Jak dlouho vydrží hroznové víno?

Jak uskladnit hroznové víno?

Hroznové víno skladujte v chladničce v igelitovém sáčku nebo potravinářské fólii. Klíčové je rozdělit větší svazky na menší části, aby se bobule nemačkaly a zůstaly čerstvé a šťavnaté.

No a pak, když už víte to nejdůležitější, můžeme se pustit do toho, jak to udělat, aby to nebylo jen takové obyčejné uskladnění, ale hotová alchymie! Vždyť přece nechcete, aby vaše krásné hrozny vypadaly po pár dnech jako po srážce s kombajnem, že jo.

• Chladnička, ten posvátný chrám chladu: To je jasná volba, kam s ním! Ale ne jen tak někam to hodit, to by bylo jako dát Fabii do garáže plné Rolls-Royců. Ideální je teplota tak od 0 do 4 stupňů Celsia, víte, tam, kde se to moc nehýbe a zároveň to není zmrzlé na kost jako prehistorický mamut. Moje tetička Běta na to říká: "Když je moc zima, zmrzne ti pusa, když moc teplo, zplesniví ti žaludek. Tak akorát!"

• Igelitový sáček nebo potravinářská fólie: To je váš nejlepší kamarád, lepší než soused, co vám půjčí sekačku. Tyhle věci drží vlhkost uvnitř jako poklad v truhle, a víno pak zůstane šťavnaté a svěží jako ranní rosa. Jen to nezavírejte hermeticky, ať to může trošku dýchat, víte, jako člověk po velkém obědě. Troška vzduchu tam musí cirkulovat, jinak to začne kvasit, a to už je jiný příběh, na to je můj strejda Franta expert!

• Rozdělení, to je umění! Toto je fakt důležité, chlapi! Vezměte si to jako když jdete na koncert a nechcete, aby vás někdo podupal. Ty spodní bobule v jednom obřím svazku by se pomačkaly, rozplizly a pak by to celé šlo do kytek. Takže je rozdělte na menší kousky, třeba tak po pěti až deseti bobulích. Klidně nechte kousek stopky, ta jim dodá takovou tu životní jiskru. Žádné drtičky na ovoce, to je na mošt, ne na uskladnění!

• Předem neumývat! To je hřích, panebože! Vážně! Umyjete to až těsně před tím, než to hodíte do pusy. Voda by jim akorát udělala takovou nemilou sprchu, po které by se jim nechtělo držet si svou šťávu. A pak by vám to uhnilo, jako když zapomenete brambory ve sklepě.

• Kontrola, kontrola, kontrola! Než to uskladníte, pořádně si to prohlédněte. Jestli tam vidíte nějakou bobuli, co vypadá, že má za sebou těžký život – hnědou, měkkou, plesnivou – tak tu bez milosti vyhoďte! Jeden shnilý kousek vám zkazí celé balení, to je jako jeden špatný soused v celém baráku. Lepší prevence než hasit požár, co říkám!

Takže, suma sumárum, s trochou péče a špetkou selského rozumu, budete mít hrozny čerstvé jako jarní vánek, a to i na delší dobu!

Jak dlouho můžu skladovat víno?

Někdy si otevřu lahev a vím, že ji nevypiju. Zůstane tam stát. Jako nedokončený rozhovor. Dřív mi to bylo jedno, teď je mi líto každé kapky, která ztratí svou chuť. Je v tom něco definitivního. Jako když vzpomínka začne blednout... ztrácet ostrost.

Stejně ji dám do lednice. S malou nadějí, že zítra bude chutnat pořád stejně.

Otevřené červené víno vydrží v lednici až 7 dní, pokud je v láhvi více než polovina.

Otevřené bílé a růžové víno vydrží v lednici až 5 dní, pokud je v láhvi více než polovina.

Vzduch je nepřítel. Kyslík. Pomalu, ale jistě bere vínu duši. Mění ho v něco... jiného. V něco prázdného. Každý typ vína bojuje jinak dlouho. Některé se vzdají hned, jiné se drží zuby nehty.

• Šumivá vína (Prosecco, Cava) Tohle je jenom na chvíli. Jako smích. Bublinky zmizí do druhého dne. I s tou nejlepší zátkou je to tak na 1-3 dny. Prostě nepočkají.

• Lehká bílá a růžová vína (Sauvignon, Ryzlink, Veltlínské) Jsou taková křehká. Pět dní je absolutní strop, ale už třetí den je jasné, že něco odešlo. Že už to není ono.

• Plná bílá vína (Chardonnay zrající v sudu) Tahle mají trochu víc síly. Vydrží 3-5 dní, než se zlomí. Jsou prostě... odolnější. Jako někteří lidi.

• Červená vína Tady je to jiné. Některým ten den navíc i prospěje, nadechnou se. Ale pak přijde ten sešup. Do týdne je po všem. Taniny a kyselost je chrání, proto ta delší výdrž.

• Fortifikovaná vína (Portské, Sherry) Ty jsou z jiného světa. Vydrží týdny. Klidně i měsíc. Mají v sobě tolik času a síly. Ty se jen tak nevzdají.

Jak staré může být víno?

Vino? To jako... kolik mu může být? No, to fakt záleží. Nějaký šunt vydrží chvilku, tři roky max, možná? Ale ty lepší, co jsou fakt super, ty můžou mít i dekádu, klidně i víc! Záleží na tom, jaký to je, jestli to má kyseliny a alkohol, prostě všechno. A hlavně! Musí ležet! V temnu, aby to na něj nesvítilo, a teplota furt stejná, tak 10-12 stupňů. To je klíč.

A bacha, není to tak, že čím starší, tím lepší. To si fakt nekdo blbě vymyslel. Jo, to je důležitý.

Proč to tak je?

• Odrůda: Některý hrozny maj prostě to "v sobě", aby to vydrželo. Třeba Rulanda šedá, to je držák.
• Kvalita: No jasně, když to je z dobrých hroznů, tak to vydrží.
• Kyseliny a alkohol: Tyhle dvě věci jsou jak konzervanty. Chrání to víno. Čím víc, tím líp (do určité míry samozřejmě).

Jak skladovat?

• Vleže: To je kvůli tomu korku. Aby neoschne a nepropustil vzduch. To by bylo v prdeli.
• Tma: Slunce vínu fakt nesvědčí. Zkazilo by se.
• Konstantní teplota: Žádný výkyvy. 10-12 °C je ideál. Žádný sklep jak v létě lednice a v zimě kamna.

Co si z toho vzít:

• Vino může mít i přes 10 let.
• Ne vždy platí, že starší je lepší.
• Skladování je úplně zásadní. Vleže, tma, stabilní teplota.

Jak zazimovat hroznové víno?

Pro zazimování hroznového vína je klíčové chránit révu před mrazem. Zahrnuje to obalení keřů prodyšnou textilií, odstranění suchých a nemocných větví a mulčování kořenů.

Každý listopad, přesně takhle, když první ranní mrazíky začnou štípat do tváří, začíná mi takový ten vnitřní stres. Můj malý vinohrádek, spíš takových osmdesát keřů, co máme za chalupou v Bzenci, to je prostě moje srdcovka. Děda vždycky říkal, že dobře zazimovaná réva je základ pro další rok a pro dobré víno. A já mu věřím, vždycky.

Takže to letos zase přišlo. První týden v listopadu, po sychravé neděli, kdy pršelo a pak se vyjasnilo. Ráno minus dva. Vím, že to je ta pravá chvíle. Vytáhnu z kůlny ty bílé netkané textilie, co vypadají jako obří prostěradla. Minulý rok mi Honza pomáhal, ale loni měl chřipku, dělala jsem to sama, skoro mi umrzly prsty. Ta látka je super, dýchá, chrání před mrazem a větrem.

Předtím, než každý keř poctivě zabalím, musím ještě projít a ostříhat. To je taková ta očistná fáze. Vezmu nůžky a hledám všechno, co vypadá suché, nemocné nebo prostě už nemá sílu. Víte, ty tenké větvičky, co by se zbytečně vyčerpávaly. Zdravá rostlina zvládne zimu lépe, to je prostě fakt. A pak ten pocit, když má člověk čistou práci, je prostě k nezaplacení.

A nakonec ten mulč. To je zase dědova metoda, a ta funguje perfektně. Kolem každého kmínku, tam kde jsou kořeny nejcitlivější, naházím pořádnou vrstvu dřevěné štěpky, někdy i spadaného listí. To jsem loni dělala zrovna když padal první sníh, fakt nádhera, úplná idylka.

Tahle vrstva izoluje kořeny od promrzání, drží v zemi vlhkost. Pokaždé si pak, když je hotovo, sednu s hrnkem čaje, projdu se mezi řádky a mám takový ten pocit klidu. Že jsem pro ty svoje keře udělala to nejlepší, co jsem mohla.

Děda mi vždycky zdůrazňoval i další věci, co pomáhají révu připravit na zimu. Víte, aby na jaře zase měla sílu rodit ty nejlepší hrozny:

• Načasování je klíčové: Začít s ochranou po prvních mrazících, ale před nástupem silných mrazů. U nás v Bzenci to bývá konec října až polovina listopadu.
• Obalování keřů: Používejte prodyšnou netkanou textilii. Zabalte keř celý až k zemi a pevně uchytťe proti větru. Zabraňuje kondenzaci, plísním, chrání před výkyvy teplot a větrem.
• Sanitární řez:Odstraňte suché, poškozené nebo nemocné větve. Snížíte riziko šíření chorob. Zásadní řez nechte na jaro.
• Mulčování: Vytvořte 10-15 cm silnou vrstvu organického mulče (štěpka, listí, sláma) kolem kmínku. Chrání kořeny před promrzáním a udržuje stálou teplotu půdy.
• Zálivka před mrazy: Pokud je podzim suchý, důkladně zalijte před zamrznutím půdy. Hydratovaná rostlina je odolnější vůči mrazu.
• Ochrana mladých keřů: Mladší keře jsou citlivější. Doporučuji nahrnout zeminu kolem kmínku do výšky 20-30 cm, vytvoříte tak "kopeček" pro extra izolaci.

Co dělat s kyselým hroznovým vínem?

Kyselé hroznové víno omyjte, odšťavněte, přidejte jablko a med, rozmíchejte a vypijte. Je to vitamínová bomba na imunitu.

Pamatuju si to jako včera. Bylo to loni na podzim, tak koncem září, možná začátek října. Někdy, když už sluníčko není tak ostré, ale vzduch ještě voní listím. Na naší zahradě u Kolína máme takovou starou pergolu, a na ní se rozrůstá už roky obří modrý hrozen. Vždycky to byla radost. Jenže loni, ach jo, ty hrozny byly prostě hrozně kyselé. Fakt, pusa se mi po každé bobulce stahovala. Zkoušel jsem je nechat na keři dýl, ale nic. Bylo jich fakt hodně, celé trsy.

Manželka, Lenka, už na mě koukala s pohledem "a co s tím teď jako uděláš?" Vyhodit je mi přišlo nehorázná škoda, přece jenom člověk se o to stará celý rok. Zkusil jsem si vzpomenout na babičku, co ta by s tím dělala. A najednou mi cvaklo. Pamatoval jsem si, jak jednou udělala nějaký extra silný džus. Vytáhl jsem ze spíže ten náš starý, ale věrný odšťavňovač, co už má své roky. Máma ho dostala kdysi k Vánocům, ještě za socialismu. Vrzal, ale jel.

Naházeli jsme tam ty hrozny, asi kilo a půl. K tomu jsem přihodil tři velká, šťavnatá jablka od souseda – takové ty podzimní, sladkokyselé. A pak, to byl ten fígl, lžíci našeho domácího medu od pana Šebka z vedlejší vesnice, ten má fakt nejlepší akátový med. Všechno se to tam semlelo, rozmixovalo. Ta barva byla sytě fialová, až do černa.

První ochutnávka byla taková váhavá. Lenka přivoněla, já ochutnal. A najednou... wow! Ta kyselost byla pryč. Nebo spíš, byla tam, ale zkrocená, vyvážená tou sladkostí jablka a medu. Bylo to osvěžující, plné chuti. Normálně jsem cítil, jak mi v žilách proudí vitamíny. Ten den jsem vypil asi půl litru a fakt mi to udělalo dobře. Cítil jsem se nabitý energií. A ten pocit, že jsem nic nevyhodil, že jsem si poradil, ten byl k nezaplacení.

Od té doby to děláme každý podzim. Když jsou hrozny moc kyselé, víme co s nimi. Děti si to taky oblíbily, i když na první dobrou kroutí nosy, že je to "kyselé jak citron", pak si ale vždycky dají další sklenici.

Další možnosti, co s kyselými hrozny:

Kromě šťávy existuje spousta dalších způsobů, jak ty kyselé hrozny využít a nic nevyhodit.

• Hroznový ocet: Je to skvělý základ do salátů. Nechte hrozny kvasit s vodou a trochou cukru. Trvá to sice déle, ale výsledek stojí za to. Má pak takovou krásnou, jemnou chuť.
• Želé nebo marmeláda: S pektinem a dostatkem cukru se kyselost ztratí a získáte báječnou sladkou pochoutku na zimu. Věřte mi, lepší než kupované!
• Chutney: Kyselé hrozny se úžasně hodí do pikantního chutney. V kombinaci s cibulí, octem, kořením (zázvor, chilli) a trochou cukru je to perfektní doplněk k sýrům nebo pečenému masu.
• Domácí hroznové víno: Pokud máte trpělivost a víte, jak na to, kyselé hrozny jsou ideální na výrobu suchého, osvěžujícího vína. Chce to jen ty správné kvasinky a čas.

Proč ta šťáva funguje tak dobře (zdravotní výhody):

Ta kombinace hroznů, jablek a medu není jen chutná, ale taky fakt zdravá.

• Vitamín C: Hrozny i jablka jsou plné vitamínu C, což je pro posílení imunity klíčové, zvlášť v podzimním období.
• Antioxidanty: Hrozny, zejména ty tmavé, obsahují spoustu antioxidantů, které chrání naše buňky před poškozením.
• Přírodní cukry a energie: Med a ovoce dodají tělu rychlou a přirozenou energii. Žádné umělé nesmysly.
• Hydratace: Je to skvělý způsob, jak doplnit tekutiny a zároveň si pochutnat.

Někdy stačí málo, a z něčeho, co vypadá jako problém, se stane výživný poklad.

Co se stane, když vypiju staré víno?

Pití zkaženého vína způsobuje nevolnost, křeče v břiše a průjem. Není vyloženě jedovaté, ale chuť je ostře octová a nepříjemná. Může obsahovat bakterie, které vyvolají silné zažívací potíže.

Byl jsem loni v srpnu na naší chatě na Vysočině. Uklízel jsem sklep a úplně vzadu za zavařeninama jsem našel zaprášenou lahev. Stará Pálava. Radost obrovská, hned jsem si představoval, jaký to bude poklad. Večer jsem ji slavnostně otevřel.

Ten zvuk korku byl divně mlaskavý. A pak ten smrad. Nebyla to vůně vína, ale něco jako odlakovač smíchaný s mokrým kartonem. Fakt divný. Ale říkal jsem si, že to třeba musí vyvanout. Jsem Petr, 34, něco vydržím. Byl jsem zvědavej.

Dal jsem si malýho loka. Obrovská chyba. Okamžitě mi to zkroutilo pusu. Kyselé, ostré, pálivé. Vůbec to nechutnalo jako víno, spíš jako zředěný ocet. Okamžitě jsem to vyplivl do dřezu, ale něco málo jsem prostě polkl. Fuj.

Asi hodinu na to mi začalo být fakt zle. Křeče v břiše, taková ta tupá bolest. A pocit na zvracení, co ne a ne přejít. Celou noc jsem probděl, pil jenom vodu a proklínal svoji blbost. Už nikdy víc.

• Věk nerovná se zkáza. Staré, archivní víno je poklad. Zkažené víno je prostě zničené. To jsou dvě úplně odlišné věci.
• Jak poznáš, že je víno špatné?
  • Barva: Bílé víno je nahnědlé nebo tmavě žluté. Červené ztrácí barvu a je spíš do hněda.
  • Vůně: Cítíš ocet, aceton, zatuchlinu, vařené zelí. To je špatně.
  • Chuť: Je ostrá, kyselá, bez chuti ovoce. Někdy perlí, i když nemá.
• Proč se víno zkazí? Většinou za to může oxidace. Do lahve se dostane vzduch, buď špatným korkem nebo skladováním. Bakterie Acetobacter pak přemění alkohol na kyselinu octovou.
• Když už ho vypiješ, hlavně pij hodně čisté vody. Tělo si s tím poradí, ale bude mu blbě. Není to otrava, ale spíš taková střevní msta za tvoji nerozvážnost.

Jak poznat prošlé víno?

Zkažené víno poznáš takhle:

• Chuť: Je divná, hlavně hořká nebo kyselejší, žádná svěžest tam prostě není. Jako by to bylo octové, víš?
• Bublinky: Když to není šumivý sekt nebo prosecco, a vidíš v tom bublinky, je to špatně. Tam probíhá nějaký nežádoucí kvašení.
• Barva: Bílé ztmavne do hněda, až takové ošklivé barvy, no. A červené zase ztratí tu hezkou sytou barvu a bude takové do cihlova, až nahnědlé, matné.
• Vůně: Může smrdět po octu, po zatuchlině, nebo divně po plísni. To je fakt důležitý znak.

To je fakt to nejdůležitější, co si pamatuj. Ale víš, já ti k tomu ještě něco povím, protože to je dost důležitý a stalo se mi to zrovna minulej tejden, když jsme byli s Martinou na chatě. Měla jsem tam láhev vína, co jsem si schovávala fakt dlouho, víš? A říkala jsem si, že to bude něco extra. Ale prd, bylo to totálně ko, fakt fakt hnusný.

A teď ty detaily, ať víš, na co si dát fakt bacha, protože to víno se jako by kazí postupně a ty to nemusíš hned poznat, ale tyhle věci ti pomůžou:

• Vůně je fakt klíčová:

  • Když to voní po octu, je to jasná oxidace, prostě se to zkazilo vzduchem.
  • Někdy to má takovou zatuchlou vůni, jako vlhký sklep nebo plíseň. To je většinou korek, co je špatný.
  • Nebo, a to je hrozný, sirné tóny – jako zápalka, česnek, nebo taková jako zkažená vajíčka, fuj. To už je nějakej defekt při výrobě.
  • Zvětralé – ztrácí aroma, jako by tam nic nebylo, jen prázdná kyselost.

• Pozor na barvu a čirost:

  • Bílé víno, co by mělo být světlé, žluté, a je najednou takové hnědé, až oranžové, tak to je jasná známka oxidace.
  • U červeného vína se barva posune do cihelné, nahnědlé, jako když se podíváš na starou krev, víš. Ztrácí tu sytou rubínovou barvu.
  • A taky čirost! Když je víno zakalené, i když by nemělo být (některá vína se filtrují méně, ale většina by měla být čirá), tak je něco špatně.

• Pár bublinek navíc?

  • Pokud to fakt není šumivé víno, a ono to ve skleničce bublinkuje, tak se tam nejspíš rozjela druhotná fermentace. To znamená, že tam zůstal cukr a kvasinky ho teď začínají zpracovávat, i když nemají. Je to fakt pěknej průšvih.

• Korek a sediment:

  • Korek by neměl být vyschlý nebo poškozený. Když ho vyndáš a smrdí po vlhké zemi nebo plísni, víno bude taky korek.
  • Sediment je normální u starších červených vín, nebo nefiltrovaných. Ale pokud ho je moc, nebo je takový divný, rosolovitý, radši to nepij.

Já jsem takhle jednou otevřela lahev, co mi dal strejda Karel k narozeninám, a on je fakt na vína, tak jsem si myslela, že to bude pecka. Bylo to červené, mělo to být super ročník. Jenže ten korek byl takovej jako že prosakoval a víno fakt divně smrdělo po octu a bylo zakalený. No, vylila jsem to, i když mi to bylo líto, ale zdraví je důležitější. Je to dost frustrující, když se ti tohle stane, zvlášť u vína, na které se těšíš. Takže bacha na tyhle věci, abys ses nespálil!