Co vidět v okolí Uherského Hradiště?

Jaká zajímavá místa navštívit v okolí Uherského Hradiště?

No, když přemýšlíte, co v okolí Uherského Hradiště zažít, je to docela oříšek, že jo. Já jsem tam byl na jaře, teda myslím květen, to bylo ještě docela chladno, ale už zelené. Muzeum v Kunovicích, to mě docela zaujalo, ty starý letadla, to je prostě něco, jako byste se dotkli historie.

Památník Velké Moravy, to je taky silný místo, tam jsem cítil takovou tu hloubku věků, víte. A pak to Muzeum bonsají Isabelia, to je taková malá oáza klidu, ty miniaturní stromečky, to je prostě umění.

Přiznám se, na koupaliště Širůch jsem se nedostal, ale slyšel jsem, že je to tam fajn na léto, jak je horko. A ta Človíčkova stezka ve Sportparku Rybníček, to je super pro rodiny s dětma, úplně to vidím.

Maják Šrotík, ta rozhledna, tam jsem si připadal jako na vrchu světa, krásný výhled na tu krajinu. A KOVOZOO ve Starém Městě, to je taková divočina z kovu, fakt originální. Lhotka u Hradčovic, tam jsem sice nebyl, ale ta myšlenka další rozhledny, to je lákavé, to je prostě ta touha vidět víc.

Co dělat v okolí Tábora?

Tábor a Toulava. Poutní areál Klokoty. Údolí řeky Lužnice. Hrad Kotnov. Muzeum čokolády. To je základ.

Stezka údolím Lužnice. Certifikace Leading Quality Trails Best of Europe. Divoké údolí, skalní masivy, řetězové mosty. Ne pro každého. Trasa Tábor – Bechyně má 22 km.

Via Czechia - Středozemím. Dálková trasa protínající republiku. Tábor je klíčový bod. Zde se láme chleba.

Poutní kostel Klokoty. Místo s energií. Ambity, křížová cesta. Ticho, které mluví. Navrhl Jan Blažej Santini-Aichel.

Stříbrná naučná stezka. Stopy po těžbě stříbra u Kutné Hory. Staré štoly. 9 km historie vytesané do krajiny.

Lesopark Pintovka. Arboretum. Staré stromy. Únik z města pár kroků od centra.

• Táborské podzemí. Labyrint středověkých sklepů pod Žižkovým náměstím. Chlad a ozvěny minulosti. Vstup z radnice.
• Husitské muzeum. Gotický sál. Kdo byli husité. Ne jen Cep a Kalich. Expozice je moderní.
• Hrad Kotnov. Jediný zbytek původního hradu. Vyhlídková věž. Přehled nad celým údolím Lužnice. Klíč je v Bechyňské bráně.
• Chýnovská jeskyně. Nejstarší zpřístupněná jeskyně v ČR. Žádné krápníky. Barevné mramorové stěny. Unikát.
• Rozhledna Hýlačka. Nová konstrukce z roku 2015. Ocel a dřevo. Výhled na Tábor a Českou Sibiř. 136 schodů.
• Káva. Kafe Knihy Jednota. Nečekaný prostor. Žádné turistické pasti. Adresa: Pražská 153.
• Vančurova 1946, Tábor.

Kam na výlet v okolí Hranic na Moravě?

V okolí Hranic na Moravě se nabízí hned několik fascinujících míst. Určitě nevynechejte:

• Hranickou propast (2.2 km), s jejím tajemným bezodným dnem.
• Zbrašovské aragonitové jeskyně (2.3 km), unikátní v celoevropském měřítku.
• Wellness Lázně Teplice nad Bečvou (2.3 km) pro relaxaci.
• Zřícenina hradu Helfštýn (8.5 km), spolu s Lanovým bludištěm Helfštýn (8.3 km) a dalšími hrady jako Puchart (7.9 km) a Drahotuše (8.3 km).
• V zimě pak Ski areál Potštát (10.3 km).

Hranice a jeho okolí, to je taková malá encyklopedie přírodních i historických fenoménů. Když se nad tím zamyslím, je fascinující, jak na relativně malém prostoru dokáže příroda i člověk vytvořit tolik unikátních míst. Mně to vždycky připomene, jak je náš svět vrstevnatý a plný překvapení, stačí jen vědět, kam se dívat.

Začnu asi těmi geologickými skvosty, protože ty mi připadají jako základ všeho. Hranická propast je skutečný přírodní unikát. Když se na ni člověk dívá, nemůže si nepředstavit ty tisíce let, co se tu voda snažila najít cestu dolů a nakonec vytvořila nejhlubší zatopenou propast světa, alespoň dle současných měření. To je síla eroze, že?

A kousek vedle Zbrašovské aragonitové jeskyně – tam zase nečekejte klasickou krápníkovou výzdobu. Tady se hraje na aragonit, což je taková estetická varianta kalcitu, tvoří se tu gejzírové stalagmity a unikátní koule, pro něž mají geologové termín "jeskynní perly".

Je to jako když příroda maluje abstraktní díla. Vždycky mě napadá, jestli ti prvotní objevitelé chápali ten nesmírný význam toho, co našli, nebo jen prostě viděli krásu.

No a po téhle podzemní exkurzi, kde se sice člověk moc nenadře, ale hlava pracuje naplno, je ideální se přesunout do Lázně Teplice nad Bečvou. To není jen tak nějaký wellness. Tady je historie léčivých pramenů, konkrétně těch uhličitých, které mají blahodárný vliv na srdce a cévy.

Přijde mi, že spojení poznání a odpočinku je dokonalá synergická kombinace pro regeneraci ducha i těla. Vlastně, není to jen o fyzickém odpočinku, ale i o mentálním restartu. Filozoficky řečeno, nacházíme rovnováhu mezi terra incognita pod zemí a terra firma našeho vnitřního klidu.

Když se posuneme k historii, tak tam Hranicko taky nezůstává pozadu. Dominantou je samozřejmě Helfštýn, monumentální zřícenina hradu, který je svým rozsahem naprosto úchvatný. Tam člověk cítí tu tíhu středověku, tu práci a pot, co se musely do jeho stavby vložit.

Navíc, ten Helfštýn dneska žije i uměním a lanové bludiště je zase taková hravá forma, jak zapojit mladší generace. Dává mi smysl, že se historická místa oživují novými zážitky.

A když už jsme u hradů, neměli bychom zapomenout ani na ty menší, jako jsou Puchart a Drahotuše. Ty sice nejsou tak "vykřičené", ale jejich ruiny mají své kouzlo, takový ten klidný příběh, který šeptají větru. Je zajímavé sledovat, jak se i menší objekty drží v paměti krajiny.

A pro ty, kdo rádi aktivní odpočinek i v zimě, je tu Ski areál Potštát. Sice to není žádný gigantický areál, ale na rodinné lyžování nebo na první sjezdy je to ideální. Ukazuje to, jak je tento region univerzální – od hlubin země po vrcholky hor, od historie po relaxaci, od aktivního sportu po meditativní procházky.

Vlastně, když se nad tím člověk zamyslí, nabízí Hranicko celou paletu možností pro každého, kdo hledá víc než jen pouhou turistiku. Je to taková laboratoř zážitků.

Co vidět v Bílých Karpatech?

Co vidět v Bílých Karpatech? Prozkoumejte těchto 7 méně známých míst, která nabízejí jedinečné zážitky a pohledy do kraje.

• Sklářská osada Sidonie: Unikátní osada na hranici Česka a Slovenska.
• Chmeľová, skály s výhledy: Působivé skalní útvary s dalekými rozhledy.
• Pozorovatelna Durch: Místo pro klidné pozorování přírody a krajiny.
• Vlachovice a bylinkové sušírny: Tradiční vesnice s historií zpracování bylinek.
• Ploština ve Vizovických vrších: Tragické místo s hlubokou historií, připomínka válečných událostí.
• Poutní místo Malenisko: Duchovní oáza v srdci Karpat.
• Javorník s výhledy: Kopec nabízející panoramatické pohledy na okolní krajinu.

Bílé Karpaty, to není jen taková okrajová oblast Moravy. To je spíš taková krajina, kde se historie a příroda snoubí v neobyčejném tanci. Lidé často hledají exotiku daleko, ale někdy ty nejhlubší zážitky najdeš kousek od domova. Pojďme se podívat na pár takových míst, která mi přijdou na mysl, když se řekne "Karpaty". Každé má svůj příběh, svůj šepot.

• Sklářská osada Sidonie: Představ si místo, kde se ta pomyslná hranice mezi státy tak nějak rozplyne ve skle. Sidonie je fakt unikátní, kousek je u nás, kousek na Slovensku. Je to takový živý důkaz, jak se lidé po staletí dělili o stejné řemeslo, sklářství, stejnou půdu. Když se tam procházíš, dýchne na tebe ta pracovitost a um tehdejších mistrů. A taky si uvědomíš, jak pomíjivé jsou ty naše hranice, když se díváš na tu trvalost umění.

• Chmeľová, skály s výhledy: Tady se ti naskytne dechberoucí panorama, které ti dovolí se na chvíli zastavit a jen tak dýchat. Ten pocit, když stojíš na okraji skal a díváš se na vlnící se krajinu až k obzoru, je nepopsatelný. Příroda tu ukazuje svou sílu a krásu zároveň. Člověk si tam připadá tak maličký, a přece tak propojený s celkem. Je to takové místo, kde se starosti rozpouštějí s větrem.

• Pozorovatelna Durch: Nehledej žádnou velkolepou stavbu, spíš takový útulný koutek pro duši. Je to ideální místo, když si chceš na chvíli odpočinout od digitálního světa a jen tak naslouchat přírodě. Šumění listí, zpěv ptáků, ticho. Tady pochopíš, jak moc je důležité umět jen tak být. Že nemusíš pořád něco dělat, pořád něco honit. Jen tak existovat v přítomném okamžiku. To je luxus, který si dnes málokdo dopřeje.

• Vlachovice a bylinkové sušírny: Tohle místo je pro mě esencí Bílých Karpat a jejich tradiční moudrosti. Generace žen tu sbíraly bylinky, sušily je, předávaly recepty. Ty sušírny, i když dnes třeba jen jako připomínka, vyprávějí o životě v souladu s ročními cykly a pokoře k přírodě. Vzpomínám, jak mi jeden děda vyprávěl o sběru třezalky za úplňku – fascinující, jak se takové znalosti udržely. Je v tom taková síla, ta moudrost, co věděla, že nejlepší lék je často přímo pod nohama.

• Ploština ve Vizovických vrších: Tohle je poněkud jiné místo. Je krásné, ale nese s sebou těžké poselství. Ploština je jizva v krajině i v paměti. Je to memento druhé světové války, připomínka obrovské tragédie. Když tam stojíš, cítíš tu tíhu minulosti, tu nespravedlnost. Mám pocit, že je nesmírně důležité taková místa navštěvovat, aby se na ně nezapomnělo. Je to silná lekce, že mír a svoboda nejsou samozřejmostí a je potřeba je chránit.

• Poutní místo Malenisko: Tady je to o něčem duchovním, ať už jsi věřící, nebo ne. Malenisko má zvláštní, uklidňující energii. Vždycky jsem si myslel, že poutní místa jsou spíš pro ty, co chodí do kostela, ale Malenisko dokáže oslovit každého. Je tam takový klid a mír, že se tam prostě cítíš dobře. Ty staré stromy, kaple, ta tichá atmosféra… Je to prostor, kde si člověk může utřídit myšlenky, zamyslet se. Jak je možné, že se taková místa udržela po staletí?

• Javorník s výhledy: A nakonec Javorník. Klasika, ale pořád funguje. Javorník je taková vstupní brána do krajiny, která ti vezme dech. Zase ty výhledy, ty jsou prostě návykové. Dívat se na zvlněné kopce, na nekonečné lesy, to je prostě krása. Je to místo, kde si uvědomíš, že i v téhle uspěchané době existují kouty, kde se čas tak trochu zpomalí. A to je myslím strašně důležité. Není nutné vždycky hledat exotiku na druhém konci světa, když máme takové poklady za humny. Jen se musíme umět dívat a naslouchat.

Tak co, vyrazíš? Bílé Karpaty čekají. A pamatuj, největší dobrodružství je vždycky v tom, co objevíš sám pro sebe.

Kam ve Varech když prší?

Někdy prostě prší. A člověk neví co.

• Kavárna Parisienne. Ta cukrárna tam. Hned ráno. Pomalu.
• Městská galerie. Tam to umění.
• Muzeum. O přírodě. A taky ty lázeňský koflíky. Zvláštní věci.

A ještě... Tykolony. Tam se dá chodit. A obchody. Ty taky. V létě je to jiné. Vždycky jiné. Ale prší.

Kam v Táboře s dětmi?

Pro výlety s dětmi v Táboře a okolí doporučujeme:

• Skřítkov Bechyně – kouzelné dobrodružství.
• Splouvání Lužnice – kánoe a rafty pro vodácké zážitky.
• Dětský svět a kavárna Ela – útočiště pro hravé chvíle.
• Statek Starý zámek Borotín – venkovská idylka.
• Zřícenina hradu Choustník – historie a skalní město.
• Lesopark Pintovka – klidná procházka u řeky.

Kam v Táboře s dětmi? To je otázka, co? Člověk by řekl, že to je jako hledat ztracené ponožky v pračce – spousta možností, ale která je ta pravá, co nezklame a pobaví? Mám pár tutovek, co mi nedávno babička říkala, a moje neteř to potvrdila, že jo.

• Skřítkov Bechyně: Tak to je čistá magie, kámo. Vstup do světa, kde si i dospělí vzpomenu, jaké to bylo, když ještě věřili na to, že pod postelí bydlí obři. Není to jen taková obyčejná prohlídka, spíš takové menší pohlazení duše a cvičení na bránici. Tam se ti prcek změní v lovce pokladů, co ani neví, že hledá "jen" skřítky. A ty, rodič, si můžeš na chvíli oddychnout a předstírat, že jsi Gandalf na dovolené.

• Splouvání Lužnice na kánoích a raftech: Hele, Lužnice, to je taková naše jihočeská amazonka, jen bez piraní (většinou). Ale s podobným potenciálem pro dobrodružství! Půjčovny lodí tu jsou na každém rohu, stačí si vybrat. Je to jako takový malý test odolnosti vztahu – dokážete se s prckem koordinovat na lodi, aniž byste skončili v nejbližším keři? Mám osobní zkušenost, kdy jsme s mým bráchou, co váží metrák, dělali piruety a děti řvaly smíchy. A ten pocit, když sjedeš jez… čistá euforie, co smyje všechny starosti. Vážně to zkuste, ten proud ti ukáže, kdo je tady kapitán.

• Dětský svět a kavárna Ela, Tábor: Tohle je strategické místo, panebože. Děti se tam vyřádí tak, že večer usnou, ještě než dopovíš pohádku o Karkulce. A ty, jako rodič, máš konečně šanci vypít kafe, které není studené. To je jako oáza na poušti, kde místo velbloudů jezdí dřevěné vláčky a místo písku jsou kuličky. Občas si tam tak sednu, pozoruju ten dětský chaos a přemýšlím, jestli i moje hlava někdy takhle fungovala bez přerušení.

• Statek Starý zámek v Borotíně: Kdo by nechtěl vidět kravičky, kozy, prasátka? A tohle není jen tak ledajaký statek, to je skoro jako muzeum živého venkova. Moje děti vždycky nejvíc milují krmení zvířátek, je to takové to pravé venkovské dobrodružství, co ti na chvilku odlepí děti od obrazovek. A já? Já se vždycky rád podívám, jak se dřív hospodařilo, a občas si koupím něco domácího. Úplně slyším, jak babička říká: "Na statku je to jako v pohádce, jenom místo draků jsou tam telátka."

• Zřícenina hradu Choustník a malé skalní město: Tady se snoubí historie s přírodou, víš? Jeden den jsem tam vyrazil s mou neteří, a ta tam vyváděla, jako by byla princezna na útěku. Hradní zdi, co vypráví staleté příběhy, a pak ty skály, co vypadají, jako by je tam někdo zapomněl po gigantické hře s kostkami. Je to skvělé místo pro fantazii, kde si děti můžou hrát na rytíře, co zachraňují princezny, a ty se zatím můžeš kochat výhledem, co ti vezme dech. Jen bacha na klouzavé kameny, to není vždycky sranda.

• Procházka podél Lužnice v lesoparku Pintovka: Když už máš dost všeho toho adrenalinu, Pintovka je takový balzám na duši. Jít podél Lužnice, pozorovat kachny, hodit kamínek do vody... Je to jako reset button pro celou rodinu. Já tam chodím na relax i s mým psem, když potřebuju vypnout. Vzduch tam voní jako les po dešti a občas narazíš na veverku, co si dělá zásoby na zimu. Je to takové to tiché, nenápadné kouzlo, co se ti zaryje pod kůži a připomene, že i v jednoduchosti je síla.

Celkově vzato, Tábor a jeho okolí má co nabídnout. Ať už hledáš dobrodružství, klid, nebo jen místo, kde děti unavíš a ty si konečně vypiješ tu kávu teplou. Vyber si podle nálady, ale hlavně si to užij, protože tyhle chvíle, to je to, co se počítá.

Kam se projít v Táboře?

Místa v Táboře.

• Věž Kotnov. Bechyňská brána.
• Žižkovo náměstí.
• Podzemní chodby.
• Husitské muzeum.
• Vyhlídková věž děkanského kostela.
• ZOO Tábor.
• Botanická zahrada.
• Muzeum Lega.

Věž Kotnov. Symbol moci. Strohá gotika. Výstup je zkouška. Odměnou je pohled na město, které leží pod tebou. Vše je náhle přehledné. Vše ztrácí na významu.

Žižkovo náměstí je srdce. Kamenné, historické. Každý dům má příběh. Většinou tichý. Socha Žižky hledí do dálky. Nevidí vás. Vidí svou dobu.

Pod povrchem je jiný svět. Chladný. Úzký. Táborské podzemí. Sloužilo k přežití. Vzduch je těžký vzpomínkami na obléhání a úkryt. Každý krok se ozývá. Ozývá se prázdnota.

Husitské muzeum. Ve staré radnici. Uchovává paměť. Zbraně, které měnily svět. Kalich jako vzdor. Pochopit tu dobu nelze. Lze jen vidět její fragmenty.

ZOO u řeky Lužnice. Divokost za plotem. Zvířata pozorují lidi. Lidé pozorují zvířata. Kdo je svobodnější, není jisté. Pohyb v kruhu má svůj řád.

Botanická zahrada VOŠ a SZeŠ. Řád vnucený přírodě. Třídění. Pojmenování. Krása pod kontrolou. I chaos rostlin má své meze. Člověk je potřebuje.

• Táborské podzemí. Vstup z Žižkova náměstí 2. Teplota je stálá. 10°C.
• Jordán. Nejstarší údolní nádrž ve střední Evropě. Voda je hluboká a klidná. U hráze je 18 metrů vysoký vodopád.
• Poutní místo Klokoty. Barokní komplex. Jan Santini Aichel. Ticho. Jiná víra než ta, která budovala hradby města. Víra v tichu.
• Věž kostela Proměnění Páně. 200 schodů. Pohled na náměstí z jiné perspektivy.
• Muzeum čokolády a marcipánu. Vůně, která kontrastuje s kamennou historií města. Chvilkový únik.