Co když sníme něco zkaženého?

Co jíst při otravě jídlem?

Ach, otravu jídlem... To je fakt něco. Pamatuju si, jak mi bylo předloni v srpnu, po té divné sekané z jedné pojízdné jídelny někde u Příbrami, fuj. Celý den to byl jen boj, žaludek mi dělal kotrmelce a energie nikde, jen taková ta úplně prázdná hlava.

Ale co jsem se fakt naučila, to je, že prostě musíš pít. Doplnit tekutiny, to je klíčový, aby se člověk nedehydroval, víš. Jinak je to ještě horší kolotoč.

Jasně, když ze sebe všechno valíš ven, tak to nejde hned litry, to jsem zjistila brzo. Jednou jsem to zkusila a bylo to hned zpátky. Takže fakt po trošičkách, po lžičkách. Jako mimino, pomalu, maličko, ať to tělo vůbec pobere.

Nejlepší mi vždycky přišly ty minerálky, a pak i nějaké sportovní nápoje. Tyhle věci dokážou fakt doplnit minerály a elektrolyty, co člověk ztratí při tom běsnění s průjmem a zvracením.

Vzpomínám si, jak jsem si tenkrát koupila v té malé samoobsluze za 25 korun tu Magnesii, a pak takovej ten, jak se jmenuje, Isostar, za asi sedmdesát. Přišlo mi to jako záchrana, i když to nebylo nic moc, ale prostě to tělo potřebovalo něco jinýho než jen čistou vodu. Byla jsem strašně malátná.

A hlavně, fakt se vyhnout kofeinovým a alkoholickým nápojům. To je snad jasný, ale v té mizérii člověk fakt občas přemýšlí divně.

Kamarád mi jednou nabídl kafe, že prý se mi uleví, že se to "srovná". No tak to si pamatuju, že mi bylo ještě hůř. Žaludek se mi stáhl a fakt mi to vůbec nepomohlo, spíš naopak. A alkohol? V takovym stavu na něj ani nepomyslíš, ale některý lidi jsou fakt zvláštní. To je prostě tabu.

Co se stane, když sníme zkyslé jídlo?

Když jíme něco zkaženýho... to je takový divný pocit, viď? Jako bys věděl, že to prostě není dobrý. Pak se to v tobě rozloží, ty špatný věci, a udělají ze sebe něco ještě horšího. Mykotoxiny, říká se jim.

• Otraví tě. Někdy to jen zamrzí, jindy to může být vážný.
• Ničí ti orgány. Játra, ledviny, všechno tohle.
• Oslepuje tě to. Někdy to dokonce může vést k rakovině. Je to hrozný, když si to člověk uvědomí.

Vzpomínám si, jak jsme jednou našli starý sýr ve sklepě. Vypadal v pohodě, ale... to byl prostě omyl. Dlouho mi nebylo dobře. Myslím, že tenkrát mi bylo asi dvanáct. Zjistili jsme, že tyhle látky, mykotoxiny, se tam prostě narodí samy. Jako malé děti těch plísní a bacilů, jenomže zlé.

• Tyhle látky se můžou objevit po fermentaci nebo rozkladu. Někdy je to záměr, jako u některých sýrů, ale jindy... jindy je to jenom chyba.
• Jsou odolné i při vaření. To je to nejhorší, že to ani nezničíš teplem.

Myslím, že je důležité si pamatovat, že to, co vypadá normálně, nemusí být bezpečné. Ta příroda je složitá. A někdy nám dává najevo, že si s ní nemáme zahrávat. Staré jídlo... je prostě staré jídlo. Většinou. Ale občas to může být i něco víc. Něco, co tě donutí přemýšlet. Dlouho. A trochu smutně.