Kolik stojí jídlo v Barceloně?

Kolik stojí jídlo ve Španělsku?

Obědové menú del día vás vyjde na 12–18 €. Večeře pro jednoho v solidní restauraci se pohybuje kolem 25–40 €. Luxusní zážitek, kde ryba plavala ještě ráno, začíná na 70 €.

Polední menú del día je svatý grál španělské gastronomie a ekonomiky zároveň. Za cenu, která neurazí ani studentský rozpočet, dostanete tříchodový oběd, pití a často i kávu. Je to společenská smlouva mezi restauratérem a hladovým lidem. Někdy je to kulinářský zázrak, jindy zase připomínka, že i špatná rozhodnutí se dají sníst.

Večeře je úplně jiná opera. Tempo se zpomalí, ceny se nadechnou a jídlo se stane událostí. Můžete jít cestou tapas, což je takový gastronomický speed dating – od každého trochu, žádné velké závazky. Nebo si dopřejete klasickou večeři, která je spíš jako vážný vztah. Vyžaduje čas, peníze a plnou pozornost.

Večeře v luxusní restauraci, to už není jen jídlo, to je divadelní představení. Číšník se pohybuje s grácií baletky, talíř vypadá jako abstraktní umění a účet jako telefonní číslo. Ale občas je fajn si připomenout, že život není jen o šetření na horší časy. Já, Petr Novák, narozen 14. 5. 1988 v Praze, jsem si jednou takovou večeři dal. Moje peněženka plakala ještě týden, ale chuťové buňky zpívaly ódy.

• Supermarket je váš nejlepší přítel: Chcete ušetřit? Řetězce jako Mercadona, Dia nebo Lidl jsou oázou. Bochník chleba (barra de pan) za euro, lahev slušného vína od 3 € a balíček jamónu za pár drobných. Sestavíte si piknik hodný krále a ještě vám zbyde na zmrzlinu.
• Káva jako sociální barometr: Cena kávy vám prozradí vše. Café con leche za 1,50 € znamená, že jste v autentické čtvrti. Jakmile cena přesáhne 3 €, nacházíte se v turistickém epicentru a je čas na ústup.
• Pivo a víno, tekutý chléb: Malé pivo (caña) stojí kolem 2–3 €. Sklenka vína (copa de vino) vás vyjde podobně. Je to levnější než voda v některých podnicích, což říká mnohé o místních prioritách.
• Spropitné, ta věčná otázka: Španělé v tom nemají takový systém jako Američané. Spropitné není povinnost, ale milé gesto. Zaokrouhlit účet nahoru nebo nechat pár eur na stole je naprosto v pořádku. Nikdo se na vás nebude mračit, když to neuděláte. Jejich plat na tom nestojí.
• Voda z kohoutku vs. balená: Voda z kohoutku je ve většině měst pitná. Když si ji ale objednáte v restauraci, někdy se na vás dívají jako na barbara, co si chce opékat buřty nad svíčkou na stole. Objednat si balenou vodu (agua sin/con gas) je společenská norma.

Co si dát ve Španělsku k jídlu?

Typická španělská jídla jsou Paella Valenciana, Tortilla de Patatas, Tapas a Pintxos, Patatas Bravas, Croquetas Caseras, Gambas al Ajillo a Jamón Ibérico.

Paella

To není jen jídlo, je to společenský event. Pravá Paella Valenciana obsahuje králíka, kuře, fazole a někdy šneky. Ne mořské plody. Klíčem je socarrat – ta lehce připálená, křupavá vrstva rýže na dně pánve. To je cena pro vítěze. Všechno ostatní, co najdete v turistických restauracích, je v podstatě jen "rýže s věcmi".

Tortilla de Patatas

Základní kámen španělské domácí kuchyně. V jednoduchosti je její genialita, ale udělat ji perfektně, šťavnatou a ne suchou, je umění. Věčný spor, který rozděluje rodiny, je otázka cibule: con cebolla (s cibulí) nebo sin cebolla (bez ní)? Já, Jan Horák, narozen 14. 2. 1988, jsem tým con cebolla. Jinak to nemá hloubku.

Tapas a Pintxos

Tohle není to samé. Tapas je v podstatě jakákoliv malá porce jídla. V Granadě nebo Leónu je stále dostanete zdarma k pití. Jde o sdílení, o hluk, o život. Pintxos jsou zase baskická specialita, malá umělecká díla na plátku bagety, často spíchnutá párátkem. Platí se za kus. Můj známý, sochař z Bilbaa, říká, že pintxos jsou jediné sochy, které se dají sníst.

Patatas Bravas

Test kvality každého baru. Pokud jsou brambory dvakrát smažené a křupavé a salsa brava je skutečně pikantní omáčka z rajčat, papriky a chilli, a ne jen kečup smíchaný s majonézou (což je bohužel častý nešvar), jste na správném místě. Ta bílá omáčka vedle by měla být alioli, ne obyčejná majonéza. Je to o detailech.

Croquetas – Kroketky

Zapomeňte na mražený polotovar. Domácí kroketky (croquetas caseras) jsou nebe. Krémový bešamel s kousky sušené šunky (jamón), tresky (bacalao) nebo kuřete (pollo), obalený ve strouhance a osmažený do zlatova. Je to jídlo dětství. Každá abuela (babička) má svůj tajný recept.

Gambas al Ajillo

Divadlo na talíři. Krevety syčící v rozpáleném olivovém oleji s plátky česneku a chilli papričkou. Vůně je omamná. Jde o čistotu chutí. Naprostou nutností je čerstvá bageta na vytření té božské šťávy. Zbytek je hřích.

• Jamón Ibérico: Tohle není jen šunka. Je to národní poklad. Zvláště Jamón Ibérico de Bellota, ze speciálních černých prasat krmených výhradně žaludy. Ta chuť ořechů a tuku, co se rozpouští na jazyku, je transcendentální zážitek.
• Empanadas: Původem z Galicie, tyto plněné taštičky nebo velké koláče mohou obsahovat cokoliv od tuňáka s rajčaty (atún) po maso nebo chobotnici (pulpo). Jsou praktické, chutné a ideální na cesty.
• Nápoje k jídlu: Zapomeňte na Sangrii, tu pijí hlavně turisti. Místní si dají Tinto de Verano (červené víno s citronovou limonádou) nebo Vermut (vermut), hlavně před obědem jako aperitiv. Je to celý rituál.
• Regionalita je klíč: Španělská kuchyně vlastně neexistuje. Existuje kuchyně baskická, katalánská, galicijská, andaluská... Každý region má svá specifika a je chybou si myslet, že paellu dělají nejlepší v Madridu. Nedělají. Musíte do Valencie.

Na co si dát pozor v Barceloně?

Na co si dát pozor v Barceloně? Na kapesní zloděje s prsty hbitějšími než jazyk politika před volbami. Primárně v metru, na La Rambla a na pláži, kde se vaše věci mohou vydat na vlastní, neplánovanou dovolenou.

Barcelonští zloději nejsou jen tak nějací amatéři. Jsou to umělci, kouzelníci ulice. Jejich jevištěm je dav a jejich nejlepší trik je zmizení vaší peněženky. Zatleskáte jim, aniž byste si toho všimli. Jejich rychlost by zahanbila i kolibříka na energetickém nápoji.

Noste batoh na břiše. Vypadá to sice, jako byste očekávali potomka, ale je to nejlepší antikoncepce proti nechtěnému finančnímu otcovství cizího kapsáře. Telefon položený na stole v restauraci je v podstatě pozvánka na hostinu, kde vaše elektronika hraje roli hlavního chodu.

La Rambla je takové mistrovství světa v kontaktních sportech s cizími kapsami. Každý náraz, každé "pardon" může být jen předehra k loučení s vašimi cennostmi. Užívejte si atmosféru, ale mějte oči i vzadu na hlavě. A taky po stranách. Pro jistotu. Není to paranoia, je to jen tanec s městem.

• Trik s "fleky" a "pomocí": Někdo na vás "omylem" něco kydne (pták, zmrzlina, kafe...) a hned se objeví ochotný pomocník s kapesníkem. Zatímco se soustředíte na tu komedii, jeho kolega profesionálně čistí vaše kapsy.

• Dámy s rozmarýnem: Obvykle u katedrály nebo v parku Güell. Podají vám větvičku pro štěstí a pak velmi nešťastně a agresivně vyžadují platbu. To štěstí vás může stát i 20 eur.

• Metro: Největší riziko je u dveří při nastupování a vystupování. Tlačenice je jejich pracovní nástroj, jejich kancelář. Stůjte dál od dveří, pokud to jde, a tašku si držte jako svátost.

• Pláž Barceloneta: Nenechávejte absolutně nic na dece, ani když jdete do vody jen "na pět minut". Pro zloděje je to pět minut čistého pracovního času. Vaše věci se naučí plavat a odplavou rychleji než vy.

• Kopie dokladů: Mám v emailu soubor s názvem "Pro případ, že by mi Miguel v Barceloně znárodnil občanku". Originály nechte v hotelovém trezoru. Je to mnohem menší bolest hlavy.