Kolik stojí vstup na stezku v oblacích?
Stezka v oblacích: Jaké je vstupné a aktuální ceník?
Páni, když si vzpomenu na tu naši výpravu na Dolní Moravu, bylo to loni v červenci, kolem desátého, přesně si vybavuju ten pocit, když se před námi objevila ta obří konstrukce – Stezka v oblacích. Je to taková věc, co tě fakt chytne za srdce, když ji vidíš poprvé. Hned mě napadlo, kolik asi takovéhle dobrodružství může stát, to vstupné a celý ten ceník, aby člověk nemusel moc přemýšlet, jestli se to vyplatí. Ale víš co, bylo mi jasné, že to bude pecka, a ten zážitek tam nahoře, ten je k nezaplacení, i když se platit musí, jasně.
No a ceník na Stezku v oblacích bez lanovky je celkem jasnej. Pro dospělýho je to dvě stě kaček. Děti, ty platily sto dvacet. To mi přišlo takový fér, když vidíš, co za to máš. Bylo to v pohodě, žádný drama. Fakt žádný.
A co rodiny? Jasně, ty tam myslely, fakt jo. My jsme tehdy měli s sebou neteře a tak, a pamatuju si, že jsme řešili rodinné vstupné, které vyšlo na nějakých pět stovek celkem. Což je super, protože to fakt ulehčí peněženku, když jedeš s partou dětí. A to, že je Stezka v oblacích Dolní Moravaotevřená celoročně, to je prostě bomba. Já bych tam jela klidně i v zimě, vidět ty zasněžené hory z takové výšky, to musí být něco. Znáš to, ten pocit, když máš možnost vidět něco, co je prostě jiné. Ten výhled, no.
A co je fakt super, je ten sjezd! Mají tam tobogán, přímo z vršku Stezky. To je prostě geniální, takový bonus, co jsem nečekala. Vzpomněla jsem si, že takhle to mají i někde u té Stezky korunami stromů, ten pocit z té rychlosti, když svištíš dolů, to je takové to osvěžující zakončení celého toho výšlapu. Taková třešnička na dortu, prostě.
Jak je vysoká stezka v oblacích?
Stezka v oblacích se tyčí do výšky 55 metrů. Je to takový moderní dřevěný menhir, co dohlédne skoro až k sousedům do Polska. Stojí si hned vedle chaty Slaměnka, takže na vrchol nemusíte šlapat hladoví.
Zážitek je to spíš filozofický, jen s větším větrem ve vlasech. Je to jako vylézt na obří rozhlednu, která se během stavby rozhodla, že chce být horskou dráhou, ale pak si to zase rozmyslela.
Pocit nadřazenosti: Konečně uvidíte svět z ptačí perspektivy. Tedy, pokud ptáci létají po dřevěné spirále. Získáte nádherný výhled na celý masiv Králického Sněžníku a údolí řeky Moravy. V tu chvíli si připadáte jako vládce hor, dokud si nevzpomente, že jste nahoru jeli lanovkou.
Síťová kapka: Pro ty, co rádi testují pevnost svých nervů a oběda. Je to v podstatě obří pavučina 50 metrů nad zemí, kde můžete ležet a přemýšlet o smyslu gravitace a o tom, jak moc věříte českým inženýrům.
Tobogán: Nejrychlejší úniková cesta dolů, pokud vás výšky přestanou bavit. Sto metrů dlouhý nerezový střevní trakt, kterým prosvištíte zpátky na pevnou zem dřív, než řeknete jásebojím. Jízda stojí pár korun navíc, ale za ten zrychlený tep to stojí.
Nahoru vás pohodlně vyveze lanovka Sněžník. Za tímto dřevěným monstrem stojí architekt Zdeněk Fránek. Použito bylo hlavně modřínové dřevo a ocel. Celá stezka je bezbariérová, takže nahoru můžete vyjet s kočárkem i vozíkem a kochat se společně. Kousek od stezky najdete i visutý most Sky Bridge 721, kdybyste náhodou neměli adrenalinu a fotek na Instagram dost. Jako fakt dost.
Jak dlouho se jde na Sky Bridge?
Celý výlet, zahrnující průchod přes Sky Bridge 721 a naučnou stezku Most času, trvá 1,5 hodiny.
- Na Sky Bridge 721 se dostaneš na Dolní Moravě, tam u té lanovky Sněžník, co tě s lehkostí pírka vyveze nahoru. Nebo můžeš jít i pěšky, což je taky možnost, pokud máš v sobě dost horského kamzíka a nechceš se jen tak vozit jako balík brambor. Je to taková ta horská vstupní brána do jiného světa, víš.
- Most samotný je pak jednosměrná jízdenka do dimenze, kde gravitace jen tak škádlí tvůj žaludek, a země je náhle daleko, jako vzpomínka na dětství. Žádné otáčení se, žádné "hele, já jsem něco zapomněl u vstupu". Prostě jdi, jako bys kráčel za nosem osudu, a víš, že cesta zpět tudy už nepovede.
- A když už si myslíš, že jsi překonal všechny výškové rekordy a strachy, čeká tě ještě naučná stezka Most času. To je takové jemné pohlazení po duši po tom adrenalinovém nářezu. Jako když po bouři vyjde slunce a ty si uvědomíš, že každý okamžik má svůj smysl. Je to takový životní kompas, co ti připomene, že i chvilková krása má svou hloubku.
- Při procházení po tom mostě mi vždycky přijde, jako kdybych se snažil přejít propast mezi "bylo" a "bude". A pohledy do údolí? No ty ti vezmou dech, a ne jenom kvůli výšce, ale spíš proto, že si uvědomíš, jak jsme malí v tom plátně přírody. Je to takový tichý dialog s vesmírem, kde jediná odpověď je vítr ve vlasech a lehké houpání mostu.
Komentář k odpovědi:
Děkujeme za váš názor! Váš komentář nám velmi pomáhá zlepšovat odpovědi do budoucna.