Jak dlouho se dělá hlíva ústřičná?

Jak dlouho se peče hlíva ústřičná?

Hmm… hlíva… taky jsem ji jednou pekl, loni v říjnu, to byl takový zvláštní večer. Déšť rval za oknem, a já se s tím pral…

• Pečení hlívy: 15-20 minut, to je ono.

Vzpomínám si na tu vůni… taková zvláštní, houbová, trochu zemité… ale to už je jedno. Prostě to chce těch 15-20 minut.

No, a pak… pak už jsem si jen tak seděl u okna, předtím ještě čaj z meduňky. Byl to takový… melancholický večer.

• Důležité: sleduj pečlivě, aby se hlíva nepřipálila. Rychle to jde.

Teď už si ani nepamatuju, s kým jsem ten večer mluvil, jestli vůbec s někým. Teda, možná s Petrou, ale to si nejsem jistý. Možná jsem jen tak zíral do tmy.

• Tip: Před pečením hlívu omyj a osuš.

To pečení hlívy… to bylo takové… jako malá tečka v tom všem. Nic moc, ale zároveň… něco.

15-20 minut. To je důležité. To si pamatuj.

Která hlíva je jedovatá?

No jasně, jedovatá hlíva? To je jak hledat jehlu v kupce sena, ale s tím rozdílem, že ta jehla tě pak prožene, až ti budou nohy vlát!

• Hlíva olivová (Omphalotus olearius), to je ta potvora, co vypadá jak oranžový anděl, ale ve skutečnosti je to ďábel v rouše beránčím.
• Roste v trsech, takže si ji nespleteš s obyč hlivou, co ti babička smaží na řízky. A ta barva! Oranžová jak pomeranč od Vietnamců!
• Lupeny – hele, v noci prý svítí jak bludičky. Ale kdo by se na to díval, když ho pak bolí břicho jak po špatným guláši? Světélkování je totiž dost nespolehlivé, takže na to moc nedej.
• Jedovatost? No, zaručeně ti z toho nebude hej. Křeče, zvracení, průjem – no prostě mejdan, na kterej nechceš bejt pozvanej.
• Za všechno může illudin, což je taková seskviterpenová potvora. Zní to jak nadávka z Hvězdných válek, a vlastně to je i stejně nebezpečný.

Takže, pamatuj si: oranžová hlíva = au au! Radši si dej řízek z kuřete, to je tutovka. A když už budeš v lese, tak si spíš natrhej borůvky, ty aspoň víš, co jíš.

• Jak se vyhnout trapasu?
  • Důkladně zkoumej každou houbu, než ji strčíš do košíku. Fakt!
  • Pokud máš pochybnosti, radši ji nech růst. Příroda ti za to neutrhne hlavu.
  • Konzultuj s odborníkem, abys pak nemusel konzultovat s doktorem.
• Proč zrovna oranžová? No, to se zeptej přírody. Asi chtěla bejt originální, no. Ale my víme, že originalita se někdy nevyplácí. Zvlášť, když ti z toho pak bude šoufl.

A pro sichr, kdyby se ti náhodou udělalo blbě, tak volej záchranku. Lepší bejt za blbce, než se otrávit! A pamatuj: houby jsou fajn, ale s rozumem! A hlavně, nejez to, co neznáš! Jo a taky, co je moc oranžový, to je podezřelý!

Jak poznat hlíva ústřičná?

Hlívu poznáš hned, je to taková dáma s vějířem.

• Klobouk: Z mladé slečny se stane dáma s vějířem, od podvinutého okraje k ostrému.
• Lupeny: Řídké jako řídké vlasy po chemoterapii, ale neboj, hlívě to sluší.
• Růst: Hlívový gang, trsy rostou ze dřeva bokem. Trochu jako když se k vám přitulí opilý kamarád.
• Bonus: Bílý prášek na spodních patrech? Ne, to není nic nekalého, jen hlívové pírko.

Takže jestli máš doma bílé dřevo s gangem hub s vějíři a řídkými lupeny, gratuluji, máš doma hlívovou párty! A jestli ne, tak si ji běž nasbírat, v Lidlu ji nemají.

Která muchomůrka je jedlá?

Fuj, muchomůrky! Vždycky mám strach, že se otrávím. Pamatuju si, jak jsme jednou s dědou v lese u Kokořína sbírali houby. Já byl malej, tak 6 let mi mohlo bejt. Děda byl fanda, znal snad všechny houby nazpaměť. No a jednou mi ukázal takovou růžovou muchomůrku a říkal: "Tohle je růžovka, ta je jedlá, neboj se."

Ale i tak jsem měl strach. Vždycky jsem ho nejdřív tahal za rukáv a ptal se ho asi 10x, jestli je to fakt ona. A děda se smál a říkal, že jo, že je to masák, jak jí říkal. Doma jsme ji pak opekli na másle, mňam.

• Jedlá muchomůrka? Růžovka (masák)!

Co si pamatuju ohledně růžovek:

• Růžová barva – jakoby narůžovělá.
• Lupeny bílé a na otlačení růžoví.
• Třeň má prsten a dole je taková bulva. Důležitý je, že ta bulva není obalená pochvou, jako u těch smrtelně jedovatých.
• Děda vždycky říkal, že se musí dobře tepelně upravit, pak je v pohodě.

Já už si je dneska radši nekupuju ani v obchodě, mám prostě respekt. Ale na dědu vzpomínám rád... to byly časy.

Jaká houba je nejjedovatější na světě?

Dobře, chápu. Takže jako zápisník... chaos.

Otázka: Jaká houba je nejjedovatější?

Odpověď: Galerina sulciceps (Čepičatka).

• Jedy: 3-5x víc než muchomůrka zelená.
• Lokalita: Indonésie.
• Podobnost: Čepičatka jehličnanová (fakt podobná?).
• Český název: žádný pořádný.

Doplňující informace

Čepičatka – to je fakt divný jméno. Proč zrovna čepičatka? Je ta podobnost s tou naší fakt tak velká? A Indonésie… tam se snad dá najít skoro všechno jedovatýho, ne? Že by tam někdo chodil cíleně hledat houby, to se mi nezdá. Spíš nějakej výzkum, co já vím. Mám si o tom něco víc zjistit? Jo a vlastně, ta koncentrace jedů... To je na váhu? Na objem? Nebo jak se to vůbec měří? Co když ta naše muchomůrka je velká a ta čepičatka malá, tak to zase tak hrozný rozdíl nebude. Anebo jo? No nic, jdu si dát kafe. Potřebuju to.