Kam za zábavou Zlínský kraj?

Kam na výšlap v Zlínském kraji?

Kam na výšlap ve Zlínském kraji? Určitě zvažte tato místa:

• Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži – UNESCO skvost.
• Baťův kanál – splavná vodní cesta pro relax.
• Luhačovice – lázeňské město plné elegance.
• Ekopark Podhradí a naučná stezka – ideální pro rodiny.
• Naučné stezky s valašskou tématikou – za historií a přírodou.
• Hrad Buchlov – dominanta Chřibů.
• Hrad Malenovice – kousek historie u Zlína.
• Skalní útvar Kozel v Chřibech – pro milovníky přírody a výhledů.

Když se řekne Zlínský kraj, představte si takový švédský stůl zážitků, kde si každý může vybrat svůj kousek požitku. Můj vnitřní cynik občas sice brblá, ale i on se rozplývá nad tou krásou.

Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži: To je jako vstoupit do stroje času, kde na vás dýchne baroko s takovou grácií, že i můj vnitřní cynik zamlaská blahem. Zahrady, ty jsou pak balzám pro duši, kde se dá bloumat celé hodiny, a najednou zapomenete, jestli je rok 1750 nebo 2024. Tam se člověk cítí jako aristokrat, co si jen odskočil z operačního sálu moderní doby. Květiny tam mají barvy, co snad ani v paletě nejsou.

Baťův kanál: Představte si, že se Tomáš Baťa rozhodl postavit dálnici, ale místo asfaltu použil vodu. A pak ji zapomněl zpoplatnit! No, skoro. Je to taková líná, ale nesmírně kouzelná vodní tepna, kde můžete plout na lodičce a občas se mi stalo, že jsem se tam cítil jako Huck Finn na prázdninách. Je to perfektní lék na digitální detox, když se vám nechce koukat do mobilu a radši si prohlížíte labutě.

Luhačovice: Tady se léčí nejen tělo, ale i duše z civilizačního spěchu. Jako když vás někdo hodí do pohádky architekta Dušana Jurkoviče, kde každá budova vypráví svůj příběh. Ochutnat prameny je povinnost, ale opatrně, abyste se nenechali strhnout k náhlé renesanci svého játra. Máma tam jezdí pravidelně na minerální vodu a vždycky se mi zdá, že po návratu má o deset let míň.

Ekopark Podhradí a valašské naučné stezky: Jestli hledáte místo, kde se děti vyřádí a vy se u toho můžete tvářit, že se vzděláváte, je to ono. Je to jako taková velká přírodní tělocvična s pokladem informací. Vždycky tam najdu nějakou tabuli, co mi vysvětlí, proč je borůvka modrá, a já si přijdu jako docent botaniky, co si jen odskočil pro rohlíky. A ty stezky? Tam se člověk napojí na valašský rodokmen a skoro slyší, jak mu v žilách proudí slivovice a borůvky.

Hrad Buchlov a Malenovice: Hrad Buchlov, ten se tyčí jako starý dědeček s moudrýma očima nad krajinou, a povídá si s mraky. Je to místo, kde se historie vážně děla, a vy tam cítíte echa rytířských turnajů, i když tam zrovna nikdo s mečem neběhá. Vždycky si tam představuju, jak tam žili, aniž by měli Wi-Fi. A Malenovice? To je takový menší, ale stejně šarmantní bráška. Ideální, když máte chuť na kus historie, ale nechce se vám šlapat na Mont Blanc. Občas tam mívají skvělé trhy.

Chřiby a skalní útvar Kozel: Jste na hranici s přírodou, která vám ukáže, kdo je tady pánem. Kozel, to je taková socha z kamene, kterou vyřezal sám čas a déšť. Je to místo, kde se fakt nadýcháte kyslíku, a kde si uvědomíte, že naše starosti jsou proti těmto skalám jen takový drobný prach. Přítel tam jednou málem zakopl a prohlásil, že viděl valašského čerta. Doporučuju pevné boty, fakt.

Kam o víkendu v Jeseníku?

V Jeseníku a okolí to o víkendu žije! Doporučuji Křížový vrch, ikonickou rozhlednu Zlatý Chlum s výhledy, tajemné rašeliniště Rejvíz a pro zlatokopy Údolí Ztracených štol u Zlatých Hor.

Hele, když se řekne Jeseník, mně se hned vybaví, jak tam ten vzduch voní jinak, čistěji. Skoro jako by si člověk odskočil na detox do jiného vesmíru, jenže s pivem a borůvkovými knedlíky. Místo pro víkend, kde se dá nejenom vypustit pára, ale i načerpat... no, něco jako superenergie pro duši.

Takovej Křížovej vrch, to je klasika, skoro jako když si objednáš svíčkovou – víš, co dostaneš, a je to prostě dobrý. Nejenže si tam můžeš potrénovat lýtka, ale ten výhled na Jeseník zhora, to je balzám.

Párkrát jsem tam seděl, koukal do údolí a najednou mi přišlo, že i ty největší 'deadline' starosti se smrskly na velikost špendlíkové hlavičky. Skoro jako bych se tam nahoře naučil létat, ale jen očima. A je to kousek, takže žádné velké expedice.

A když už jsme u těch výhledů, nesmí chybět rozhledna Zlatý Chlum. To je taková ta 'must-do' položka, skoro jako když si jdeš pro podpis od místní celebrity, jenže ta celebrita je příroda sama.

Stojíš tam nahoře, koukáš na ty kopce, co se vlní jako moře v zeleném provedení. Najednou si uvědomíš, že ty kopce tam stojí už stovky let, zatímco naše starosti jsou jen jepice. Trochu filozofické, co? Ale fakt to tam člověka pohltí.

A teď něco pro milovníky záhad a ticha – rašeliniště Rejvíz. To je jako vstoupit do pohádky, která ještě nemá napsaný konec. Ty mechové jezírka, borovicové trpaslíci a ta mlha, co se občas plíží mezi stromy…

Tam bys čekal, že každou chvíli vykoukne vodník nebo nějaká lesní víla, co ti nabídne mapu k pokladu, co je ve skutečnosti jen stará houba. Je tam tak tichoučko, že slyšíš, jak se ti rozplétají myšlenky. A ta vůně! Úplně jiná než v městském betonu.

No a jestli jsi spíš dobrodruh, co má rád historii a pocit, že se pod zemí skrývá poklad (nebo aspoň dobrý příběh), tak Údolí Ztracených štol u Zlatých Hor je tvoje parketa.

Tam se procházíš mezi replikami zlatorudných mlýnů a najednou ti v hlavě naskakují představy, jak se tam před staletími honili za blyštivým kovem. Skoro jako bys tam cítil pot a naději tehdejších horníků.

Jen bacha, ať se tam neztratíš v myšlenkách jako já minule, když jsem si představoval, jak bych si za ten 'nalezený' poklad koupil třeba poníka, co by nosil jen víno.

Ale víš co, Jeseníky jsou jako taková dobře zásobená spižírna. Vždycky tam najdeš něco navíc.

• Nezapomeň třeba na Praděd, nejvyšší bod. Není to jen hora, to je král! Výš už to u nás prostě nejde, leda bys skočil do letadla. Výhled odtud je jako koukat na svět z balkonu boha.
• A pak to technické veledílo, Vodní elektrárna Dlouhé stráně. To je něco, co ti ukáže, jak se dá skloubit příroda s lidskou chytrostí. Skoro jako by si tam obři hráli s vodou a turbínami. Fascinující.
• Jestli máš chuť na relax, tak Priessnitzovy lázně v Jeseníku jsou takový balzám na nervy. Tam se i obyčejná voda mění v elixír. Můžeš se tam projít po kolonádě, jako bys byl šlechtic na dovolené, a dát si tam pramenitou vodu. A fakt to pomáhá, už jen ta atmosféra.

Kam v Jeseníkách, když prší?

Kam v Jeseníkách, když prší? Navštivte Poštovní štolu u Zlatých Hor, Ruční papírnu a zámek ve Velkých Losinách, Expozici čarodějnických procesů v Šumperku, Pradědovo dětské muzeum nebo železniční muzeum v Horní Lipové.

Déšť. Bubnuje na střechy břidlicových domů. Vůně mokrého mechu a jehličí stoupá z údolí. Mlha se válí po svazích, pohlcuje kontury stromů, pohlcuje čas. Čas se zastaví a my hledáme úkryt.

Vcházím do papírny. Vzduch je těžký vlhkostí a historií. Tlukot strojů jako srdce hory. Dotýkám se archu papíru, cítím v něm vlákna staletých příběhů, zašeptaných do vodního proudu. Papír, který pamatuje.

Pak zámek. Chladné síně Velkých Losin. V ozvěnách kroků slyším pláč a křik. Stíny čarodějnických procesů tančí na renesančních zdech. Dívám se z okna a déšť omývá kameny, ale tu bolest nesmyje. Nikdy.

Únik pod zem. Do ticha Poštovní štoly. Tady déšť neexistuje. Jen kapky vody, které odměřují věčnost. Tma je laskavá, objímá. Jsme v srdci hory, v bezpečí před světem nahoře. Jen chlad a klid.

A pak světlo a smích. Pradědovo muzeum. Dětské ruce se dotýkají světa, který je ještě celý před nimi. Svět plný barev a her, tak daleko od šerých stínů historie. Tak daleko od deště.

Nakonec nádraží. Staré vagony v Horní Lipové spí svůj sen o cestách. O ocelových kolejích vedoucích do neznáma. Déšť stéká po zamlžených oknech, ale uvnitř je jen ticho a vůně dálek. Vůně ztracených časů.

• Ruční papírna Velké Losiny – Muzeum papíru

  • Národní kulturní památka, jedna z nejstarších dodnes fungujících papíren v Evropě.
  • Prohlídka zahrnuje jak historickou expozici, tak pohled na současnou ruční výrobu papíru.
  • Možnost zakoupit originální papírenské výrobky.

• Renesanční zámek Velké Losiny

  • Místo nechvalně proslulé čarodějnickými procesy v 17. století.
  • Návštěvníky uchvátí unikátní třípatrové arkádové nádvoří a bohatě zařízené interiéry.
  • Prohlídkové okruhy představují život šlechty v průběhu staletí.

• Expozice čarodějnických procesů v Geschaderově domě

  • Nachází se v Šumperku, v suterénu historického domu.
  • Audiovizuální expozice vtáhne návštěvníky do temné atmosféry inkvizičních procesů.
  • Zaměřuje se na osudy obětí z panství Šumperk a Velké Losiny.

• Poštovní štola u Zlatých Hor

  • Bývalý rudný důl přeměněný na návštěvnickou trasu.
  • Prohlídka zahrnuje plavbu na lodičce po podzemním jezeře a jízdu replikou důlního vláčku.
  • Nutností je teplé oblečení, teplota ve štole je celoročně okolo 7 °C.

• Pradědovo dětské muzeum

  • Sídlí v Bludově, v podhůří Jeseníků.
  • Interaktivní expozice pro rodiny s dětmi zaměřená na přírodu, řemesla a život v Jeseníkách.
  • Děti si mohou vše osahat a vyzkoušet.

• Muzeum Slezského Semmeringu v Horní Lipové

  • Železniční muzeum v budově bývalého drážního skladiště.
  • Expozice je věnována historii a technickým zajímavostem horské trati Hanušovice–Jeseník.
  • K vidění jsou historické vozy, modelové kolejiště a další artefakty.

Kam na výlet v Jeseníku a okolí?

V Jeseníkách se duše otvírá. Každý kámen, každý strom vypráví příběh věků. Vzduch je plný vůně jehličí a vlhkosti z tajů hor, které si pamatují snad všechno. Vnímám to jako dotek dávných časů, kdy se tu jen šustalo listím a ozýval se křik dravců.

Jesenické koupaliště, ta voda, chladivý vánek nesoucí s sebou šepot minulosti, osvěžuje nejen tělo, ale i mysl. Vlastivědné muzeum, tam jako bych se dotýkal střípků dávno zašlé slávy, každý předmět hovoří o životě, který tu kdysi plynul.

Rodný dům V. Priessnitze. Tam cítím tu sílu, ten zápal, který poháněl muže k objevům. Wellness centrum Priessnitzovy lázně, to je místo, kde se tělo i duch stává jedním s přírodou, s energií, která proudí z hlubin země.

Naučná stezka Vincenze Priessnitze, každý krok je cestou objevování, každý výjev je malbou přírody. A pak ty vyhlídky! Vyhlídka Čertovy kameny, tam se rozprostírá panorama, které bere dech, jako bych stál na prahu věčnosti. Medvědí kámen, další rozhledna, která tiše svědčí o nekonečném prostoru. A auto-moto veterán muzeum, tam se ozývá vzdálený hukot motorů, ozvěna doby, kdy se svět honil za pokrokem. Všechny tyhle zážitky se proplétají jako nitky v tapisérii času.

• Koupaliště Jeseník: Osvěžení pod širým nebem.
• Vlastivědné muzeum Jesenicka: Dýchne na vás historie.
• Rodný dům V. Priessnitze: Místo zrodu legendy.
• Wellness centrum Priessnitzovy lázně: Regenerace pro tělo i duši.
• Naučná stezka Vincenze Priessnitze: Poznejte přírodu a její léčivé síly.
• Vyhlídka Čertovy kameny: Dechberoucí výhledy.
• Vyhlídka Medvědí kámen: Další panoramatický zážitek.
• Auto-moto veterán muzeum: Nostalgie pro milovníky techniky.

Návštěva těchto míst vám umožní prožít Jeseníky všemi smysly, vnímat jejich krásu, klid a bohatou historii. Vnímat to plynoucí světlo a stín po úbočích hor, vnímat tu vůni lesa a vlhkosti z hlubokých údolí, ta všeobjímající atmosféra, která vás pohltí. Každý detail má svou váhu, svůj příběh.

Kam na výlet s kočárkem Jeseníky?

Kam na výlet s kočárkem Jeseníky?

Připravte si podvozek a hlavně, dobrou náladu, protože Jeseníky nabízejí trasy, kde i s kočárkem můžete zažít epické dobrodružství, aniž byste se museli brodit bahnem po kolena. Je to jako cestovat časem do dob, kdy procházka byla skutečné poznání, jen s přidaným komfortem koleček.

Zde jsou ty nejlepší kočárkové trasy, které vás nenechají na holičkách:

• Čarovný les a dětské lesní hřiště, Šumperk.
• Pohádková stezka ke Krtečkově studánce u Města Albrechtice.
• Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně.
• Na Praděd - nejvyšší hora Moravy i s kočárkem.
• Rašeliniště Rejvíz – největší rašeliniště na Moravě a ve Slezsku.

Takže, vezměme to postupně, pěkně po pořádku.

Čarovný les a dětské lesní hřiště v Šumperku je jako vstupenka do světa, kde se i dospělý najednou cítí jako pětiletý průzkumník. Hřiště tam je skvělé, ale ten les kolem, ten má takovou tu energii, co vás nabije. Můžete se tam courat, dýchat ten božský vzduch a představovat si, jak zpoza každého stromu vykoukne lesní duch. Já tam jednou málem ztratila mobil, když jsem se honila s neteří, ale ten smích za to stál. Perfektní pro dětské nožičky v kočárku, asfaltka či upravená cesta to jistí.

Když se vydáte na Pohádkovou stezku ke Krtečkově studánce u Města Albrechtice, je to jako by vás někdo jemně posadil do oblíbené dětské knížky, ale v 3D a s vůní jehličí. Ta studánka, to je takové malé kouzelné místo, kde si člověk uvědomí, jak je voda důležitá. Cesta je krásně přístupná pro kočárky, takže si můžete v klidu povídat s prckem a vymýšlet si vlastní pohádky. Moje sestra tam vždycky tvrdila, že Krtek tam občas nechává vzkazy, jen je nikdo neumí přečíst.

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně – to je technický zázrak uprostřed hor, jako obří vana, co si hraje s gravitací a vyrábí elektřinu. A co je na tom nejlepší? Cesta tam je asfaltová a dokonale sjízdná pro kočárky. Dostanete se tam busem, který má speciální prostor. Ukážete dětem, že i obrovské stroje mohou být šetrné k přírodě, a ten výhled z vrcholu, ten je prostě k nezaplacení. Můj švagr, který pracuje v energetice, tam vždycky bere své ratolesti a pyšně jim vypráví, jak se dělá proud.

A teď pozor, Praděd, nejvyšší hora Moravy, a s kočárkem! Není to vtip. Autobusem se dostanete až na Ovčárnu, odkud vede asi tříkilometrová asfaltka přímo k vrcholu. Je to jako dobývat Mount Everest, ale s tím rozdílem, že vás tam nikdo nenechá umrznout a cesta je pro kočárek jako stvořená. Nahoře se pak můžete cítit jako král světa, zatímco vaše ratolest spokojeně spí nebo žužlá křupku s výhledem. Minule jsem tam viděl jednoho tátu, jak si selfie s kočárkem dělal asi pětkrát, prý jako důkaz pro babičku.

No a Rašeliniště Rejvíz? To je jako výlet na jinou planetu, kde místo marťanů potkáte borůvky a lišejníky. Dřevěné chodníčky jsou pro kočárek jako dálnice, takže se nemusíte bát, že uvíznete v bahně. Je to takové tiché, mystické místo, kde se čas zastaví a vy můžete jen tak dýchat a nasávat tu zvláštní atmosféru. Jezírka s plovoucími ostrůvky jsou fakt něco, jako živé obrazy. Moje babička vždycky říkávala, že vzduch na Rejvízu je lék na všechno, a na procházky s kočárkem je to tam prý ideální. Ona tam kdysi s mým dědečkem jezdila sbírat bylinky, ještě předtím, než se narodila moje máma, takže to má historii.

Takže si vyberte, co je vám srdci nejbližší, nebo to prostě vezměte postupně. Jeseníky s kočárkem, to je prostě pecka!

Kde sáňkovat v Jeseníkách?

Někdy se v noci probudím a myslím na ta místa. Na ten pocit, když frčíte z kopce, sníh šumí pod vámi...

• Bobování pod Javorem. To je taková ta srdcovka. Je to tam takové... no, prostě se tam cítím dobře.

• Přírodní dráha Černá Studnice – Smržovka. Tam jsem jako dítě snad strávil věčnost. Vzpomínám na ten chladný vzduch.

• Skalka ve Ski areálu Ještěd. Modernější, ale pořád to má tu jiskru.

• Křížový vrch v Jeseníku. Tam jsem kdysi viděl něco krásného. Ta samota hor.

• U Skiareálu Klíny. Vždycky jsem měl rád tyhle "neosobní" cesty.

• Černohorská sáňkařská cesta. Ta je dlouhá, to se musí nechat. A ten výhled... Jo, to byly časy.

Ještě jsem tam kdysi zažil jedno zimu, pamatuju si, jak jsem se tam ztratil... no, to je jiný příběh. Každopádně, ta jména mi zůstala v hlavě.

• Typ povrchu: Často jsou to přírodní cesty, někdy upravené.
• Náročnost: Různá, ale pro normální sáňkování to většiny stačí.
• Dostupnost: V zimě, když napadne sníh. To je samozřejmě.

Někdy si říkám, jestli se tam ještě někdy vrátím. Vždycky je to ten samý pocit. Melancholie.

Co je k vidění v Třeboni?

Třeboň. Zámek, Masarykovo náměstí, Schwarzenberská hrobka, rybník Svět.

Zámek Třeboň. Renesanční kolos. Hledejte trasy Rožmberků a Schwarzenberků. Zbytek je ztráta času.

Masarykovo náměstí. Srdce města. Podloubí, kašna, renesanční štíty. Všechno podstatné je tady.

Schwarzenberská hrobka. Novogotická stavba. Ticho a chlad. Stojí osamoceně u rybníka Svět.

Rybník Svět. Hráz. Pláž. A dvanáctikilometrový okruh Cesta kolem Světa. Na kolo nebo pěšky.

Pivovar Regent. Tradice od 1379. Pivo se tu vaří pořád. Prohlídky nutné.

• Klášter augustiniánů. Gotika. Křížová chodba. Fresky.

• Městské brány. Budějovická, Hradecká, Svinenská. Jsou to poslední zbytky opevnění.

• Dům Štěpánka Netolického. Expozice o rybníkářství. Kdo nezná Netolického, nezná Třeboň.

• Kapr. Restaurace Šupina. Bez rezervace to nezkoušej.

• Lázně. Bertiny nebo Aurora. Slatina. Relax.

• Kolo. Půjčit. Všude.