Jak uvařit květák, aby byl bílý?

Jak upravit květák, aby nenadýmal?

Někdy tak ležím... koukám do tmy. A najednou si vzpomenu na smažený květák od mamky. Ta vůně. Vždycky jsem ho miloval. Ale to břicho potom... to je druhá věc. Člověk se snaží, a stejně to pak bolí. Zvláštní, jak i taková obyčejná věc umí potrápit.

Květák vařte v otevřeném hrnci s kmínem, fenyklem nebo saturejkou. Před hlavní úpravou ho krátce povařte v osolené vodě, kterou následně slijete.

• Koření je základ. To není jenom o chuti. Pomáhá to. Fakt.

  • Drcený kmín je klasika, ten funguje spolehlivě.
  • Fenykl, ten je takový jemnější. Nebo anýz.
  • Saturejka, majoránka. Ty bylinky prostě umí.
  • Můžeš zkusit i lžičku jablečného octa do vody, ve které se vaří.

• Příprava mění všechno.

  • To předvaření je nejdůležitější. Krátce, jen pár minut. Vodu pak bez milosti vylít. Všechno špatný jde s ní pryč.
  • Hrnec nezakrývat pokličkou. Ty sirné sloučeniny, co to dělají, můžou unikat ven.
  • Mladší a menší květáky jsou na tom líp. Jsou jemnější.

• A pak... po jídle.

  • Nejíst ho moc. I když je to těžký, když je tak dobrej.
  • Čaj. Z máty nebo z meduňky. To je takový pohlazení pro žaludek.
  • Nejíst ho večer. To je pak celá noc pryč. Já udělal tu chybu už tolikrát. Zrovna dneska jsem si dal k večeři květákový mozeček. Teď na to myslím. Proto asi nespím.

Jak správně uvařit květák?

Květák očistit, rozdělit na růžičky. Vařit v osolené vodě přesně 5 až 8 minut do poloměkka. Okamžitě scedit.

Takže květák, ta bílá hlava plná záhad, co vypadá jako mozky mimozemšťana nebo hodně stará brokolicová sestřenice. Žádná věda, ale chce to grif, jako každá pořádná věc v kuchyni.

Nejdřív, milí zlatí, ten bílý krasavec pořádně prohlídnout. Odstranit všechny ty zelené listy, co tam visí jako nepotřebný hadry na plotě.

Pak ten trs rozeberte na růžičky, ideálně tak velké, aby se vešly do pusy a nemusel se s nima člověk prát jako s divokou šelmou. Řekl bych, že tak velikosti palce na noze, když máte nohu jako já.

Teď hrnec! Klidně velkej, ať má květák místo na plavání. Voda, a to je důležitý, musí být osolená fest, jako když si babička Jarmila solila brambory pro prasata, ale s mírou! Trochu víc než málo, ať květák nasaje chuť už od začátku. Když začne voda tančit jako na diskotéce, hop tam s těma růžičkama.

A teď to nejdůležitější! Vaříme to přesně 5 až 8 minut. Ani o vteřinu víc, ani o vteřinu míň. To není žádná věda, to je umění.

Musí to být poloměkké, což znamená, že to ještě klade odpor, když do toho šťouchnete vidličkou, ale už to není tvrdé jako kámen z Řípu. Můj strýc Karel jednou vařil květák půl hodiny, a pak ho mohl použít místo omítky. Nepoučitelnej chlap!

A okamžitě scedit! Žádné loudání, žádné povídání sousedce! Jinak se z poloměkkého umění stane blátivá katastrofa. Prostě šup ven z vody, jako když vytahujete utopence z nálevu.

Co s ním dál? Možností je jak hub po dešti!

• Klasika: Květák smažený v trojobalu! To je česká modla. K tomu brambory a tatarka, to je jako mít Vánoce každý den. Moje maminka dělá nejlepší na světě, i když jsem jí jednou zkritizoval strouhanku, a dostal jsem vařečkou.
• Pro ty fajnšmekry: Zapečený s bešamelovou omáčkou a sýrem, to je potom taková symfonie chutí, že i Verdi by zbledl závistí. To je, když se doma snažíme dělat, že jsme v Paříži.
• Zdravě a chytře: Přidat do salátů, třeba s jogurtovým dresinkem. Nebo z něj udělat krémovou polévku, co zahřeje u srdce i v mrazivém lednu.

A proč ho jíst? Květák je plný vitamínů C a K, taky draslíku a vlákniny. Je to takový tichý hrdina mezi zeleninou. A navíc má málo kalorií, takže si ho můžete dát klidně dvakrát, a vaše váha se ani nehne, jako moje tchyně Božena z gauče, když běží její oblíbený seriál.

Pamatujte, květák není jen obyčejná zelenina, je to gurmánský zážitek, když se k němu chováte s úctou. A teď jděte a vařte, ať vám to chutná!

Jak uvařit květák ve vodě?

Květák vařte v osolené vroucí vodě 5–7 minut. Kousky květáku vložte do vroucí osolené vody, snižte výkon vařiče na polovinu. Po uplynutí doby vaření květák slijte nebo vyjměte z hrnce.

No tak, moji milí kuchaříčci a nemehla kuchyňská! Vařit květák, to není žádná raketová věda, i když se u toho občas cítíte jak v laboratoři, když vám uteče voda z hrnce a máte pocit, že se vám vypařila i část duše. Ale nebojte, to zvládneme levou zadní, i kdybyste měli ruce jako pařezy a vařič by se tvářil, že vám brzy shoří byt.

Pamatuju si, jak moje babička Růžena z Horoměřic, ta to uměla s každou zeleninou jako nikdo, říkávala: "Květák musí být akorát, ani moc tvrdej, abys na něm zlomil zuby, ani moc bláto, aby z něj nebyla kaše pro bezzubýho dědka." A měla pravdu, potvora jedna šikovná! Takže jak na to, aby byl květák jako sen a ne jako noční můra?

• První věc, a ta nejdůležitější: Sežeňte si HRNEC. Nejlépe takový, co vám neuteče po plotně, když ho naplníte. A do něj nalejte vodu, jako byste chtěli napustit malý bazén pro trpaslíky. A teď to osolte, ale tak akorát, ať to není jak Mrtvé moře, ale ani jako slzy ze slepého očka. Půl lžičky soli na litr vody, to je moje osobní mantra, co mi vštípil děda Josef, velký gurmán.

• Než voda začne tančit lambadu a bublat jak po velkém pivu, rozeberte květák na růžičky. Hezky, něžně, jako byste mu vyznávali lásku. Žádné brutální trhání, ať to nevypadá, že vás honí medvěd s vidlemi. A ty růžičky nemusí být jedna jako druhá, vždyť to není soutěž krásy, že jo?

• Až to bublá, jako když v pekle vaří kafe, hoďte tam ty bílé poklady. Snížit výkon vařiče na polovinu, to je jako když si po divokém večírku jdete lehnout – zpomalit, aby to nebylo hned hotové, ale aby se to krásně prohřálo a udělalo si pohodu.

ČAS JE KÁMOŠ, ALE I ZABIJÁK! A teď to nejdůležitější – 5 až 7 minut! Ale to je fakt jenom takový nástřel, víte? Když máte rádi, že vám to při kousnutí ještě trošku křupne pod zubama, jako když šlápnete na listí v lese, tak těch pět minut stačí.

Ale pokud to chcete takové heboučké, až se vám rozplyne na jazyku jako máslová sušenka, tak těch sedm minut je vaše cesta. Moje žena Anička z Nymburka, ta to vždycky chtěla spíš al dente, říkala, že jinak to není ono. Já to mám raději měkčí, tak do toho hrnce koukám jako detektiv na místo činu.

Když je hotovo, buď vezměte cedník, takového toho plechového kamaráda, co má plno dírek jak ementál, a všechno to naráz slijte. Anebo, když jste fajnšmekři a nechcete to potrhat, tak ty růžičky vylovte děrovanou lžící, takovou tou plovací pomůckou pro zeleninu.

A máte hotovo! Žádná věda, jen trocha vody, soli a dobré nálady. A třeba si k tomu dejte máslo s petrželkou, to je teprve žrádlo! Moje sestra Milada, co bydlí v Brně a jezdí za mnou na víkendy, na to nedá dopustit. Tak dobrou chuť!

Jak uvařit květák, aby nebyl cítit?

Jak uvařit květák aby nebyl cítit a zůstal bílý: Do vroucí osolené vody přidejte plátek citronu nebo lžíci octa. Pro bělost přilijte trochu mléka. Vařte krátce, jen do změknutí.

Ten smrad z květáku, fakt. Vždycky si vzpomenu jak to bylo cejtit po celym bytě. Babička tam házela starou kůrku chleba, to si pamatuju. Já, Pavel Novák, nar. 13. 4. 1991, na to dneska kašlu, citron je lepší. Nebo ten ocet.

Hlavně ta barva, nesnáším když je takovej zašedlej. Mlíko. Trochu mlíka to zachrání. Ale fakt jen trochu, ať z toho není mléčná polívka. Je to vůbec normální lít mlíko do vody k zelenině?

• Proti smradu: plátek citronu, lžíce octa, kousek starého chleba.
• Pro bělost: pár lžic mléka.
• Proti rozvaření: házet do vroucí vody, ne do studené.

A vařit fakt jenom chvilku. Na skus. Al dente, nebo jak se to říká. Jakmile změkne, hned ven. Včera jsem ho dělal k večeři, tady v bytě na adrese Sokolovská 85, Praha 8. Povedl se.

Jo a ty listy. Ty vnitřní, mladý. Přidat je do vody, prej to zlepší chuť. Nikdy jsem nepoznal rozdíl.

Ok takže rekapitulace pro příště: Vroucí osolená voda. Šplíchnout ocet. Kápnout mlíko. Nevařit dlouho nevařit. Hned po uvaření zchladit v ledové vodě, aby se zastavil proces vaření. To je klíčové. Jinak je z toho bláto.

Jak udělat květák, aby nenadýmal?

Květák, ten bílý oblak, co umí v břiše rozpoutat vichřici, bohužel úplně nezkrotíte, aby se choval jako andělíček. Úplně to nejde zastavit, ale dá se to krotit jako divoký oř na prérii! Hlavní je:

• Jíst malé porce.
• Po jídle mátový čaj.
• Vždy ho tepelně upravit.
• Přidat česnek, kmín nebo mletý koriandr.

Aby z vás po večeři nebylo něco na způsob parního stroje, co jede na zbytky zelí, je tu pár fíglů, co babička testovala na dědovi s úspěchem hodným atomového fyzika, teda skoro. Hlavně si pamatujte, méně je někdy více, obzvlášť když jde o tenhle nadýmavý zázrak. Květák byste měli jíst s takovou pokorou, jako když před králem dostanete kaviár, prostě jen symbolicky.

Ne cpát do sebe celý květák na posezení, jako by to byla poslední večeře před potopou světa! To by vaše střeva brala jako osobní útok. A po tomhle dietním dobrodružství si rovnou připravte šálek horkého mátového čaje. To je takový hasičský vůz pro vaše rozbouřené vnitřnosti, co uhasí ty největší ohně, co se tam uvnitř rozjedou.

A hlavně, nikdy, opakuji, NIKDY ho nejezte syrový, pokud nechcete, aby se z vašeho břicha stal aerodynamický tunel pro větrné elektrárny! Vždycky ho poctivě tepelně upravte, povařte ho, napařte, prostě mu dejte co proto. Syrový květák je pro zažívání asi tak příjemný jako ježek v kalhotách. No a pak jsou tu ti tajní agenti, naši kořenící hrdinové!

Ti vám s nadýmáním pomohou víc než drahá bublinková koupel po těžkém dni.

• Česnek: Ten malý upíří zabiják je i zabijákem nadýmání! Nebojte se ho tam narvat, ať to má grády.
• Kmín: To je takový ten starý dobrý parťák, co nikdy nezklame. Děd ho cpal do všeho a pak na zahradě sekal dříví jak mladík.
• Mletý koriandr: Tenhle exotický kamarád umí taky divy. Je jako tichý ninja, co se plíží vaším zažívacím traktem a likviduje ty zrádné bublinky.

A nezapomeňte, po květáku se prostě chodí. Hezky se protáhnout, ideálně svižná procházka kolem bloku, ať se to tam uvnitř všechno krásně pohne a nezasekne se to jako starý šicí stroj. Párkrát se mi stalo, že jsem to podcenil a pak jsem se cítil jako nafouknutý balón na dětské oslavě, co každou chvíli praskne. Takže raději předcházet než pak trpět jako konvalinka pod sekačkou.

Jak nejlépe uchovat květák?

V létě 2023 jsme měli na zahradě obrovskou úrodu květáku. Nevěděli jsme, co s tím, bylo toho tolik! Nakonec jsme je naskládali do chladnější části sklepa, pár kusů jsem dala i do lednice. Ta ve sklepě vydržela klidně dva týdny, prostě růžičkou dolů. Ta v lednici moc dlouho nevydržela, maximálně týden.

• Sklep: Ideální. 0 °C, růžice dolů, košťál nahoru. Vydržel dlouho, fakt dlouho.
• Lednice: Nic moc. Max týden.
• Zamrazení: Nakrájet na růžičky a šup do mrazáku. Loni jsem to zkusila a bylo to super.
• Naložení: Sladkokyselý nálev. To je další bomba. Mám na to recept od babičky z roku 1985.

Fakt nejlepší je ten sklep. Ten prostor pod schody, tam je chladno i v létě. Vždycky jsem tam měla uskladněnou zeleninu. Ten květák byl překvapení. A ta chuť po zamrazení? Jako čerstvý. A naložený? Do salátů na Vánoce. To bylo pokaždé.