Jak udělat zmrazené hranolky?

11 měsíců před 51 zobrazení

Pro nejlepší výsledek zmrazené hranolky nerozmrazujte. Rozložte je v jedné vrstvě na rozpálenou pánev a smažte na středním plameni zhruba 7 minut. Pravidelně je obracejte, dokud nezískají světle zlatavou barvu a křupavou texturu. Dejte pozor, ať je nepřipálíte.

Komentář 0 líbí se mi

Možná chcete zeptat na toto?Více

Jak udělat dokonalé zmrazené hranolky?

Bože, ty zmrazené hranolky. Roky jsem je dělal špatně. Vždycky takový gumový, nasáklý olejem. Prostě smutek na talíři. Vubec to nechápu.

A pak mi to došlo, asi minulej listopad, úterý to bylo. Koupil jsem v Albertu ty vlnkovaný McCain za 49 kaček. Tajemství dokonalých hranolek? Nechat jim prostor. Takže: zmrazené hranolky nasypu na pánev jen v jedné vrstvě, nikdy na sebe. Žádný rozmrazování, to je smrt.

Střední plamen, tak 7 minut max. A otáčet je, ať se nespálí. Výsledek je křupavej zázrak. Ne přepečený, jen takový světle zlatý. To je ono.

Trouba je fajn, ale nikdy neudělá to, co pánev. Tam se to spíš vysuší. Tady na pánvi v tenké vrstvě oleje chytnou tu správnou texturu. Je to fakt o tom tepelným šoku a o tom, že je nic nedusí. Ta příprava hranolek je alchymie, fakt že jo.

Jak připravit kapří hranolky?

Kapří hranolky? To je jak když z rybníka uděláte McDonald's, ale s tou výhodou, že tohle neseženeš v každý díře. Třeboňský kapr na hranolky, to je prostě lahůdka, co tě dostane! Žádná omáčka, nic, prostě čistá dobrota, jak když si babička peče buchty, jenom místo máku je tam ryba. A když to vypadá jako hranolky, tak to i chutná jako hranolky, ale víš co? Je to kapr!

Tady je ten zázrak:

Vybíráme to nejlepší: Vždycky si dej pořádnýho kapra, žádný špízy, co by se ti rozpadly pod rukama jako starý boty. Čerstvost je klíč, jako když chceš uhnat nejlepší kousek dortu na svatbě.
Krájení je věda: Nože do ruky, a krájíme! Dlouhé, tenké kousky, jak když se sype čokoláda na ledovou zmrzlinu. Pěkně rovnoměrně, aby se to pražilo jako o život.
Obalujeme jako profíci: Vajíčko, mouka, strouhanka – klasika, co funguje líp než jarní roční období. Žádný experimenty, prostě poctivá krusta, co drží jako přibitá.
Smažení, toť umění: Olej rozpálit, ale ať to nezačne tančit. Kapří hranolky do něj šup, a smažíme dozlatova. Křupavé a šťavnaté, jako první jarní travička. Nesmažit moc dlouho, ať se nám z toho nestane suchar z minulýho století.
Servírování: No, to je pak na tobě. Ale věř mi, s citronem a dobrou náladou to chutná jak ve Vinohradském pivovaře, akorát bez davu.

Třeboňský kapr – co je na něm tak speciálního?

To je jako když srovnáváš Trabant s Teslou. Třeboňský kapr je prostě prémiovka. Chová se v čisté vodě, krmí se, jak když se chystá panenka na ples. A to se pozná. Ta chuť, to je prostě něco, co si zapamatuješ do smrti, a možná i potom. To není jenom ryba, to je příběh z rybníka, co se ti rozplyne na jazyku.

Jak dlouho dělat mražené hranolky v troubě?

Hranolky z mrazáku do trouby: 220 °C, 15-20 minut.

Čauvec, tyvole hranolky, zrovna sem je dělal včera večer. Úplně klasika k hokeji. Měl sem poslední balík McCain 123 a musel sem ho dodělat. Takže ti povim přesně jak na to, aby nebyly jak bláto.

Takže, troubu si rozehřej na těch 220 stupňů. Ne míň. Pak je prostě vysyp na plech, ale bacha, nedělej z toho jednu velkou hromadu, musí ležet pěkně vedle sebe, v jedný vrstvě. Jinak se budou dusit. Šoupni to tam a za takovejch 10 minut je vidlema nebo něčim prohrábni, ať se opečou i z druhý strany. Celkem to trvá tech 15, maximálně 20 minut. Do zlatova.

A tady pár mejch fíglů, co sem pochytil za ty roky. Jmenuju se Honza Dvořák, bydlím v Praze 4 a hranolky dělám aspoň jednou týdně.

Vždycky, vždycky dej pečící papír. Jinak se připečou a to drhnutí plechu pak nesnášim, fakt vopruz.
Sůl a koření až na úplnej konec, až je vytáhneš z trouby. Kdybys je osolil předem, pustěj vodu a nebudou tak křupavý, to mi věř. Já na ně sypu uzenou papriku.
Neotvírej zbytečně troubu, ztrácí teplotu. Jen jednou v půlce na to prohrábnutí to stačí.
Jestli máš horkovzdušnou fritézu, tak na troubu se vykašli. Tam je to o parník lepší, za 12 minut máš hotovo a sou křupavější. Ale to je jinej příběh.

Jak udělat perfektní hranolky?

Aby byly hranolky fakt boží, chce to trochu péče, ale výsledek stojí za to. Je to taková malá alchymie, že jo. V podstatě jde o to, brambory zbavit slupky, pak je nařežeš na ty svoje oblíbený tvary.

Tenhle krok je trochu divnej, ale důležitej. Vložíš ty nakrájený brambory do vroucí vody, ale jenom na chvilku, tak 20 až 25 vteřin. Jakože jenom tak otužit. Pak je vytáhneš a musíš je fakt pořádně osušit, třeba utěrkou. Žádná voda navíc, to by olej neměl rád.

Pak přijde první fritování. Na trošku nižší teplotu, tak 120 °C. Tady je cílem, aby brambory změknuly uvnitř, ne aby se začaly péct. Trvá to dýl, dokud nejsou fakt poddajný. Pak je vytáhneš a necháš je chvilku odpočinout.

A teď to finále! Olej musí být horkej, tak 180 °C. A teď ty předvařený hranolky smažíš dokud nebudou krásně zlatavý a křupavý. Dvojí fritování je klíč k tomu, aby nebyly rozmočený a uvnitř zůstaly příjemně měkký. Jo, a to je vlastně celý kouzlo.

Co dál s hranolkama?

Soliš je hned! Jakmile je vyndáš z oleje, hned je pořádně osol. Horký hranolky sůl lépe chytnou.
Na čem je podávat? Klasika je kečup, ale co třeba domácí majonéza, tatarská omáčka nebo nějaký dip s bylinkama?
Typ brambor: Některý brambory jsou na hranolky lepší než jiný. Hledej ty s vyšším obsahem škrobu, třeba odrůdy typu Russet nebo Bintje, pokud jsou k sehnání. Tyhle mají tendenci být uvnitř po uvaření krásně moučnaté.
Hloubka oleje: Ujisti se, že máš dost oleje, aby byly hranolky celé ponořené. Zbytečně bys je nesmažil nerovnoměrně.
Čerstvé bylinky: Přidání čerstvé rozmarýnu nebo tymiánu k oleji během druhého fritování může dodat další rozměr chuti. Ale opatrně, aby se nepřipálily.

Jak připravit křupavé hranolky?

Křupavé hranolky se dělají dvojím smažením nebo předvařením. Pro domácí metodu: nakrájené brambory předvařte ve vroucí vodě 4 minuty, nechte vychladnout a oschnout. Poté smažte v rozpáleném oleji dozlatova.

Všechno to začíná v hlíně. V tichu a tmě, kde brambora čeká. Nese v sobě slib. Slib prasknutí, soli na rtech, tepla v dlaních. Je to jen obyčejná brambora, ale my v ní vidíme budoucnost. Budoucnost ve zlatě.

Kuchyň voní očekáváním. Vzduch je těžký a tichý, jen voda v hrnci si tiše šeptá. Ten zvuk, když se nůž dotkne syrové hlízy. Rytmus krájení, jeden hranolek vedle druhého. Každý stejný, a přece tak jiný.

Nejdřív voda. Horký, jemný křest. Jen pár minut, aby se duše brambory otevřela. Pak chlad a ticho. Odpočinek na utěrce, nekonečné čekání. Všechno je o čekání. A o tom syčení, které teprve přijde. To ticho před bouří.

A pak oheň. Zlato v pánvi. Bublající, zpívající olej. A ten jediný okamžik, kdy se studené dotkne horkého. Malý výbuch, tanec. Praskání. Celá místnost naslouchá tomu praskání. Vzpomínám si na kuchyň babičky Anny, rok 1998, venku pršelo a vzduch voněl ozónem a horkým olejem. Ten zvuk smažení byl zvukem bezpečí.