Kolik stojí špagety v Itálii?

Co je levnější v Itálii?

Těstoviny, rizoto. Jasně, to je základ. Levný základ. Hovězí drahý. Alkohol taky. Jako u nás ne. Sakra. Itálie… móda. Slevy! Letní, zimní. Větší než u nás. Musím si to zapsat. Kalendář. Dovolená. Itálie. Výprodeje. Kdy to je? Leden? Červenec? Asi jo. Musím zjistit termíny. Letenky. Ubytování. Airbnb? Nebo hotel? Hotel asi dražší. Uff, tolik věcí na zařizování. Hlavně ty slevy. Kabelka. Boty. Možná i něco pro Marka. Marek má rád trička. Italská trička. Kvalitní. Dražší. Ale ve slevách… To by šlo. Jo, musím to promyslet. Těstoviny, rizoto, slevy, móda. Itálie.

• Levné: Těstoviny, rizoto
• Drahé: Hovězí, alkohol
• Slevy: Letní, zimní (leden, červenec), větší než v ČR

Těstoviny, rizoto levné.

Jak se jí špagety v Itálii?

Špagety se v Itálii jedí vidličkou. Točí se o talíř. Nůž je tabu. Srkání? Ne. Maximálně jih Itálie, a i tam s rozpaky.

• Vidlička – jediný povolený nástroj.
• Otáčení o talíř – klíč k úspěchu.
• Nůž – nepoužívá se.
• Srkání – neslušné. Výjimka: jih Itálie (2024).

Jižní Itálie – srkání možná tolerováno. Zbytek země? Zapomenout. Jíst elegantně. Jako Ital. Vidlička, talíř, rotace. Hotovo.

Kolik stojí jídlo v Itálii?

Itálie, jídlo… kolik to vlastně stojí? 10-15 eur na osobu, minimálně. To je fakt málo, ne? Ale jo, chápu, základní jídlo. To je spíš takový “já se najím” level. Pizza? No jasně, to se vejdu, ale chci i víno!

A co když chci něco extra? Mořské plody? Hmm, to už bude asi dražší, že jo? Klidně 20 eur a víc, v pohodě, ale nechce se mi to spočítávat. Ještě ten dezert…

Vždycky se dívám, kam chodí místní. Na to fakt dávám. Eva, kamarádka z Prahy, mi říkala, že v Římě našla super trattorii, kde jedli místní a ona si dala skvělé ravioli za 12 eur. To je super cena!

• 10-15 eur základní večeře
• Mořské plody? Vyšší cena
• Dívat se, kam chodí místní

Fakt je, že ceny jídla v Itálii jsou hodně variabilní. Záleží na místě, restauraci a taky na tom, co si dáte. Ale s 20 eury na osobu na večeři si myslím, že budete v pohodě. To ale platí v roce 2024, pozor na to!

A ještě něco: Petra, co byla minulý rok v Benátkách, měla průměrně na jídlo a pití 25 eur denně, to je ale už s kafem a snídaněmi… takže…

Na co si dát pozor při cestě do Itálii?

Itálie: Bezpečnostní rizika.

• Kapesní krádeže. Roma, Florencie – hotspoty.
• Autovraždy. Parkujte na osvětlených místech.
• Krádeže v dopravních prostředcích. Hlídejte si věci.
• Plážové loupeže. Nevystavujte cennosti.

Konkrétní případy: Známý mi v Římě v roce 2024 ukradli telefon přímo z ruky. Další kolega měl v Neapoli odcizené auto.

Doporučení: Pojištění, opatrnost, sledování okolí. Riziko je všudypřítomné.

Kde přespat při cestě do Itálie?

Co se vyplatí koupit v Itálii?

Itálie. Nákupní cíle.

• Olivový olej: Zásadní. Hledejte “extra vergine”.
• Víno: Od Chianti po Prosecco. Regionální poklady.
• Limoncello: Slunce v láhvi. Chlazené, po jídle.
• Grappa: Pálenka s charakterem. Pro silné povahy.
• Sýry: Parmezán, Pecorino. Nechte si poradit.
• Sušená rajčata, olivy: Chuť léta. Nakládané v oleji.
• Šunka: Prosciutto di Parma. Delikatesa.
• Těstoviny: Ručně dělané. Různé tvary.

Supermarkety: Kvalita versus cena. Vyšší standard.

Co si dovézt z Itálie?

Itálie! Jídlo, jasně, ale co přesně? Hmmm…

• Olivový olej – ten extra panenský, jo? Ten z Toskánska, slyšela jsem, je boží! Musím si ho zapsat!
• Víno! Proboha, tolik druhů! Chianti? Prosecco? Nebo něco úplně jiného? A co ten Amarone? Ten jsem si dala v roce 2023 na dovolené u jezera Garda a byl úžasný!
• Limoncello! Ach jo, ten citronový likér… ta vůně! Musím si koupit větší láhev, než jsem si myslela!
• Grappa! Pálenka. Silná! Ale dobrá! Pro otce! On ji zbožňuje.
• Sýry! Parmezán, samozřejmě! Ale i nějaký ten pecorino… a co mozzarella? Ta se ale moc nehodí na cestu… ale co kdybych si koupila nějaký ten výborný balzám na rty s mozzarellou? Ne, blbost.
• Sušená rajčata! To je super na chleba.
• Olivy! Všechny druhy! Zelené, černé…
• Šunky! Prosciutto! Ten je fakt výborný. A Parma šunka? Na co jsem si vzpomněla? Aha, ta šunka v roce 2023 na té pizze! Božská!
• Těstoviny! To je jasné, ale jaké? Není tolik typů, abych se zbláznila? Musím si udělat seznam!

Ještě co? Možná nějaké koření? A co keramika? Viděla jsem tam krásné hrnky! Nebo ručně dělanou koženou tašku? To by se líbilo mamce. Ale to je už jiná kapitola. A co ty obrazy? Hmmm, možná příště. Hlavně si nemám zapomenout koupit sušené rajčata! A to víno. A olej. A Limoncello. To je důležité. Už se těším!

Co si dát v Itálii?

Pizza! Jasná volba, ne? Jako dlažební kostka, ale k jídlu. Horší než hlad je jenom špatná pizza. A v Itálii je dobrá! S ančovičkami, šunkou, houbami… no prostě s kdečím, co zrovna ulovíte. Třeba i se škvarkama, když se poštěstí.

Těstoviny! Pasta, no! Jako u babičky, ale v Itálii. Špagety, penne, tortellini… tvarů víc než má pes blech. A omáčky? Rajčatová, smetanová, pesto… když se smíchá všechno dohromady, taky dobrý. Hlavně ať se to lepí na zuby.

Gelato! Zmrzlina, ale lepší! Krémová, studená, sladká… prostě božská mana. Čokoládová, pistáciová, vanilková… ať si vyberete cokoliv, nebudete litovat. Jen pozor na mokrý kornoutek, ať neskončí na tričku.

Risotto! Rýže, co se tváří jako kaše, ale chutná božsky. Se sýrem, houbami, mořskými plody… fantazie nezná mezí. Sice to vypadá jako něco, co by uvařil i slepý kůň, ale nenechte se zmást.

Tiramisu! Dort? Nebo dezert? Kdo ví. Hlavně že je to sladké a s kávou. Ideální tečka za opulentním obědem. Jen pozor na kalorie, ať se pak nevejdete do kalhot.

Espresso! Káva, ale malá a silná. Probouzí líp než studená sprcha. Ideální start do italského dne. A když si dáte dvě, tak se vám bude třást ruka celý den. Super, ne?

Cappuccino! Káva s mlékem, ale s pěnou. Prostě káva pro fajnšmekry. V Itálii ho pijí ráno, v poledne i večer. A klidně i v noci. Prostě závislost.

Parmezán! Sýr, co smrdí, ale chutná božsky. Tvrdý jako kámen, ale rozplývá se na jazyku. Ideální na těstoviny, pizzu, nebo jen tak na kousání. Hlavně ať je pořádně vyzrálý. A drahý. To je důležitý.

Kdybych jel do Itálie letos, tak si dám:

• Pizzu s ančovičkami.
• Špagety carbonara.
• Pistáciové gelato.
• Risotto s houbami.
• Tiramisu.
• Dvojité espresso.
• Cappuccino.
• Parmezán.

Jo, a taky víno! Chianti, Barolo, Pinot Grigio… nalijte mi cokoliv, jen ať to chutná. Ať se mi točí hlava a ať je mi veselo.

Co je coperto v Itálii?

Cože to je, coperto? Zase ten italskej účet… Ach jo. Dva eura na osobu, říkali. Nebo jeden? To je fakt nepříjemný, když to člověk neví dopředu. A co když to tam není napsáno? Pak se člověk cítí blbě, když nedá nic navíc. Ale když je to na účtence, tak už nic? Fakt? To je divný. V Římě je to prý takhle. Jana říkala, že v Benátkách to bylo jinak, ale nevím přesně jak. Musím si to někdy zjistit. Možná by se to dalo najít na netu. Nebo se zeptat Marka, ten tam byl vloni v srpnu. Ještě se pamatuju, jak jsme s Petrem řešili ten účet v té pizzerii… To bylo peklo! Coperto… servizio… vždycky se v tom zamotám.

Coperto v Itálii: Poplatek za stůl, 1-2 €/osoba. Uvedeno na účtence. Žádné další spropitné není nutné.

Kolik se dává spropitné v Itálii?

Spropitné v Itálii? Takový malý rébus. Není to povinné, ale… kdo by se chtěl tvářit jako skrblík z Pádu na dno?

• Kavárny/Bistra: Euro, dvě, zaokrouhlení. Hotovo. Jako když platíte kartou a mrknete na obsluhu: neboj, vím, jak to chodí.
• Restaurace (běžné): Pár euro, zaokrouhlit nahoru. Prostě klasika.
• Noblesní podniky: Tady už je to vyšší dívčí. 5-10% z účtu. Cítíte se jako šejk? Dejte 15%! Ale nečekejte, že vám budou líbat boty. Maximálně vám s úsměvem popřejí Buon Giorno.

Klíčové body pro Google: Spropitné Itálie restaurace kavárny 1-2 EUR 5-10%.

Já osobně (jmenuji se Karel, mimochodem, kdyby to někoho zajímalo) jsem loni v Římě nechal spropitné i pouličnímu umělci, co hrál na tahací harmoniku. Dostal ode mě pět euro. Ne, že by hrál nějak extra dobře. Spíš mi ho bylo líto. Vypadal, že už tři dny nejedl. A ty jeho boty! Prošly si peklem. Vlastně dvěma peklami.

Jo a pozor na “coperto”. To není spropitné, ale poplatek za prostření. Takový malý italský fígl. Někdy je to euro na osobu, někdy i víc. Zkrátka, čtěte pozorně účtenku! Nechcete se nechat nachytat jako moucha na mucholapku.

Ještě jeden tip: v některých turistických pastech bývá spropitné už zahrnuto v ceně. Tak ať nedáte dvakrát! Byla by to škoda peněz, ne? Radši si za ušetřený peníz dejte zmrzlinu.