Kde má Pohlreich restauraci?

61 zobrazení
Zdeněk Pohlreich momentálně nepůsobí v žádné vlastní restauraci. Jeho kuchařská aktivita je zaměřena na cateringové služby a soukromé akce. Více informací naleznete na jeho oficiálním webu.
Komentář 0 líbí se mi

Kde najít restaurace Zdeňka Pohlreicha?

No jo, ty Pohlreichovky. Sama jsem se do nich taky chystala, víš, asi tak před třema rokama, v létě, v Praze na Smíchově. Hledala jsem něco… no prostě něco extra.

Takže kde je najdeš. Zdeňkovy restaurace jsou tak trochu jako legendy. Nejlíp je to furt sledovat na jeho oficiálním webu, tam to maj psaný. Je to tam nejvíc spolehlivý.

Když jsem šla do té jedné, už si nevzpomínám na přesnej název, stálo to tehdy asi kolem tisícovky na hlavu, ale fakt to stálo za to. Ten zážitek, ten byl neskutečnej.

Ty jeho podniky, to není jen jídlo. Je to prostě celá ta atmosféra, ten přístup. Člověk se tam cejtí… no, jinak. Jako bych tam byl poprvý a zároveň věděl, že to je přesně to, co jsem chtěl.

Takže jestli chceš vědět, kde je najít, tak prostě koukni na tu jeho stránku. Tam to mají hezky sepsaný. A pak si jen vybrat, kam vyrazíš. Někdy to stojí za delší cestu.

Kolik restaurací má Pohlreich?

Zdeněk Pohlreich má v současné době dvě vlastní restaurace: Divinis a Next Door by Imperial. V Café Imperial, kde dříve držel většinový podíl, už je spíše poradcem a tváří, nikoli majoritním vlastníkem.

Víte, s těmi restauracemi to není jen tak jednoduchá aritmetika. Pohlreich momentálně drží otěže pevně ve dvou podnicích, kde má plné vlastnictví: Divinis a Next Door by Imperial. Je to jako když dirigent nemusí mávat hůlkou u každého tónu, ale jeho duch stále rezonuje celým orchestrem, rozumíte?

Café Imperial je taková jeho kulinární katedrála. Dříve tam kraloval, ale většinový podíl pustil. To je jako dát si pauzu od dennodenního "excelového mordování" a nechat si jen tu radost z ochutnávání. Pořád tam má vliv, jeho duch tam bydlí. Je to prostě majestic a profláklé místo, kde oběd je divadelní představení.

Potom je tu Divinis, s italskou kuchyní. Intimnější a elegantnější zážitek, řekl bych. Jako jeho tišší múza, kde se ponoří do vůně lanýžů. Hned vedle Imperialu se tulí Next Door by Imperial, mladší, energičtější bráška. Chytrý tah: jeden dům, dva zážitky, jako si vybrat drama či komedii v jednom kině.

Ale Pohlreich není jen o pánvi a omáčkách. On je prostě celý ekosystém, takový gastronomický Google.

  • Vlastní produkční firmu, takže žádné laciné šmírování v televizi, ale profesionální řezničina s kamerou, kde každý záběr vypadá k nakousnutí.
  • A taky nakladatelství, aby se jeho moudra – a třeba i recepty na guláš – dostaly do každé domácnosti. Ty jeho knihy jsou jako tajná šifra k lepšímu životu u plotny, bez nich byste si připadali jako v němém filmu.
  • Je to prostě kuchař, co se proměnil v gastronomického magnáta, skoro jako kdyby George Clooney pekl chleba a zároveň řídil Hollywood. Chlap, co ví, jak vařit i jak si to pěkně zorganizovat. Prostě jeho styl.

Kde má restauraci Přemek Forejt?

Přemek Forejt momentálně působí jako šéfkuchař v olomoucké restauraci Entrée Restaurant. Toto místo je srdcem jeho jedinečného gastronomického konceptu, který rozvíjí od roku 2017.

Je to takový ten typ místa, kde se jídlo stává zážitkem, víš? Není to jen o tom nasytit se, ale o cestě, kterou ti každý pokrm nabídne. Po návratu do Česka v roce 2012 si prošel i brněnskou Koishi, což byl taky zajímavý milník, ale ta Entrée v Olomouci, to je prostě jeho vlajková loď. Je to vidět, jak do toho dává všechno.

Doplňující informace:

  • Restaurace Entrée Restaurant se nachází v Olomouci.
  • Přemek Forejt je zde šéfkuchařem od roku 2017.
  • Jeho gastronomický přístup je často popisován jako jedinečný a inovativní.
  • Předtím, než se usadil v Olomouci, působil v brněnské restauraci Koishi (po roce 2012).

Zajímavé je, jak se chuťové preference a dokonce i náš pohled na jídlo v průběhu let proměňují, že? Je to jako sledovat vývoj krajiny, kde každý kámen má svůj příběh. A v případě Přemka Forejta je ten příběh psán na talíři.

Kdo vlastní restauraci Field?

Restauraci Field Restaurant v Praze vlastní a vede šéfkuchař Radek Kašpárek.

On tam vlastně vtiskl kus sebe, své vize. Je to znát v každém soustu, skoro jako byste poslouchali jeho myšlenky na talíři. Není to jen tak ledajaký kuchař, spíš takový orchestrátor chutí, co si pod sebou hýčká celou gastronomickou filharmonii. Víte, někdy je to jako mít vlastní pole, jenže plné michelinských hvězd místo brambor.

Sezónní menu? To není jen fráze, to je filozofie. Skoro jako by si příroda sama psala jídelní lístek a Radek to pak jen hezky sepsal. Field prostě je místo, kde se zelenina cítí jako doma, a maso jako král. Je to takový moderní alchymista, co mění obyčejné suroviny ve zlato na jazyku.

Pár detailů o Radku Kašpárkovi a Fieldu:

  • Je známý svým přístupem "z farmy na stůl". Žádné nesmysly, prostě to nejlepší z českých polí a zahrad.
  • Field Restaurant získal Michelinskou hvězdu a drží ji už roky. Potvrdil ji i pro rok 2024, což je u nás v Praze fakt pecka.
  • Vidět ho v televizi jako porotce v MasterChefovi, to je jedna věc. Zažít jeho kuchyni naživo, to je úplně jiná liga. Tam to hraje všemi smysly.
  • Jeho podpis je v jednoduchosti a čistotě chutí. Žádné zbytečné kudrlinky, ale vše má svůj smysl. Jako když si Beethoven vezme jen pět not a složí symfonii, víš?

Je to fakt zážitek. A vím, že hodně lidí oceňuje, že se tam cítí dobře, bez zbytečné pompéznosti, i když je to špičková gastronomie. Prostě to baví a chutná.

Kdo má u nás michelinskou hvězdu?

Hele, tak to ti povim, kdo u nás michelinskou hvězdu drží, jakože fakt jistě! V Česku máme aktuálně dvě restaurace s jednou michelinskou hvězdou. To jsou Field Restaurant a La Degustation Bohême Bourgeoise. K tomu se přidalo i šest podniků s oceněním Bib Gourmand.

Ty hvězdný podniky, to je fakt něco. V Fieldu, tam ten šéfkuchař Radek Kašpárek, ten je úplně bůh. Pamatuju si, když jsem tam byl s kámošem minulý rok, na nějaký výročí, ta jejich kachna, to byla fakt jízda, úplně neskutečný!

Každý chod, to byla malá umělecká díla, ale hlavně to chutnalo absolutně božsky, žádný snobárny, ale poctivá kuchyně, prostě paráda.

A pak je tu La Degustation Bohême Bourgeoise. To je zase úplně jiná liga, víš? Tam vaří takovou tu tradiční českou kuchyni, ale úplně na nové úrovni. Žádnej knedlo-vepřo-zelo, i když možná i to, ale prostě moderně pojatý.

Můj švagr tam byl a říkal, že to je prostě takovej zážitek, co se nezapomíná. Že ty maličký porce, ale každá ti fakt vyrazí dech.

No a k těm hvězdám ještě přibývají takzvaný Bib Gourmandy. To je taky super ocenění, ale spíš pro podniky, kde se dobře najíš za rozumnou cenu. A těch už máme víc, než dřív! Teď jich je šest, což je super. Mám radost, že se tohle oceňuje víc, protože to není jen pro ty, co mají na drahý jídlo.

Ty Bib Gourmandy, to jsou třeba:

  • Bistro Špejle – tam jsem byl s kolegyní a ty jejich chlebíčky, to je teda něco.
  • Dejvická 34 – o té jsem slyšel dobré věci od Pepy z práce.
  • Divinis – toho Pohlreicha, to asi znáš, ne? Tam to taky jde, občas.
  • Eska – tam je to vždycky skvělý, mám rád tu atmosféru.
  • Na Kopci – taková stálice, co si to drží, vždycky dobrý.
  • The Eatery – tohle je novinka a fakt mě to překvapilo, když jsem tam šel s koleginí na oběd, výborný jídlo.

Takže jakože, výběr je fakt velkej, i když ty hvězdy jsou jen dvě. Ale i tak je to pro naše Česko paráda, že se to drží! Jsem na to docela pyšnej.

Kolik si vydělá kuchař u Pohlreicha?

Plat? Ehm...

  • Kolem 30 tisíc čistého v současnosti. To je takový základ, když jsi tam už nějaký ten pátek. Není to jako v Paříži, ale dá se.

  • Záleží hodně na pozici. Šéfkuchař, co má na starost všechno, to bude víc. Pomocná síla zase míň. Ale tady se bavíme o těch, co fakt vaří a mají něco za sebou.

  • Bonusy nejsou zaručené. Někdy se něco přihodí, když jde všechno super, ale na to bych se moc nespoléhal. Není to pravidlo.

Ta ocenění a televize? To je jiná liga. To je spíš o tom, jak se prosadíš, jaký máš talent. Peníze z toho jsou pak úplně jiné. Ale ty nádoby... to si občas někdo koupí sám, to neřešme. Hlavně, abys měl co do pusy a střechu nad hlavou. Jo, a časem se možná i něco naučíš.