a vnímání sebe sama. Není to jen o kusu látky, že ano? Je to o dialogu s prostředím, do kterého vstupujeme. Já osobně to vidím jako takový tichý projev úcty, ale i praktické řešení pro tamní klima.

Pro pány to bývá celkem přímočaré. Místní muži volí většinou dlouhé kalhoty, což je praktické kvůli slunci, a k tomu košili s krátkým nebo dlouhým rukávem. Někdy vidíme i trička, ale vždy upraveně. Je to nenucený, v horku příjemný look, který udržuje důstojnost. Takový funkční minimalismus.

A pro ženy? Tam je to jemnější hra. Jordánská společnost, ač moderní, si potrpí na jistou míru decentnosti. Nemusíte se nutně zahalovat od hlavy k patě, pokud nejde o posvátné místo. Vidím to spíš jako doporučení být vkusná a zbytečně nevyčnívat. Odráží to i takovou vnitřní pohodu.

Spousta turistek si vystačí s dlouhými džíny, teniskami a tričkem s krátkým rukávem. Klíčové je, aby oblečení nebylo obepnuté či odhalující. Ramena a kolena je dobré mít zakrytá. Šátek na hlavu je krásný doplněk, nositelný elegantně, moderně či tradičně. Je to most mezi volbou a kulturou. Fascinující.

Proč ta decentnost? Nejde ani tak o striktní zákazy, spíš o prevenci. Nechtěná pozornost je něco, čemu se na cestách chceme vyhnout, a vhodným oblečením se tomu dá efektivně předejít. Je to o pocitu bezpečí a respektu, který dáváte i dostáváte. Jako byste si řekli: "Vážím si vašeho prostoru."

Je zajímavé, jak oblečení funguje jako takový neverbální jazyk. Vysílá signály, formuje vnímání. A když se ocitneme v cizí kultuře, stává se z nás takový interpret tohoto jazyka. Cestování nás nutí přemýšlet nad tím, co je univerzální a co je specifické. A jak se tyto hranice proměňují.

Teď k těm praktickým detailům, co se mi osvědčily nebo co jsem si všiml, že funguje:

• Pohodlí nade vše: Jordánsko je země s horkým podnebím. Volte lehké, prodyšné materiály jako bavlna nebo len. Budete se cítit lépe a méně se potit.
• Ochrana před sluncem: Dlouhé rukávy a kalhoty nejsou jen o decentnosti, ale i o ochraně před intenzivním sluncem. Opravdu to oceníte, když slunce pálí. Klobouk nebo kšiltovka je pak skoro nutnost.
• Obuv: Bude se hodně chodit, často po nerovném terénu (Petra, Jerash). Pohodlné, uzavřené boty nebo pevné sandály s dobrou podrážkou jsou zlatá volba. Žabky jen k bazénu.
• Pro návštěvy náboženských míst: Zde je dobré být zvlášť obezřetný. Muži by měli mít dlouhé kalhoty, ženy pak zahalená ramena, kolena a vlasy. U vstupu do mešit bývají šátky k zapůjčení, ale vlastní je vždycky lepší. Ukazuje to snahu.
• Ve městech vs. venkov: V Ammánu, Akabě a dalších větších městech je atmosféra o něco liberálnější. Na venkově nebo v menších obcích je decentnost ještě důležitější. Vždy je dobré vnímat, kde se zrovna nacházíte.
• Plavky: U hotelových bazénů nebo na soukromých plážích v Akabě jsou běžné. Mimo tyto oblasti ale klasické plavky nejsou vhodné. Existují i tzv. burkiny, které někteří ocení.

Na co si dát pozor v Jordansku?

Jordánsko je bezpečné. Přesto, kriminalita existuje; buďte ostražití. Západní třetina země. Tam se soustředí zájem. Jinde, rizika narůstají.

• Kriminalita běžná, nevyhnete se jí zcela. Jde o drobné krádeže, zvláště v davech. A pak, existuje riziko obtěžování, zejména ženských cestovatelek. Není to globální hrozba, ale realita v určitých situacích. Obezřetnost je klíčová.

• Západní hranice Jordánska. To je vaše pole působnosti. Petra, Wadi Rum, Aqaba – zde leží priority. Mimo tuto zónu? Východ a sever. Tam se soustřeďují rizika. Stabilita je tam fragilnější, hranice neklidné. Nepřekračujte zóny doporučení. Rizika se tam násobí.

• Jordánsko je země respektu. Kodex chování si osvojte. Ženy: ramena, kolena zakrytá. Muži: decentní. Hlasitost, agresivita – nepřijatelné. Smlouvání ano, ale s úctou. Respektujte místní zvyky. Je to váš štít proti nedorozuměním.

• Osobní cennosti: Ne vše na jednom místě. Pas, hotovost, karty – rozdělte. Kopie dokladů v cloudu, originály pevně u sebe. Nikdy je nenechat bez dozoru. Jediná chyba může znamenat ztrátu.

• Doprava: Vždy oficiální taxi. Cenu domluvte předem. Noční přejezdy? Omezit na minimum. Půjčení auta? Jen pro znalé místních reálií. Rizika silnic jsou reálná.

• Zdraví: Pijte výhradně balenou vodu. Dehydratace ve vedru není drobná nepříjemnost, ale hrozba. Slunce podceňovat nelze. Kryjte se.

• Interakce: Základy arabštiny, i jen pár slov, otevírají dveře. Úsměv, zdvořilost. Nepoužívejte hlučné chování. Arogance tam nemá místo.

• Instinkty: Důvěřujte své intuici. Pokud se něco nezdá, odejděte. Každý cestovatel ví, že nejlepší ochranou je vnímat okolí. To je vaše silná zbraň.