Kde se točila pohádka Jak si nevzít princeznu?

Na jakém zámku se natáčela Čertova nevěsta?

Pohádka Čertova nevěsta se natáčela na státním zámku Buchlovice a v kaňonu říčky Židova strouha.

Výběr lokací je u filmu vždy fascinující disciplína. Volba zámku Buchlovice, který je v podstatě honosnou italskou barokní vilou, dává královskému dvoru a princezně Štěpánce auru elegance a určité lehkosti. Není to temný gotický hrad, kde by člověk očekával čerty za každým rohem. To je geniální tah.

A pak je tu ten kontrast. Židova strouha u Týna nad Vltavou. To je divočina. Skalnatý kaňon, prastará příroda. Místo, kde se civilizovaný svět zámku rozpadá a nastupují síly starší a temnější. Právě sem je logicky umístěno Luciferovo panství. Vizuálně se tak oddělí svět lidí a svět nadpřirozena.

Celý film obsahuje přesně 195 vizuálních triků. Na českou pohádku z roku 2010 je to poměrně ambiciózní číslo. Nejde jen o nějaké drobnosti, ale o klíčové prvky jako oživlé sošky nebo poletující bludičky, které musely být vytvořeny digitálně. Je to moment, kde se stará vypravěčská tradice setkává s technologií 21. století.

• Hlavní lokace: Státní zámek Buchlovice (Zlínský kraj) sloužil pro scény z královského sídla, včetně interiérů a proslulé barokní zahrady.
• Přírodní lokace: Kaňon Židova strouha (Jihočeský kraj) poskytl kulisy pro scény v lese a u Luciferova sídla. Zdeněk Troška si jižní Čechy pro natáčení vybírá systematicky.
• Natáčení: Probíhalo během léta roku 2010.
• Vizuální efekty (VFX): Celkový počet dosáhl 195, což zahrnovalo komplexní animace a digitální kompozice.

Kde je mlyn z pohádky Čertova nevěsta?

Mlýn z "Čertovy nevěsty" nestojí.

• Lokace: Natáčelo se v Židově strouze, jižní Čechy.
• Kulisa: Mlýn byl postaven jako dočasná stavba pro film.
• Žádný reálný mlýn: V pohádce použitá stavba byla kostrukce.

Existuje mnoho mlýnů v jižních Čechách. Nejsou však spojeny s pohádkou.

Na jakém zámku se točila pohádka?

Pohádka Svatojánský věneček (2015) se natáčela na zámku Uherčice.

Uherčice... jasně. Tam to bylo. Ten Svatojánský věneček. Režisér Jiří Strach. Ten co dělal Anděla Páně, že jo. To si pamatuju, běželo to na Vánoce. To natáčení probíhalo v srpnu 2015. Co jsem tehdy dělal? To už je let. Asi jsem se chystal na vejšku. Jan Novák, nar. 15. 5. 1998, Brno.

Proč jsme se tam vlastně nikdy nezastavili? Vždyť je to kousek od Znojma. Jezdíme tam na víno a nikdy jsme se tam nepodívali, to je divný. Musím to napsat bráchovi, Pavlovi. Že tam musíme zajet. Ten zámek je prý dost zchátralý, ale opravuje se. Točilo točilo... jo, Česká televize.

• Další filmy natočené v Uherčicích:

  • Služka (2022)
  • Císař a tambor (1998)
  • Marie Terezie (seriál, 2017–2021)

• Obsazení Svatojánského věnečku:

  • Jiří Mádl (princ)
  • Eliška Zbranková (princezna)
  • Bolek Polívka (král)
  • Pavel Liška

• Zámek Uherčice – fakta:

  • Přezdívka: Moravské Versailles
  • Stav: Národní kulturní památka v postupné rekonstrukci
  • Lokace: Okres Znojmo, Jihomoravský kraj

Na jakém zámku se točil svatojánský věneček?

Pohádka Svatojánský věneček se točila na několika místech, ale hlavní zámek, kde se točilo, byl zámek Uherčice. Dále se natáčelo v Rabštejně nad Střelou a u mlýna Krkavec.

To je panečku otázka, jako by se chtělo vědět, kde se schovává poklad! Režisér musel mít buď nahnáno, anebo v kapse mapu k těm nejmalebnějším koutům naší země, protože je vybral snad až s alchymistickou přesností! Víte, takový ten typ, co si vezme lupu a jezdí po vlastech českých, dokud nenajde to pravé ořechové.

Však já si pamatuju, jak naše teta Vlasta, co bydlí kousek odtamtud, vyprávěla, že tam byl shon jak na pouti! Kam ten štáb s těma kamerama všude vlezl, to je mi záhadou. Ale zase, co si budem povídat, ty kulisy, to je prostě něco! Úplná pastva pro oči, řekl bych. A kdeže to tedy přesně bylo? No držte si klobouky, protože to není jen jeden zámeček, to by byla nuda přece!

• Zámek Uherčice: To je kapitola sama pro sebe! Takové to místo, kde i duchové si dávají bacha, aby nevyděsili turisty, nebo spíš filmové štáby. Vznešenost sama, až se vám hlava zatočí, jako když jsem jednou sjel z kolotoče na pouti v Poděbradech.
• Rabštejn nad Střelou: To je taková ta krása, co vás praští přes nos, jako když Pepek vyskočí z kukuřice. Tam by snad i Karkulka zapomněla na vlka, jak je to tam pohádkové! Chudáci herci, to museli mít plné ruce práce, aby to tam nepokazili.
• Mlýn Krkavec na Nežárce: To je pro změnu taková ta romantika, kde si říkáte, že tam by člověk chtěl strávit celý život, i když tam asi po ránu píchají komáři jako špendlíky. Hned vedle Veselí nad Lužnicí, což je místo, kde moje babička vždycky říkala, že se mají lidi veselit, tak asi proto to tam točili!

Na jakém zámku se točili Tři bratři?

Tři bratři... to je taková zvláštní pohádka. Ten film se točil hlavně na zámku Žleby. Vidíš, vybaví se mi, jak jsem tam jednou stál, bylo po dešti. Vzduch voněl, taková ta melancholie. Přesně to se mi s tím filmem spojí.

Nebyly to ale jen Žleby. Bylo těch míst víc. Mám rád, když se pohádky rozprostřou po krajině. Vzpomínám si, jak jsem si kdysi mapoval ta místa, abych věděl, kde se co dělo. Další lokace byly například:

• Obec Ledčice
• U Čestic
• Hluboká nad Vltavou
• Velhartice
• Děčínský Sněžník Každé místo mělo svůj příběh, svůj kus té celkové nálady, co film přinesl.

Bylo to docela velké sousto. Točili to od června až do října, v tom roce 2013. Pět měsíců. To si člověk ani nedokáže představit, co je za tím práce. Všechny ty noci, ranní mlhy, aby to na plátně vypadalo tak pohádkově.

Režíroval to Jan Svěrák, on má na tohle prostě cit, viď? A spolu s ním na tom dělaly další produkce, byla to koprodukce:

• Biograf Jan Svěrák
• Dánská Phoenix Film
• Slovenská Novinski Taková mezinárodní spolupráce, to je vždycky zajímavé. Spojí se v tom různé světy. Noční myšlenky se mi takhle vždycky motají kolem těch věcí, co stojí za tím, co nakonec vidíme na plátně.

Jak se používá kukuřičný škrob?

Kukuřičný škrob... to je věc, co umí zjemnit. Omáčky jsou pak hladší, víš? Jako když se něco rozplyne na jazyku. A maso... když ho do něj naložíš, je takové šťavnatější. Někdy si říkám, jestli to není skoro jako kouzlo.

Pečení... to je jiná kapitola. Dorty, koláče, náplně. Všechno to potřebuje tu správnou texturu. Ta jemnost, co škrob dodá. A ovocné omáčky, ty mám taky rád. Trochu sladké, trochu kyselé, a škrob to všechno hezky spojí.

Je to takový univerzál, že jo? Pekárny, cukrárny, dokonce i ty mlékárenské věci. A prý i v pivu a konzervách. Divoký. Někdy se to používá i do pudinků, těch klasických. A do těch suchých směsí, co jenom zaliješ vodou.

Klíčové použití kukuřičného škrobu:

• Zahušťování: Ideální pro omáčky, polévky, šťávy. Dodá hladkou, nelepivou konzistenci.
• Zjemňování: V pečení pomáhá dosáhnout jemnější textury, například v piškotech nebo sušenkách.
• Nakládání masa: Zlepšuje šťavnatost a jemnost masa.
• Dezerty: Používá se do pudinků, náplní do koláčů, ovocných omáček a dezertů.

Další oblasti využití:

• Potravinářský průmysl:
  • Pekárenství a cukrářství (pro texturu a stabilitu)
  • Mlékarenství (v jogurtech, zmrzlinách)
  • Konzervárenství
  • Masný průmysl
  • Pivovarnictví (jako součást sladu)
  • Výroba suchých směsí

Na jakém zámku se natáčela pohádka Jak se budí princezny?

Pohádka Jak se budí princezny se natáčela na hradě Křivoklát, zámku Telč, hradu Pernštejn, hradu Roštejn a zřícenině Orlík u Humpolce.

Pamatuju si to tak živě, každý Vánoce, nebo když byla venku hnusná plískanice, naše babička vždycky naladila televizi na Jak se budí princezny. Pro mě to byla pohádka číslo jedna, fakt. A ten pocit, když jsem pak poprvé stál pod hradem Křivoklát, to mi bylo asi deset. Bylo to na školním výletě, někdy kolem jara, květen to mohl být, pamatuju si, že kvetly stromy. Stál jsem tam a najednou mi to všechno docvaklo. Ty zdi, ty věže… ty brány, přesně jak ve filmu. Byla jsem úplně paf.

Ten Křivoklát mi přišel obrovskej, temnej, ale zároveň takovej majestátní. Vzpomínal jsem, jak tam princ Jaroslav přijíždí a ty záběry na hradby. Měl jsem husí kůži, vážně. Bylo to, jako bych se ocitl uvnitř té pohádky. Později, už jako dospělá, jsem se tam vrátil s dcerou a ukázal jí: „Podívej, tady spala Růženka!“ A ona na to koukala s očima navrch hlavy, úplně stejně jako já kdysi. To je na tom to kouzelný.

A pak Telč! To je zase jiná kapitola. Ten jejich náměstí s podloubím, to je prostě nádhera. Ty scény, jak tam Jaroslav prochází, nebo jak je tam to tržiště... Tam jsem byl na výletě s partnerkou, asi před pěti lety, v létě. Slunce svítilo, lidi si tam užívali atmosféru. Seděli jsme na kávě a já si jen tak v duchu přehrával ty záběry z pohádky. Úplně jsem viděl prince Jaroslava na koni, jak projíždí kolem kašny. To je prostě nezapomenutelný.

Ta pohádka je pro mě fakt kultovní.

• Scénář k pohádce psala Bohumila Zelenková, inspirovala se, jak jinak, pohádkou O Šípkové Růžence.
• Kromě Křivoklátu a Telče, kde se točily hlavně exteriéry, byly klíčové i další místa:
  • Hrad Pernštejn – Tady se natáčely interiérové scény a záběry na vězení. Jeho gotická atmosféra je nezaměnitelná.
  • Hrad Roštejn – Krásný a tajemný hrad, objevuje se v záběrech na hradní nádvoří.
  • Zřícenina hradu Orlík u Humpolce – Tam to vypadá, jako by se zastavil čas, ideální pro scény, kde je všechno zarostlé a spící království.
• Režie se ujal Václav Vorlíček, což je taky záruka kvality, že jo.
• Premiéra filmu Jak se budí princezny byla v roce 1978. To jsem ještě nebyl na světě, ale přijde mi, že je pořád tak živá.
• Filmovali to na 35mm film, což dodává tomu obrazu takovou specifickou, "pohádkovou" kvalitu.
• Když už jsme u těch herců, Jiří Sovák jako král, Vladimír Menšík jako generál, Marie Horáková jako Růženka, a Jan Hrušínský jako Jaroslav. To je prostě obsazení snů, co?

Kde se natáčela pohádka Šípková růženka?

Pohádka Šípková Růženka z roku 1977 režiséra Václava Vorlíčka se natáčela na zámku Žleby.

Je to fascinující, jak se některé lokace stanou archetypální kulisou. Zámek Žleby není autentickou gotickou stavbou, ale výsledkem romantické gotizující přestavby z 19. století, kterou iniciovali Auerspergové. Právě proto působí tak dokonale pohádkově. Je to vlastně představa o středověku, nikoli jeho surová realita.

Filmaři milují místa, která už mají „hotový charakter“. Žleby se svou estetikou anglické novogotiky nabízí vizuální zkratku k pohádkové atmosféře. Věže, cimbuří, arkýře, vše je navrženo tak, aby to lahodilo oku a evokovalo romantickou minulost, která takto nikdy přesně neexistovala.

Místo tak získává dvojí identitu. Jednu historickou, spjatou s rody, které jej vlastnily. A druhou, filmovou, která často v kolektivní paměti převáží. Pro mnoho lidí už Žleby nebudou sídlem Auerspergů, ale především zámkem, kde princ Jaroslav polibkem probudil Růženku.

Zámek Žleby si oblíbili i další tvůrci:

• Nejkrásnější hádanka (2008) – Režisér Zdeněk Troška využil exteriéry i interiéry zámku.
• Královský slib (2001) – Další pohádka, která našla v romantické architektuře ideální pozadí.
• O statečném kováři (1983) – Některé záběry z této klasické pohádky rovněž pocházejí z okolí zámku.
• Slasti Otce vlasti (1969) – Historická komedie Karla Steklého s Jaromírem Hanzlíkem.