Co je to krupicková mouka?

Krupicová mouka: Tajemství jemné hrubosti

Mnozí si krupici a mouku pletou, a to pochopitelně. Krupice se totiž používá k výrobě krupicové mouky, ale sama o sobě moukou není. Představte si to jako rozdíl mezi celým jablkem a jablečnou šťávou – jablko je surovina, šťáva je produkt jeho zpracování. Podobně je tomu i s krupici a krupicovou moukou.

Krupice je, jednoduše řečeno, hrubě mletá obilnina. Nejčastěji se používá pšenice, ale existují i krupice z jiných obilovin, například z ječmene nebo ovsa. Její struktura je zřetelně hrubá, zrna jsou patrná pouhým okem. Na rozdíl od běžných mouk, které projdou mnohem jemnějším mletím, si krupice zachovává více vlákniny a také část otrub.

Krupicová mouka pak představuje další stupeň zpracování. Je to mouka vyrobená z mletí krupice, ale na rozdíl od samotné krupice je podstatně jemnější. Stále si však zachovává určitou hrubost, která ji odlišuje od klasické hladké, polohrubé či hrubé mouky. Přesné parametry mletí se mohou lišit dle výrobce, a proto se může textura krupicové mouky mírně odlišovat.

Jaký je tedy rozdíl v použití? Krupice se nejčastěji používá do kaší, krupicových knedlíků nebo jako záhul do polévek. Její hrubost dodává pokrmům charakteristickou strukturu a o něco výraznější chuť. Krupicová mouka naopak nabízí jemnější variantu, ideální pro přípravu některých druhů pečiva, palačinek, ale také zahušťování omáček a polévek, kde se vyžaduje jemnější textura než u samotné krupice. Díky vyššímu obsahu vlákniny obohacuje pokrmy o nutriční hodnotu.

Závěrem lze říci, že ačkoliv se oba produkty zdají být podobné, jejich vlastnosti a využití v kuchyni se liší. Krupice představuje hrubě mletou obilninu, zatímco krupicová mouka je její jemnější, ale stále hrubozrnnější varianta, vhodná pro širší škálu použití. Rozhodování mezi nimi závisí na požadované struktuře a charakteru připravovaného pokrmu.