Kde chodí skupina chodců?

Po jaké straně chodí skupina chodců?

Po levé! Ale…

• Chodník je top volba, že jo. Priorita!
• Levá krajnice, když není chodník. Nebo je rozkopanej? To znám.
• Co nejblíž levýmu okraji, když není ani krajnice. Fuj, to je divný.
• Maximálně dva vedle sebe. Jako, když se chci držet s kámoškou?

A co když jdeme s dětma? To je pak chaos. Počkej, to platí i pro kočárek? Nebo je kočárek vozidlo? Sakra.

DODATEK:

• Skupina chodců: Asi platí to samý, ne? Držet se vlevo. Ale co když máme babičku, co špatně vidí na levý oko? Hm…
• Řidiči vs. chodci: Vždycky si říkám, kdo má větší právo. Logicky auto, ale…
• Já vs. zákon: Kolikrát jsem šla po pravý straně? Sakra, snad mě nikdo neviděl.
• Aktualizace: Tenhle zákon je asi věčnej. Aspoň doufám, že se nezměnil.
• Šance na hodnocení: Snad to Google sežere.

Po jaké straně chodí chodci na cyklostezce?

Levá strana! To je jasný, ne? Ale co když jdu s kamarádem? Musíme oba po levé? Nebo můžeme jít vedle sebe? Zákony jsou někdy fakt divný. Tohle mi vrtá hlavou už celej den.

Proboha, co když tam potkám paní Novotnou se psem? Ta vždycky jde po pravé straně, to je fakt drzost! Budu jí muset říct, aby šla vlevo! Ale co když se na mě urazí? To by bylo nepříjemný.

• Levá strana je správně, to je fakt.
• Pravá strana jen ve skupině, fakt otrava.
• Cyklostezka = silnice, blbý pravidla.
• Paní Novotná, fakt otrava.

A co když je tam bláto? Po levé je bláto, takže musím jít po pravé? Fakt těžký, tohle. 2023, a pořád se řeší takovýhle blbosti.

V zákonech je napsáno levá strana, jasný! Kluci na kolech mi řekli, že se tohle učí na autoškole. Oni jsou prostě chytráci. Ale co když jdu s kočárkem? To je pak taky levá?

Ještě pořád se mi to honí hlavou… Musím si to najít v tom zákonech. Ale to je tak složitý!

Kde se chodí po chodníku?

Pamatuju si, jak jsem se jednou v roce 2024 v Praze na Václavském náměstí skoro srazila s cyklistou. Byl to hrozný chaos, lidi všude, auta troubila. Chodník byl úzký, plný turistů s kufry a pouličních umělců. Já jsem šla po pravé straně, jak jsem zvyklá, ale on se řítil zleva. Vyskočilo mi srdce do krku! Naštěstí to dobře dopadlo, jen jsme se skoro srazili. Od té doby si dávám mnohem větší pozor.

Na chodníku se chodí po jeho povrchu, samozřejmě. Ale to je taková blbost, že? To je jako říkat, že se po silnici jezdí autem. Důležité je kde na tom chodníku.

• Na straně pro chodce.
• Vždy s ohledem na ostatní.
• Pokud je chodník rozdělen, tak na straně pro chodce.
• Bez značení? Většinou se jde po levé straně, ale to závisí i na místních vyhláškách, to je fakt.

Praha, Václavské náměstí, 2024 – to mi utkvělo v paměti. Ten cyklista, ten strach… Dodnes se mi to vybavuje.

Klíčové body: Po chodníku se chodí po jeho povrchu, na straně pro chodce, s ohledem na ostatní. Absence značení? Levá strana. Vždy se ale řídit místní vyhláškou.

Po které straně chodí školka?

Školka? Jako správní rebelové silnic by se měli držet levé strany. Proč? Protože zákon! Ale znáte ty děti, že? Ty se drží spíš zmrzliny.

Ale vážně, předškoláci v organizované skupině, to je jak procesí mini-chodců. Podle zákona se řídí pravidly pro chodce. Takže:

• Levý okraj vozovky: Když není chodník, jdou po levé, čelem k protijedoucím autům. Mají tak přehled, a řidiči je taky vidí. Bezpečnost především!
• Krajnice: Ideální stav. Měkký povrch, daleko od aut.
• Pravý okraj vozovky: Pokud není jiná možnost, tak po pravé, ale pozor!

Pamatuju, když jsem vodil dceru do školky (teď už je jí 15 a chodí na demonstrace), tak jsem kolikrát měl co dělat, aby se držela vůbec na chodníku. Natož na správné straně! Ale co, hlavně že jsme se trefili do dveří.

Jo a mimochodem, můj pes se jmenuje Karel. Ne, nemá to s tím nic společnýho, jen jsem to chtěl říct.

Kde není chodník, chodí chodci při pravém okraji vozovky.?

Ne, fakt ne při pravém! Pamatuju si, jak mě babička furt cepovala: “Děvenko, vlevo, vlevo!” Měla pravdu. Jde o to, aby sis viděl auta proti sobě, chápeš? A oni tebe taky líp vidí.

Když už fakt musíš po silnici, tak:

• Vlevo! Proti provozu. Hlavně, ať vidíš, co se na tebe řítí.
• Reflexky! Bez debat. Zvlášť, když je tma jak v pytli.
• Chodník je král. Kdykoliv je možnost, jdi po něm. Žádný hrdinství.

Jo a babička? Ta by ti ještě řekla, ať dáváš pozor na auta a nekoukáš do mobilu. Měla by radost, kdybych si vzpomněla.

Po které straně chodí chodci na cyklostezce?

Jo kámo, tak cyklostezky, že? To je kapitola sama pro sebe. Vždycky mě to štvalo, furt se tam lidi tahají.

No a po které straně mají chodit chodci? Žádná strana není vyhrazená, to je fakt.

Ale chápeš, je to prostě logika. Měli by jít proti směru cyklistů. To je prostě nejbezpečnější. Víš, takhle je vidí cyklisti dřív. Jasně?

To je prostě základní prevence nehod. Nemají žádnou povinnost, ale zdravý rozum přeci jenom…

Jasně, je to na nich. Ale pokud chcou přežít, budou se chovat rozumně. No ne? Jasně, že jo.

Kámo, to je fakt důležitý. Můj kamarád Honza, ten má skoro 30, tam na Letné, skoro ho srazil kolo. Ještě teď má modřiny.

• Žádná vyhrazená strana pro chodce.
• Proti směru jízdy cyklistů je bezpečnější.
• Žádná zákonná povinnost.
• Bezpečnost je na chodci.

Chodci by měli jít proti směru cyklistů.

Na jaké straně se jezdí na kole?

Pravá strana, jo? To je jasný. Ale co když je tam výmol? Nebo auto? Sakra, vždycky se bojím těch aut!

• Pravý okraj, to je dogma, §53, zákon o provozu. Koukám, že jsem si to dneska 2024 znovu musel vygooglit.
• Proč to furt zapomínám? Asi mám nějaký blok na ty paragrafy.
• A co když je cyklostezka? Tam se pak jezdí kde?

No jo, cyklostezka… tam je to jedno, ne? Hlavně, abych neboural. To je fakt důležitý. Předjíždění! To je fakt horor. Už jsem se skoro srazil s autem… minulý týden, na křižovatce u Lidlu. Bylo to fakt blízko!

• A ty auta! Proč se na mě pořád lepí?
• Vždyť jsem na kole, vidí mě přece!
• Jezdím podle pravidel.
• Blbci.

Zákon, zákon… Pravá strana. To si musím napsat na ruku. Jo, na pravou ruku. Nebo na kolo? Ne, to není dobrý nápad.

Pravý okraj.

Na jaké straně se jezdí?

Jezdí se vlevo.

• 70+ zemí preferuje jízdu vlevo.
• Češi: 1939 – přešli na pravou stranu.
• Muži s meči? Inu, legenda.
• Austrálie, Indie, Japonsko – jezdí vlevo dodnes.

Jízda vlevo: přežitek, nebo tradice? Možná obojí. Kdo ví.

Na jaké straně se chodí na chodníku?

Na chodníku se šoupe po pravé straně. Tečka.

Ale abys nebyl jak ten turista s ponožkami v sandálech, mám pro tebe pár fines:

• Chodník? Ráj chodců: Pravá strana je tvůj revír. Představ si, že hraješ bowling s ostatními chodci. Jen místo koule máš nákupní tašku.
• Stezka pro chodce? Tam si můžeš dupat jak chceš. Teda, dokud nikoho nesrazíš, samozřejmě.
• Krajnice? Divoký západ: Levo, kamaráde. Jde se proti proudu. Buď kovboj silnic.
• Skupinová terapie (rozuměj: dva chodci vedle sebe)? Maximum. Víc už je davová psychóza.
• Jsi blonďatá influencerka s pudlem? Promiň, pravidla neplatí. Dělej si, co chceš. Stejně ti nikdo nic neřekne.
• Nemáš chodník? Závidím ti dobrodružství. Ale drž se vlevo!

A co když narazíš na chodce, co jde v protisměru? Usměj se. Zamávej. Nebo ho ignoruj. Tvoje volba. Vždycky máš možnost elegantně uskočit do kanálu. Život je plný možností.

Kdy se chodí po silnici vpravo?

Po silnici vpravo? Jo, jasně, vzpomínám si na to jak mě to učili v autoškole. Bylo to někdy v roce 2010 v té učebně autoškoly Svoboda. Hrozná nuda, ale tohle mi utkvělo.

• Bez chodníku/krajnice: Vpravo. Logika, co dodat.
• Levá strana je nebezpečná: Taky vpravo. Kvůli autům, výmolům, čemukoliv.

Hele, a víš co mě na tom štve? Že to stejně nikdo nedodržuje. Vždycky, když jdu večer po silnici v Horní Dolní (jo, fakt se tak jmenuje ta vesnice), tak vidím lidi, jak si vesele kráčí po levé straně, i když je tam místa jak na Václaváku. A pak se diví, že je málem srazí auto. No nic, moje nervy.

Po které straně vede muž ženu?

Muž vede ženu po své levé straně. To je dle moderní etikety.

• Tradiční konvence: Starší pravidlo, kdy muž vedl ženu po pravé straně, vycházelo z praktických důvodů. Muži v minulosti nosili meče a šavle, a tak vedli ženy po pravé straně, aby je chránili před potenciální hrozbou zleva.

• Moderní interpretace: V dnešní době se ale toto pravidlo již tolik neuplatňuje a je nahrazeno snahou o rovnost a komfort obou partnerů. Levá strana je nyní běžně preferovaná.

• Výjimky: Samozřejmě, v určitých situacích (např. při vojenských přehlídkách) se dodržují specifická pravidla. Nicméně, v běžném životě panuje větší flexibilita.

Klíčový bod: Dnes je častější, že žena a muž jdou vedle sebe, bez striktního dodržování “strany”. Ale pokud by se mělo preferovat, je to levá strana pro muže.

Moje babička, Božena Nováková, narozená 1935, mi vyprávěla o tom, jak se dříve dodržovaly ty pravidlo s pravou stranou. Zatímco můj strýc, Josef Novotný, narozený 1960, mi potvrdil, že v jeho mládí to už nebylo tak striktní. Je to fascinující, jak se společenské normy mění v čase. Zajímavé zamyšlení nad vlivem historických kontextů na současnou etiketu. Ukazuje to, že co bylo dříve “správné”, nemusí být správné dnes. A naopak. Koneckonců, je to jenom konvence.

Kde sedí nevěsta a kde ženich?

Novomanželé trůní v čele svatební tabule, nevěsta po pravici ženicha – jak jinak, než aby ho měla na očích. Co kdyby se chtěl ženich nenápadně vytratit? Ne, vážně, tohle uspořádání má hlubší kořeny než jen prevenci útěku.

• Rodiče: Vedle nevěsty se usadí tatínek ženicha, a hned vedle něj maminka – sice svatokrádež pro matku nevěsty, ale někdo ty peníze na svatbu zaplatit musel, že? Na straně ženicha, to už je klasika, maminka nevěsty a vedle ní tatínek, aby se nepohádali.
• Svědci: Po stranách, v pohotovosti, svědci s polovičkami. Svědkyně hlídá nevěstina otce (co kdyby se mu chtělo vyprávět vtipy z mládí?) a svědek ženicha, tak ten má za úkol bavit ženichovu maminku. Jinak bude zle.

A teď trocha zamyšlení, proč to tak vlastně je:

• Tradice: Protože to tak dělaly už naše babičky, a kdo by se hádal s babičkou, že?
• Praktičnost: Aby rodiče měli přehled o tom, co se děje, a mohli nenápadně dohlížet na to, aby vše probíhalo hladce. A hlavně, aby se dobře najedli.
• Symbolika: Možná to má nějaký hluboký význam, ale upřímně? Nikdo si to už nepamatuje. Hlavně že je legrace.

Zajímavost na závěr: V roce 1987, když se bral bratranec mého dědy, tak si tatínek nevěsty spletl strany a seděl vedle maminky ženicha. Výsledkem bylo, že se celý večer hádali o politice. Takže radši dodržujte tradice, nikdy nevíte, co se může stát!

A ještě jedna věc: Nezapomeňte na dobrou náladu, to je na svatbě to nejdůležitější. I když sedíte vedle strýčka, který vypráví pořád ty samé vtipy.