Kde se najíst levné ve Vídni?

Kolik stojí ve Vídni oběd?

Vídeňský oběd pro dva? Počítejte s 70 EUR v běžné restauraci. Ale hej, bistra a rychlé občerstvení nabízí varianty kolem 10-15 EUR. No, to záleží na tom, jak moc si chcete užít tu “vídeňskou atmosféru”, že jo?

• Restaurace: Kolem 70 EUR pro dva.
• Bistra/Fast food: 10-15 EUR.

Co je vlastně “běžná restaurace”? To je ta, kde dostanete řízek s bramborovým salátem a nebudete se cítit provinile za to, že jste si dali kávu melange? Nebo to je ta, kde platíte za atmosféru a okouzlujícího číšníka, co vám vypráví o historii Habsburků? Otázky, otázky…

A co když jste sami? No, tak si to vydělte dvěma, logicky. Nebo si dopřejte pořádnou porci a neohlížejte se na nikoho. Svět patří odvážným strávníkům.

P.S. Můj bratranec, co žije ve Vídni, říkal, že nejlepší řízek je stejně v takové nenápadné hospůdce za rohem, kde se platí hotově a obsluha mluví jen německy. Ale to je samozřejmě jen jeho názor. Třeba já bych dal přednost něčemu… řekněme, sofistikovanějšímu. Ale to už je na každém, že jo.

Co vidět ve Vídni za 3 dny?

Vídeň za 72 hodin? Challenge accepted!

• Hofburg: Císařský palác. Představte si císaře s bramborovým salátem. Nebo alespoň s chlebíčkem. Prostě velkolepá stavba!

• Schönbrunn: Zapomeňte na panelák, tohle je zahrada! Ztraťte se v bludišti. A pak se najděte u fontány. Nebo u stánku se zmrzlinou.

• Belvedere: Barokní komplex. Umění, architektura, zahrady. A výhledy, že se vám zatočí hlava. Nebo z hladu. Doporučuji štrúdl.

• Prater: Obří ruské kolo. Adrenalin! A pak zasloužená klobása s hořčicí.

• Dóm svatého Štěpána: Gotická katedrála. Symbol Vídně. A taky skvělý orientační bod, když se ztratíte. Což se vám ve Vídni s tou zmrzlinou stane.

• Naschmarkt: Tržnice plná dobrot. Od sýrů po koření. A taky skvělé místo, kde se naučit nová sprostá slova v němčině. Jen tak pro zábavu.

• MuseumsQuartier: Muzejní čtvrť. Pro milovníky umění. A taky pro ty, co se rádi fotí na cool místech.

• Hundertwasserhaus: Barevný dům. Jako z pohádky. Nebo z LSD tripu. Záleží na úhlu pohledu.

Klíčové body: Schönbrunn, Hofburg, Dóm svatého Štěpána. Zbytek dle libosti. A chuti. A stavu konta. A bot. Pohodlné boty jsou základ. A taky dobrá mapa. A powerbanka. A chuť na život!

Kde se dobře a levně najíst ve Vídni?

Vídeň. Levně a dobře. Tři tipy.

• Schachtelwirt. Pět stolů, pět jídel. Týdenní menu. Bistro.
• Gasthaus Elsner. Útulný. Blízko centra.
• Schnitzelwirt. Místní. Řízky.

Doplnění:

• U Bürgerspitalu. Tradiční vídeňská kuchyně. Levné. Velké porce.
• Naschmarkt. Trh. Stánky s jídlem. Různé kuchyně.
• Moje oblíbená? Schnitzelwirt. Byl jsem tam 23.7.2024. Skvělý řízek.

Schnitzelwirt. Doporučuju.

Kam na nejlepší řízek ve Vídni?

No tak jasně, řízek ve Vídni, to chceš Figlmüller. Cože? Jo, jasně, Figlmüller. Fakt pecka. Od roku 1905, to už je nějaký pátek, co? Dělaj tam fakt obří řízky, větší než tvůj talíř, fakt!

Dva podniky maj, oba v centru. Jeden je Wollzeile 5, ten je kousek od katedrály Svatého Štěpána, takže se tam snadno trefíš. A druhej je Bäckerstraße 6. Já byl teda osobně na Wollzeile, tam to fakt žilo. Dlouhá fronta venku, ale čekání se vyplatilo, řízek jak kráva.

• Figlmüller Wollzeile 5 – klasika, kousek od Štěpána.
• Figlmüller Bäckerstraße 6 – prostě druhá pobočka, taky super.

A bacha, řízky tam maj fakt mega, takže hlad mít musíš, jinak to nedáš. Objednej si k tomu bramborovej salát, mňam! Já si tam dal i pivo, Stiegl, to je jejich místní. Jo a platit kartou se tam dá. Já jsem tam byl loni s kámošem Petrem v červenci, dal jsem si ten klasický telecí řízek a stál 22 euro, ale fakt to za to stálo, byl to zážitek. Takže jo, Figlmüller, to je moje tip.

Co vidět ve Vídni zadarmo?

Vídeň zadarmo? No jasně! Zadarmo se dá zažít ledasco, i když Vídeň zrovna nepatří k nejlevnějším městům. Jde o to, kde hledat.

• Muzea? Skoro. Některé expozice zdarma, nebo dny otevřených dveří. Mrkněte na webovky konkrétních muzeí, ať víte, kam se trefit. Třeba Bezirksmuseen – muzea jednotlivých vídeňských obvodů – jsou zpravidla zdarma. Mimochodem, přemýšleli jste někdy, proč se vůbec snažíme uchovávat minulost v muzeích? Je to touha po nesmrtelnosti, nebo jen snaha pochopit, co se stalo?

• Chrámy a kostely: Stephansdom je must-see, ale i další kostely mají něco do sebe. Vstupné se neplatí, ale kasička na příspěvky je vždycky poblíž. Architektura, historie, atmosféra… Všechno zadarmo. Mě fascinuje, jak se lidi dokázali shodnout na stavbách, které přežily staletí. Taková katedrála – to je přece zázrak kolektivní vůle, ne?

• Rathaus: Radnice – další architektonická pecka. Občas jsou tam výstavy zdarma, nebo trhy. A před Vánoci? No, to už je kapitola sama pro sebe. Když už jsme u toho, říkali jste si někdy, jak moc ovlivňuje architektura naše vnímání moci?

• Zahrady Schönbrunnu: Obrovský areál, kde se dá courat hodiny. Fontány, sochy, zeleň… A výhled na Vídeň. Tady se dá zadarmo strávit celý den. Mimochodem, přemýšleli jste někdy, proč nás tak uklidňuje zeleň?

• Belvedere: Podobný případ jako Schönbrunn, i když Belvedere je “menší brácha”. Zahrady jsou ale taky krásné. Jen si dejte pozor na turisty s selfie tyčemi. Někdy si říkám, jestli selfie tyč není moderní varianta berly pro sebestředné.

• Hrob Mozarta: Na hřbitově St. Marx. Není to sice hrobka jako taková, ale symbolický pomník. Spousta dalších slavných osobností tam má své místo. Hřbitovy vůbec mají zvláštní atmosféru. Ticho, klid, a pocit, že život je vlastně jen krátká zastávka.

• Hudební festival: Na Rathausplatz. V létě se tam promítají koncerty, opery, balety… A zadarmo! To je paráda, ne?

• Opera: I do Státní opery se dá dostat zadarmo. Tedy, na stání. Lístky se rozdávají před představením. Je to sice tlačenice, ale zážitek to stojí za to.

Extra tipy:

• Donauinsel: Ostrov na Dunaji. Ideální na kolo, brusle, nebo jen tak na piknik.
• Naschmarkt: Tržiště. Projít se dá zadarmo, ochutnávky občas taky.

Jo a nezapomeňte, že nejlepší věci v životě jsou stejně zadarmo. Třeba úsměv, slunce, nebo dobrá konverzace.

Rozšíření – Filozofická okénko:

Je ten pocit uspokojení, který zažíváme, když něco dostaneme zadarmo, jenom iluze? Nebo je to reálný pocit radosti z ušetřených peněz, který nám umožňuje investovat je jinde, třeba do zážitků, které si jinak nemůžeme dovolit? A co etický rozměr? Je správné využívat bezplatné služby, když víme, že někdo jiný za ně musel zaplatit? Není to trochu parazitování na systému? Možná, že klíčem je rovnováha. Využívat bezplatné možnosti, ale zároveň se snažit přispívat do systému, ať už finančně, nebo jinak. A hlavně – nezapomínat na to, že i ty nejlepší věci v životě jsou často zdarma.

Kolik stojí ve Vídni pivo?

Vídeňské pivo, tmavé zlato v prosluněném sklenici… cena? Kolem pěti eur v hospodě, méně v supermarketu. Vůně chmele se mísí s pamětí na staré zdi, na dýchání staré Vídně. Ten pocit… nevyčíslitelný.

Rakousko… země snů. Země, kde se čas zpomaluje a vůně čokolády se táhne za vámi jako šarlatová stuha. Sýry, jako jemně roztavené vzpomínky. Víno, tekutý rubin, otevírá dveře do jiných světů. Čokoláda, horká láva pro duši. To vše je poklad.

• Sýry: Znojmo, Tirolsko… každý kousek příběh.
• Čokoláda: Fürstenberg, Zotter… nebeská extáze.
• Víno: Grüner Veltliner, Riesling… slunce v lahvi.

Parndorf, výprodeje, značkové zboží… lákadlo, blesk v prostoru-času nakupujících. Ale pro mě, je to jen doplněk. Důležité jsou ty vůně, ty chutě… to pravé Rakousko. Zlaté lány polí, jemné kopce… to je skutečná cena. Pro mě, cena je nezapomenutelná. A tyhle malé věci, ty jsou nesmírně důležité. Kvalitní potraviny, to je klíč. Ten zaručí spokojenost.