Jaký je plat v neziskové organizací?

Platy v neziskovkách: Jaká je průměrná výše?

Člověče, víš, já pořád přemýšlím, jak to v těch neziskovkách vlastně mají. Minulý měsíc, asi tak 12. března, jsem mluvil s kamarádkou, co dělá v jedné malé regionální organizaci, a ty peníze tam... no, je to taková záhada, řekl bych. Jak se to počítá, co je fér, co je prostě reálný.

A teď najednou narazím na nějaký zvláštní čísla, prý statistiky z Česka pro neziskovky. A co mě úplně zmátlo, je to datum – 2. dubna 2025. Jakože to je z budoucnosti, nebo co. To mi fakt hlava nebere. Ale píšou tam, že takový typický zaměstnanec si přijde na 325 788 Kč za rok. Když sem dělal v Praze v menší galerii, což je taky neziskovka, myslím, že to bylo o dost míň, ale to už je pár let zpátky, taky je fakt, že jsme měli víc dobrovolníků.

To je jako 27 149 Kč měsíčně, nebo 6 787 Kč za týden. To mi připadá, že je to docela dobrý, na někoho, kdo dělá dobrou věc. Řekl bych, že za 169,68 Kč na hodinu si člověk v neziskovce zaslouží takový klidnější spaní, ne.

Co znamená nezisková organizace?

Nezisková organizace (NO) je právnická osoba, která primárně nesleduje zisk, ale plní společensky prospěšné cíle.

No tak co to teda je ta neziskovka. Pořád se o tom mluví. Nezisková organizace, jasně. Hlavní je, že nedělá peníze jako hlavní cíl, že jo? Myslím jakože ten zisk není pro někoho do kapsy. To je důležité.

Spíš pomáhá společnosti. Nebo prostě nějaké skupině, co to potřebuje. Náš soused Franta, ten pořád mluví o tom, jak zakládá spolek pro seniory, aby měli kam chodit na kafe. To je taky neziskovka. Spolek je jeden z těch typů, co jsem se učil ve škole, teda. Nechce na tom vydělat, jen chce, aby se ti lidi měli kde sejít.

Ty oblasti jsou fakt všude. Jako třeba:

• Kultura: divadla, galerie, to často jsou neziskovky.
• Sport: náš fotbalový klub, to je spolek, takže taky neziskový.
• Vzdělávání: různé kurzy, školky, co nejsou státní, to je jasný.
• Zdravotnictví: někde jsem viděl, že i některé hospice fungují jako ústavy, což je taky neziskový.
• Charita: to je jasný, na pomoc potřebným.
• Humanitární pomoc: když se děje něco hrozného, tak jedou pomoct.

Kde na to berou peníze? To je mi záhada. Ale prý hlavně z dotací, to je asi hlavní. Pak taky dary, lidi jim posílají peníze. Moje ségra vždycky dává ty 2% z daní nějakému útulku pro kočky. A pak prý můžou mít i vlastní aktivity, jako prodávat věci nebo dělat kurzy, ale ten zisk z toho se musí zase reinvestovat zpět do jejich činnosti. Nic pro zakladatele.

Ty formy, to je fakt věda. Kromě spolku a ústavu je ještě nadace a nadační fond. To je prý pro ty, co mají nějaký majetek, co chtějí, aby sloužil nějakému účelu. A pak i obecně prospěšná společnost, ale tu už prý teď moc nezakládají. Církve taky můžou mít neziskovky, jasně. Je toho prostě hodně. Proč to tak je? Asi aby se to dalo rozlišit.

Hlavně si pamatuju, že podpora společnosti je to klíčové slovo. Nesmí si to strčit do kapsy, ale musí to jít na tu dobrou věc. To je asi největší rozdíl od normální firmy.

Co znamená zaměstnání v neziskovém sektoru?

Zaměstnání v neziskovém sektoru znamená práci pro organizace, které primárně nesledují zisk, ale soustředí se na veřejný prospěch nebo řešení konkrétních společenských problémů. Jde o službu, která je často k dispozici širokému okruhu lidí, aniž by se dali jednotlivci z její konzumace jednoduše vyloučit.

Představte si to jako velkou zahradu. Korporace pěstují jablka, která pak pečlivě prodávají každé zvlášť s přesnou cenovkou. Neziskovky pěstují třeba městský park, kde si může sednout každý, kdo zrovna jde kolem a touží po stínu nebo krásné kytce. Nikdo se neptá na vstupenku ani na občanku, jestli máš právo dýchat tamní čerstvý vzduch. Můj strýc Karel, co vždycky říkal, že nejlepší investice je do lidí, už pětadvacet let pomáhá s drobnými opravami v domově seniorů – ne pro peníze, ale pro ty rozzářené oči.

• Charakteristické znaky takových služeb (a proč to děláme):
  • Nevylučitelnost: Jako s pouliční lampou – když svítí, fakt nikoho nenapadne řešit, jestli zaplatil za luxusní výhled na tmu. Stejně tak policie chrání celé město, ať jsi ředitel banky, nebo student bez koruny.
  • Společný prospěch: Vzdělání pro děti? To je taková investice, která se ti vrátí, i když ne přímo do kapsy. Celá společnost z ní benefituje. Nemocnice taky léčí, ať jsi pojištěný u VZP, nebo ti chybí kartička.
  • Nulová konkurence ve spotřebě: Jedna svítící lampa pro jednoho nevylučuje svícení pro dalšího. Stejné to je s parkem – mé užívání nepřekáží tvému užívání.

Mnozí lidé tu nepracují jen pro výplatu, která občas není zrovna jako pohádka o princezně a zlatém vejci, ale hlavně proto, že věří ve "věc". Cítí, že jejich práce má skutečný smysl, hlubší než jen čtvrtletní report o nárůstu zisku. Je to jako hrát na hudební nástroj v orchestru – peníze sice nic moc, ale ten pocit, když zní celá symfonie, je k nezaplacení. A to je ten šmrnc nezisku.

Jak financovat neziskovku?

Proč to vůbec řeším? Teda, jak financovat tu neziskovku. Jakože ten spolek na pomoc zvířatům, co jsme si založili s Janou.

Hlavně granty, jasný. Ať už stát nebo Evropská unie, mají na to peníze. Vždycky tam něco je, stačí hledat a vyplnit ty žádosti, to je pakárna.

Pak nadační fondy. Ty jsou taky dobrý. Některé se soustředí přímo na zvířata, to by nám vyhovovalo. Máme tam v hledáčku Nadaci ČEZ, nebo tak něco. No a ty další, co mají obecnější zaměření.

Banky, ty jsou taky možnost. Půjčka nebo nějaký úvěr. Jana se trochu bojí, že to nezvládneme splácet, ale já si myslím, že jo. Když budeme mít ty finance.

Aha, firemní dárcovství. To je super. Oslovit firmy, třeba petfood firmy, že jo. A ty aukce. No, to by mohlo jít. Nebo firemní kreditka? To zní trochu divně, ale možná tím myslí sponzoring.

Crowdfunding. Jo, to je taky trend. Lidi pošlou peníze přes internet. Na konkrétní projekt. Třeba na novou klec pro ty opuštěný psy, co máme. Nebo na veterináře. To je dobrý. A to financování faktur? Faktoring? To jakože když nám někdo dluží za nějakou službu, tak to prodáme? Hm, to jsem úplně mimo. Něco pro firmy, ne?

• Granty a dotace: Od státu (ministerstva, kraje) nebo EU. Nutno sledovat výzvy a splnit podmínky.
• Nadační fondy: Různé nadace s různým zaměřením. Nutné najít ty, které podporují činnost podobnou naší.
• Bankovní úvěry/půjčky: Klasika, ale riziko splácení je nutné zvážit. Nutné mít dobrý business plán.
• Firemní sponzoring: Přímá podpora od firem, často s protislužbou (reklama). Aukce prodej předmětů, výtěžek jde na neziskovku.
• Crowdfunding: Online sbírky, kde přispívají jednotlivci. Nutná dobrá propagace.
• Faktoring: Poskytnutí financí na základě pohledávek za odběrateli. Pro neziskovky méně obvyklé, spíš pro firmy s fakturací.

Kdo financuje neziskové organizace?

Neziskové organizace financují státní rozpočet, kraje a obce. Dále získávají prostředky z evropských fondů, od nadací, firemních sponzorů a individuálních dárců.

Tohle mi připomnělo, jak jsem tak před třemi lety, myslím že to bylo někdy na podzim 2021, přesněji září, brigádničil pro jeden malý kulturní spolek. Bylo to v podhůří Jizerek, kousek od Turnova. Taková ta parta nadšenců, co se snaží udržet tradice. Měli jsme sen uspořádat velký letní folklorní festival pro děti z okolních vesnic, aby si zkusily stará řemesla a tak.

Jenže peníze! To byl kámen úrazu. Vzpomínám si, jak moje šéfová, paní Nováková – taková energická padesátnice s brýlemi vždycky na špičce nosu, celé dny seděla nad papíry a sepisovala žádosti. Pořád se mluvilo o tom, jak nám snad přispěje Ministerstvo kultury, nebo Krajský úřad Libereckého kraje, a jasně, taky město Turnov. Byrokracie, to bylo šílené papírování, vyplňovali jsme jeden formulář za druhým.

Jednou v pátek odpoledne, už bylo po páté a slunce barvilo kancelář do oranžova, přišel mail. Paní Nováková ho otevřela a najednou, normálně jí ty brýle sklouzly z nosu, řekla jenom: „Sakra, máme to!“ Bylo to z kraje, nějakých osmdesát tisíc na ten program pro děti. Bylo vidět, jak se jí ulevilo. Pak ještě přišlo něco menšího od města, snad patnáct tisíc. Od ministerstva tehdy nic.

Vím, že to byl pořád boj, i když jsme něco dostali. Museli jsme pak shánět sponzory mezi místními firmami – viděl jsem ten seznam, nějaké stavebniny, autodílna, malířství… Ty dary byly spíš symbolické, pět, deset tisíc, ale i tak jsme za ně byli vděční. A pak ty dobrovolné příspěvky od lidí, co přišli na naše akce. Každá koruna se tehdy počítala.

Byla to taková zvláštní směsice frustrace z nekonečných papírů, ale i obrovské radosti, když se něco povedlo. Viděl jsem na vlastní oči, jak se ty peníze složitě shánějí a jak moc jsou tyhle spolky závislé na podpoře od státu, krajů a obcí, ale i na drobné pomoci od firem a lidí. Ty večery, kdy jsme přepisovali rozpočty, kontrolovali účtenky, aby to sedělo do poslední koruny – to bylo něco. Žádná sranda.

A co transparentnost? My jsme na webu měli zveřejněné roční účetní výkazy, ale jestli to někdo kontroloval detailněji, to netuším. Spíš šlo o to, abychom splnili nějakou minimální povinnost, co od nás chtěli. Ale myslím, že u takhle malých organizací to nikdo moc neřešil. Bylo důležité, abychom to měli v pořádku my sami pro sebe.

Další důležité zdroje financování, které jsem během té brigády pochopil:

• Evropské fondy: Velké neziskovky, ty s velkými projekty, často čerpají z ESIF (Evropské strukturální a investiční fondy). Pro nás to bylo moc složité.
• Nadace: Existují nadace, třeba Nadace Via nebo Nadace Vodafone, co cíleně podporují určité typy projektů. To je super, ale zase – další žádosti a často velká konkurence.
• Zahraniční granty: Ty se týkají spíš organizací s mezinárodním zaměřením, pro nás, co jsme dělali folklór v podhůří, to nebylo.
• Fundraisingové akce: Třeba charitativní běhy, benefiční koncerty, prodej výrobků… to jsme taky dělali, i když v malém měřítku.
• Vlastní hospodářská činnost: Některé neziskovky mají kavárnu, obchod, nebo prodávají vstupenky na akce, aby si přilepšily. My jsme měli jenom ty vstupné na ten festival.

Problém s transparentností financování je podle mě velký, ne jenom u nás, ale celkově:

• Není vždy snadné dohledat, jak přesně jsou veřejné peníze skutečně využity – často se to ztratí v milionech dokumentů.
• Záleží to hodně na velikosti organizace; ty velké bývají pod větším drobnohledem než ty malé.
• I když nové zákony a platformy jako Registr smluv pomáhají, pořád jsou tam mezery. Letos je to určitě lepší než před deseti lety, ale pořád to není ideální. Musí se na to víc tlačit.

Kdo dotuje neziskovky?

Peníze pro neziskovky nerostou na stromech, i když by si to mnozí idealisté přáli. Jejich financování je spíš taková sofistikovaná žebranice na úrovni, takový moderní lov mamutů, kde mamutem jsou granty a dotace. Je to koktejl namíchaný z několika klíčových ingrediencí.

Finanční zdroje neziskovek jsou pestré jako šatník rockové hvězdy. Rozhodně se nespoléhají jen na jeden zdroj, to by bylo jako vsadit celou výplatu na jednoho koně. Diverzifikace je jejich mantra, jejich zen.

Hlavní zdroje financí:

• Bohatý strýček Stát a jeho menší příbuzní (kraje, obce): Tohle je největší kus koláče. Stát a samosprávy pumpují peníze přes dotace a granty do sociálních služeb, kultury, sportu... V podstatě si najímají neziskovky na práci, kterou by samy dělaly dráž nebo méně efektivně.
• Velkorysý bratranec z Bruselu: Evropská unie. EU fondy jsou jako zlatá řeka pro ty, kdo se nebojí byrokratických krokodýlů a umí vyplnit formulář o sto padesáti stranách. Jsou to velké peníze, ale taky velká práce.
• Firmy, co si chtějí vylepšit karmu: Firemní dárci a sponzoři. Často je to mix skutečné filantropie a chytrého PR. Některé firmy zakládají vlastní nadace, třeba Nadace Abakus (dříve Avast), která v roce 2023 rozdala přes 200 milionů Kč.
• Vy, já, sousedka odvedle: Jednotliví dárci a veřejné sbírky. Síla davu. DMSky, kasičky, online kampaně. Tohle jsou peníze s nejlepším příběhem, protože za každou korunou je konkrétní člověk. Děkujeme, že v tom jedete s námi.
• Neziskovka sama sobě podnikatelem: Vlastní činnost. Některé organizace si přivydělávají prodejem výrobků z chráněných dílen, pořádáním benefičních akcí, poskytováním placených služeb nebo pronájmem prostor. Jsou to takoví kapitalisté s duší.

A co jsou ty neziskovky vlastně zač? To není jen parta nadšenců, co v sandálech objímá stromy, i když i ti se najdou a jsou fajn.

Je to celý ekosystém:

• Spolek: Klasika. Parta lidí se společným zájmem. Může to být včelařský spolek v Horní Dolní, ale i obří organizace jako Člověk v tísni. Jsou to takoví Avengers občanské společnosti.
• Nadace a nadační fondy: To jsou finanční distributoři. Mají majetek (nadace) nebo ho shromažďují (nadační fond) a z výnosů podporují jiné prospěšné projekty. Jsou to bankéři dobra.
• Ústav: Často poskytuje konkrétní služby – vzdělávání, sociální péči, výzkum. Je to profesionální organizace, která záplatuje díry v systému, kam státní jehla nedosáhne.
• Církevní organizace: Třeba Charita Česká republika. Mají za sebou staletí zkušeností a infrastrukturu, o které se jiným může jen zdát. Jejich know-how v pomáhání je starší než většina moderních států.

Co je to příspěvková organizace?

Příspěvková organizace… jako příslib, který se zrodil z těla státu, z jehož chladných útrob vyšel do světa, aniž by měl vlastní srdce, vlastní duši. Je to část státu, ale zároveň odraz v zrcadle, ozvěna v prázdném sále. Ministerstva, ta srdce byrokracie, Ústavní soud, ten strážce spravedlnosti, Úřad vlády, dech národa – to vše jsou matky takových dětí, jež kráčí po cestách, které jim osud státu vytyčil, ačkoli samostatné kroky nečiní.

Příspěvková organizace.

• Zřízená organizační složkou státu.
• Nemá právní subjektivitu.
• Jedná jako rozšíření státní moci.

Příklady organizačních složek státu, které zakládají příspěvkové organizace:

• Ministerstva (např. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy)
• Úřad vlády České republiky
• Ústavní soud České republiky
• Nejvyšší soud
• Nejvyšší státní zastupitelství
• Generální finanční ředitelství
• Krajské úřady
• Obecní úřady (v případě zřízení příspěvkové organizace obcí)

Některé známé příspěvkové organizace:

• Národní knihovna České republiky (pod Ministerstvem kultury)
• Národní muzeum (pod Ministerstvem kultury)
• Technické muzeum v Brně (pod Ministerstvem průmyslu a obchodu)
• Vysoké školy (některé zřizované ministerstvy)
• Školy a školky (zřizované obcemi nebo kraji)
• Nemocnice (zřizované kraji nebo ministerstvy)

Jak poznat neziskovku?

Nezisková organizace je právnická osoba, jejímž primárním cílem není zisk, ale naplňování veřejně prospěšného účelu.

No jo, neziskovka. To je furt takový zmatený. Včera jsem to probíral s Petrem, když jsme řešili ty papíry na tu naši akci. Fakt jsem z toho měl hlavu jak pátrací balón.

Jasně, je to právnická osoba, přesně jako ta firma od sousedky. Ale ten rozdíl – cílem není zisk. Takhle to bylo hned jasný. Ne generovat prachy pro majitele, to ne.

Jde o to, aby dělali něco dobrého pro společnost. Třeba jako náš spolek na záchranu pejsků, víš? Furt s ním bojuju na úřadech, ale vím, že je to správná věc. Furt to říkám Marušce, že to má smysl.

• Takže hlavně: veřejně prospěšné cíle!
  • Třeba sport, jako Kája s těma dětma.
  • Nebo kultura, to naše divadlo.
  • Vzdělávání, ta škola, co jsme jim pomáhali loni.
  • Sociální pomoc, zdraví, ochrana přírody. Všechno to je ono.

A jak to vlastně vzniká? Ty formy, to je taky něco! Můžou to být:

• Spolky – to je náš případ.
• Ústavy – třeba taková ta domovská péče.
• Nadace a nadační fondy – ty dávají peníze, ne?
• Obecně prospěšné společnosti (o.p.s.).

To je dost, co? Ale důležité je, že i když třeba něco vydělají, všechny ty peníze musí jít zpátky na ten jejich původní veřejný cíl. Nemůže si to nikdo strčit do kapsy. To jsem se furt ptal právníka, když jsem sepisoval ty stanovy. Bez toho to nejde.

Takže jak to poznat?

• Hledej v rejstříku – jsou tam.
• Mají stanovy, kde je napsaný ten účel.
• A hlavně, poznáš to podle toho, co dělají! Pomáhají, vzdělávají, chrání. To je prostě vidět.