Jak udělat knedlíčky z jatrové závarky?

Takže, játrové knedlíčky, co? To je kapitola sama o sobě! Pamatuju si, jak mě babička učila, když jsem byla malá, a já si pořád říkala, jestli to zvládnu. Játra… no fuj, to mi v dětství vůbec nechutnalo. Ale babičky knedlíčky? To byla jiná liga! Vždycky ty její vůně… česnek, trochu majoránky, něco tajemného… A pak ty knedlíčky, tak akorát, krásně měkoučké… No, pojďme na to!

1. Játra, jo. Nejprve se zbavíte těch proklatých žilek. To je fakt piplačka, ale věřte mi, stojí to za to. Já si vždycky představuji, že jsem nějaký chirurg, tak se na to soustředím, že jo? Pak je pořádně rozmixujte, ať je to hladké, bez hrudek. Ne, že by to někdo jedl s hrudkama, že jo?

2. Pak přijdou na řadu vejce, česnek – no, česneku nikdy není dost, aspoň podle mě! – a koření. Já dávám majoránku a trochu kmínu, ale každý má svůj recept, samozřejmě. Třeba s paprikou, to by taky šlo, hm? Možná příště zkusím!

3. Teď to záleží na konzistenci. Je to moc řídké? No tak do toho trochu strouhanky, ať to drží pohromadě. Myslím, že jsem jednou dala moc strouhanky a knedlíčky byly trochu suché… Uf, to byla lekce! Ale naučila jsem se, že je lepší začít s menším množstvím a postupně přidávat.

4. A teď to nejhorší – tvarování! Vlhké ruce jsou základ. Já si vždycky namočím ruce do studené vody, a pak – malé kuličky, jako malé miniaturní planetky. A pak do té vroucí polévky! To je ten okamžik, kdy se cítím jako kouzelnice. Vyplavou, to je znamení, že jsou hotové. A pak… mňam!

Víte, kolik je průměrný počet knedlíčků na osobu? To jsem si nikdy neříkala. Ale já jich vždycky udělám víc, než potřebuji. Protože, kdo by se dokázal ovládat? A pak je snědím všechny sama. No, skoro všechny. Možná jeden, dva zbydou. Pro štěstí. Nebo na zítra. Nebo na pozítří…