Jak nastartovat fermentaci?

Takže, chcete zkusit fermentaci? Já vím, zní to hrozně vědecky, ale věřte mi, je to vlastně fakt jednoduché! Nebojte se, není to nic složitého, i já jsem zpočátku váhala. Pamatuju si, jak jsem koukala na tu sklenici s okurkama, co jsem tam s obavami ponořila, a říkala si: „A co když se to nepovede? Co když to exploduje? Co když to bude hnusný?“ No, naštěstí to explodovalo jen v mé hlavě. :-)

Nejdůležitější je, aby ta zelenina byla úplně ponořená v nálevu. Já jsem si s tím jednou dost potrápila, pár kousků mi tam trčelo a uhádněte co? Zplesnivěly. Fakt nepříjemný zážitek, věřte mi. Takže, důkladně to zkontrolujte, ať se vám to nestane taky. To je, myslím, klíč k úspěchu. Všechno musí být pod vodou, jako když se potápíte v moři – jen místo mořské vody je to ten váš kvasící nálev.

Pak samozřejmě musíte tu sklenici pořádně uzavřít. Větrání se fermentující zelenině nelíbí, prostě to nechce. Já osobně používám klasické zavařovací víčka, ale slyšela jsem, že někteří používají i speciální víčka s ventilkem. To už je asi na vás. Hlavně, ať se tam nedostane vzduch! Přece nechcete, aby se vám tam namnožily nežádoucí bakterie, co?

A pak už jen čekáte... Asi tak týden. Někteří říkají, že to může trvat i déle, záleží na teplotě. Já vždycky nechám kvasit při pokojové teplotě, někde kolem 20-22 stupňů, co vím. A pak ochutnávám! A to je ten nejlepší moment. Vzpomínám si, jak jsem poprvé ochutnala vlastní kvašenou zeleninu... Byl to takový zvláštní pocit, radost smíchaná s trochou úžasu. A ta chuť? Neuvěřitelná! Mnohem lepší než z obchodu.

Takže, nebojte se a zkuste to! Na co čekáte? Není to nic složitého. A když se to nepovede napoprvé, tak na podruhé to už určitě vyjde. Hlavně se nenechte odradit. Já jsem zpočátku taky dělala chyby, ale postupně jsem se naučila, a teď už si kvašenou zeleninu dělám pravidelně. A co vy? Už fermentujete?