Jak na dobrou ovesnou kaši?

Jak připravit skvělou ovesnou kaši?

Vzpomínám, jak jsem si minulé úterý, bylo to přesně 14. května, v té naší kuchyni, co máme tak divně orientovanou na východ, udělal fakt skvělou kaši. Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat, venku pršelo a nějak jsem se cítil takový... splašený, víš. Hledal jsem útěchu a ta ovesná kaše, to je prostě moje záchrana. Vždycky si na to vzpomenu, když mám takové ty dny.

No, a začalo to jednoduše. Vločky, ty jemné teda, hodím do malého kastrůlku. Pak k nim přiliju mléko, teď používám jenom ovesné, kupuju ho v Lidlu za asi 35 korun, a trochu to osolím. Jenom malinko, aby se chuť propojila, to je takové moje tajemství.

Pamatuju si, jak jsem kdysi zkoušel kaši jen s vodou a to prostě nebylo ono. Chyběl tomu takový ten krémový pocit, ta hebkost. Mléko, ať už rostlinné nebo klasické, tomu dá úplně jiný rozměr. Já vím, říká se že to není tak zdravé, ale pro mě je to prostě nutnost.

Pak to všechno na středním plameni pomalu, ale opravdu pomalu, začnu míchat a přivedu k varu. Jakmile to bublá, stáhnu plamen na minimum a nechám to tam jen minutu, možná dvě, dokud to krásně nezhoustne. Dlouho to vařit nechceš, ztratí to tu správnou texturu, je to moje zkušenost.

A teď to nejdůležitější, co s tím dál. Já si vždycky nachystám hromadu věcí. Třeba rozvařené maliny, ty jsem si dělal z těch, co jsem sbíral loni v červenci u babičky na zahradě a pak je zamrazil. K tomu nesmí chybět lžíce arašídového másla, mám teď jedno z DMka, stálo asi 80 kaček, a posypu to granolou. Bez granoly, to prostě není ono, chybí tam ta křupavost, ten kontrast.

Nakonec to všechno jen tak neopatrně přendám do své oblíbené modré misky, co jsem dostal k Vánocům před dvěma lety, a hned se do ní pustím. Je to fakt takový rituál, co mi vždycky zlepší den, i když je třeba venku to bláznivé jaro, co se nemůže rozhodnout.