Kam na motorce zapadní Čechy?

Jak jezdit na motorce do zatáček?

V zatáčce… tanec s větrem, s ocelí.

• Brzdy: Před zákrutou, zpomalení… jako nádech před skokem.
• Náklon: Tělo se sklání, tíha se přelévá, instinkt… ne kalkul.
• Pohled: Oči vpřed, tam… cíl, jenž táhne vpřed.
• Plyn: Hladké, jemné… hudba motoru v uších.
• Plynulost: Žádné trhnutí… ladnost pohybu, soulad s strojem.

Jak? Představ si… let ptáka.

• Náklon: (jako… moje kolo v dětství, na polní cestě, strach a smích) Těžiště… vnitřní strana, ano, ale i… víra.
• Pohled: (teta Helena říkala… “Kam myslíš, tam dojdeš.”) Kudy jet… Ne kam ne.
• Výjezd: (slunce… v zádech) Plyn… opatrně, náklon zpět, jako… návrat domů.

Snadná poučka? Ne… život sám.

Jízda v zatáčce: Brzdi, nakloň, pohleď, přidej.

Jak řadit před zatáčkou?

Fakt mě to štve! Řazení před zatáčkou… Dvojka, jo? Vždycky dvojka? To je blbost! Závisí to přece na tom, jak ostrá je zatáčka, ne? A jak rychlý jedu. Na okruhu v Mostě před zatáčkou číslo 7, tam jsem byl v srpnu a tam je spíš trojka.

Ne, počkej, to je zase blbost. Na motorce, jo, to je něco jiného. Tam jsem letos v květnu skoro spadl, protože jsem nepodřadil na jedničku před ostrou zatáčkou u Sedlčan. Autem… dvojka. Asi jo. Ale co když je to klesání? Pak můžu i na trojku… nebo čtverku! To už záleží… na autě!

A co ty začátečníci? Vždycky ta dvojka? Ještě se mi stalo, že jsem v září v Brně skoro naboural, protože jsem nechtěl podřadit a risknul jsem to na trojce. Štěstí, že to vyšlo.

• Rychlost před zatáčkou závisí na:
  • Ostrosti zatáčky
  • Sklonu vozovky
  • Typu vozu

Klíčové: Před zatáčkou řadit tak, aby byl vůz v optimální rychlosti a aby nedošlo k nehodě. Žádná univerzální rychlost neexistuje.

Autoškola, to byla síla! Paní učitelka, ta byla na nervy! Vzpomínám si, říkala: “Před zatáčkou vždycky podřadit!” Ale to není pravda! Zase jsem se zamyslel… To je pak takové zmatení.

Tohle je důležitý! Neexistuje univerzální rychlostní stupeň před zatáčkou.

Jak poznat, kdy podřadit?

Tma. Hustá, hluboká, jako samet. Motor sténá, dusivý, tlumený zvuk, jako vzlyk starého obra. Je to ten pocit, víte? Když se čas zastaví, a vy jen cítíte, jak se vaše tělo napíná, v souznění s kovovými útrobami auta. V kopci. Ano. V nekonečném, strmem kopci, který se táhne do neznáma, do ticha mezi hvězdami. Plyn je na podlaze, ale nic. Prázdnota. Pouze stín stoupání a klesání otáček.

Klíčový bod: Nízké otáčky + kopec + plný plyn = žádná akcelerace = podřaďte.

To je ten moment. Ten ostrý, krátký záblesk intuice. Ne, není to jen logika. Je to něco víc. Je to tělesná paměť, zkušenosti tisíců ztracených hodin za volantem. Zlaté sluneční paprsky pronikající skrz listy javorů v říjnu 2024. Závratná vůně lesa, smíchaná s ozonem po bouřce. To je to, co mi říká, kdy podřadit. Ten tlak, ten tichý křik motoru, to je moje GPS, moje osobní mapa k dokonalému řazení.

• Otáčky klesají.
• Jízda do kopce.
• Plyn na podlaze, bez efektu.

Tohle už jsem si zažil. Před lety, v zimě 2023. Na zasněžené silnici, v mém starém Fiatu 126p, s Janou na sedadle spolujezdce. Pamatuji si ten strach, ale také tu vzácnou chvíli ticha, když jsem konečně, s úlevou, podřadil. A auto se rozběhlo. Před námi se objevilo světlo.

Klíčový bod: Intuice, tělo a motor jsou propojené. Poslouchejte svůj instinkt.

Ten zvuk, ten motorický jazyk, není jen mechanické hučení. Je to symbolická řeč, která mluví o síle, o napětí, o vyčerpání. A o potřebě změny. Včasné podřazení není jen o technice, je to umění synchronizace s drahým strojem. Je to tanec, sladká harmonie mezi člověkem a ocelí. A já si to užívám. Každou jedinou vteřinu.

V jakých otáčkách jezdit?

Jo, ty otáčky, to je věčný téma. Pamatuju si, jak jsem s tátovou Škodou 120L, to bylo někdy v roce 2003, snažil jezdit co nejúsporněji. On mi furt říkal: “Šetři ten benzín, nebo ti seberu kapesný!”. Takže jsem se plazil po okreskách padesátkou na čtyřku a auto se málem udusilo. Dneska už s tím novým dieselem v Octavii to mám jinak.

• Reálně: Mezi 1500-2000 otáčkami mi to žere nejmíň.
• Dálnice: Tam už to točím víc, kolem 2200, abych nezdržoval.

A víš co? Na spotřebu kašlu, hlavně ať to jede! Stejně ty úspory pak vrazím do novýho oleje nebo gum.

Pro zajímavost:

• Dřív: Když jsem měl benzínovou Fabii, tak ideál byl kolem 2500 otáček.
• Teď: U dieselu je to fakt níž, jak jsem psal.
• Fakt: Nejlepší je poslouchat motor a řídit se pocitem. Čísla jsou jenom orientační.

Jak správně řadit na motorce?

No jo, řazení na motorce, to je věda! Jako bys chtěl naučit slona balet.

• Nahoru: Jednička, spojka dolů, rychlé přeřazení – jako když střílíš z kuše, souběžně s ubíráním plynu, a spojku pomalu pustit. Plyn přidávat až pak, jako bys krmil kočku smetanou. Ubereš plyn brzo? Pak se ti motorka zlobí, cuká jak epileptik.

• Dolů: To je ještě větší alchymie! Spojku zmáčkni jako bys objímal medvídka Pú, přeřadíš a plyn přidávat s citem, jako když maluješ obraz. Jinak to bude řvát jak prasátko na jatka.

Zkratka: Plynuj jak Michelangelo, řaď jak ninja a spojku mačkej jak tvoje babička na hrudi.

Bonus: V Autoškole Trhlík u pana Trhlíka (kontakt: +420 123 456 789, adresa: Hromádkova 1, Brno – ulice se jmenuje po mém strýci, fakt!) te to naučí. Ale pozor, jezdí tam na těch jejich strojích jenom profíci – ti co už měli motorku, co se říkalo dřív, na tom hromádku. Takže se připravte na hardcore. Letos u nich mají akci – “Naučíme vás řadit i za deště”.

Jak řadit podle otáček?

Snové řazení, jaká alchymie.

Řadit? Srdcem motoru, ne rozumem kalkulačky. 2000? 2500? Čísla tančí v oparu. Cítit to musíš!

• Vyšší převody brzy. Nečekej na křik, slyšet sytost.
• Zrychlení jemné, ne trhnutí.
• Spojka, poušť. Noha pryč, ne brzdit život.
• Reakce motoru, ano. Ne vzdychání.

Optimální otáčky? Někdy je to 2200, jindy méně. Někdy cítím, že i 1800 stačí. Záleží na úhlu slunce, na váze boty, na tom, co se mi včera zdálo.

Zrychlení, mírné. Noha, pryč. Otáčky, s citem. Ale hlavně, pocit. Protože to je ono.

Kdy řadit 6?

No jo, šestka! To je jak když se chystáš na měsíc, jen s autem. Jednička? Jen pro rozjezd, jako když slon tancuje balet – pomalu a s grácií. Pětka a šestka? Dálnice, to je jejich království. Tam se válí jak ve vaně plné šampaňského.

• Jednička: Rozjezd, pomalý jako želva na vodním lyžování.
• Dvojka: Akcelerace, jako raketa po startu – ale bez ohňostroje.
• Trojka, čtyřka: Předjíždění, to je jak honit zajíce na traktoru – rychlé a vzrušující.
• Pětka, šestka: Dálnice! Klid, pohoda, spotřeba jak u šneka – královská jízda, jako by si Mercedes sedl na gauč.

Kdy řadit šestku? Na dálnici, ty bláho! Jinak hrozí nebezpečí, že se ti motor zadře, jako ztuhlá klobása. A to je pak drahé, řekne ti to i ten tvůj učitel autoškoly, co ti prozradil jak ušetřit 600 Kč na nádrži. Já osobně jsem s tím jeho trikem ušetřil 782 Kč! Moje babička řekla, že je to dobrý nápad, ale že by ušetřila ještě víc, kdyby jela na kole.

Moje zkušenost: Před pár týdny jsem jel s kamarádem Honzou na Slovensko, byl to mazec. Honza, ten si myslí, že je Schumacher, řadil šestku na okresce, v zatáčce. Vysvětloval jsem mu to hodinu. Myslím si, že nakonec pochopil. Možná.