Co je potřeba k zabijačce?

Zabijačka… to je pro mě víc než jen seznam věcí. Je to tradice. Vzpomínka na dětství, na babičku, na vůni ovaru ve vzduchu… Co k tomu vlastně potřebujete? No, spoustu věcí! Hned mě napadají kbelíky. Ty staré plechové, co jich máme ve sklepě hromadu. A lavory… pamatuju si, jak jsme v nich myli škvarky, ruce od krve… Fuj, to byla špinavá, ale krásná práce! Samozřejmě hrnce. Všude hrnce! Velké, malé, na polívku, na jelita… Mísy na maso, kotle na vaření… Kde se to všechno vejde? Tolik nádobí!

A pak ty nástroje… Sekáček. Brutální, ale nutný. A ten děda Josefův nůž, ostřejší než břitva… Vždycky si ho před zabijačkou pečlivě brousil na ocílce. Brrr, až mi běhá mráz po zádech. A pilka… na kosti. Na to radši nemyslím. A zvonek? Aby se všichni sešli, jasně. Kdo by si nechal ujít tu hostinu?

Hadry. Spoustu hadrů! Na utírání, na čištění, na všechno. Všude krev, všude nepořádek… ale takový krásný nepořádek. Pamatuju si, jak jsem jednou jako malý spadl do lavoru s krví… Celý od hlavy k patě… Babička se jen smála. Říkala, že to přináší štěstí. No, nevím, jestli štěstí, ale zážitek to byl!

Někde jsem četl, že průměrná zabijačka spotřebuje… kolik to bylo? Nevím, to je jedno. Prostě spoustu všeho. A hlavně dobrou náladu! Bez té to nejde. A bez rodiny a přátel. Protože zabijačka není jen o mase. Je to o setkání, o sdílení, o tradici. A o tom, že si vzpomenete na ty, co už s vámi nejsou… a cítíte je tam s sebou. Alespoň já to tak mám.