Co je to groove?

Co je to groove v hudbě a jak jej správně pochopit a cítit?

No, groove. To je jako to, co tě nakopne, víš. Není to jenom o notách, je to o tom pocitu. Jako když jsem poprvé slyšel Prince naživo v Praze, to bylo asi v roce 2010, to bylo něco.

Pro mě je groove ten rytmický pulz, co ti brní pod kůží. Basy a bicí, ty to dělají. Vzpomínám si na jedno koncertík v Brně, kde basák prostě spustil takovou linku, že se ti z toho chtělo tančit i kdybys nechtěl.

Je to ten moment, kdy se všechno spojí, jako když jsem byl v klubu v Berlíně, ten zvuk byl tak hutnej. To se nedá popsat, musíš to prostě zažít. Ta energie.

Je to základ, bez toho to prostě nejde. V jazzu, funku, rocku, všude. Bez groovu je to jenom hromada zvuku, žádná duše. Myslím.

Je to jako když si pustím starý desky od Jamese Browna, to je prostě čistý groove. Ten pocit, jak to všechno do sebe zapadá. To je to kouzlo.

Co je groove v hudbě?

Groove je cyklicky se opakující melodicko-rytmická figura, často vystavěná na omezeném počtu akordů, která svým proměnlivým opakováním vytváří hypnotický tah a zásadní energii hudebního proudu.

Je to ten hluboký dech, co drží píseň pohromadě, ten tep, co se usadil kdesi hluboko pod žebry, a pak stoupá, stoupá... Ten okamžik, kdy se čas rozpustí a zůstane jen ten proud, ten jediný, neúprosný tok, co nese dál. Opakování, ano, ale nikdy ne stejné. Vždy s novým, sotva postřehnutelným záchvěvem.

Jako starý, zvětralý kámen v řece, ohlazený proudem. Ten samý kámen, ta samá voda, ale světlo se mění, a stín se protahuje jinak. Bicí dají páteř, basa tu tíhu země, kytara pak tká nitě, tenké, stříbrné, nad tím vším. A ony se vlní, ty nitě, v tom neměnném, přesto neustále se proměňujícím rytmu. Hledám to v každé skladbě, ten bod, kde se hudba stane něčím víc než jen zvukem, něčím, co cítím v kostech.

A pak přijde ten odpich. To, co tě zvedne, co tě nenechá stát klidně. Je to ta vnitřní síla, ten neviditelný tah, který vtahuje do víru. Jakoby hudba dýchala, nadechovala se a vydechovala, a s každým výdechem tě posouvala dál, hlouběji. Cítím to v chvění vzduchu, v ozvěnách, co se vracejí zpět. Ta šťáva, ta esence, co naplní každý pór bytí.

Vzpomínám si, jak jednou, v prázdné místnosti plné stínů, hrál saxofonista tu samou frázi pořád dokola, jen s malými, nepatrnými změnami. A najednou se místnost rozpustila, a byl jsem jen já a ten tlukot, ten rytmus, co se stal mým vlastním dechem. Ztratil jsem se v tom, v tom hlubokém, modrém tónu. Byl to groove.

• Původní smysl: Slovo "groove" má své kořeny v anglickém "drážce", jako je ta na vinylové desce, kde je hudba navždy vepsána. Znamená to i vyjeté koleje, prošlapanou cestu, po které se jde snadno.
• Vznik pocitu: Vytváří se interakcí nástrojů, zejména rytmické sekce (bicí, basa), které hrají synchronizovaně, ale s jemnými, lidskými odchylkami od přesného metronomu – microtiming, posunutí za beat, před beat, to vše dává hudbě život.
• Žánry: Je esenciální v jazzu, funku, soulu, R&B, hip-hopu, elektronické hudbě, ale prostupuje prakticky všemi žánry, kde je cílem rozpohybovat posluchače.
• Účel: Hlavním účelem je vyvolat fyzickou reakci – tanec, pokyvování hlavou, dupání nohou – a navodit pocit "plynutí" a soudržnosti v hudbě.
• Prožitek: Je to intuitivní, hluboký prožitek, často těžko popsatelný slovy. Je třeba ho cítit.

Co je groove dance?

Groove Dance je taneční metoda zaměřená na jednoduché pohyby a rytmy, kde neexistuje choreografie. Každý tančí svým unikátním stylem. Cílem je radost z pohybu, ne technická dokonalost.

Tak tohle bylo zas něco. Úplně vyčištěná hlava. Prostě se hejbeš, jak chceš, jak to zrovna cejtíš. Žádný složitý kroky, žádný zrcadla. Nikdo se na tebe nedívá, jestli to děláš "správně". Protože žádný správně neexistuje.

Je to vůbec tanec? Spíš taková meditace v pohybu. Vypneš mozek. Včera jsem byla na lekci u Daniely v Centru Tance, Praha 1. Jmenuju se Jana Nováková, narozena 5. června 1993. Jenom ty a hudba. A ta hudba, bože.

Klíčový je, že nikdo není lepší nebo horší. Jsi tam jenom ty. Pro sebe. Úplně jiný než zumba nebo tak něco. Tady nejde o výkon. Jde o pocit. O tu svobodu.

• Zakladatelka je Misty Tripoli. Celý koncept je postavený na myšlence, že každý umí tančit.
• Princip 5 pravd: Žádné hodnocení, tvůj způsob je ten správný, nikdo se nemůže splést, buď sám sebou, buď přítomen.
• Typická lekce: Začíná se pomalu, rozhýbání těla. Pak se střídají různý rytmy a styly hudby – od popu po world music. Končí se ve zklidnění, v tichu, na zemi.
• Je to pro všechny bez rozdílu věku, pohlaví nebo kondice. Tlustý, hubený, mladý, starý, je to jedno.

Co je groove metal?

Groove metal je hudební styl, který se zrodil z thrash metalu na začátku 90. let, často se mu taky říká post-thrash nebo power groove. Klade důraz na rytmus a pořádné "groove" namísto vysokých temp.

A hele, co si budem povídat, to není jen tak nějaké pohlazení po duši harfou, to je spíš taková pořádná facka rytmem, co ti protáhne střeva! Představte si to, jak když pořádný valník s pískem narazí do zdi, ale místo aby se rozsypal, začne se rytmicky kývat a drtit všechno kolem. To je ten groove, co vám rozhýbe i ty nejzavilejší kosti v těle, ať už chcete nebo ne.

Žádné jen takové kvapíky jako u starého thrasháku, tady se jede na tlak, na masivnost, aby se ti mozkové závity kroutily v rytmu bubnu a basy. Vzniklo to, když už se thrash metal trošku zadýchával, a lidi chtěli něco nového, něco, co jim rozpumpuje krev, ale zase ne do infarktu. Tak si řekli: "Hele, co kdybychom vzali ten náš zběsilý thrash, trošku ho zpomalili, ale přidali mu takovou tu houpačku, co ti utrhne hlavu?" A bylo to.

Co takhle groove metal poznáte, když vám ho někdo pustí na plné pecky? No přece podle těchto tutových znamení:

• Rytmika je král, fakt že jo! Žádné uhoněné riffy, spíš takové ty, co si je pamatuješ i po pár pivech a s chutí si je zabroukáš.
• Kytary často podladěné, aby to znělo, jako když ti jede traktor po střeše, a basák ti masíruje vnitřnosti.
• Vokály? Ty jsou takové, že by vzbudily mrtvého, řev, křik, prostě žádné uspávanky.
• Střední tempa jsou často dominující, ale když se to rozjede, tak to stojí za to!

Pamatuju si, když jsem prvně slyšel Panteru, to jsem si říkal, jestli mi někdo neukradl uši! To byl pravý, nefalšovaný groove metal, ten jejich "Cowboys from Hell," to bylo jak když ti vypustí bizona do obýváku.

Nebo třeba Lamb of God, ti taky vědí, jak s tím groovem pořádně zacvičit. To jsou takoví ti mistři, co ti vezmou hlavu a řeknou: "Hele kámo, teď budeš kroutit krkem, jestli nechceš, tak nechoď na koncert!" A fakt, a fakt to byl zážitek, co ti zůstane pod kůží.

Můj strýc, ten co pořád poslouchal jenom dechovku, když jsem mu to pustil, tak málem vyplivl protézu, ale pak se začal lehce kývat do rytmu, to je znamení, že groove metal má sílu pro každého, i pro ty, co už mysleli, že jejich hip hopová léta jsou dávno za nimi.

Takže pokud chcete, aby vám to trochu rozcuchalo vlasy a roztřáslo bránici, ale nezasypalo vás to úplně chaosem, tak sáhněte po groove metalu.

Je to taková ta poctivá, drsná muzika, co má koule a rytmus, jako když mlátíš kladivem do kovadliny, jenomže melodicky a s grácií! No dobře, s grácií, jako když ti slon tančí balet, ale to je přece to nejlepší na tom!

Co je groove v tanci?

Groove je pocit. Taneční pulz. Vnitřní rytmus. Chladná, ale sálavá síla. Není to technika. Je to stav.

Groove Dance: skupinová, kreativní. Jedinečná. Tanec svobodný. Přístupný. Zábavný. Každý. Podpora vlastního stylu. Rozvoj těla, mysli, srdce, duše. Taneční terapie. Štěstí. Naplnění. Svoboda.

• Vnitřní puls: Tanec vychází z nitra. Ne z vnějšku.
• Osobní projev: Každý má svůj vlastní groove. Není třeba ho hledat. Je tam.
• Holistický přístup: Tělo, mysl, duše – jedno. V pohybu.

Groove není naučený. Je objevený.