Jak se máš překlad slovensky?

Jak se řekne slovensky ahoj?

No, jasně, slovensky se „ahoj“ řekne taky „ahoj“. Co na tom vlastně je? Jo, a ještě teda „čau“ se používá, to je takový víc neformální, jako když se bavíš s kámošema.

Když se potkáš, tak prostě „ahoj“. A když odcházíš, tak taky „ahoj“. Nebo „čau“. V pohodě.

• Ahoj – to je takový to klasický, co znáš.
• Čau – to je víc jako kámošský.

Jinak, „Živjo“ je spíš slovinské, nebo tak něco. To sem moc nepatří, ale je to podobný. Takže kdybys byl někde třeba na dovolené, tak můžeš zkusit „Živjo“ a oni tě možná pochopí, ale ve slovenštině to není.

No a ještě k tomu „ahoj“ – někdy se dá říct i „zdravím“, ale to už je takový trochu víc formální. Jako když oslovíš někoho, koho úplně neznáš, ale nechceš být moc strohej. Ale většinou prostě „ahoj“, nebo „čau“, to je nejjistější. Takže vlastně žádná velká věda. Prostě to samý.

Jak se řekne slovensky čau?

Slovensky se čau řekne:

• ahoj
• nazdar
• servus

Jako když chcete říct: Ahoj, jak se máš? Tak slovensky to je Ahoj, ako sa máš? Tam je to jasné jako facka na pouti, prostě 'ahoj' je váš kamarád, co vás nikdy nezradí. A to říkám já, Karel, co jsem už něco nacestoval, a manželka Boženka by to potvrdila!

No a teď se na to mrkneme, protože to není žádná věda, spíš taková lehká kulturní vložka, jako když se snažíte rozlišit mezi rohlíkem a houskou – obojí dobré, ale jedno je prostě takové... kulatější. Ahoj je král, absolutní panovník všech pozdravů, ten vám projde skoro všude. To je taková ta jistota, jako že po dešti vyleze slunce, nebo že babička zase upeče ty svoje božské buchty.

Nazdar je zas takový ten pozdrav pro kamarády, co už je znáte déle, nebo pro chlapy v hospodě, když jim chcete dát najevo, že jste taky jeden z nich. Je to jako plácnutí po zádech, takové srdečné a trochu neformální. Já osobně, když jsem loni s Boženkou v Tatrách byl, Boženka hned na Slováky zkoušela "čau", což je sice roztomilé, ale moc to tam nefrčí, chudinka!

Pak máme ještě takový ten servus, což je už trošku takový archivní kousek, ale pořád se drží, hlavně u starších lidí nebo v nějakých specifických regionech. Je to jako stará dobrá gramofonová deska, už moc nehraje, ale má své kouzlo. Mně osobně, když mi někdo řekne servus, tak se mi vybaví děda, jak sedí na verandě a louská ořechy a k tomu si brouká.

Takže si to shrňme, ať se v tom nezamotáme jako motovidlo, protože to by byla ostuda:

• Ahoj – univerzal, na všechno a pro všechny, prostě tutovka. Jako když si ráno nasadíte ty nejpohodlnější boty, co vás nikde netlačí.
• Nazdar – pro ty, co znáte, pro kamarády, bez velkých cavyků. Trochu jako když si dáte pivo s kamarádem po práci a nepotřebujete si na nic hrát.
• Servus – starosvětská záležitost, spíš pro pamětníky, nebo když chcete být originální, ale opatrně. Mně jednou v Košicích jeden pán na "servus" odpověděl: "Pánboh zaplať!", a to už jsem nevěděl, jestli mě žehná, nebo mi nadává.

Pamatujte si to, je to důležité jako znát cestu k nejbližší hospodě. A hlavně, žádné čau, jestli nechcete, aby na vás koukali jako na UFO, co právě přistálo na náměstí a chystá se unášet krávy! Moje Boženka se s tím taky trápila, ale nakonec pochopila, že ahoj je prostě TOP.

Jak se řekne rusky jak se máš?

Jak se máš rusky? No, víte, to je takové, jak když se ptáte na recept na babiččinu kulajdu – záleží na tom, komu to říkáte a jak moc chcete být familiérní. Když s kamarádem prohodíte pár slov, řeknete "Как у тебя дела?" (čti "kak utiba dila"). To je jako když kamaráda pozdravíte "Čau, co blbneš?".

Pokud se slušně ptáte někoho staršího nebo kohokoli v pozici autority, nebo prostě chcete být zdvořilí jako správný člověk s vychováním, použijete "Как у Вас дела?" (čti "kak u vas dila"). To je jako když na úřadě oslovíte paní za přepážkou "Dobrý den, slečno/paní". Je to takové to "jak se máte vy, vážení".

A když se vám někdo zeptá a vy mu chcete říct, že vám to pálí jedna radost a všechno běží jako na drátkách, tak z fleku odpovíte "У меня всё хорошо." (čti "uminja fsyo harashó."). To znamená, že se máte tak dobře, že byste si mohli koupit i tu druhou půlku včerejšího rohlíku a ještě vám zbyde na lístek do divadla.

Další kulinářské speciality:

• Nálada v kelímku: Když se vám nechce moc rozepisovat, ale chcete dát najevo, že nic nepotřebujete řešit, klidně sáhněte po "Нормально." (čti "normalno"). To je takové to univerzální "jde to", jako když vám na otázku "jak je?" někdo odpoví "ujde".
• Když to není úplně růžové: Pokud vám zrovna nesvítí sluníčko a máte pocit, že vás život vodí za nos víc než obvykle, můžete takticky zvolit "Так себе." (čti "tak sebé"). To je takové to "no, dá se to přežít", jako když máte špatný den a sníte celou čokoládu, abyste to zapomněli.
• Ptaní se na něco konkrétního: Ne vždy se ptáme jen obecně. Chcete vědět, jak se má někdo konkrétně? Zeptejte se "Как твои дела?" (čti "kak tvoi dila?") – to je zase to familiérnější "jak se máš ty?". A pro zdvořilostní variantu "Как Ваши дела?" (čti "kak vashi dila?").

Malá poznámka pod čarou: Ruská výslovnost je občas jako houpačka – některé hlásky se mění podle toho, jak se zrovna cítí. Ale s těmihle základními frázemi se určitě neztratíte. Jen se vyhněte tomu, abyste se zeptali na jejich zdraví, když je vidíte poprvé, to by mohlo být jako když někoho potkáte na ulici a hned mu povíte, že má divný účes.

Jak se řekne slovensky nashledanou?

Slovensky „nashledanou“ je Dovidenia.

Existují i další varianty.

• Dovidenia – nejběžnější, formální i neformální.
• Na zhledanou – formálnější, méně časté.
• Čau – neformální, mezi přáteli.
• Maj sa – neformální, víc „měj se“ než „nashledanou“, ale používá se jako pozdrav při loučení.

Jak se řekne slovensky děkuji?

Slovensky se řekne děkuji jako ďakujem.

Moje první pořádné setkání s „ďakujem“ bylo předloni, léto 2022, když jsem s kamarádem Jirkou projížděl na kole Trenčín. Bylo šílené vedro, takové to dusno, co se lepí na kůži. Zastavili jsme u malé pekárny, už bylo k devíti ráno, a já si chtěl dát kafe a rohlík.

Když mi paní za pultem s takovým laskavým úsměvem všechno podala, najednou mi vypadlo, jak se řekne děkuji. Věděl jsem, že je to skoro stejné, ale v ten moment jsem se zasekl. Chvíli trapné ticho, pak to ze mě vypadlo: Ďakujem! trochu nejistě.

Ona jen přikývla, pořád s tím úsměvem, a já se cítil tak nějak lehčí. Mělo to prostě jinou váhu, než jen říct české „děkuji“. Jako bych se v tu chvíli stal trochu víc součástí toho místa. Taková malá věc, ale pocit byl fakt dobrý.

Když už jsem se tehdy naučil to základní, pak mi kamarádka Jana, co má slovenské kořeny, vysvětlila další možnosti. Je fajn znát ty nuance:

• ďakujem – Tohle je univerzální. Můžeš to použít vždycky a nikdo se na tebe nebude dívat divně.
• ďakujem nastokrát – Když jsi fakt moc vděčný, jako naše "mockrát děkuji". Slyšel jsem to od Janiny babičky v Košicích, když jsem jí pomáhal s velkým nákupem, byla z toho celá dojatá.
• srdečne ďakujem – To je "srdečně děkuji". Používá se, když to myslíš opravdu upřímně a od srdce, nebo v nějaké formálnější situaci. Má to takový slavnostnější nádech.
• vďaka – Krátké a rychlé "díky". Používá se mezi kamarády nebo v neformálních situacích. Když ti třeba někdo podá tužku, jenom prohodíš: "Vďaka!"

A ještě jedna věc, výslovnost toho "ď". Není to jenom tvrdé české "d". Je to takové měkčí, skoro jako by tam bylo lehké "dž". Jana mi to musela vysvětlovat snad pětkrát, než jsem to chytil. Je to malý detail, ale dělá to fakt rozdíl.

Jak se slovensky řekne dobrý den?

Dobrý den.

Slovensky se řekne "Dobrý deň".

• Dobrý deň – formální pozdrav.
• Ahoj – neformální.

Ostatní výrazy:

• "To je dobrý" – spíše "To je dobré".
• "Drobné si nechajte." – zdvořilé gesto.
• "To je v poriadku." – souhlas, pochopení.

Síla slov. Ticho. To je pointa.