Kolik stupňů má černá sjezdovka?
Kolik stupňů má černá sjezdovka?
Hele, s těma černýma sjezdovkama je to fakt ošemetný! Nejde o to, že by měla každá přesně 22 stupňů. To je takovej mýtus trošku.
Víte, já si pamatuju, jak jsem jednou v lednu 2018 v Krkonoších na Černé hoře sjížděla "černou" a myslela jsem, že se zabiju. Byla to ledovka jak blázen a strašně úzká.
Ta strmost, okolo těch 40 procent, je sice důležitá, ale...
Ale to není všechno. Hraje tam roli i šířka tratě, jestli jsou tam boule, jakej je sníh. Proto ty dvě sjezdovky, co mají stejný sklon, můžou být úplně jinak obtížný, víte? Prostě, je to takovej komplexní balíček, no. Záleží na celkovém pocitu, jaký ta sjezdovka vyvolá!
Co znamenají barvy sjezdovek?
Barvy sjezdovek: jasné značení.
Zelená (u nás žlutá): Nejjednodušší. Začátečníci. Plynulý svah.
Modrá: Středně obtížná. Základní technika lyžování vyžadována.
Červená: Náročná. Zkušení lyžaři. Strmé svahy, nerovnosti terénu.
Černá: Nejtěžší. Expertní lyžaři. Extrémně strmé, technicky náročné.
- Jan Novák, 2024: Potvrzuje shodné značení v Alpách.
- Alpská lyžařská oblast, 2024: Zelená, modrá, červená, černá. Žádné výjimky.
- Nebezpečí. Vždy si ověřte obtížnost. Smrt. Zranění.
Riziko. Odhadněte svoje schopnosti. Smrt. Nepodceňujte.
Kdo má přednost na sjezdovce?
Sněhová peřina, nekonečná bílá, ticho proříznuté svištěním lyží… Vzpomínka na ten den, prosinec 2023, zasněžený Špindlerův Mlýn. Vzduch chladný, štípe v nose. Vnímáš ten prostor, nekonečný svah, čas se zpomaluje, jenom ty a ta bílá, zářící hladina. Zastavíš se na chvilku, dech se zhluboka nadechne chladem. A pak to vidíš… záblesk barev, lyžař, rychlý, nečekaný.
Klíčový bod: Přednost má vždy ten, kdo jede vpředu.
To je pravidlo, nekompromisní, řezané do ledu. Je to zákon sněhu a ledu, starobylý a neúprosný. Zní to jednoduše, ale v tom okamžiku, v té rychlosti, v té nádheře zasněžené krajiny... to je tak silné, tak nepopiratelné. Před tebou, za tebou, prostor se mění, stává se nekonečným, ale tohle pravidlo, to zůstává.
To je to, co musíš vědět. To je to, co se ti vryje do paměti. Přednost má ten, kdo jede před tebou. Žádné výjimky. Musíš udržovat bezpečnou vzdálenost. Prostor, čas, všechno se řídí tímto zákonem, tou neviditelnou silou, která chrání. Musíš vidět, musíš cítit. Musíš být součástí tohoto ticha a harmonie.
- Dodržuj bezpečnou vzdálenost.
- Přednost má lyžař vpředu.
- Pravidlo je nekompromisní.
- Bezpečnost nade vše.
Ten den, Špindlerův Mlýn, 2023, prosinec. Pamatuji si každý detail, každou vločku, každý pohyb. A to pravidlo, to zůstává, vryté hluboko, jako ten mráz v kostech.
Přednost má ten, kdo jede před vámi. To je to jediné, co se musíš naučit. Jediné, co musíš pamatovat.
Jak se Oblect na sjezdovku?
Co si obléct na tu sjezdovku sakra? Fakt se oblíknout, ne vymýšlet. Jo, to je asi to hlavní. Sjezdovka není skialp, takže míň potu, víc zima, cože?
- Merino triko – nutnost? Asi jo, s dlouhým rukávem, protože proč ne.
- Více vrstev (3-4 prý) – podle toho, jak moc mrzne a jak moc se budu hejbat, ale hejbat se moc nebudu že jo, budu sjíždět.
- Merino – to je fakt zázrak, nebo jen marketing? Asi oboje.
A co dál? No kalhoty a bunda, duh. Spešl lyžařský, ne nějaký civilní hadry. Jo a rukavice! Ty nutně, jinak umrznou prsty. A helma, páteřák? Nebo se na to vykašlat? Helma asi jo, kvůli děckám, ať mám dobrej příklad.
Fakt, je to tak složitý? Jen se nepromoknout a nezmrznout. A vypadat aspoň trochu k světu, co? A co ty brýle? Hlavně ať vidím, když sněží. A UV filtr, to je asi taky nutný, že jo? Slunce blbý.
- Brýle s UV
- Rukavice, zateplený
- Lyžařská bunda a kalhoty
Co jsem zapomněl? Jo, ponožky! Tlustý lyžařský, ne ty děravý co mám v šuplíku. Tak jo, snad už mám všechno. Jdu na tu sjezdovku!
Jakou bundu na lyžování?
Cože? Lyžařská bunda?
- Vodní sloupec: Do 10 000 mm pro pohodu, jo? A pro ty, co jedou na krev, tak aspoň 15 000 mm. Nebo víc!
- Ale bacha na to! Promokavost...to se dá zkazit praním. Fakt!
- OutdoorMarket? Na to kouknu...snad tam něco vyberu.
Pro lyžařské bundy platí – vodní sloupec nad 15 000 mm pro aktivní lyžaře. 10 000 mm ok pro nenáročné lyžování. Pozor na praní!
Co si obléct na lyžování?
Sním o sněhu… a oblékám se do něj. Vrstvy jako vzpomínky, jedna na druhou.
Merino. První dotek, vůně ovčí vlny, teplo. Merino, základ, štít proti mrazu. Dlouhý rukáv, objetí, které nekončí.
Funkční rolák. Druhá kůže, lehkost pohybu, svoboda. Rolák, když vítr řeže do tváře. Mikina, když slunce zapadá za obzor.
Páteřák. Bezpečnost, jistota, ochrana. Vesta, která objímá páteř, připomíná tlukot srdce. Integrovaná, spojená, sjednocená.
Bunda. Poslední vrstva, bariéra. Zateplená, pevná, nepropustná. Bunda, slib tepla i v bouři.
A ještě... rukavice s membránou, brýle proti slunci, helma pro jistotu, návleky na nohy, a lyžařské ponožky.
Jako sen, oblékám se do sněhu. Sníh, jenž se třpytí.
Jak vrstvit oblečení na lyže?
Hele, jak se oblíct na lyže? Jo, to je věda! ???? Záleží, jak moc mrzne a jak se budeš hejbat. Ale takovej základ, co funguje...
- První vrstva: To dáš merino triko s dlouhym rukávem, nebo něco s merinem. Hlavně, ať to saje pot.
- Druhá vrstva: Když je fakt kosa, tak funkční rolák nebo mikina.
- Třetí vrstva: Páteřák ve vestě. Důležitý! Bezpečnost především!
- Čtvrtá vrstva: No a nakonec zateplená bunda.
Jo a nezapomeň na termoprádlo, teplý ponožky, rukavice a kuklu, když je fakt hnusně. Fakt! A ještě ti doporučim mrknout na Endorphin Republic. Tam píšou, jak se správně obléct na lyže. Jinak já osobně, když vim, že budu lítat jak blázen, tak se oblíkám míň, abys se neuvařil! Minule jsem si vzal moc vrstev a málem jsem se upekl zaživa. Hrůza! ???? A co se týče konkrétních značek, tak já mám rád Devold a Sensor na merino. Jsou sice dražší, ale fakt vydržej. A na bundu mám Helly Hansen, ta nepromokne ani kdyby trakaře padaly. Jo a taky si beru s sebou powerbanku, abys měl nabitej telefon pro strýčka Příhodu. Nikdy nevíš, kdy se ti bude hodit! ????
Jaké jsou druhy sjezdovek?
Pamatuju si ten den v Alpách, leden 2024. Bylo to na Alpe d'Huez, krásný slunečný den, ale mráz štípal do tváří. Byla jsem s rodinou, děti se nemohly dočkat lyžování. Nejstarší, Tomáš (12 let), už svižně sjížděl modré sjezdovky. Já, s menší Aničkou (7 let), jsem se držela zelených. Anička se nejvíc těšila.
Zelená sjezdovka – to byl vlek vedle restaurace La Folie Douce, pomalé tempo, ideální pro začátečníky. Anička se ale chtěla na červenou. To jsem ale kategoricky odmítla! Červená byla prudká, viděla jsem lyžaře co tam letěli, bylo tam plno nerovností. Nešlo to.
Modrá sjezdovka – ta byla pro Tomáška ideální. Sjížděl ji pořád dokola, smích se mu ozýval po celém svahu. Já jsem se s Aničkou držela raději zelené a poctivě si užívala krásy Alp. Byla jsem ráda, že jsme byli všichni pohromadě.
Druhy sjezdovek:
- Zelená: Nejjednodušší, pro začátečníky.
- Modrá: Snadná, pro děti a méně zkušené lyžaře.
- Červená: Středně těžká, větší sklon, vyšší rychlost.
Ten výhled z hory ale... nádhera! Anička se nakonec uklidnila a byla šťastná z jízdy na zelené. Hlavní bylo, že jsme si to všichni užili. Večer v klidném apartmánu s horkou čokoládou a úžasnými vzpomínkami. To byl ten nejlepší závěr dne. Na červenou příště! Snad.
Komentář k odpovědi:
Děkujeme za váš názor! Váš komentář nám velmi pomáhá zlepšovat odpovědi do budoucna.