Jak zavařovat s dekem?
Tohle mi přijde trochu... strohé. Pro mě zavařování není jen o sterilitě, ale o radosti! Mrkev na okraji? Fajn, ale co kdybych ji nakrájela na kolečka a rozložila po celé sklenici pro hezčí vzhled? Hlavně, ať je to chutné! Důležité je dobře vymyté sklenice a ten správný poměr koření – jinak to může být průšvih. 20 minut sterilizace mi přijde málo, já bych radši dala o pár minut víc, na jistotu.
Zavařovat s dekem? No… takhle se na to zeptat… Jako by to byla jen nějaká technická věc! Ale kde je ta radost, ta láska, co do toho vkládáme? Vždyť zavařování je pro mě rituál! Vzpomínám si, jak mi babička ukazovala, jak správně naskládat okurky do sklenice, aby se tam vešly všechny. A ta vůně… Bože, ta vůně koření!
A co ta mrkev na okraji? To jako vážně? Proč ji tam cpát jen tak? Já ji nakrájím na kolečka, hezky rozložím po sklenici, ať to vypadá! Přece to pak i líp chutná, ne? Aspoň mě jo.
Jasně, hygiena je důležitá, to beru. Sklenice musí být čisté, to je základ. A ten poměr koření… No, jednou jsem to trochu podcenila s chilli u těch rajčat… Auva! Dodnes si pamatuju, jak mi hořelo v puse. Poučení pro příště!
A těch dvacet minut sterilizace? No nevím, nevím. Já to radši vždycky protáhnu o pár minut, pro sichr. Co kdyby se mi to zkazilo? To by mě fakt mrzelo. Vždyť do toho dávám tolik úsilí! A ta představa, že bych musela všechny ty sklenice vyhodit… Brrr! Radši budu opatrná. Co vy? Nedáváte to taky radši dýl?
#Deky#Recepty#Zavařování