Jak zahustit chleba?

Jak upéct hutný domácí chléb s pevnou a hustou střídkou?

Jo, hutný chleba. To je moje věčné téma. Vždycky mi vylezla taková lehká buchta, víš co. Uvnitř to bylo jak pěna, ne jako ten poctivý chleba, co se dal krájet na tenounké plátky a nerozpadl se. Bylo to k vzteku, fakt.

A pak mi babička na Vysočině, loni v říjnu to bylo, ukázala ten její trik. Prostě vzala jednu syrovou bramboru, oloupala ji a najemno nastrouhala rovnou do mouky. Nejdřív jsem na to koukala trochu divně, ale ten výsledek. Ten chleba byl úplně jiny.

Pro hutný domácí chléb s pevnou a hustou střídkou přidejte do těsta jednu najemno nastrouhanou syrovou bramboru.

Někdo taky dává starý chleba, rozmočený. To taky funguje, chleba je pak takový vláčnější, déle vydrží. Ale ta brambora mi přijde, že mu dává lepší, takovou zemitější chuť. Je to prostě ono.

K zahuštění střídky chleba pomůže i nastrouhaný starý chléb, který se předem namočí ve vodě.

Ale s tím masem, jak se psalo... to mi hlava nebere. Vodu do masa přidávám postupně, když dělám sekanou, to jo. Aby byla šťavnatá. Ale co to má společného s chlebem. To je nějaký zmatek.

Takže za mě, na nadýchané buchty kašlu. Jedna malá brambora, trochu víc hnětení a mám konečně ten svůj hutný bochník, co se jen tak nerozkrájí. A ta vůně, když se peče.

Jak změkčit tvrdý chleba?

Tvrdé pečivo oživíte tak, že ho navlhčíte vodou (pomocí utěrky nebo spreje), zabalíte do alobalu a pečete v předehřáté troubě na 150-180 °C po dobu 8-15 minut. Doba závisí na velikosti.

A teď ruku na srdce, kdo by chtěl zahodit kus poctivého chleba jen proto, že si z něj čas vzal kousek šťavnatosti? Můj děda vždycky říkával, že žádné jídlo nesmí přijít nazmar, pokud se dá ještě zachránit. A chleba, ten si zaslouží druhou šanci víc než kdejaký politik po skandálu.

Představte si ten chleba jako starého, moudrého jogína, co vyschl meditacemi na poušti. Potřebuje jen malou spršku, aby se mu vrátila pružnost ducha i těla. Nejdřív ho jemně, skoro jako když hladíte kočku, postříkejte vodou nebo ho ovlažte mokrou kuchyňskou utěrkou. Žádná potopa, jen taková ranní rosa. Klidně i ty rohlíky nebo housky, které vypadají jako suvenýry z bitvy.

Pak přijde ta magická chvíle. Obalíte ho do alobalu, tak něžně, jako by to byl malý ježek, co se choulí před zimou. Ten alobal je takový jeho malý saunový stan, kde se vlhkost uvnitř promění v páru a chléb se zase nadechne.

No a pak už jen šup s ním do předehřáté trouby. Ideální teplota je někde mezi 150-180 °C, což je tak akorát na to, aby se proces urychlil, ale aby se chleba nespálil, jako když zapomenete na slunci opalovací krém. Čas? Obvykle těch 8 až 15 minut, ale tady platí, že i chleba má svou osobnost. Malý rohlík se vzpamatuje dřív než celá šiška chleba, která byla tvrdá jako pěst mého bratrance po návštěvě hospody.

Další fígle a myšlenky na záchranu pečiva:

• Parní lázeň pro labužníky: Místo trouby můžete zkusit napařovák. Jako když jdete do lázní, jen pro chleba. Chce to jen trochu trpělivosti a pak nechat pečivo na mřížce volně dýchat.
• Mikrovlnka – rychlá, ale zrádná: Jasně, mikrovlnka je rychlá jako blesk. Ale pozor, chleba z ní může být po pár minutách zase tvrdý jako kámen. Funguje to spíš na okamžitou spotřebu. Vlhkost se ztratí rychleji než peníze po výplatě.
• Co když je chleba fakt na odpis? Někdy je ten chleba tak tvrdý, že by se s ním daly zatloukat hřebíky. Ale i tak ho nemusíte vyhazovat!
  • Krutony: Nakrájejte na kostičky, zakápněte olivovým olejem, posypte bylinkami a upečte. Do polévky nebo salátu jsou božské!
  • Strouhanka: Pokud máte mlýnek nebo mixér, udělejte si domácí strouhanku. Můj táta by nejedl řízky bez domácí strouhanky. Kvalita je pak úplně jinde než z obchodu.
  • Chlebová polévka: Stará receptura, kde se chleba povaří s vývarem a kořením. Je to hluboké jako pohled do vesmíru a zahřeje víc než teplá deka.

Pamatujte, vyhazování jídla je hřích skoro jako zapomenout na narozeniny tchyně. Každý kousek pečiva má potenciál být znovuzrozen a přinést radost. Je to taková malá lekce o pomíjivosti a znovuzrození, zabalená v křupavé kůrce.