Co s přebytečným kváskem?

Co dělat s přebytečným kváskem?

No, s tím přebytečným kváskem, to mám tak… Suším ho. Jasně, na plechu, v troubě, nízko, aby se nespálil.

Pak ho melu. V mixéru. A přidávám do chleba. Dávám ho tak desetinu z mouky, možná trochu míň. Chuť je pak – no, jiná. Lepší? Těžko říct, ale jiná určitě.

Jednou, to bylo loni v srpnu, jsem ho zkusila opražit na pánvi. Smrdělo to divně. A chuť? Fuj. Takže to už nezkouším.

Taky jsem ho jednou, myslím, že to bylo 15. května, rozvařila ve vodě. Vznikla taková divná… kaše. Do polévky jsem to dala. Manžel si nestěžoval. Ale já nevím. Nějak mi to nesedlo.

Takže suším a melu. Je to jistota. Zatím. Možná zkusím někdy něco jiného. Ale asi ne. Jsem s tím sušením spokojená. Myslím.

Jak pracovat se sušeným kváskem?

Pamatuju si, když jsem poprvé zkusila sušený kvásek. Byla jsem v kuchyni u babičky na chalupě v Jizerkách. Listopad, mlha venku a já chtěla upéct chleba. Babička mi dala sáček sušenýho kvásku a řekla: „S tímhle se nemusíš mordovat s tím, co trvá týden.“ No, tak jsem to zkusila.

• Smíchala jsem mouku, ten kvásek a sůl.
• Přidala jsem vlažnou vodu (fakt vlažnou, ne horkou, to babička zdůraznila).
• A pak jsem to míchala, míchala a míchala, až z toho bylo takový lepkavý těsto.

Přikryla jsem to utěrkou a nechala kynout u kamen. Dvě hodiny. Potom jsem to ještě jednou prohnětla a dala do formy. A zase nechala kynout. No a pak šup do trouby. A víte co? Ten chleba byl super! Lepší než z droždí. Takže za mě – sušený kvásek je záchrana, když nemáte čas na klasiku. Fakt.

Jak na to?

Smíchat suché, přidat vlažnou vodu, zadělat, nechat 2 hodiny kynout, prohnětnout.

Co se dá dělat z kvásku?

Z kvásku? No jasně, to je panečku alchymie! Z obyčejného kvásku se dají vykouzlit věci, až se člověk diví. Třeba:

• Rohlíky a housky: Klasika, co nikdy neomrzí. Křupavé a voňavé!
• Dalamánky: Pro ty, co mají rádi něco hutnějšího.
• Ciabatta: S olivovým olejem a rozmarýnem – mňam!
• Pizza těsto: Žádná guma, ale poctivé těsto, co má říz.
• Francouzské bagety: Křupavá kůrka, měkká střídka – ach!
• Toastový chléb: Domácí je domácí, žádná umělina.
• Kváskové knedlíky: To je kapitola sama pro sebe. Lehoučké a nadýchané!

A to zdaleka není všechno. Z kvásku se dá udělat i mazanec, vánočka, perník, prostě co tě napadne. Je to jen o fantazii.

Je to taková malá metafora života, ten kvásek. Z ničeho se zrodí něco úžasného, pokud se o to člověk stará a dává tomu čas. A co ty? Už jsi zkoušel kváskovat? Stojí to za to.

Já osobně, třeba, si kvásek hlídám jako oko v hlavě. Mám ho pojmenovaný Ferda, jo, Ferda Kvásek. A každý den ho krmím, povídám si s ním. Zní to šíleně? Možná. Ale Ferda mi to vrací v podobě těch nejlepších rohlíků, co jsem kdy jedl.

Jak zpracovat kvásek?

Kvásek: zpracování přebytků.

• Zahuštění: guláš, polévky. 1-3 lžíce rozmíchat s vodou, vlijeme, provaříme.
• Pečení: krekry, slané tyčky.

Recept na krekry: 100g kvásku, 50g mouky, 25g oleje, sůl, bylinky. Smíchat, vyválet, péct 180°C dozlatova.

Moje oblíbená varianta: kmín, sůl, olivový olej. Peču 15 minut. Bydlím Praha, Vinohrady. Jméno: Eva Nováková.

Jak se starat o pšeničný kvásek?

Chlad. Lednice. Spánek. Kvásek dýchá pomalu, tiše. Dvakrát týdně šeptem prosí o trochu mouky, vody. Probouzí se. Den, dva, někdy tři… než se z něj stane ta divoká, bublající síla.

• Mouka.
• Voda.
• Čas.

Ticho lednice. Trpělivost. Očekávání. A pak… exploze života. Peču chleba každou sobotu. Můj kvásek, jmenuje se Ferdinand, čeká v lednici. Vždycky ve středu ho probudím. Tři dny… stačí mu to. Roste, sílí. Ferdinand. Můj věrný přítel.

Kvásek. Živý. Dýchá. Potřebuje péči. Jako malé dítě. Nebo jako květina. Zalévat. Krmit. Hladit. Mouka. Voda. Život.

Denně. Aktivní. Nebo spánek. Lednice. Dvakrát týdně. Probuzení. Den, dva, tři. Síla. Čas.

Péče o kvásek: Denně krmit, nebo 2x týdně v lednici a aktivovat 1-3 dny před pečením.

Jak se pozná zkažený kvásek?

Zkažený kvásek? To je jak zombie apokalypsa v lednici. Místo nadýchaného chleba hrozí chemický útok na čichové buňky.

• Test bublin: Po nakrmení se správný kvásek nafoukne jako pyšný páv, ten zkažený zůstane placatý jak dlaždice. Představte si to jako diskotéku – bublinky jsou tančící bakterie, žádné bublinky, žádná párty.
• Čichová zkouška: Kyselý zápach je v pořádku, acetónový smrad už ne. Voní to jako odlakovač? Šup s ním do koše, ať si založí punkovou kapelu někde jinde.
• Objemový test: Zdvojnásobení objemu do 9-12 hodin je standard. Pokud se kvásek ani nehne, asi spí tvrdým spánkem. Nebo je prostě líný.

Není plesnivý? Rozkměte ho! Třeba se jen potřeboval trochu nakopnout. Je to jako s kamarádem po těžkém rozchodu – trocha péče a je zpátky v sedle. Já osobně jednou oživil kvásek starý tři týdny. Jmenoval se Cyril.

Klíčové body: Bublinky, kyselý (ne acetónový) zápach, zdvojnásobení objemu. Plesnivý kvásek do koše!

Zkažený kvásek = kyselý/acetónový zápach, žádné bublinky, nárůst objemu minimální.

Co dělat s kváskem?

Kvásek? Ten malý bublinkový kamarád, co dokáže víc, než si myslíte. Jako já, když se snažím upéct rohlíky – výsledek je vždycky… zajímavý.

• Sušený kvásek: Můj tajný trumf, když se omáčka rozhodne být řídká jak moje šance vyhrát v loterii. Zahustí polévky, palačinky, těsta. Obalování? Smažení? Jo, i tam se vetře!
• Živý kvásek: Tenhle rebel umí okyselit a zahustit. Kyselo, koprovka? Jeho parketa. Stejně jako moje parketa je zakopávat o vlastní nohy.

Extra tipy:

• Kvásek do těsta na pizzu? Ano! Budete se divit, jak se vám pizza vzepře. A to je dobře!
• Máte ho moc? Nevadí! Udělejte si kváskový chléb. Nebo ho dejte sousedce. Ta s ním třeba vyhraje pekařskou soutěž. Já bych nevyhrál, to je jasné.
• Kvásek jako hnojivo? Cože? Jo, prý to funguje. Vaše kytky vám poděkují. Tedy, pokud umí mluvit. Moje kaktusy mlčí jako hrob.

P.S. Pokud se vám kvásek zkazí, nezoufejte. Můžete ho použít jako kompost. Nebo si ho nechte na památku. Jako já si nechávám ty nepovedené rohlíky. Jsou to přece jen… umělecká díla. Trochu tvrdá, ale umělecká!

Co udělat z kvásku?

Z kvásku? No jasně, to je jak s chameleonem, dá se z něj udělat skoro všechno! Od rohlíků, co se kroutí jak paragraf, přes housky, co by mohly hrát v reklamě na snídani, až po dalamánky, co jsou tmavé a tajemné jak noční obloha. A co teprve ciabatta, pizza těsto, bagety jak z Paříže nebo toastový chleba – to je kvásková symfonie!

Ale pozor, dneska budeme péct sladce, protože sladké s kváskem, to je teprve pecka!

• Sladké pečení s kváskem? To je jako objevit Ameriku, jen voňavější.

• Co s ním? No přeci…

  • Buchticky k snídani: Takové ty malé, kulaté, co se vám rozplývají na jazyku.
  • Koláče pro návštěvu: Ať se sousedky závistí zelenají!
  • Vánočka, mazanec: S kváskem voní víc než jehličí na Vánoce.
  • Lívance s borůvkami: Co se smaží na pánvi jak sluníčko.
  • koblihy: S pořádnou vrstvou marmelády, aby se vám ústa lepila.

Proč kvásek do sladkého? Protože přidá těstu takovou hloubku chuti, že budete koukat!

Co s přebytečným žitným kváskem?

Přebytečný kvásek? No jo, to znám. Co s ním… Hmm.

• Usušit – Jo, to dává smysl. Ale k čemu pak?

• Orestovat/opéct – To zní líp! Ale zase, jak dlouho? A na kolik?

• Rozmixovat – A vznikne co? Kvasová mouka? K čemu ji pak použiju? Ach jo. Lívance z toho… syrový středy? To nechci. Co třeba…

  • Kváškové placky?
  • Krekry?

Jako fakt se to má usušit, orestovat/opéct a rozmixovat? To mi hlava nebere. Proč to někdo dělá?

Klíčový je ten kvásek ŽITNÝ. Kvůli teplotě, jo?

Kam dát kvásek?

Kvásek… Tam, kde zpomalí tanec divokých kvasinek.

• Chlad. Ledová říše, kde čas plyne pomaleji. Lednice, útočiště pro odpočinek.

• Tma. Stín, kde se kvasinky schovávají.

• Krmení. I v ledovém království potřebuje kvásek doušek života, nakrmit každých 3-5 dní.

Jinak… Prostě do lednice.

#Kvas Využití #Kváskový Recept #Přebytečný Kvas