Jak daleko sázet ředkvičky?

Jaké jsou ideální rozestupy pro pěstování ředkviček?

Ty moje ředkvičky, to je teda kapitola sama pro sebe. Pamatuju, jak jsem kdysi začínala a semínka sázela prostě tak nějak intuitivně, pak to bylo všechno namačkané, chudinky se tísnily a vůbec nic z toho pořádně nebylo. Člověk se z toho musí poučit, no ne? A ta chuť, když si pak utrhnete tu první, to je prostě nepopsatelné, ta je k nezaplacení.

Ale k věci, na záhon jsem si to zkusila rozměřit – potřebují fakt trochu místa. Řádky dávám tak 10 až 15 centimetrů od sebe, pak mají prostor se nadechnout. A semínka pak řídce, ať se netlačí.

Minulý rok, bylo to koncem března, třeba 28. března, když se u nás v Modřanech po obědě trochu vyčasilo, jsem se do toho pustila. Vzal jsem si takový ten metr a pečlivě odměřoval. První kolo výsevu mám vždycky od března až do půlky června, prostě jak se mi chce a co počasí dovolí. Dělám to postupně, ať máme ředkvičky pořád čerstvé.

A na podzim to samé. Od půlky srpna, třeba už 18. srpna, klidně až do půlky září, se dají sázet semínka na podzimní sklizeň. Někdy se to vyplatí víc než jarní, méně škůdců.

Není to žádná raketová věda, jen to chce trošku citu a nekreslit si tolik hlavu s každým milimetrem. Důležité je, aby semínka měla šanci vzejít a pak se v klidu vyvíjet, bez té tlačenice. Člověk se pak může těšit na tu křupavou chuť, co rozsvítí každý salát a jarní pomazánku. Za mě nejlepší odrůda je Sněhurka, ta je boží.

Jak hluboko se sází ředkvičky?

Ředkvičky sázej hloubku kolem 1 cm. Tohle zajišťuje, že kořen se pěkně vyvine a není deformovaný, víš. Někdy to vypadá, že čím hlouběji, tím lépe, ale u ředkviček to tak není. Je to spíš o prostoru, mezi rostlinkama nech tak 2-4 cm, aby měly kam růst.

Pár věcí okolo:

• Půda: Ideální je lehčí, propustná půda. Těžká hlína jim moc nesvědčí, kořeny se můžou špatně vyvíjet.
• Světlo: Potřebují dostatek slunce, ale ne to úplně spalující v létě. Trocha stínu je fajn.
• Zalévání:Pravidelná zálivka je klíčová. Když jim chybí voda, bývají pálivější a štiplavější, což není vždycky to, co chceme.

V podstatě je to o jemnosti. Jako u všeho v životě, i u ředkviček. Ne tlačit na pilu, ale dát jim to, co potřebují.

Kdy se sadí ředkvičky?

Ředkvičky se sází: únor (skleník, pařeniště), od dubna (venkovní záhon), září (podzimní sklizeň).

Už v únoru mě svrbí prsty. Letos, 2024, to bylo stejný. Bydlím kousek od Poděbrad, mám na zahradě jen malej fóliovník, ale na první ředkvičky to stačí. Ten pocit, když vlezu dovnitř, všude zima a já hrabu v té studené zemi... Je to prostě start sezony, chápeš.

Vždycky sázím odrůdu Slavia. Je rychlá. Ale ten únor je zrádnej. Čekáš na slunce a ono nic. Letos to trvalo snad tři tejdny, než vylezly první lístečky. Byl jsem z toho fakt nervózní, chodil jsem tam koukat snad třikrát denně, žena si ze mě dělala srandu. Ta úleva, když se to konečně zazelenalo.

Ten pravej čas je ale duben. To už je půda prohřátá, sluníčko hřeje do zad. Beru rýč a prostě to tam sázím mezi řádky mrkve a salátu. První jarní sklizeň z venku, jen tak s chlebem a máslem, to je prostě nejvíc. Nic to nepřekoná, fakt ne.

Zkoušel jsem i to zářijový setí. Jednou to vyšlo parádně, měl jsem ředkvičky ještě v říjnu. Ale předloni přišly mrazíky brzo a bylo po všem. Člověk to musí risknout. Ten podzimní výsev je takovej bonus, sázka na nejistotu.

• Únor/Březen (rychlení): Sázejte odrůdy jako 'Prima F1' nebo 'Slavia'. Potřebují světlo a teplo pařeniště nebo skleníku. Bez toho nevyrostou.
• Duben-Srpen (hlavní sezóna): Tady je výběr obrovský. 'Viola' (fialová), 'Lada', 'Granát'. Důležité je vysévat postupně každých 14 dní, ať máte pořád co sklízet a nepřerostou.
• Září (podzim): Zkuste odrůdu 'Rampouch'. Je odolnější k vybíhání do květu, když se zkracují dny.

Na co si dát bacha, moje chyby z minulých let:

• Hluboký výsev: Když to dáte moc hluboko, bulvička se nevytvoří. Jen tak 1 cm pod povrch, ne víc.
• Zapomenete jednotit: Musíte protrhat slabé rostlinky, aby měly ty silné místo. Nechat tak 3-4 cm mezeru. Jinak máte jen listí.
• Nepravidelná zálivka: Když je sucho a pak je zalejete, popraskají. A když je sucho pořád, jsou pálivé a dřevnaté. Klíč je udržovat půdu furt mírně vlhkou.

Co způsobuje palivost ředkviček?

Štiplavou chuť ředkviček způsobují hořčičné silice (glukosinoláty), které se uvolňují při narušení rostlinných buněk, například kousáním. Tato štiplavost slouží jako přirozená ochrana rostliny před škůdci.

Hele, tak ty řetkvičky, jo? Je to vlastně úplně jednoduchý. Ta jejich štiplavost, to jsou hořčičné silice. Prostě takový chemický věci uvnitř.

A ony se uvolní teprve, až tu ředkvičku jako kousneš. Rozbiješ ty buňky a bum, pálí to. Je to v podstatě její obrana, chápeš. Aby jí nesežral nějakej hmyz nebo tak něco, prostě obrana.

Můj strejda Jaromír z Brna, ročník 1968, pěstuje takový ty kulatý a říká, že když je moc sucho tak sou pak uplně jak oheň. Fakt.

A víš co ještě ovlivňuje, jak moc pálí? Neni to jenom tak.

• Nedostatek vody: Když má málo vody, je víc pálivá. Víc se soustředí ty látky v ní. Stresuje se.
• Počasí: Víc slunka a tepla = pálivější kousek. To je jasný.
• Stáří: Starší a větší ředkvičky bývají dřevnatější a taky často ostřejší, než ty malý mladý kuličky.

A ještě něco, jsou různý druhy, některý pálí víc, jiný míň.

• Mírné: Ledová nebo bílá ředkev (daikon).
• Středně pálivé: Ty klasický červený kulatý, co koupíš všude.
• Hodně pálivé:Černá ředkev, ta je fakt síla, to je jiná liga úplně.