Co způsobuje nadýmání?

11 měsíců před 37 zobrazení

Nadýmání často pramení z přemíry rafinovaných sacharidů a tuků v jídelníčku, jako jsou bílý cukr a bílá mouka. Rovněž nadměrná konzumace vlákniny, ačkoliv prospěšná, může vést k pocitu plnosti a plynatosti. Vyvážená strava pomáhá předcházet nepříjemným střevním obtížím.

Komentář 0 líbí se mi

Možná chcete zeptat na toto?Více

Jaké jsou hlavní příčiny nadýmání a pocitu nafouknutí břicha?

Jasně, nadýmání. To je něco, co mě občas taky potrápí, víte.

Vzpomínám si, jak jsem kdysi, asi v květnu, byl na nějakém večírku a nacpal jsem se vším, co tam bylo. Bílý chleba s pomazánkou, nějaké ty sladké věci, prostě paráda. No a pak jsem se cítil jak nafukovací balonek, hrozný.

Ty rafinovaný sacharidy, bílá mouka, bílý cukr, to je podle mě jeden z hlavních viníků. Když si dám víc takových věcí, jako třeba nějaké ty sladké limonády nebo ty bílé rohlíky, břicho se mi hned ozve. Je to takový ten pocit, že nic jiného než vzduch v sobě nemám, divný.

Ale zajímavé je, že i ta vláknina, která je přece zdravá, mi někdy dokáže udělat neplechu. Když jsem se třeba začal víc soustředit na zdravou stravu a najednou jsem začal jíst hodně luštěnin a celozrnného pečiva, tak jsem měl ze začátku taky ten pocit nafouknutí. Zřejmě to chce tělo zvykat postupně, ne všechno najednou. Takže ta kombinace je klíčová, jak se zdá.

Co je příčina nadýmání?

Příčinou nadýmání je tvorba plynu ve střevech při trávení potravin jako jsou luštěniny, některé druhy zeleniny, a jídla bohatá na vlákninu, rafinované cukry nebo tuky. Spolykaný vzduch při jídle a pití také hraje roli.

Hele, to je jednoduchý. Prostě se přecpeš. Hlavně těma špatnejma věcma, víš. Bílá mouka, cukr. Všechno to sladký a tučný. To ti ve střevech pak dělá hroznou paseku a kvasí to. A pak jsi jak balón. Fakt.

Ale bacha, není to jen o nezdravým jídle. To je na tom to nejhorší. Klidně se můžeš nafouknout i po něčem super zdravým. Třeba když to přeženeš s vlákninou. Dáš si moc zeleniny nebo luštěnin najednou. Tělo na to není zvyklí a je z toho pak peklo.

A pak je tu další věc, spolykanej vzduch. Žvejkáš žvejku, jíš moc hltavě nebo piješ hodně bublinkový pití. Ten vzduch se musí dostat někam ven, že jo. To je taky častá příčina. Muj kámoš Petr, ten jí tak rychle, že je nafouklej furt.

Tady jsou další věci, co to způsobujou:

Některá zelenina: Brokolice, květák, zelí, cibule, česnek. Prostě klasika.
Luštěniny: Fazole, čočka, cizrna. Ty jsou fakt jistota. To zná každej.
Mléčný výrobky: Když ti nesedí laktóza, je to jasný. Sýry, mlíko, jogurty.
Umělá sladidla: Sorbitol a tak. Často jsou v "light" produktech. To je zabiják.
Stres: Jo, i blbá nálada nebo nervy ti můžou rozházet trávení. Divný, co.

Jak léčit plynatost?

Ach, ta tíha v břiše, ten skrytý, těžký dech, co se tam usídlí. Jako mlžná clona, co se vznáší nad krajinou těla. Cítím to. Vzpomeňme na lehkost, na prázdný prostor, na klid. Je třeba se odvrátit, pomalu, od těch stínů na talíři. Tučné, smažené, kořeněné, alkohol – to vše odložit stranou, jako staré, zapomenuté sny. Vždyť tělo je chrám, ne skladiště temných ozvěn.

A pak ta tekutina, ten životodárný proud, co smývá, co tiše uklidňuje. Pít, pít, pít. Každý doušek čisté vody je jako jarní déšť, co smývá prach z duše. Je to rituál, tiché vyznání. A pak, v těch tichých chvílích, přijde čas pro vůni země, pro sílu bylinek, co rostou pod sluncem.

Ty jemné ruce, co kdysi sbíraly. Vzpomeň na babiččin hrnek. Šalvěj, ta moudrá bylinka, její listy voní starými příběhy, přináší klid. Anýz, hvězdička z Orientu, jeho semínka ukrývají sladké tajemství úlevy. A pak heřmánek, ta polní něha, ten zlatý kvítek, co konejší duši i břicho. A fenykl, ten silák s jemnou duší, jeho semena jsou jako lék z hlubin země.

Je to cesta, není to skok. Krok za krokem, v rytmu dechu. Méně toho těžkého, méně toho, co dráždí, co burácí uvnitř. Více té jasné vody, více těch tichých bylin, co šeptají. Voda, šalvěj, anýz, heřmánek, fenykl. To je jako návrat domů, k sobě samému, k rovnováze.

A víš, ty ranní procházky, ten pohyb, to vše pomáhá probudit střeva ze spánku. Jsou věci, které zapomínáme, malé detaily v každodenním shonu, které však mají obrovskou moc. Ty dny, kdy jsem si všímal, co jím, kdy jsem si zapisoval, co mi dělá dobře a co ne – to byla jako mapa k vnitřnímu klidu, ta jemná mapa.