Kam se vlévá řeka Střela?

Kam se vlévá řeka Střela? Průtok 3,2 m3/s v ústí u Liblína.

kam se vlévá řeka Střela zajímá každého, kdo plánuje výlet do přírody nebo sjíždění tohoto toku. Správná identifikace koncového bodu pomáhá při navigaci v terénu a plánování bezpečné trasy údolím. Pochopení charakteru této náladové vody chrání turisty před nečekanými situacemi. Prozkoumejte detaily o jejím cíli a objevte krásy okolní krajiny.

Kam se vlévá řeka Střela?

Pokud hledáte přímou odpověď, řeka Střela se vlévá do Berounky. K tomuto významnému soutok Střely a Berounky dochází u městyse Liblín v okrese Plzeň-sever. Střela sem přitéká jako levostranný přítok poté, co urazila více než 100 kilometrů dlouhou cestu skrze malebnou krajinu západních Čech.

Interpretace tohoto místa však závisí na tom, co přesně hledáte - zda vás zajímá geografický bod pro mapu, nebo hledáte tip na výlet. Střela není jen obyčejný přítok; je to řeka s jedním z nejkrásnějších a nejhlubších údolí u nás. Celková řeka Střela délka toku činí 101,6 km a plocha povodí se rozkládá na 921,8 km2. Průměrný průtok v ústí u Liblína se pohybuje kolem 3,2 m3/s, což z ní dělá spíše menší, ale o to dravější řeku, zejména po jarním tání nebo vydatných deštích.

Upřímně řečeno, najít samotné místo, kam se vlévá řeka Střela, může být pro neznalého trochu oříšek, pokud se spoléhá jen na auto. Cesta k ústí vede skrze husté lesy a nejlepší výhled na tento říční sňatek nabízí jedna konkrétní vyhlídka, o které vám napíši o pár odstavců níže. Věřte mi, že pohled shora na ten meandr stojí za každou minutu chůze.

Od pramene k ústí: Cesta divokou krajinou

Cesta Střely začíná v nadmořské výšce kolem 680 metrů v oblasti Slavkovského lesa, konkrétně u obce Prachomety nedaleko Toužimi. Od svého pramene urazí řeka výškový rozdíl přibližně 410 metrů, než skončí v náruči Berounky v nadmořské výšce 269 metrů. Tento spád dává řece v horním a středním toku neuvěřitelnou energii.

Pamatuji si, jak jsem poprvé navštívil oblast u Žlutic. Tamní vodní nádrž, postavená v 60. letech, slouží jako klíčový zdroj pitné vody, ale pro nás výletníky je to spíše symbol klidu před bouří. Pod přehradou se totiž řeka začíná hlouběji zařezávat do terénu a vytváří onen pověstný kaňon. Skály, meandry a naprosté ticho. Tedy pokud zrovna není vodácký podzim a z přehrady se nepouští voda.

Rabštejn nad Střelou: Skrytý klenot na toku

Jedním z nejzajímavějších míst, kterými Střela protéká, je bezpochyby Rabštejn nad Střelou. Často se o něm mluví jako o nejmenším historickém městě v Česku, a i když je dnes administrativně součástí Manětína, jeho atmosféra je neopakovatelná. V současné době zde trvale žije pouze 21 až 25 obyvatel.^[3] To je méně lidí, než kolik se jich vejde do jednoho běžného linkového autobusu!

Když jsem tam stál na starém kamenném mostě ze 14. století, cítil jsem se jako v jiném světě. Všude kolem břidlicové skály, nad vámi zřícenina hradu a pod vámi šumí Střela. Je to místo, kde zapomenete na signál v telefonu - a upřímně, on tam stejně skoro žádný není. Je to drsný, ale krásný kraj, kde řeka určuje rytmus života.

Vodácké dobrodružství a jeho úskalí

Střela je mezi vodáky legendou, ale je to legenda velmi náladová. Většinu roku je v korytě tak málo vody, že byste ji přešli suchou nohou. Typický průtok v létě klesá hluboko pod 1 m3/s, což pro plavbu nestačí. ^[4] Aby byl dolní úsek od Mladotic do ústí sjízdný, potřebujete vodočet v Plasech alespoň na 55 cm, což odpovídá průtoku přes 3 m3/s.

Moje první zkušenost se Střelou? Fiasko. Vyrazili jsme v červnu po mírném dešti, nadšení, jak to pofrčí. Skončilo to tak, že jsme loď víc táhli po kamenech, než na ní seděli. Moje záda a kotníky si to pamatují dodnes. Ponaučení bylo jasné: Střela se jezdí buď na jaře při tání, nebo v září, kdy se koná organizované splouvání díky vypouštění vody ze Žlutické přehrady. Tehdy se průtok uměle navýší, aby si vodáci mohli užít peřeje pod Rabštejnem.

Kde přesně najdete ústí Střely?

Slíbil jsem vám tip na nejlepší výhled. Pokud se chcete podívat na místo, kde Střela končí svou pouť, zajeďte k obci Liblín. Přímo k soutoku se sice dá dojít pěšky podél břehu z kempu Kobylka, ale nejlepší zážitek nabízí Havlova skála. Je to skalní ostroh tyčící se nad Berounkou, ze kterého vidíte celý ten obří meandr i nenápadné ústí řeky Střely z levé strany. Soutok je to tichý, žádné burácení vodopádů nečekejte, spíše poklidné splynutí dvou vodních cest v hlubokém lesnatém údolí.

Srovnání řek v regionu Plzeňska

Střela je jedním z mnoha přítoků, které sytí Berounku. Jak si vede v porovnání se svými sousedkami z pohledu velikosti a síly?

Řeka Střela

• 101,6 km - středně dlouhá řeka s velkým spádem
• 3,2 m3/s u ústí - závislá na srážkách a nádrži Žlutice
• Divoký kaňon a nejmenší historické město Rabštejn

Řeka Radbuza

• 111,5 km - o něco delší než Střela
• 11,3 m3/s v Plzni - mnohem vodnatější řeka
• Městská krajina Plzně a historický most v Horšovském Týně

Řeka Mže

• 106,5 km - hlavní zdrojnice Berounky
• 8,6 m3/s - stabilnější tok díky přehradě Hracholusky
• Přehrada Hracholusky a hluboké údolí pod Stříbrem

Vodácké procitnutí u Rabštejna

Honza, nadšený vodák z Plzně, se rozhodl sjet Střelu v horkém červenci po krátké bouřce. Slyšel, že je to dravá řeka, a tak si sbalil výbavu i pro svou přítelkyni, která byla na lodi poprvé.

První pokus u Rabštejna skončil po 200 metrech. Voda byla tak nízká, že plastová kanoe drhla o každé druhé souvrší. Místo romantické plavby museli loď neustále přetahovat přes mělčiny a ostré kameny.

Honza si uvědomil, že jedna bouřka na vyprahlou krajinu nestačí. Místní mu u mostu vysvětlili, že Střela v létě prostě neteče. Rozhodli se tedy cestu zabalit, zajít na oběd v Rabštejně a vrátit se až v září.

Při zářijovém vypouštění Žlutic už průtok dosahoval 4 m3/s. Honza s přítelkyní sjeli úsek do Mladotic za 3 hodiny bez jediného škrábnutí. Od té doby kontroluje stav na vodočtu v Plasech pokaždé, než vytáhne pádlo.

Hledání soutoku u Liblína

Jana s rodinou chtěla vidět místo, kde Střela končí v Berounce. Zaparkovali v Liblíně u mostu a mysleli si, že k soutoku dojdou za 5 minut po rovině podél vody.

Terén byl však zarostlý a blátivý po deštích. Jana se snažila prodrat křovím, ale s malými dětmi to bylo nebezpečné a frustrující. Skoro se pohádali, jestli to vůbec má smysl hledat.

Potkali místního chataře, který jim poradil: Nechoďte k vodě, běžte nahoru na vyhlídku! Vyjeli autem kousek nad obec k silnici na Rokycany, kde našli odbočku k Havlově skále.

Z vyhlídky uviděli celý soutok jako na dlani. Trvalo to jen 10 minut chůze z parkoviště a děti byly nadšené z výšky. Jana se naučila, že v kaňonovitých údolích je nadhled vždycky lepší než marný boj s džunglí u břehu.