Co se stane, když se rozbije zrcadlo?

Uf, rozbitý zrcadlo! Vždycky mě to tak trochu zamrazí. Sedm let smůly? Fakt tomu někdo věří? Já nevím, ale stejně se mi vždycky sevře žaludek. Babička mi vyprávěla, jak se dřív střepy zakopávaly... hluboko do země. Aby se ta smůla, víte, jakoby vsákla do hlíny a zmizela. Představte si to – sedm let! Za co? Za nešikovnost? Jako malá jsem jednou shodila zrcadlo v koupelně. Malinký, kulatý, ale pamatuju si ten pocit… takovou divnou úzkost. Nic se mi tehdy nestalo, ale co kdyby?

Dneska už to naštěstí beru s větším nadhledem. Prostě to vyhodím do skla. Konec, tečka. Žádný rituály, žádné zahrabávání. Což mi připomíná, že musím uklidit ty střepy z vázy, co mi minulý týden spadla... (taky "štěstí", že?). Je to přece jen praktičtější, ne? A ekologičtější, to je taky pravda. Někde jsem četla, že… no, nepamatuju si přesně ta čísla, ale šlo o to, kolik odpadu se produkuje. A že je důležitý recyklovat. Takže střepy do skla, žádný pohádky. I když… kdo ví? Možná na tom něco bude… Ale ne, blbost. Jdu radši uklidit ten nepořádek.