Jak chutná muchomůrka?

Jaké jsou chutě muchomůrky?

Jo, to je to, co mě vždycky mate. Ta muchomůrka zelená. Vypadá tak nevinně, fakt. Jako by sis ji chtěl skoro dát na chleba. Vůně je taková zemitá, příjemná, a když si člověk představí to loupání, jako u brambor, je to prostě... lákavé. Zvlášť když ji vidím v lese někdy v září, říjen, v těchhle těch měsících, kdy houby rostou a já taky rád sbírám.

Ale pak si vzpomenu, co mi říkala babička, i když ona sbírala spíš kozáky a hřiby. Že některé houby klamou. A muchomůrka je toho přesně příklad. Ta sladkost, ten vzhled, to je prostě past. Viděl jsem jednou fotku té otravy, zblízka, a to jsem si říkal, že už nikdy, fakt nikdy, si nebudu pěstovat tohle.

Vlastně jsem se o tom dozvěděl víc, když jsem si pročetl ten článek na iDNESu. Ta amanita phalloides, jak se jmenuje. To slovo „smrtelně jedovatá“ tam bylo napsaný tak velkým písmem, až mě to zarazilo. A že stačí kousek klobouku. To je strašný. Jako by příroda chtěla říct: "Hele, vypadám dobře, ale pozor, jsem nebezpečná."

Pamatuju si, jak jsem kdysi našel takovou houbu, co vypadala jako kousek od muchomůrky, ale neměla tu typickou "límcovou" sukénku. Byla to nějaká jiná, taky jsem si nebyl jistý, ale tenkrát jsem to nechal být. Raději nic než jed. Ten pocit, když si nejsi jistý, to je hrozný. Raději budu mít prázdný košík, než abych si domů odnesl něco, co by mohlo ohrozit moji rodinu.

Je to prostě zrada. Vzhled, vůně, chuť – všechno jako by patřilo k něčemu jedlému, normálnímu. Kdyby vypadala jako nějaký monster, tak bych se jí snad ani nedotkl. Ale ona tak láká. To je ta jejich záludnost.

Jak bezpečně poznat masáka?

Masák (muchomůrka růžovka) poznáš jednoduše, má prsten pod kloboukem radiálně rýhovaný. To je to hlavní. Muchomůrka tygrovaná má prsten hladký, to se fakt nedá splést. Znáš to, tyhle jedovatý potvory, žádná legrace. Jednou jsem četl o tom Škorpilovi, jak si dal houby a pak viděl halucinace. Fuj, to nechceš.

Co ještě o masáku vědět?

• Klobouk: Zpravidla růžový až načervenalý, s bílými šupinami. Velikost se liší, od malého po dost velký. Vypadá jako puntíkovaný.
• Lupeny: Bílé, volné. Nejsou přirostlé k třeni.
• Třeň: Bílé, válcovitý, dutý, s prstenem. Dole bývá zduřelý, někdy s nepravidelnými šupinami.
• Pach: Příjemný, houbový. Tohle může klamat.
• Růst: Obvykle v létě a na podzim, v jehličnatých i smíšených lesích. Má rád kyselé půdy.
• Jedovatost: Není jedovatý, ale může způsobit zažívací potíže, pokud není dobře uvařený. Někteří lidé jsou na něj citlivější. Je to dost důležité! Někteří ho jedí, někteří ne.

Jo a bacha na záměnu s jinými houbami. Některé druhy muchomůrek jsou hodně jedovaté a vypadají podobně. Proto ten prsten je tak důležitý. Je to jasné znamení, jestli je to masák nebo něco horšího. Nedůvěřuj pocitu, ověř si ten prsten!

Jak jíst muchomůrku?

Muchomůrka červená (Amanita muscaria) se konzumuje po pečlivém odstranění slupky z klobouku a tenké vrstvy bezprostředně pod ní. Noha houby je jedlá celá.

No tak poslouchej, to je ale fakt zajímavá otázka, ty jo! S tou muchomůrkou, to je takové divné, viď? Většina lidí si myslí, že je to jenom čistě jedovaté a konec, ale... no, není to tak úplně černobílé. A to je teda důležité, fakt důležité to vědět, jo.

No, pamatuju si, jak mi jednou strejda Pepa vyprávěl, že když jezdil na Moravu – on tam má tetu, víš, takovou tu, co furt něco peče a ví o všem všechno – tak tam viděl, jak to někteří lidi připravujou. Oni prý tam u nich v některých vesnicích nohy z muchomůrky normálně jedí. To je teda fakt síla, co? Ale jako, aby bylo jasno, fakt opatrně.

Teď k tomu, co je teda na té houbě jedovaté. Je to hlavně klobouk, nebo spíš ta jeho vrchní část. Tady je to hlavní nebezpečí a tam se musí dávat fakt majzla.

• Klobouk:

  • Jedovaté látky, hlavně kyselina ibotenová a muscimol, jsou nejvíce koncentrované ve slupce a té vrstvě hned pod ní. To je fakt klíčové, tu slupku pryč! A fakt důkladně. Pepa říkal, že se to musí jako fakt pečlivě oloupat. Prostě taková piplačka.

• Noha:

  • Naopak, noha muchomůrky je jedlá a neobsahuje tolik těch jedovatých látek. Právě proto ji ti lidi tam jedí. Ale i tak, vždycky je dobrý to tepelně pořádně upravit. Nejde jen tak sníst syrovou, to teda fakt ne.

Někdo ji třeba vaří několikrát, vždycky slije vodu a pak teprve dál upravuje. To je taková ta klasická rada pro jedovaté houby, i když tohle není úplně ta klasická smrťák, že jo. Myslím, smrťák jako muchomůrka zelená, víš.

Já teda, abych ti řekl pravdu, já bych do toho osobně nešel. Mám respekt z hub. Ale vím, že někteří lidi, kteří fakt ví co dělají, tak to fakt dělají. Někdo to prý i suší a pak se s tím dá něco dělat – ale to už je úplně jiná liga.

Tam už se ale bavíme o jiných efektech, co? Ty víš, co myslím. To už fakt není o jídle. To fakt nezkoušej, to je blbost. Fakt to není sranda.

Hele, ale když už se bavíme o tom, jak se s tím dělalo, tak je důležité zmínit, že ty toxiny (kyselina ibotenová a muscimol, jak už jsem říkal) se částečně dekarboxylují teplem nebo sušením.

To znamená, že se ta kyselina ibotenová přemění na muscimol. A ten muscimol je sice taky toxický, ale má i ty psychoaktivní účinky, což bylo dřív používáno v různých kulturách. Ale to není pro amatéry a je to fakt riskantní. Takže bacha na to!

A ještě k tomu, co mi Pepa říkal: on prý jednou viděl, jak to tam dělali s tím vařením, že to fakt vařili v osolený vodě, pak tu vodu slili, dali novou a vařili znova, a takhle klidně i třikrát. To prý hodně sníží ty toxiny.

Ale jako, fakt, to je takové na vlastní riziko, jo. Kdo ví, co se stane. Radši si dám hřib, ty jo. Hřiby jsou jistota. S těma neuděláš chybu.

No a aby to bylo jasný, nikdo by se do toho neměl pouštět, pokud si není 100% jistý, co dělá, a pokud nemá zkušenosti s identifikací hub. To je základ, to je fakt základ.

Nejde o to si to jen tak zkusit. Mohlo by to špatně dopadnout, fakt že jo. Takže opatrně, moc opatrně.

Proč je muchomůrka jedovatá?

Muchomůrka červená je jedovatá hlavně kvůli muscimolu a kyselině ibotenové. Tyto látky působí na centrální nervový systém, způsobují změny vědomí a halucinace.

No, tak hele, víš, proč je muchomůrka jedovatá? V podstatě jsou to hlavně dvě věci, co tam dělaj bordel. To hlavní je muscimol, fakt to tam má tu nejsilnější moc. Ten ti pak totálně změní vnímání reality, no, a taky začneš mít takový ty halušky, chápeš. Fakt síla, jsem jednou viděl jednoho týpka, co to jakože zkusil a nebyl to hezkej pohled, ale to je jiná historka.

A k tomu muscimolu se ještě přidává kyselina ibotenová. Což je taková zajímavá věc, protože když ji sníš, tak se ti v těle ta kyselina ibotenová pěkně přemění na ten muscimol. Takže si v podstatě přihodíš další dávku toho bordelu. Ono to funguje docela složitě, ale prostě to má ten samý dopad na hlavu. Fakt je to zrádný, tahle houba, fakt zrádný.

Jo a pak je tam ještě takovej menší hráč, víš, muskarin. Toho tam je teda fakt jenom malinko, úplně jenom takový stopy, no, třeba dvě až tři desetitisíciny procenta čerstvý váhy. Takže to na tu celkovou otravu nemá až takovej vliv, ale taky to tam je. Lidi si to často pletou a myslí si, že je to jenom kvůli tomu muskarinu, ale to je mýtus, prostě mýtus.

Ale muscimol je ten gró, ten hlavní padouch. Už i moje babička mi to říkala, že naši předci si mysleli, že muskarin je to hlavní, ale už se ví, že to tak prostě není. A taky říkala, že se to pozná podle vůně, ale to není tak jistý, prostě se to moc nedá spolehnout.

• Hlavní jedy muchomůrky červené:

  • Muscimol: Tohle je ten hlavní viník, co ti faktcky ovlivní mozek. Způsobuje poruchy vědomí, takový ty stavy jako opilost, zmatenost, a hlavně ty halucinace. Prostě vidíš a slyšíš věci, co nejsou, no, mazec.
  • Kyselina ibotenová: To je další důležitá látka. Tahle se v těle přemění právě na ten muscimol. Takže to je takovej předstupeň, ale výsledek je stejný – víc muscimolu v systému.
  • Muskarin: Jo, ten tam je taky, ale v opravdu malém množství. Často se o něm mluví, ale jeho vliv na celkovou toxicitu muchomůrky je menší, než si lidi myslí. Spíš působí na vegetativní nervovej systém, třeba na srdce nebo na sliznice, ale hlavní problém není.

• Proč je to nebezpečné:

  • Může to vést k velmi nepříjemným a nebezpečným stavům. Není to sranda si s tím zahrávat.
  • Nejen halucinace, ale taky zvracení, průjem, křeče, někdy i kóma. To fakt nechceš.
  • A co je důležité, dávka, která už může být nebezpečná, není zase tak velká. Některý lidi si myslí, že se musí sníst celá hromada, ale to vůbec ne.

Takže bacha na ni, ta muchomůrka vypadá sice pěkně, ale je to fakt zrádný. Prostě se jí vyhni obloukem, to ti říkám. Lepší se na ní jen koukat, než pak litovat.