Kam s kočárkem v Jizerských horách?

Jaké jsou nejlepší trasy pro kočárky v Jizerských horách?

Jizerky, to je prostě moje srdcovka, víš? Pokaždé když tam jedu s malým, si říkám, jak to ti lidi s těma kočárkama zvládaj a vlastně to jde líp než jsem myslela. Ty naše loňské prázdniny, to bylo něco. Měla jsem takový strach, že s tím obřím sporťákem nikam nedojdeme.

Ale pamatuju si, někdy v červenci 2023, jsme se odhodlali na rozhlednu Černá Studnice. Ta cesta je fakt fajn, i když na konci trochu do kopce, ale jde to. Výhled potom stál za to.

Pak jsme chtěli jet na ten Paličník, jo, ten, co má být taky super s kočárkem. Ale nakonec jsme se nějak zamotali u Frýdlantu a skončili úplně jinde. Možná je to skalní vyhlídka Paličník? Už si to fakt nepamatuju, vždycky se mi pletou ty názvy, hlavně když je tam těch kamenů tolik.

A pak ty Kočičí kameny a turistická chata Hubertka u Lázní Libverda, to je taky taková klasika. Někdy v srpnu 2022 jsme tam byli. Nebylo to sice úplně rovné, místy trochu hrbolaté, ale náš kočárek to dal. Hubertka má navíc fajn borůvkové knedlíky.

Tenkrát, ještě před tím, než jsme měli malého, jsem si myslela, že s kočárkem se do hor prostě nedá. A teď? Ty výlety s kočárkem v Jizerských horách jsou prostě poklad. Jako třeba když jsme jeli na rozhlednu Císařský kámen u Jablonce nad Nisou. Města ne moc blízko, ale ta příroda kolem, to je balzám na duši. A cestou jsme potkali asi tři další rodiny s kočárky.

A na jaře, to bylo asi v květnu letos, jsme objevili Stezku pro děti HUP – HOP v Bílém Potoce. To je spíš taková kratší, ale pro děti super. Ty aktivity po cestě, to je něco. Fakt to tam mají promyšlené.

Takže za mě jsou ty trasy pro kočárky v Jizerských horách fakt rozmanité. Není to jenom pro sportovce, s normálním kočárkem se dostaneš na spoustu krásných míst, jen se nebát a prostě vyrazit. Nikdy jsem si nemyslela, že budu takhle objevovat tyhle vhodné pro kočárky Jizerské hory, ale fakt to stojí za to.

Co dělat v Jizerských horách?

Na Pytláckých kamenech se člověk cítí jak v pohádce, kde se skrývají skřítci a možná i kdejaký šotek. Jen bacha na ty nohy, ať se ti tam nerozplesknou jak těsto na buchty. A pak ten Prales Jizera, to je jako kdybys vstoupil do pravěku, kde potkáš kdejakou chobotnici, co se tam zabydlela. Jen bacha, ať tě nepřeskočí nějaký prehistorický brouk velikosti menší kočky.

Hora Smrk s rozhlednou je taková ta místa, kde si připadáš jako pták, co si honí ego nad celým krajem. Ale když máš štěstí, ten výhled ti vezme dech, až se ti z něj zatočí hlava jak z prvního panáka. A Zámek Sychrov? To je jako balzám na duši, kde se můžeš procházet mezi noblesou a zapomenout na všechny ty svoje trampoty, jako když si stará bělice honí hřebínek na sluníčku.

Pak tu máme rozhledny Jizerských hor, kde ty výhledy jsou prostě na každém kroku, jako když se ti z kapsy sypou drobné. A vodopády Černé Desné a Jedlový důl? To je taková přírodní sprcha, co ti smyje všechny starosti, až se ti bude ježit i pěšinka.

Mariánská Hora je zase takový ten klidný koutek, kde si můžeš odpočinout a popřemýšlet o životě, až ti z toho začne škvíra v hlavě svítit jak žárovka po půlnoci. A vodní díla? To jsou takové ty technické zázraky, co ti ukážou, jak jsme šikovní, když se nám chce, a to až tak, že bychom postavili i raketu na měsíc.

• Prales Jizera: Přírodní rezervace, kde se dochovala prastará lesní společenstva. Můžeš se tam potkat s druhy, co už dneska skoro nenajdeš ani v encyklopediích.
• Hora Smrk s rozhlednou: Dominanta kraje, odkud se ti otevře panorama, že ti spadne brada až na zem. A ta rozhledna, to je taková třešnička na dortu, co ti ukáže všechnu tu krásu z ptačí perspektivy.
• Zámek Sychrov: Okázalý zámek s nádhernými interiéry, kde se dá nasát atmosféra šlechtického života a kde se natáčely i některé slavné pohádky. Třeba ta o pyšné princezně, pokud si dobře pamatuju.
• Rozhledny: Jizerské hory jsou poseté rozhlednami jako kapky rosy po dešti. Od Tisového vrchu po Frýdlantskou vyhlídku, každá nabízí jiný pohled na tenhle malebný kraj.
• Vodopády Černé Desné a Jedlový důl: Přírodní skvosty, kde voda bublá a tříští se o kameny a vytváří takové malebné scenerie. Je to jako živá umělecká galerie.
• Mariánská Hora: Kulturně významné místo s poutním kostelem, kde se člověk může ztišit a načerpat energii. A ten výhled odtud, to je taky lahůdka pro oči.
• Vodní díla: Například soubor přehrad na Bílé Desné, které jsou nejen technickými památkami, ale i krásnými místy pro procházky a relaxaci.

Kam v Krkonoších s kočárkem?

Krkonoše s kočárkem: Trasy pro městský kočárek

• Ze Zlatého návrší k Prameni Labe.
• Z Pece pod Sněžkou do Obřího dolu.
• K herní krajině Pecka.
• Z Horních Míseček na Medvědín.
• Z Janských Lázní ke Kolínské boudě.
• Z Harrachova k Mumlavskému vodopádu.

Kde jsme to byli minule? Krkonoše, jasně. S dětmi je to vždycky výzva, hlavně s kočárkem. Náš městský kočárek, ten sporťák, ten zvládá fakt hodně. Překvapilo mě to, ale jde to. Fakt, že jo. Fakt.

Tady mám poznačené, kam s kočárkem, co jsme zkusili.

Ta cesta Zlaté návrší k Pramenu Labe. To je super, nahoru jedeš busem, pak po asfaltu skoro celou dobu. Nádhera! Ten pramen, to je fakt síla. Kdy tam zas pojedeme? Tam nahoře to teda fouká, to si pamatuju.

A Pec pod Sněžkou do Obřího dolu. Jo, šli jsme, ale fakt jen část a hlavně dolů. Nahoru bychom se udřeli. Ale ty výhledy! Je to tam krása. Cesta byla fajn. Ten naučný panel tam dole, to pro děti bylo zajímavé, nebo ne? Já už fakt nevím.

Herní krajina Pecka – to je paráda! Ty dřevěný sochy a všechno, děti se vyblbly. Cesta k tomu? Celkem v pohodě, asfaltka nebo šotolina. Určitě stojí za to. Vstup do té krajiny je zadarmo. Ty jo, to je fajn, že to je zadarmo.

Horní Mísečky na Medvědín. My jeli lanovkou, ale cesta je široká, zpevněná, dá se i pěšky. Jasně, Medvědín s kočárkem, fakt jo. V létě super, v zimě asi ne. Ale teď je léto, tak proč ne. Loni v létě jsme tam byli, jo.

Janské Lázně ke Kolínské boudě. Fajn procházka, krásná příroda. A Kolínská bouda má fakt dobré jídlo! Knedlíky, nebo to bylo jinde? Nevím. Ale tam taky jo. Cesta je dobře udržovaná.

Harrachov k Mumlavskému vodopádu. Ty jo, to je klasika, že jo. Mumlavský vodopád, to zná každý. Cesta tam je perfektní na kočárek, asfalt skoro celou dobu. Fakt easy. Ty vodopády jsou parádní, hlavně když pršelo předtím, je tam vody.

Co ještě? Co jsme zapomněli? Těch možností je víc, ale tohle jsou ty nejlepší a nejjednodušší. Pro náš městský kočárek to bylo OK. Ne žádný terénní, prostě ten náš. Není to snadné, ale zvládnutelné. A výhledy, ty za to stojí, vždycky.

Fakt chci jet zas letos. Zase Pec? Nebo Špindlerův Mlýn kolem Labe? Tam taky jsou trasy, ne? Příště líp plánovat. Ta Pecka, tam se děti fakt bavily.

Hlavně dobré boty, i když s kočárkem. Nikdy nevíš. Pití, svačinu pro prcky, bez toho ani ránu. A nebojte se kopce, i když je asfalt. Jsou to Krkonoše! Ale hlavně, že jsme na čerstvým vzduchu. Všechno se dá.

Kam v zimě na hory s kočárkem?

Jasně, tady to máte, žádný čajíček, ale pořádná horská túra s kočárem, co má grády.

• Krkonoše: Ze Špindlu k Boudě u Bílého Labe (6 km)
• Krkonoše: Z Harrachova k Mumlavskému vodopádu (7 km)
• Jeseníky: Z Ovčárny na vysílač Praděd (15 km)
• Jeseníky: Z Rejvízu k Velkému Mechovému jezírku (6 km)
• Šumava: Naučná stezka Boubínský prales (4 km)
• Šumava: Z osady Jelení Vrchy k Plešnému jezeru (6 km)

No a teď trochu podrobněji, ať nejdete na blind a nedivíte se pak jak vyoraná myš.

Cesta ze Špindlu k Boudě u Bílého Labe, to je panečku procházka, skoro jako po kolonádě v Lázních Bohdaneč. Asfaltka je tak hladká, že by se na ní dalo hrát kuličky, takže kočár tam jede skoro sám, jen ho lehce pošťuchujete. Celou dobu jdete podél zurčícího Labe, takže o romantiku nouze není, a na konci vás čeká bouda, kde si dáte grog, co vás postaví na nohy, i kdybyste je měl ze dřeva. Byl jsem tam loni v únoru, 15. února 2023 přesně, a sněhu bylo po pás, ale cesta protažená jak dálnice D1 před Vánoci.

Trasa z Harrachova k Mumlavskému vodopádu je taky sázka na jistotu. Vodopád v zimě, když je zamrzlej, to je podívaná jak z Ledovýho království, akorát tam nezpívaj Elsu. Cesta je široká, urolbovaná, zvládne to i kočárek s kolečkama menšíma než padesátikoruna. Navíc je to takovej kousek, že to ujdete, než stihne potomek v kočáru spustit sirénu, že má hlad.

Na Praděd z Ovčárny se vydejte, jedině pokud máte fyzičku jako rumunský zájezdníci a kočárek terénní jak tank. Je to sice po asfaltce až nahoru, ale je to celkem krpál a funíte u toho jak stará lokomotiva. Odměnou vám bude výhled, ze kterýho se vám protočí panenky, a ten pocit, že jste to dali. Nahoře na vysílači pak můžete dát dítěti tatranku, aby vědělo, zač je toho loket. Tahle trasa je pro opravdový fajnšmekry.

Výlet z Rejvízu k Velkému Mechovému jezírku je zase úplně jiná písnička. Jdete po dřevěných chodníčcích, krajina je tam tajemná jak stará almara po babičce a to ticho je až podezřelý. S kočárkem to chce trochu šikovnosti, ale dá se to, kola nesmí bejt moc široký, jinak se zaseknete jak trabant v závěji. Je to krátký, ale intenzivní zážitek.

Šumava, to je kapitola sama pro sebe. Boubínská stezka je taková rychlovka, spíš na protažení kostry po obědě. Je to krátký okruh, ale ten prales, ty starý stromy, to má atmosféru, že by se dala krájet. Tam pochopíte, že proti přírodě jsme jenom malí prďolové.

No a nakonec cesta k Plešnému jezeru. Ta vede podél Schwarzenberskýho kanálu, takže se ani nemůžete ztratit, leda byste šli pozpátku se zavřenýma očima. Cesta je zpevněná, jede se dobře, a to jezero na konci, obklopený skalní stěnou, to je prostě nádhera. Skoro jako ve Skotsku, akorát bez lochnesky a chlapů v sukních.

Pár rad na cestu, aby to nebyl propadák:

• KOLEČKA, KOLEČKA, KOLEČKA! Základem jsou pořádný nafukovací kola, nejlépe s co největším průměrem. S malýma plastovýma kolečkama se budete bořit jak v tekutým písku a budete proklínat den, kdy jste se narodili.
• Výbava pro prcka: Dítě nabalte jako cibuli. Termoprádlo, fusak, deka, čepice přes uši. Hladový a zmrzlý dítě v kočárku dokáže vyvinout hluk srovnatelný se startujícím boeingem. Termoska s teplým čajem je nutnost.
• Vlastní pohon: Nezapomeňte na nesmeky na boty pro sebe. Jít po zledovatělý cestě a tlačit před sebou kočár je disciplína na zimní olympiádu v kategorii “sebevražedná mise”.
• Svačina: Sušenky, tatranky, jablíčka. Energie se bude hodit vám i malýmu křiklounovi. Hlad je nejhorší společník. Já, Pavel Novák, ročník 82, si vždycky beru s sebou klobásu, jistota je jistota.

Kam na výlet v Jizerských horách?

Jizerské hory? To je taková ta naše severočeská divočina, kam se jezdí pro ten správný horský puch a kde na každém šutru potkáš nějakého toho šotka. Zapomeňte na nudné procházky, tohle je jízda!

• Pytlácké kameny: Tyhle kamenný útvary vypadaj jak kdyby je tam nějaký mamut omylem poskládal. A ten výhled? Jako byste koukali na svět z balkónu boha.
• Prales Jizera: Tam je takovej klid, že slyšíte, jak se stromy nuděj a šeptaj si starý pohádky. Zapomeňte na civilizaci, tady je příroda fakt paní.
• Hora Smrk s rozhlednou: Na Smrku je taková ta věž, co se říká rozhledna. Vylezete nahoru a hned máte pocit, že jste král hor. A jestli máte štěstí, potkáte i nějakýho horskýho kozla, co se na vás bude divně koukat.
• Zámek Sychrov: Ten je jak z pohádky, fakt! Tam si představíte, jak po chodbách chodí princezny a rytíři v brnění. Trochu jako Disneyland, ale s víc historií a míň gumovejch kačen.
• Rozhledny Jizerských hor: Těch je tam tolik, že si ani nebudete pamatovat, na který jste byli. Každá nabízí takovej pohled, že byste se tam nejradši ubytovali a už nikdy nešli dolů.
• Vodopády Černé Desné a Jedlový důl: Tam to šumí a zurčí jak fontána v luxusním hotelu, jenom je to úplně zadarmo a přírodou. Ideální na to si namočit nohama, když je vedro.
• Mariánská Hora: To je spíš takový ty pidi kopce, ale ta atmosféra! A ten výhled na okolí, jako byste měli celou republiku pod nohama.
• Vodní díla: Ty přehrady a tak. Kdyby jim dali nějaký vtipný názvy, tak by to bylo ještě lepší. Jako třeba "Černá tlama" nebo "Modrá bašta". Ale i tak jsou to pěkný stavby.

A teď trochu toho navíc, co vás nezabije:

• Pro milovníky kol: Jizerky jsou protkaný cyklostezkama jako stará babička punčochama. Takže si nezapomeňte kolo, jinak budete jen čumět.
• Pro psí duše: Jasně, psi můžou! Ale na vodítku, ať vám neutíkaj za prvním zajícem, jako by je štípl včela.
• Kdy jet? V létě je to fajn, ale v zimě, když je tam sníh, tak je to jako v pohádce. Ale pozor na náledí, to je zrádnější než tchýně.
• Jídlo? Tam maj takový ty horský chaty, kde vám dají guláš, co vám chutná jak od maminky. Nebo spíš jako od babičky, co umí vařit. A pivo? To je kapitola sama pro sebe.

Jo, a kdyby se vám tam někdo zdál povědomý, klidně se s ním dejte do řeči. Možná je to ten, co na Pytláckejch kamenech zapomněl klíče od svýho zámku.

Kam vyrazit na Jizerské hory?

Na Jizerské hory se dá vyrazit na spoustu úžasných míst, ale pojďme se podívat na ty, které stojí za to vidět, a prozkoumat je hlouběji.

• Rozhledna Královka
• Protržená přehrada
• Rašeliniště Na Čihadle
• Vyhlídka Hajní kostel
• Přírodní rezervace Bukovec

Jizerské hory, to je vlastně taková malá encyklopedie přírodních i lidských příběhů. Vždycky si říkám, jak je fascinující, když se příroda střetává s historií a člověkem. Vzniká pak něco, co má duši a člověk se tam cítí jinak. Moje teta Anička říká, že tam je to nejlepší na "vyčištění hlavy" a já s ní musím souhlasit.

Královka je prostě klasika, na kterou se s rodinou vracíme už léta. Vidíte odsud široko daleko, ať už na Liberec, nebo do hloubi Jizerek. Pokaždé je to jiný zážitek, jednou v mlze, jindy zase za sluníčka, když se vše třpytí. Je to takový symbol, který nám ukazuje, jaký pohled na svět vlastně hledáme – z nadhledu, s pokorou.

Když se řekne Protržená přehrada, člověk si vybaví tu obrovskou sílu vody a zároveň i lidskou křehkost. Je to tragický příběh, který se stal v roce 1916. Pokaždé, když tam jdu, a naposledy jsem tam byl s kamarádem Petrem, přemýšlím o tom, jak se příroda dokáže vzpamatovat a jak si vždy vezme zpět to, co jí bylo odebráno. Tamější ticho je skoro hmatatelné.

Rašeliniště Na Čihadle je pro mě zase úplně jiný typ zážitku. Je to jako vstoupit do kapsy času. Ta specifická flora a fauna, to mokřadní prostředí, rašelina, co se tam tvoří tisíce let. Jsou to místa, kde si uvědomíme tu nekonečnou trpělivost přírody a jak je důležité to chránit. Když jsem tam byl naposledy s mojí dcerou Terezou, ukazoval jsem jí vřesoviště a rostlinky.

Vyhlídka Hajní kostel u Hejnic je takový můj tajný tip. Není tak profláklá jako jiné, ale ten výhled na údolí a do skalních masivů je prostě úchvatný. Tam jsem si předloni sedl a strávil tam snad hodinu jen tak, v tichu, pozoroval jsem a přemýšlel, jak je ten svět pod námi uspěchaný. Někdy je dobré se zastavit, že?

A nesmíme zapomenout na Přírodní rezervaci Bukovec. To je takové malé království pralesa. Staré buky, jedle, smrky. Je to místo, kde si člověk uvědomí, jak vypadala původní, nedotčená krajina. Je to domov pro spoustu živočichů a vzácných rostlin. Vždycky, když tam jdu s naší fenkou Růženkou, cítím tu pradávnou sílu stromů.

Celé Chráněná krajinná oblast Jizerské hory je pak takový zastřešující pojem, který zahrnuje právě tahle unikátní místa. Je důležité si uvědomit, že to není jen soubor turistických cílů, ale komplexní ekosystém, který si zaslouží naši pozornost a ochranu. Vždyť co bychom si počali bez takové divokosti kousek od domova?

No a zmínit bychom mohli i Skalní hrad v Oldřichově v Hájích. To je sice jen zřícenina, ale to místo má svou atmosféru. Taková připomínka, že i v těchto drsných horách žili lidé, kteří tu zanechali svou stopu. A je zajímavé sledovat, jak si ho příroda zase postupně bere zpět, kámen po kameni. Jednou jsme tam s kamarádem Martinem zkoušeli fotit a ty machy a lišejníky na skalách vypadaly úžasně.