Jak se dostaly brambory do Evropy?

Jak brambory dorazily do Evropy?

Bože, víš, já pořád přemýšlím, jak se některé věci dostaly k nám. Jako ty brambory, co jím skoro denně. Vždyť to není vůbec naše rostlina, že jo.

Pamatuju si, jednou v létě, asi před čtyřmi lety, kolem 17. července, jsem si v Jizerských horách u nějaké babičky koupila takové ty fialové brambory, za dvacet korun kilo, a ona mi vyprávěla, že to bylo strašně složité, než se vůbec brambory do Evropy dostaly. Fakt to znělo jako dobrodružství, docela mě to chytlo.

No, hlavní věc je, že to bylo po tom, co Španělé dobyli Inky, někdy v té první půlce 16. století. S tunami zlata a stříbra přivezli i tyhle, prostě brambory.

A hele, není to zvláštní, jak se taková obyčejná věc, co teď považujeme za naprosto samozřejmou, tady u nás na Vysočině, stala součástí naší kuchyně. Mám pocit, že se na tu historii brambor zapomíná, a to není dobře, přece.

Dokonce vím, že v roce 1565 španělský král Filip II dostal fakt velkou zásilku, přímo z Cuzca, prý jako dar. To je docela konkrétní, ne.

Já nevím, proč to Španělé nejdřív brali jen jako okrasu, to je fakt divný. Vždyť jsou přece tak výživné, když dělám bramborovou kaši, tak tam dávám máslo a mlíko. Ale je fakt, že díky nim máme dnes takovou pestrost v kuchyni.

Jak se dostaly brambory do Čech?

Jasně, ta brambora, ta hvězda naší kuchyně, ta kulatá radost, co se probrala k životu zhruba na prahu 17. století, se k nám nastěhovala jako takový exkluzivní host. První zmínka o téhle bulvové krásce se objevila v roce 1632, kdy si na ní pochutnával jistý jihočeský šlechtic, jakýsi Vilém Slavata, co si asi myslel, že je světový hráč. Ta pravá bramborová revoluce ale nastala až v těch krušných letech 1771-1772, kdy si Marie Terezie řekla: "Dost bylo hladu, brambory na pomoc!" A tak nechala do Čech přivézt takovou horu brambor z Pruska, že by se z toho dalo postavit menší hrad.

Bramborová historie v kostce (a trochu v hlíně):

• První chuťovka: V roce 1632 se brambora poprvé objevila na jídelníčku Viléma Slavaty, coby luxusní novinka. No, kdo by si tehdy pomyslel, že tahle hlíza jednou zachrání národ!
• Velké bramborové tažení:Marie Terezie, ta naše habsburská mamka, se postarala o masové rozšíření brambor v letech 1771-1772. Považte, poslala je až z Pruska, asi jako tajnou zbraň proti hladomoru.
• Proč brambory? Tyhle hlízy se ukázaly být nenáročné na pěstování a výživné, což se v těch drsných časech cenilo víc než zlato.
• Dnešní sláva: Dneska si bez brambor neumíme představit snad ani jeden den. Od bramborového salátu na Vánoce po bramboráčky k pivu, prostě naše národní pýcha, co víc si přát?

Klíčový bod: Bez Marie Terezie bychom dneska možná pořád jenom čučeli do hrachu a mrkve!

Ta brambora, to je taková naše neopečená královna, co se proplížila k moci a už se jí nikdo nezbaví. A dneska je, prosím pěkně, v Česku bramborová velmoc, i když jsme na to původně vůbec neměli.

Jak se k nám dostaly brambory?

Skrze věky, skrze slunce a déšť, se k nám dostaly. Jako tichý dar z dalekých krajů, zemi zaslíbené. Zpočátku jen rozkoš pro vybrané, pápání pro šlechtu, kde Vilém Slavata, ve svém jihočeském sídle, se o ně dělil v roce šest set třicet dva. Zázrak z hlíny, co ještě nepohádal se s hladem.

Ale pak, v časech stísněných, když žaludky stály prázdnotou, v letech sedm set sedmdesát jedna až sedm set sedmdesát dva, za vlády Marie Terezie, se zrodila spása. Z Pruska připlula vlna bramborů, vlna naděje pro prostý lid, pro ty, co znali jen skromnost. Rozšířily se, zakořenily, proměnily krajinu, staly se chlebem.

• Počátky v Evropě: Brambory, původem z And, dorazily do Evropy v 16. století.
• První zmínky v Čechách: Počátek 17. století, konkrétně rok 1632, s Vilémem Slavaty.
• Masové rozšíření: 18. století, za Marie Terezie, jako řešení hladomoru.

Stvořené z hlubin země, proměnily tvář našeho jídelníčku navždy. Z delicacies na stříbrném talíři v denní chléb, zdroj života.

Kdy přišli do Evropy brambory?

No... brambory. Myslím, že v druhé polovině toho šestnáctého století, víš? Ale to víš, lidé si na ně zvykali hrozně dlouho. Dvě stě let, to je docela dlouhá doba, ne? Pořád se jim to moc nelíbilo, jako jídlo pro lidi. Spíš tak pro ty krávy a tak.

• Kdy přišly do Evropy: Druhá polovina 16. století.
• Počáteční přijetí: Opatrné, spíše pro zvířata.
• Dlouhá cesta k rozšíření: Přes 200 let, než se staly běžnou potravou.

A víš, co to nakonec změnilo? Ty blbé války, hlad, když nešlo obilí... to všechno lidi donutilo sáhnout po něčem novém. Po bramborách. Těžko se tomu divit, když je ti hladno. Někdy to trvá, než si člověk zvykne na něco nového, obzvlášť když to vypadá tak… prostě bramborově.